SMARAGDOVÁ DESKA X.

 Poslouchej, ó člověče. Vezmi si z mé moudrosti. Dozvěz se o hluboko ukrytých mystériích vesmíru. Dozvěď se o Myšlence, která rostla v hlubině, přinášejíc do vesmíru Řád a Harmonii.

Věz, ó člověče, že všechno, co existuje, má bytí jen kvůli Zákonu. Poznej Zákon a budeš svobodný, nikdy nespoután okovy tmy.

Daleko, přes zvláštní prostory, cestoval jsem do hloubky propasti času, dovídajíc se nesrozumitelné a ještě nesrozumitelnější mystéria, dokud se na konci všechno neodhalilo. Věz, že mystérium je mystériem jen tehdy, když je to vědomost člověku neznámá. Když přezkoumáš srdce veškeré mystérie, vědomost a moudrost budou jistě tvé.

Hledej a poznej, že Čas je tajemstvím, pomocí kterého se můžeš osvobodit od tohoto prostoru.

Dlouho jsem já, Thoth, hledal moudrost; ano, a budu ji hledat do konce věčnosti, protože vím, že vždy před postoupením se pohne cíl, který se snažím dosáhnout. Dokonce Páni Cyklů vědí, že ještě Oni nedosáhli cíl, protože se vší jejich moudrostí oni vědí, že Pravda vždy roste.

Jednou, v čase minulém, mluvil jsem s Přebývajícím. Zeptal jsem se ho na mystérium času a prostoru. Položil jsem mu otázku, která vyvstala v mém bytí, řkouc: “Ó Mistře, co je čas?”

Potom ke mně promluvil On, Mistr: “Věz, ó Thoth, na začátku byla prázdnota a nicota: věčná, nekonečná nicota. A do nicoty přišla myšlenka, smysluplná, vše pronikající, a naplnila Prázdnotu. Neexistovala žádná hmota, jen síla, pohyb, vibrační vír účelné myšlenky, která naplnila Prázdnotu.”

A zeptal jsem se Mistra, řkouc: “Byla tato myšlenka věčná?” A odvětil mi Přebývající, řkouc: “Na začátku byla věčná myšlenka, a aby myšlenka byla věčná, musí existovat čas. Tak do vše pronikající myšlenky vrostl Zákon Času. Ano, čas, který existuje skrze všechen prostor, plynoucí hladkým, rytmickým pohybem, který je věčně v stavu znehybnění. Čas se nemění, ale všechny věci se mění v čase. Protože čas je síla, která drží události odděleny, každou na svém náležitém místě. Čas není v pohybu, ale ty se pohybuješ skrze čas, jak se tvé vědomí pohybuje od jedné události k druhé. Ano,
prostřednictvím času existuješ, všechno ve všem, věčná Jedna existence. Věz, že ač jste v čase odděleni, přece stále jste Jedno ve všech existujících časech.” Přestal potom hlas Přebývajícího, a odešel jsem uvažovat o čase. Protože jsem věděl, že v těchto slovech leží moudrost a cesta na prozkoumání mystérií času.

Často jsem uvažoval nad slovy Přebývajícího. Potom jsem se snažil vyřešit mystérium času. Zjistil jsem, že čas se pohybuje přes zvláštní uhly. Přece jen prostřednictvím zakřivení jsem mohl doufat, že dosáhnu klíč, který by mi poskytl přístup k časoprostoru. Zjistil jsem, že jen pohybováním se nahoru a přece znovu pohybováním se vpravo jsem se mohl osvobodit od času tohoto pohybu.

Vystoupil jsem ze svého těla, pohyboval jsem se pohyby, které mě měnili v čase. Zvláštní byli pozoruhodnosti, které jsem viděl na svých cestách, mnohé mystéria, které se otevřeli pohledu. Ano, viděl jsem počátek člověka, dozvěděl jsem se z minulosti, že nic není nové.

Snaž se, ó člověče, poznat cestu, která vede přes prostory, které jsou tvořeny dále v čase.

Nezapomínej, ó člověče, při všem tvém hledání, že Světlo je cílem, který se máš snažit dosáhnout. Hledej vždy Světlo na své cestě a vždy pro tebe ten cíl přetrvá. Nedovol nikdy svému srdci, aby se obrátilo k temnotě. Světlem nech svou Duši být, sluncem na cestě. Věz, že ve věčném jasu, ty budeš vždy nacházet svou Duši ukrytou ve Světle, nikdy nepřipoutanou otroctvím k temnotě, vždy září vpřed Slunce Světla.

Ano, věz, ač ukryta v temnotě, tvá Duše, jiskra skutečného plamene, existuje. Buďto v Jednotě s největším ze všech Světel. Najdi při Zdroji Konec svého cíle.

Světlo je život, protože bez velkého Světla nic nemůže nikdy existovat. Věz, že ve vší stvořené hmotě, srdce Světla vždy existuje. Ano, ač spoutáno v temnotě, vnitřní Světlo stále existuje.

Jednou jsem stál v Síních Amenti a slyšel jsem hlas Pánů Amenti, mluvící v tónech, které zvonili skrze ticho, slova síly, mohutné a mocné. Zazpívali píseň cyklů, slova, které otevřeli cestu nahoru. Ano, viděl jsem velkou cestu otevřenou a podíval jsem se na okamih nahoru. Viděl jsem pohyby cyklů, rozsáhlé, jak to myšlenka Zdroje mohla zprostředkovat.

Věděl jsem potom, že dokonce Nekonečno se pohybuje dále k nějakému nemyslitelnému konci. Viděl jsem, že Vesmír je Řád a část pohybu, který se rozšiřuje do celého prostoru, část Řádu Řádů, neustále se pohybující v harmonii vesmíru. Viděl jsem kroužení cyklů jako rozsáhlé kruhy napříč nebem. Věděl jsem tehdy, že všechno, co má bytí, roste, aby potkalo ještě jiné bytí ve vzdáleném seskupení prostoru a času. Věděl jsem tehdy, že v Slovech je moc na otevření úrovní, které jsou ukryty před člověkem. Ano, že dokonce v Slovech leží ukrytý klíč, který otevře nahoru a dolů.

Naslouchej teď, člověče, tomuto slovu, které ti zanechávám. Použij ho a najdeš moc v jeho zvuku. Pověz to slovo: “Zin-Uru” a najdeš sílu. Přece musíš pochopit, že člověk je ze Světla a Světlo je z člověka.

Naslouchej, ó člověče, a poslyš o mystériu neznámějším než všechno, co leží pod Sluncem. Věz, ó člověče, že všechen prostor je naplněn světy vevnitř světů; ano, jeden v druhém, a přece oddělené Zákonem.

Jednou v mém hledání hluboko pochované moudrosti, otevřel jsem dveře, které Je uzavírají před člověkem. Zavolal jsem z jiných úrovní bytí, jednu, která byla světlejší než dcery člověka. Ano, zavolal jsem ji z vnějších prostor, aby zářila jako Světlo ve světě lidí.

