ETZNAB

Jsem Etznab (ets nab), zrcadlový sál.

Jsem prostota sama, není ve mě klam,

kdo do mě pohlédne, pouhou pravdu vidí.

To, co pro jedny znamená vrchol vší krásy,

druhým se třeba oškliví.

Já ale jenom prostě jsem zrcadlem odražený hologram,

skrze mne může každý pravdu uzřít.

Půjdeš-li nyní se mnou doprostřed sálu

a zachováš-li prázdnotu, prostotu a klid,

skončí se nekonečné bloudění v labyrintu toho, co není.

Jsem Etznab.

Věčný odraz můj se zrcadlí v tom, co se právě rodí,

tam, kde zastavil se čas.

Tam střeží brána Velké tajemství.

Ta brána se teď právě otevřela,

a zrcadlový sál tě zve.

Vejdi dál.

Zde není čas, čas mimo čas,

jen nekonečné zrcadlení sebe.

Zeptáš-li se: "Kdo jsem?",

odpověď zní: "Pravé Já začíná,

když zrcadlo praskne, světy se rozestoupí,

a puklina tě pozve: rač vstoupit."

Ty však jsi bojovník Ducha s jasným cílem,

přistoupíš k zrcadlu a zašeptáš:

"Pravdo, pravdo, zavolej mě mým novým jménem!"

Prostor zní mocnou vibrací, vibrací prázdnoty.

Slovo je vyřčeno.

Skutečnost stírá skutečnost.

Zrcadlo mizí, přímo před očima,

ty jím procházíš, svobodný do větší skutečnosti.

Jakmile uvidíš zářivé stupně pyramidy,

začínáš odhazovat všechno, s jasným záměrem.

Při každém kroku výš cítíš, jak tajemství a moc na tě sestupují.

Strach zachvátil-li tě, stačí si říci:

"Je jenom jedna pravda, pravda současné chvíle."

Až staneš na vrcholu,

přistup k osvětlenému obrazci uprostřed,

tam sedni si, oči upři k nebi, nic nečekej

a nech svou bytost vejít do plynoucí jednoty a věčnosti.

Z nebe pak sestoupí samo světlo s taseným mečem pravdy.

S křídly jemně objímajícími vrávorající ticho,

světlo pronikne temnotu nejtemnějších klamů.

Bez obav můžeš čekat na smrt svého já,

když připraven jsi přijmout zasvěcení meče.

Ten žhavou pravdou odetne tvůj klam,

pronikne od temene hlavy do srdce,

otevře, spojí, sladí srdce s myslí,

až se z nich stane jeden krásný nástroj,

na který hraje božská přítomnost.

Ve chvíli osvícení poznáš, že i ty

jsi křišťálová pyramida světla,

poslední kámen pozemského chrámu, který se spojí

s posvátnou pyramidou z nebe.

V posvátném chrámu, v průsečíku dvou pyramid,

nastane posvátné očištění.

Z milosti boží staneš se zase dítětem pravdy a světla,

Velkého Slunce, dítětem věčného teď.

Při tomto opětném spojení věz:

jsi božské ovoce, které padá ze stromu vědomí Jednoho.

 

Z knihy: Mayské Orákulum - Návrat ku hvězdám (Ariel Spilsbury a Michael Bryner) - Malý kouzelník