Použil jsem buben Hada. Měl jsem oblečené roucho z purpuru a zlata. Umístil jsem na své hlavě korunu ze Stříbra. Kolem mně kruh z rumělkového světla. Pozdvihl jsem ruce a zakřičel jsem vzývání, které otevírá cestu k úrovním zponad, zakřičel jsem k Pánům Znamení v jejich domech: “Páni dvou horizontů, strážcové trojitých bran, postavte se Jeden vpravo a Jeden vlevo, jak Hvězda povstane na svém trůně a vládne nad svým znamením. Ano, ty tmavý princ z Arulu, otevři bránu zastíněné, ukryté krajiny a uvolni tu, kterou držíš uvězněnou.

Poslouchejte, poslouchejte, poslouchejte tmaví Páni a Zářící, a prostřednictvím jejich tajných jmen, jmen, které znám a dokážu je vyslovit, poslouchejte a poslechněte mou vůli.”

Osvětlil jsem potom plamenem svůj kruh a zavolal jsem Ji do úrovní prostoru nad. “Dcera Světla, vrať se z Arulu. Sedmkrát a sedmkrát jsem prošel ohněm. Jídlo jsem nejedl. Vodu jsem nepil. Zavolal jsem tě z Arulu, z říše Ekeršegal, povolávám tě, Paní Světla.”

Potom se přede mnou zdvihli tmavé postavy; ano, postavy Pánů z Arulu. Rozdělili se přede mnou a vystoupila Paní Světla. Osvobozená byla teď od Pánů noci, svobodná, aby žila ve Světlech zemského Slunce, svobodná, aby žila jako dítě Světla.

Naslouchejte a poslouchejte, ó děti moje. Kouzelná je vědomost a je jen Zákon. Nebojte se moci ve vás, protože následuje Zákon, jako hvězdy na obloze.

Věz, že pro toho, kdo je bez poznání, je moudrost kouzlem a ne ze Zákona. Ale věz, že vždy se svým poznáním můžeš přiblížit blíže k místu na Slunci.

Poslouchejte, děti moje, následujte moje učení. Buďte vždy hledači Světla. Sviť ve světě lidí všude kolem tebe, Světlem na cestě, které bude svítit mezi lidmi.

Následuj a uč se mé magii. Věz, že všechna síla je tvá, jestli ztrácíš odvahu. Neboj se cesty, která tě přivede k poznání, ale radši se vyhýbej temné cestě.

Světlo je tvé, ó člověče, aby sis ho vzal. Odhoď okovy a budeš svobodný. Věz, že tvá Duše žije v otroctví spoutána strachem, který tě drží v zajetí. Otevři svoje oči a uvidíš velké Světlo Slunce. Neboj se, protože všechno je tvoje. Strach je Pánem temného Arulu pro toho, kdo nikdy nečelil temnému strachu. Ano, věz, že strach má existenci vytvořenou těmi, kteří jsou spoutáni svými strachy.

Střeste ze sebe své otroctví, ó děti, a kráčejte ve Světle nádherného dne. Nikdy neobracejte myšlenky k temnotě a jistě budete v Jednotě se Světlem.

Člověk je jen tím, čemu věří, bratrem temnoty anebo dítětem Světla. Vstupte do Světla, Děti moje. Kráčejte cestou, která vede ke Slunci.

Naslouchejte teď a poslouchejte moudrost. Použij slovo, které jsem ti dal. Použij ho a jistě najdeš sílu a moudrost a Světlo, abys kráčel cestou. Hledej a najdi klíč, který jsem dal, a vždy budeš Dítětem Světla. 

Smaragdové desky Thotha Atlanťana, překlad a interpretace: Doreal, DOSLOVNÍ PŘEKLAD A INTERPRETACE JEDNOHO Z NEJSTAROBYLEJŠÍCH A NEJTAJNĚJŠÍCH VELKOLEPÝCH DĚL STARODÁVNÉ MOUDROSTI
Zdroj: https://www.chapeltibet.cnchost.com/ct/Tablet10.html © 2008 www.cez-okno.eu Překlad ze slovenštiny: Ptah Korektury: PH

Zdroj: https://www.modrobilyplamen-cestakjednote.cz/thovt/klic-casu-x/

SMARAGDOVÁ DESKA IX.

 Naslouchej, ó člověče, poslouchej můj hlas, který učí Moudrosti a Světlu v tomto cyklu; učí tě, jak se zbavit temnoty, učí, jak přinést Světlo do tvého života.
 

Snaž se, ó člověče, najít velkou cestu, která vede k věčnému Životu jako Slunce. Odvrať pozornost od závoje temnoty. Snaž se stát Světlem ve světě. Učiň ze sebe nádobu pro Světlo, ohnisko pro Slunce tohoto prostoru.
 

Pozvedni svoje oči k Vesmíru. Pozvedni svoje oči ke Světlu. Mluv slovy Přebývajícího, chvalozpěvem, který přivolává Světlo. Zpívej píseň svobody. Zpívej píseň Duše. Vytvoř vysokou vibraci, která tě učiní Jedním s Celkem. Úplně splyň s Vesmírem. Vyrůstej do Jednoty se Světlem. Buď kanálem pořádku, cestou Zákona pro svět.

Tvoje Světlo, ó člověče, je velkým Světlem, zářícím přes stín těla. Svobodný musíš povstat z temnoty, předtím, jak budeš v Jednotě se Světlem.

Stíny temnoty tě obklopují. Život tě naplňuje svým tokem. Ale věz, ó člověče, musíš povstat a vyjít ven ze svého těla daleko k úrovním, které tě obklopují a přece jsou též s tebou v Jednotě.

Podívej se kolem sebe, ó člověče. Uzři své vlastní odrazené světlo. Ano, dokonce v temnotě kolem tebe, tvé vlastní Světlo protéká přes závoj.

Hledej vždy moudrost. Nedovol, aby tě tvé tělo zradilo. Udržuj se na cestě vlny Světla. Vyhýbej se temné cestě. Věz, že moudrost je trvalá, existuje od počátku Duše, vytvářejíc harmonii z chaosu prostřednictvím Zákona, který existuje na Cestě.

Naslouchej, ó člověče, učení moudrosti. Naslouchej hlasu, který hovoří o čase minulém. Ano, povím ti zapomenuté vědomosti, povím ti o moudrosti ukryté v čase minulém, ztracené v mlze temnoty kolem mně.

Věz, člověče, ty jsi souhrnem všech věcí. Ale znalost tohoto je zapomenutá, ztracená, když byl člověk uvržen do otroctví, uvězněn a spoután řetězy temnoty.

V dávných, pradávných časech, odložil jsem své tělo. Cestoval jsem svobodný přes nesmírnost éteru, obcházel jsem uhly, které drží člověka v otroctví. Věz, ó člověče, ty jsi jen duchem. Tělo není ničím. Duše je Vším. Nedovol, aby tvé tělo bylo poutem. Odlož temnotu a cestuj ve Světle. Odlož své tělo, ó člověče, a buď svobodný, skutečně Světlem, které je Jednotou se Světlem.

Když budeš svobodný od pout temnoty a budeš cestovat prostorem jako Slunce Světla, pak se dozvíš, že prostor není neohraničen, ale je skutečně ohraničen uhly a zakřiveními. Věz, ó člověče, že všechno, co existuje, je jen aspektem větších věcí, které ještě mají přijít. Hmota je tekutá a teče jako proud, neustále se měnící z jedné věci na druhou.

Po všechny věky existovala vědomost; nikdy se nezměnila, byť byla pochována v temnotě; nikdy se neztratila, byť člověkem zapomenutá.

Věz, že v prostoru, v kterém přebýváš, jsou jiné, které jsou tak velké, jako tvůj vlastní, propletené srdcem tvé hmoty, a přece odděleny v svém vlastním prostoru.

Jednou, v čase dávno zapomenutém, já, Thoth, otevřel jsem vchod, pronikl jsem do jiných prostor a dozvěděl jsem se o ukrytých tajemstvích. Hluboko v esenci hmoty jsou ukryty mnohé mystéria.

Devět je propletených dimenzí, a Devět cyklů prostoru. Devět je rozptýlení vědomí, a Devět světů vevnitř světů. Ano, Devět je Pánů a cyklů, které pocházejí shora a zdola.

Prostor je vyplněn ukrytým jediným, protože prostor je rozdělen časem. Hledej klíč k časoprostoru, a odemkneš bránu. Věz, že v celém časoprostoru vědomí určitě existuje. Ač je před naší vědomostí ukryto, přece stále existuje.

Klíč k světům v tobě se dá najít jen vevnitř. Pro člověka je branou mystéria a klíčem, který je Jedním vevnitř Jednoho.

Hledej vevnitř kruhu. Použij Slovo, které ti dám. Otevři bránu vevnitř tebe, a jistě budeš též žít. Člověče, myslíš si, že žiješ, ale věz, je to život v smrti. Protože též, neboť jsi vázaný k svému tělu, pro tebe život neexistuje. Jen Duše je svobodná v prostoru, má život, který je skutečně životem. Všechno ostatní je jen otroctvím, poutem, od kterého se je třeba osvobodit.

Nemysli si, že člověk je zrozen na zemi, ač ze země může pocházet. Člověk je duch zrozen ze světla. Ale bez poznání nikdy nemůže být svobodný. Temnota spoutává Duši. Jen ten, kdo hledá, smí doufat, že bude někdy svobodný. Stíny klesají kolem tebe. Temnota vyplňuje všechny prostory. Sviť vpřed, ó Světlo lidské duše. Vyplň temnotu prostoru. Ty jsi Sluncem Velkého Světla. Pamatuj na to a budeš svobodný. Nezůstaň v stínech. Vyskoč ven z temnoty tmy. Světlo, nech svou Duši, aby byla, ó Zrozen ze Slunce, naplněna slávou Světla, osvobozená od okovů temnoty, Duše, která je Jednotou se Světlem.

Ty jsi klíčem ke vší moudrosti. Vevnitř tebe je všechen čas a prostor. Nežij v otroctví temnoty. Osvoboď svou Světelnou formu od tmy.

“Velké Světlo, které naplňuje celý Vesmír, prouď v plné míře k člověku. Učiň z jeho těla světelnou pochodeň, která nikdy nebude mezi lidmi uhašena.”

Dávno v minulosti, hledal jsem moudrost, vědomost člověku neznámou. Daleko do minulosti cestoval jsem do prostoru, kde začal čas. Vždy jsem hledal nové vědomosti, abych je přidal k moudrosti, kterou jsem poznal. Přece jsem jen zjistil, že budoucnost držela klíč k moudrosti, kterou jsem hledal.

Cestoval jsem dolů do Síní Amenti, abych hledal větší poznání. Zeptal jsem se Pánů Cyklů na cestu k moudrosti, kterou jsem hledal. Zeptal jsem se Pánů tuto otázku: “Kde je zdroj VŠEHO?“ Odpověděl v tónech, které byli mocné, hlas Pána Devítky: “Vysvoboď svou Duši ze svého těla a pojď se mnou dále do Světla.”

Vystoupil jsem ze svého těla, zářící plamen ve tmě. Stál jsem před Pány, koupal jsem se v ohni Života. Zmocnila se mě síla, velká, nad poznáním člověka. Byl jsem vržen do Hlubiny přes prostory člověku neznámé.

Viděl jsem formování Pořádku z chaosu a z uhlů tmy. Viděl jsem Světlo tryskající z Pořádku a slyšel jsem hlas Světla. Viděl jsem plamen Hlubiny, vrhl vpřed Pořádek a Světlo. Viděl jsem Pořádek vytrysknout z chaosu. Viděl jsem Světlo vydávající Život.

Potom jsem zaslechl hlas: “Poslouchej a pochop. Plamen je zdrojem všech věcí, obsahuje všechny věci ve vnitřním potenciálu. Pořádek, který vyslal světlo, je Slovo a ze Slova pochází Život a existence všeho.” A opět promluvil hlas, řkouc: “Život v tobě je Slovo. Najdi v sobě Život, a vlastni síly na použití Slova.”

Dlouho jsem se díval na Plamen světla, vylévající se z Esence Ohně, uvědomujíc si, že Život je Pořádek a člověk je v jednotě s ohněm.

Vrátil jsem se nazpět k svému tělu. Stál jsem opět s Devítkou, naslouchajíc hlasu Cyklů, vibrujíc silou, hovořili: “Věz, ó Thoth, že Život je jen Slovem Ohně. Síla života, kterou hledáš před sebou, je však Slovem jako oheň ve Světě. Hledej cestu k Slovu a síly budou jistě tvé.”

Potom jsem se zeptal Devítky: “Ó Pane, ukaž mi cestu. Dej mi cestu k moudrosti. Ukaž mi cestu k Slovu.” Potom mi odvětil Pán Devítky: “Prostřednictvím Řádu, najdeš cestu. Neviděl jsi, že Slovo přišlo z Chaosu? Neviděl jsi, že Světlo přišlo z Ohně? Hledej ve svém životě nepořádek. Vyvaž a uspořádej svůj život. Přemož všechen Chaos emocí a budeš mít pořádek v Životě. Pořádek zrozen z Chaosu ti přinese Slovo Zdroje, dá ti moc Cyklů, a učiní z tvé Duše sílu, která se svobodná rozšíří v průběhu věků, zdokonalené Slunce ze Zdroje.”

Naslouchal jsem hlasu a ty slova se uložili hluboko v mém srdci. Navždy jsem hledal pořádek, z kterého můžu čerpat slovo. Věz, že ten, kdo ho dosáhne, musí být vždy v Řádu. Protože použití Slova prostřednictvím nepořádku nikdy nebylo a nikdy nemůže být.

Vezmi tyto slova, ó člověče. Dovol jim být částí tvého života. Snaž se přemoci nepořádek, a budeš v Jednotě se Slovem.

Vynalož svou námahu na získání Světla na cestě Života. Snaž se být Jednotou se Stavem Slunce. Snaž se být jedině Světlem. Udržuj svou myšlenku na Jednotu Světla

s tělem člověka. Věz, že všechno je Řád z Chaosu zrozeného do Světla.

Smaragdové desky Thotha Atlanťana, překlad a interpretace: Doreal, DOSLOVNÍ PŘEKLAD A INTERPRETACE JEDNOHO Z NEJSTAROBYLEJŠÍCH A NEJTAJNĚJŠÍCH VELKOLEPÝCH DĚL STARODÁVNÉ MOUDROSTI
Zdroj: https://www.chapeltibet.cnchost.com/ct/Tablet9.html © 2008 www.cez-okno.eu Překlad ze slovenštiny: Ptah Korektury: PH

Zdroj: https://www.modrobilyplamen-cestakjednote.cz/thovt/klic-ke-svobode-vesmiru-ix/

 

 

SMARAGDOVÁ DESKA VIII. 

 Tobě, ó člověče, dal jsem svoje vědomosti. Tobě dal jsem Světlo. Poslouchej teď a získej moudrost přinesenou z vesmírných úrovní shora a nad.
 

Ne jako člověk, stal jsem se osvobozeným od dimenzí a úrovní. Pokaždé, beru na sebe nové tělo. Pokaždé, měním svou formu. Teď vím, že nehmotné je všechno, co je z hmoty.

Ohromná je moudrost Sedmi. Mocní jsou ti shora. Projevují se přes svou moc, naplnění silou shora.

Poslouchej tyto slova moudrosti. Poslouchej a udělej je svými vlastními. Najdi v nich beztvarost. Najdi klíč k věčnosti. Mystérium je jen skrytá vědomost. Poznej a odhalíš ji. Najdi hluboko ukrytou moudrost a buď pánem temnoty a Světla.

Hluboké jsou mystéria kolem tebe, ukryta Stará tajemství. Hledej Klíčemi mé Moudrosti. Zajisté najdeš cestu. Brána k síle je tajná, ale ten, kdo ji dosáhne, ji získá. Podívej se do Světla! Ó bratr můj. Otevři a dostaneš. Pokračuj přes údolí temnoty. Překonej obyvatele tmy. Vždy pozvedej svůj zrak k Úrovni Světla, a budeš v Jednotě se Světlem.

Lidi jsou v procesu změny do formy, která není z tohoto světa. Vyrostou v čase do nehmotnosti, na úrovně cyklů nahoře. Věz, musíš se stát nehmotným předtím, jak se sjednotíš se Světlem.

Naslouchej, ó člověče, mému hlasu, hovořícímu o cestách ke Světlu, ukazujícímucestu dosažení, kdy ty budeš v Jednotě se Světlem. Hledej mystéria srdce Země. Uč seZákonu, který existuje, který udržuje hvězdy v rovnováze se silou prvotní mlhy. Hledejplamen Života Země. Okoupej se v záři jeho plamene. Následuj cestu s třemi kouty, aždokud se i ty nestaneš plamenem.

Mluv slovy bez hlasu těm, co žijí dole. Vstup do modro-osvětleného Chrámua okoupej se v ohni veškerého života.

Věz, ó člověče, ty jsi souhrnem, bytí země a ohně. Nech svůj plamen zářit jasně.Buď jen ohněm.

Moudrost je v temnotě ukrytá. Osvětlený plamenem Duše, najdi moudrost a buď Světlem Zrozený, Sluncem Světla bez formy. Hledej ještě víc moudrosti. Najdi ji v srdci plamene. Věz, že jen usilováním se může Světlo vlít do tvého rozumu. Teď hovořil jsem moudrostí. Poslouchej můj Hlas a řiď se ním. Odhrň Závoje temnoty. Zazař Světlo na Cestu.

Hovořím o Starověké Atlantidě, hovořím o dnech Království Stínů, hovořím o příchodu dětí stínů. Ven z velké hloubky, kde byli vyvolané moudrostí lidí země, za účelem dosažení ohromné síly.

Daleko v minulosti předtím, než existovala Atlantida, byli lidi, kteří pátrali v temnotě, používajíc černou magii, vyvolávali bytosti z velké hloubky pod námi. Přešli oni dále do tohoto cyklu. Nehmotní byli oni, z jiné vibrace, existovali neviděni dětmi lidí země. Jen skrze krev si mohly vyformovat bytí, jen prostřednictvím lidí mohly žít ve světě.

V čase dávných věků byli podrobeni Mistry, hnaní dolů do míst, odkud přišli. Ale byli někteří takový, co zůstali, ukrytí v prostorech a úrovních lidem neznámým. Žili v Atlantidě jako stíny, ale z času na čas se objevovali mezi lidmi. Vždy, když byla nabídnutá krev, přišli oni mezi lidi žít.

Ve formě lidí pohybovali se mezi námi, ale jen navenek byli oni jako lidé. S falešnou hlavou, kde kouzlo bylo pozdviženo, ale zdáli se lidem jako lidé mezi lidmi. Vkradli se oni do Rad, brali na sebe výzor lidí. Svým uměním vraždili vůdce království, brali na sebe jejich podobu a soudili lidi. Jen magií mohly být odhaleni. Jen zvukem mohly být jejich tváře viděné. Usilovali se z království stínů zničit člověka a vládnout na jeho místě.

Ale věz, že Mistři byli mocní v magii, dokázali zvednout Závoj z tváře falše. Byli schopni poslat je spět na jejich místo. Přišli oni k člověku a učili ho tajemství, Slovu, které jen člověk umí vyslovit. Rychle potom oni zvedli Závoj z falešníka a vyhnali ho daleko pryč z míst mezi lidmi.

Ale dávejte si pozor, falešní stále žijí na místech, které jsou otevřené z času na čas světu. Neviděni chodí kolem na místech, kde ritus byl vyřknut. Znovu, jak čas plyne vpřed, vezmou na sebe podobu lidí.

Vyvolaní můžou být mistry, kteří poznají bílé anebo černé, ale jen bílý mistr je dokáže ovládnout a spoutat, dokud jsou v těle.

Nehledej království stínů, protože zlo se jistě ukáže. Jen mistr jasu porazí stín strachu.

Věz, ó můj bratře, že strach je překážkou ohromnou. Buď mistrem všeho v jasu, stíny se co nevidět ztratí. Poslouchej a dbej mojí moudrosti, hlas Světla je jasný. Nehledej údolí stínu, a objeví se jen Světlo.

Poslouchej, ó člověče, do hloubky mou moudrost. Hovořím o vědomosti ukryté před člověkem. Daleko byl jsem na své cestě Časoprostorem, až na konci vesmíru tohoto cyklu. Našel jsem tam ohromnou bariéru, držela lidi od opuštění tohoto cyklu. Ano, spatřili mě Strážcové Bariér, leželi a čekali, kdo je překročí.

Ve vesmíru, kde čas neexistuje, mdle jsem vnímal strážce cyklů. Pohybují se jen prostřednictvím uhlů. Svobodní nejsou oni od zakřivení dimenzí.

Neznámí a strašní jsou Strážcové Bariér. Sledují oni vědomí k hranicím vesmíru. Nemysli na útěk vstupem do svého těla, protože sledují oni rychle Duši prostřednictvím uhlů. Jen kruh tě ochrání, bezpečný před pazoury Obyvatel Uhlů.

Jednou, v čase minulém, přiblížil jsem se k ohromné Bariéře, a viděl na březích, kde čas neexistuje, beztvaré formy Strážců Bariér. Ano, ukrytý v mlze nad časem, našel jsem je; a Oni, zavětřili mě zdaleka, zdvihli se a rozezvučeli velký zvon, který je možné slyšet z cyklu do cyklu, a pohly se prostorem oproti mé Duši.

Utekl jsem rychle před nimi, zpátky z nepředstavitelného konce času. Ale vždy mě pronásledovali, pohybujíc se v zvláštních, člověku nepoznaných uhlech. Ano, na sivém břehu konce Časoprostoru, našel jsem Strážce Bariér, běsnící za Duší, která zkouší neznámo.

Unikal jsem přes kruhy spět do svého těla. Utíkali rychle za mnou, sledovali mě. Ano, hltači mě pronásledovali, hledajíc přes uhly, chtěli zhltnout mou Duši.

Opravdu, věz člověče, že Duše, která se odváží k Bariéře, může být držena v otroctví Strážců zponad času, držena, až dokud tento cyklus není celý ukončen a duše zapomenutá, když vědomí opustí.

Vstoupil jsem do svého těla. Vytvořil jsem kruhy, které nepoznají uhly, vytvořil jsem formu, která byla stvořena z mé formy. Vytvořil jsem své tělo v kruhu a ztratil pronásledovatele v kruzích času. Ale ještě teď, i když jsem vysvobozen ze svého těla, opatrný musím vždy být, nepohybovat se uhly, jinak má Duše nikdy nebude svobodná.

Věz, že Strážcové Bariér se pohybují jen prostřednictvím uhlů a nikdy ne zakřiveními prostoru. Jen pohybujíc se zakřiveními jim můžeš uniknout, v uhlech tě budou pronásledovat. Ó, člověče, měj na zřeteli mé varování: nesnaž se vylomit bránu do věčnosti. Málo je těch, co uspěli v přechodu Bariéry do většího Světla, které svítí z věčnosti. Tobě na vědomí, obyvatelé se vždy usilovali držet takovéto Duše ve svém otroctví.

Poslouchej, ó člověče, a měj na zřeteli mé varování: nevyhledávej pohyb v uhlech, ale v obloucích. A jak v čase vysvobození ze svého těla ty zaslechneš zvuk jako štěkot psa volající jasně a zvonivě – jako zvon přes tvé bytí, uteč zpátky do svého těla přes kruhy, nepronikej vpřed do mlhy.

Když vstoupíš do formy, v které si přebýval, použij kombinaci kříže a kruhu. Otevři ústa a použij svůj Hlas. Vyslov Slovo a budeš svobodný. Jen ten, který Světla má vrchovatě, může doufat, že projde vedle strážců cesty. A pak se musí pohybovat neznámými zakřiveními a uhly, které jsou vytvořeny v směru neznámém člověku.

Poslouchej, ó člověče, a měj na zřeteli mé varování: nepokoušej se projít vedle strážců na cestě. Radši se snaž získat svoje vlastní Světlo a připravit se sám projít cestu.

Světlo je tvůj konečný cíl, ó můj bratře. Hledej a najdeš vždy Světlo na cestě.

Smaragdové desky Thotha Atlanťana, překlad a interpretace: Doreal, DOSLOVNÍ PŘEKLAD A INTERPRETACE JEDNOHO Z NEJSTAROBYLEJŠÍCH A NEJTAJNĚJŠÍCH VELKOLEPÝCH DĚL STARODÁVNÉ MOUDROSTI
Zdroj: https://www.chapeltibet.cnchost.com/ct/Tablet8.html © 2008 www.cez-okno.eu Překlad ze slovenštiny: Ptah Korektury: PH

Zdroj: https://www.modrobilyplamen-cestakjednote.cz/thovt/klic-mysterii-viii/

SMARAGDOVÁ DESKA VII.

 Poslouchej, ó člověče, a naslouchej mému hlasu. Otevři svůj prostor mysli a pij z mé moudrosti. Temná je cesta Života, kterou cestuješ. Mnoho je jam, které ti leží v cestě. Vždy se snaž dosáhnout větší moudrost. Dospěj k tomu a bude to světlem na tvé Cestě.

Otevři svou Duši, ó člověče, Vesmíru, a nechej ho vtéct jako jednotu s tvou Duší. Světlo je věčné a temnota je prchavá. Vždy hledej, ó člověče, Světlo. Věz, že vždy, když Světlo zaplní tvé bytí, temnota se pro tebe co nevidět ztratí. Otevři svou duši Bratřím Jasu. Nech je vstoupit a naplnit tě Světlem. Pozvedni své oči k Světlu Kosmu. Vždy drž svou tvář směrem k cíli. Jen získáním světla vší moudrosti, si ty v jednotě s Nekonečným cílem. Vždy hledej věčnou Jednotu. Vždy hledej Světlo cíle.

Světlo je nekonečné a Světlo je konečné, odděleno jen temnotou v člověku. Snaž se roztrhnout Závoj Temnoty. Přinášej nepřestajně Světlo do Jednoty.

Poslouchej, ó člověče, naslouchej mému Hlasu, zpívajícímu píseň Světla a Života. Ve všech vesmírech, Světlo převládá, zahrnuje VŠECHNO s jeho transparenty plamene. Hledej nekonečně dlouho v Závoji Temnoty, někde určitě najdeš Světlo. Ukryto a ponořeno, ztracené lidskému poznání, hluboko v ohraničeném existuje Nekonečno. Ztracené, ale jestvující, přetéká všemi věcmi, žije, ve VŠEM je Nekonečný Rozum. V celém vesmíru je jen Jedna moudrost. I když zdánlivě rozdělena, je Jedna v Jednom. Vše, co existuje, přichází ze Světla, a Světlo přichází ze VŠEHO.

Vše vytvořené jest založeno na Pořádku: Zákon vládne vesmírům, kde Nekonečno přebývá. Vpřed, z rovnováhy, přišli Ohromné Cykly, pohybujíc se v harmonii ke konci Nekonečna.

Věz, ó člověče, že daleko v časoprostoru, Nekonečno samé se stane součástí změny. Poslouchej a naslouchej Hlasu Moudrosti: Věz, že VŠE je VŠÍM věčně. Věz, že časem můžeš následovat moudrost a najít ještě více světla na cestě. Ano, zjistíš, že vždy ustupující, tvůj cíl ti bude unikat den za dnem.

V dávné, pradávné době, v Síních Amenti, Já, Thoth, stál jsem před Pány cyklů. Mocní Oni ve svém aspektu síly; mocní, Oni v nezahalené moudrosti.

Veden Přebývajícím, viděl jsem je první. Ale pak osvobozen jsem byl od jejich přítomnosti, mohl jsem se svobodně zúčastnit jejich tajné schůzky podle vlastní vůle. Často jsem cestoval dolů temnou cestou do Síně, kde Světlo provždy září.

Učil jsem se od Mistrů cyklů, přinesl moudrost z cyklů nad námi, přinesl vědomost z Nekonečnosti Všeho. Na mnoho otázek jsem se ptal Pánů cyklů. Velká byla moudrost, kterou mi dali. Teď tobě dávám moudrost, vytaženou z plamene Nekonečného ohně.

Hluboko v Temných Síních sedí Sedm, jednotky vědomí z cyklů nahoře. Oni se projevují v tomto cyklu jako průvodci lidí k poznání Všeho. Sedm je jich, mocní v síle, hovoří těmito slovy přes mně k lidem. Znovu a znovu stál jsem před nimi, poslouchajíc slova, které přicházeli bez zvuku.

Jednou promluvili ke mně: „Ó člověče, chtěl by si získat moudrost? Hledej ji v srdci plamene. Chtěl by si získat poznání síly? Hledej ho v srdci plamene. Chtěl by si být v jednotě se srdcem plamene? Pak hledej vevnitř svůj vlastní skrytý plamen.“

Mnohokrát hovořili Oni ke mně, učili mě moudrosti, ne ze světa; ukazovali mi vždy nové cesty k jasu, učili mě moudrosti přinesené shora. Dávajíc poznání fungování, učili Zákon, pořádek VŠEHO.

Promluvili ke mně znovu, Sedm, pravili: „Zdaleka zponad času My přicházíme, ó člověče. Cestovali jsme My zpoza Časoprostoru, vždy, ano, z místa konce Nekonečna. Když jsi ty a všichni z tvých bratrů byli bez tvaru, formovaní My jsme byli dále z pořádku VŠEHO. Nejsme jako lidi, i když kdysi jsme My též jako lidi byli. Ven z Ohromné Prázdnoty jsme byli formovaní v pořádku a Zákoně. Věz, že to, co je formováno, ve skutečnosti je bez formy, má formu jen pro tvé oči.“

A znovu promluvili ke mně Sedm, pravili: „Dítě Světla, ó Thoth, jsi Ty, svobodně cestuj jasnou cestou nahoru, dokud nakonec Všichni se nestanou Jednotou.

Dále byli jsme formováni podle našeho pořádku: Tři, Čtyři, Pět a Šest, Sedm, Osm – Devět. Věz, že toto jsou čísla cyklů, kterými jsme sestoupili k lidem. Každé má tady úkol, který má splnit; každé má tady sílu, kterou má ovládat. Ale i tak jsme My v Jednotě s Duší našeho cyklu. Teď též hledáme cíl. Daleko nad lidskou představivostí, Nekonečno se rozšiřuje do ohromnějšího, než je Všechno. Tam, v čase, co ještě teď není časem, VŠICHNI se staneme JEDNOTOU ohromnější než je VŠECHNO. Čas a prostor se pohybují v kruzích. Poznej jejich zákon, a ty, též budeš svobodný. Vždy se budeš svobodně pohybovat přes cykly – projdeš přes strážce, kteří přebývají při dveřích.“

Pak ke mně promluvil ON z Devíti: „Aeony a aeony, jsem já existoval, nepoznal Život, a nezakusil smrt. Protože věz, ó člověče, že daleko v budoucnosti, život a smrt bude v jednotě se Vším. Každá tak perfektně vyvažující druhou, jak je to jen možné, že žádná neexistuje v Jednotě Všeho. V člověku tohoto cyklu, životní síla je nezkrocena, ale život v jeho vývinu stává se jedním se Vším. Zde já projevuji se v tvém cyklu, ale i tak teď jsem tam v tvé budoucnosti. Teď ale pro mně čas neexistuje, protože v mém světe čas neexistuje, protože bez formy jsme My. Život nemáme, ale navzdory tomu máme existenci, plnší a větší a svobodnější než ty.

Člověk je plamen připoután k hoře, ale My v našem cyklu, vždy budeme svobodní. Věz, ó člověče, že jestli postoupíš do cyklů, které se prodlužují nahoře, život sám odejde do temnoty a jen esence Duše zůstane.“

Poté ke mně promluvil Pán Osmičky: „Vše, co víš, je jen část z malého. Doteď jste se nedotýkali Velkého. Daleko v prostoru, kde nejvyšší Světlo vládne, přišel jsem do Světla. Formovaný jsem byl též, ale ne jako vy.

Tělo ze Světla byla má beztvará vyformovaná podoba. Neznám Život a neznám Smrt, navzdory tomu jsem mistrem všeho, co existuje. Snaž se najít cestu přes bariery. Cestuj cestou, která vede ke Světlu.“

Promluvila ke mně opět Devítka: „Snaž se najít cestu k věčnosti. Není to nemožné, vyrůst k nadvědomí. Protože když Dva se stanou Jedním a Jedno se stane Vším, věz, že bariery se zvedli a ty jsi osvobozen od cesty. Ty máš vyrůst z formy do beztvarosti. Osvobozen můžeš být od cesty.“

Takto, celé věky jsem poslouchal, učil se cestě ke Všemu. Teď pozdvihl jsem své myšlenky ke Všem Věcem. Učte se a poslouchejte, když volá.

„Ó Světlo, všepronikající, Jedno se Vším a Vše s Jedním, prouď ke mně kanálem. Vstup tak, aby sem mohl být svobodný. Sjednoť mě se Všemi Dušemi, záříc z temnoty noci. Nech mě být osvobozeným od všech časoprostorů, volným od Závoje tmy. Já, dítě Světla, přikazuji: Buď osvobozen od temnoty.“

Beztvarý jsem já pro Světlo Duše, beztvarý, navzdory tomu zářící Světlem. Vím, pouta temnoty musí se rozbít a padnout před světlem.

Teď dávám tuto moudrost. Svobodný můžeš být, ó člověče, žít ve světle a v jasu. Neodvracej svou tvář od Světla. Tvá duše přebývá v říších jasu. Jsi dítě Světla.

Obrať své myšlenky dovnitř, ne navenek. Najdi ty Světlo Duše vevnitř. Věz, že jsi Mistr. Všechno ostatní je přineseno zevnitř. Vyrůstej do říše jasu. Udržuj své myšlenky na Světlo. Věz, že jsi v jednotě s Vesmírem, plamen a Dítě Světla.

Teď dávám ti varování: Nedovol své myšlence odvrátit se pryč. Věz, že jas přetéká tvým tělem opravdu. Neobracej se k Tmavému Jasu, který pochází od Bratrů Temnoty. Ale drž své oči vždy zdviženy, svou duši sladěnou se Světlem.

Vezmi tuto moudrost a opatruj ji. Poslouchej můj Hlas a poslechni ho. Následuj cestu k jasu, a budeš v Jednotě s cestou.

Smaragdové desky Thotha Atlanťana, překlad a interpretace: Doreal, DOSLOVNÍ PŘEKLAD A INTERPRETACE JEDNOHO Z NEJSTAROBYLEJŠÍCH A NEJTAJNĚJŠÍCH VELKOLEPÝCH DĚL STARODÁVNÉ MOUDROSTI

Zdroj: https://www.chapeltibet.cnchost.com/ct/Tablet5.html © 2008 www.cez-okno.eu Překlad ze slovenštiny: Ptah Korektury: PH

Zdroj: https://www.modrobilyplamen-cestakjednote.cz/thovt/sedm-panu-vii/

  

 

  

SMARAGDOVÁ DESKA VI.

 Naslouchej, ó člověče, moudrosti magie. Naslouchej znalostem sil zapomenutých. Dávno, v době prvního člověka, začala válka mezi temnotou a světlem. Lidi, tehdy jako teď, byli naplněni obojím, temnotou a světlem; a zatímco v některých měla převahu temnota, jiným světlo zaplňovalo duši.

Ano, věky trvá tato válka, věčný boj mezi tmou a světlem. Nelítostně se bojuje po všechny ty věky, s použitím zvláštních sil před člověkem ukrytými.

Byli adepti naplněni černotou, bojující vždy proti světlu; ale jiní tam jsou, kteří, naplněni jasem, vždy přemohli temnotu noci. Kdykoliv můžete být po všechny věky a plány, jistě máte vědět o boji s nocí. Sestupující Slunce Rána, našli svět naplněný nocí. Tam, v té době minulé, začal se věky starý boj temnoty a Světla.

Mnozí v tom čase byli tak naplněni temnotou, že jen slabě plápolalo světlo z tmy.

Byli někteří, mistři temnoty, co usilovali naplnit vše svou temnotou: usilovali se zavléci jiné do své tmy. Nelítostně odolávali oni, mistři jasu; nelítostně bojovali oni s temnotou tmy. Stále se usilovali upínat okovy, které poutají člověka k temnotě tmy. Používají vždy černou magii, přinesenou do lidí silou temnoty; magii, která zahaluje lidskou duši temnotou.

Spolčeni v řádu, Bratři Temnoty, po celé věky, protivníci dětí lidí. Kráčeli oni vždy v tajnosti a skrytě. Nacházení, přece nenalezeni dětmi člověka. Vždy kráčeli a pracovali v temnotě, skrývající se před světlem v temnotě tmy. Mlčky, tiše používajíc svou sílu. Tiše, tajně používají svou moc, zotročují a poutají duše lidí.

Neviděni oni přicházejí a neviděni odcházejí. Člověk, ve své neznalosti, volá Je zdola.

Temno je způsob cestování Temných Bratrů, temno temnoty, ne noci, cestují nad Zemí, procházejí sny člověka. Sílu získali z temnoty kolem nich, aby volali jiné obyvatele mimo jejich úrovně cestami, které jsou temné a člověkem neviděné. Do prostoru mysle člověka sahají Temní Bratři. Kolem něj uzavřou závoj své tmy. Tam během života ta duše žije v otroctví, svázaná okovy Závoje tmy. Mocní jsou oni v zakázaném poznání, zakázaném, protože je v jednotě s tmou.

Naslouchej ty, ó člověče, a slyš moje varování: buď svobodný od otroctví tmy. Nevzdej se své duše Bratrům Temnoty. Drž svou tvář vždy obrácenou k Světlu. Nevíš, ó člověče, že tvůj smutek přišel jen skrze Závoj tmy? Ano, člověče, dbej mých varování: snaž se vždy stoupat, obracej svou duši ke Světlu. Protože dobře oni vědí, že ti, kteří cestují Vysoko ke Slunci na své cestě Světla, mají ohromnou, ba ještě větší sílu spoutat temnotou děti Světla.

Naslouchej, ó člověče, tomu, kdo k tobě přichází. Ale zvaž, jestli budou jeho slova ze Světla. Protože jsou mnozí, kteří kráčejí v Temném Jasu, a přece nejsou dětmi Světla. Jednoduché je následovat jejich cestu, jednoduché následovat cestu, kterou vedou. Ale i tak, ó člověče, dbej mých varování: Světlo přijde jen k tomu, kdo usiluje. Těžká je cesta, která vede k Moudrosti, těžká je cesta, která vede ke Světlu. Mnoho vy najdete skal na vaší cestě; mnoho vrchů, na které je třeba vyšplhat směrem ke Světlu. Ale přece věz, ó člověče o tom, že ten který zvítězil, svobodný bude na cestě Světla. Nikdy nenásleduj Temných Bratří. Vždy buď dítětem Světla. Protože věz, ó člověče, nakonec Světlo musí zvítězit a temnota a noc budou ze Světla vyhoštěny.

Poslouchej, ó člověče, a dbej této moudrosti; tak jako temnota, zrovna tak je Světlo.

Když temnota bude vyhoštěna a všechny Závoje roztrženy, ven z temnoty bude probleskovat Světlo.

Tak jako jestvují mezi lidmi Temní Bratři, zrovna tak jsou tam Bratři Světla. Protivníci Bratří Temnoty, usilující se osvobodit lidi z tmy. Síly mají mohutné a mocné. Znalý Zákona, jaký planety poslouchají. Pracují vždy v souladu a pořádku, osvobozují lidské duše od otroctví tmy. Tajní a skryti, stejně kráčejí. Nepoznaní dětmi lidí. Přece věz, že vždy kráčejí s tebou, ukazují Cestu dětem člověka. Vždy Oni bojovali proti Temným Bratřím, zdolávali a zdolávají čas bez konce. Přece vždy Světlo bude nakonec pánem, odežene pryč temnotu tmy.

Vždy, člověče, buď tohoto znalý: stále vedle tebe kráčejí Děti Světla.

Mistři síly Slunce, nikdy neviděni, přece však ochránci lidí. Otevřená pro všechny je jejich cesta, otevřená pro toho, kdo bude kráčet ve Světle. Osvobozeni jsou Oni od Temných Amenti, osvobozeni jsou od Síní, kde Život vládne svrchovaně. Sluncemi jsou oni a Pány rána, Dětmi Světla, aby zářili mezi lidmi. Jsou jako člověk a přece se liší. Nikdy v minulosti nebyli odděleni. Jedním byli ve věčné Jednotě, přes celý prostor od začátku času. Přišli v Jednotě s Celkem, z prvoprostoru, formovaní a neformovaní.

Dali člověku tajemství, které ho budou střežit a chránit ode všeho ublížení. Ten, kdo by cestoval cestou mistra, svobodný musí být od otroctví tmy. Přemoci on musí beztvaré a beztvářné; přemoci on musí fantóma strachu. Poznání musí získat všech tajemství, cestovat cestou, která vede temnotou, ale přece stále před sebou udržuje světlo svého cíle. Překážky ohromné potkají ho na cestě, přece má pokračovat k Světlu Slunce.

Poslyš, ó člověče, Slunce je symbol Světla, které září na konci tvé cesty. Teď tobě odevzdávám tajemství: jak se utkat s temnou silou, utkat a porazit strach z tmy. Jen znalostí můžeš zvítězit, jen znalostí můžeš mít Světlo.

Teď dávám ti znalosti, známé Mistrům; znalosti, které porazí všechny temné strachy. Použij jich, moudrost, kterou ti dávám. Pánem budeš nad Bratry Tmy.

Když k tobě přijde pocit, přitahující tě blíž k temné bráně, prověř své srdce a zjisti, jestli pocit, který máš, pochází zevnitř. Když najdeš temnotu svých vlastních myšlenek, odstraň je pryč z místa ve své mysli. Pošli přes své tělo vlnu vibrace, nepravidelnou první a pravidelnou druhou, opakovaně znovu a znovu až do osvobození. Nastartuj Vlnovou Sílu v Mozkovém Centru. Směruj ji ve vlnách od hlavy po chodidla.

Ale jestli ty zjistíš, že tvé srdce není temné, buď si jist, že je k tobě nasměrovaná síla. Jen když budeš znalý, můžeš to přemoci. Jen s moudrostí můžeš doufat, že budeš svobodný. Znalost přináší moudrost a moudrost je síla. Dosáhni to a budeš mít moc nade vším.

Hledej nejdřív místo spojené s temnotou. Umísti kruh kolem sebe. Stůj vzpřímeně uprostřed kruhu. Použij tuto formulaci, a budeš svobodný. Zdvihni své ruce k temnému místu nad sebou. Zavři oči a načerpej Světlo. Volej k Duchu Světla přes Časoprostor, použij tyto slova a budeš svobodný: „Naplň moje tělo Duchem Světla. Přijď z Květu, který září skrze temnotu. Přijď ze Síní, kde Sedm Pánů vládne. Volám je jmény, Já, těch Sedm: Trojka, Čtyřka, Pětka, a Šestka, Sedmička, Osmička-Devítka. Jmény já volám je, aby mi pomohli, osvobodili mě a chránili před temnotou tmy: Untanas, Quertas, Čietal, a Gojana, Huertal, Semveta-Ardal. Jejich jmény tě prosím, osvoboď mě od temnoty a naplň mě Světlem.“

Věz, ó člověče, že když toto uděláš, osvobodíš se z okov, které tě poutají, svrhneš otroctví Bratrů Tmy. Nevidíš, že ty jména mají sílu osvobodit vibrací z okov, které tě poutají? Použij jich podle potřeby na osvobození svého bratra, aby on, rovněž, mohl vyjít ven z tmy.

Ty, ó člověče, jsi pomocníkem svého bratra. Nenech ho ležet v otroctví tmy.

Teď tobě dávám svou magii. Vezmi ji a setrvej na cestě Světla.

Světlo na tebe, Život tobě, Sluncem smíš ty být na cyklu nahoře.

Smaragdové desky Thotha Atlanťana, překlad a interpretace: Doreal, DOSLOVNÍ PŘEKLAD A INTERPRETACE JEDNOHO Z NEJSTAROBYLEJŠÍCH A NEJTAJNĚJŠÍCH VELKOLEPÝCH DĚL STARODÁVNÉ MOUDROSTI

Zdroj: https://www.chapeltibet.cnchost.com/ct/Tablet5.html © 2008 www.cez-okno.eu Překlad ze slovenštiny: Ptah Korektury: PH

Zdroj: https://www.modrobilyplamen-cestakjednote.cz/thovt/klic-magie-vi/

 

 

SMARAGDOVÁ DESKA V.

 Často snil jsem o pochované Atlantidě, ztracené v dobách, které pohltila tma. Z aeonu na aeon jsi ty existovala v kráse, jas svítil skrze temnotu tmy.

Mocný vládce, všemu pozemskému vládnoucí, Pán Země v dni Atlantském. Král národů, mistr moudrosti, Světlo skrze Suntal, Strážce Cesty, přebýval ve svém Chrámu, Pán Undalu, Světlo Země v dni Atlantském.

Mistr, On, z cyklu mimo nás, žijící v tělech jako jeden z lidí. Ne jako pozemšťan, On má původ jiný, Slunce cyklu, nad lidmi pokročilý.Věz ty, ó člověče, že Mistr Horlet,nebyl nikdy jedno s dětmi člověka. Daleko v čase minulém, když Atlantida prvně nadobudla moc, objevil se tam jeden s Klíčem Moudrosti, ukazujíc všem cestu Světla.

Ukázal všem lidem cestu naplnění, cestu Světla, která plyne mezi lidmi. Vítězící nad temnotou, vedoucí Duši Člověka nahoru k výšinám, které byli v Jednotě se Světlem.

Rozdělil On Království na části. Bylo jich deset, vládli jim děti člověka. Nad dalším postavil On Chrám, který však nepostavili děti člověka.

Z Éteru vyvolal On jeho substanci, ztvárněnou a vytvořenou silou Ytolanu do forem, jaké On vystavěl ve Své mysli. Míli za mílí vše pokrylo ostrov, kousek po kousku to nabíralo na síle. Černé, a přece ne černé, ale tmavé jako časoprostor, hluboko v jeho srdci Esence Světla. V okamihu Chrám přerostl do bytí, formovaný a tvarovaný Slovem Přebývajícího, vyvolaný z nehmotného v hmotu.

Vystavěl On potom vevnitř obrovské komory, naplnil je útvary vyvolanými z Éteru, naplnil je moudrostí vyvolanou z Jeho mysle.

Nehmotný byl On vevnitř svého Chrámu, a přece byl On stvořen k obrazu člověka. Přebývajíc mezi nimi a přece nebyl z nich, zvláštní a tak odlišný byl On od dětí člověka.

Vyvolil si On potom zpomezi lidí Tři, kteří se stali jeho bránou. Vyvolil si On Trojici z Nejvyšších, aby se stali jeho spojením s Atlantidou. Poslové, kteří přinášeli jeho radu králům dětí člověka.

Zrodil On dále jiných a učil je moudrosti; tvořil z nich učitele dětí člověka. Umístil je On na ostrově Undal, aby byli pro lidi učiteli Světla.

Každý z těch, kteří byli takto zvoleni, musel se učit po roku pět a deset. Jen takto mohli porozumět, a být Světlem pro děti člověka. Takto začal jestvovat Chrám, příbytek pro Pána člověka.

Já, Thoth, jsem vždy hledal moudrost, hledajíc v temnotě a hledajíc ve Světle. Dlouho ve své mladosti šel jsem tou cestou, snažící se vždy získat novou moudrost. Až po velkém snažení, jeden z Tří, mi přinesl Světlo. Přinesl mi On příkazy Přebývajícího, povolal mě z temnoty do Světla. Přivedl mě On před Přebývajícího, hluboko v Chrámě před velký Oheň.

Tam na velkém trůně, uzřel jsem Přebývajícího, oděného ve Světle a zářícího ohněm. Poklekl jsem před tou obrovskou moudrostí, cítíc Světlo proudící mnou ve vlnách. Zaslechl jsem potom hlas Přebývajícího: “Ó temnota, vejdi do Světla. Dlouho si hledal cestu k Světlu. Každá duše na Zemi, která uvolní své okovy, bude co nevidět osvobozená od otroctví tmy. Z temnoty si povstal vpřed, Světlo tvého cíle se přiblížilo. Zde budeš přebývat, jako jedno z mých dětí, strážce záznamů shromážděných moudrostí, si nástrojem Světla odtamtud. Buď připraven vykonat to, co je potřebné, ochránce moudrosti, leč věkům temnoty, které mají přijet na děti člověka. Žij tu a pij ze vší moudrosti. Tajemství a mystéria ti budou odhaleny.”

Poté jsem já odvětil Pánovi Cyklů: “Ó Světlo, které sestoupilo k lidem, dej mi svou moudrost, abych mohl být učitelem lidí. Dej mi ze svého Světla, abych mohl být svobodný.”

Poté ke mně znovu promluvil Pán: “Věk za věkem budeš žít skrze svou moudrost. Ano, když se přes Atlantidu převalí vlny oceánu, držíce Světlo, leč v temnotě skryté, připraven přijít, kdykoliv budeš zavolán. Teď choď a uč se větší moudrosti. Vyrůstej skrze Světlo do CELKU Nekonečna.”

Dlouze jsem pak přebýval v Chrámě Přebývajícího, až dokud jsem nakonec nebyl Jednotou se Světlem.

Následoval jsem pak cestu k hvězdným pláním, následoval jsem poté cestu ke Světlu. Hluboko do srdce Země následoval jsem cestu, poznávající tajemství, dole jak i nahoře; poznávající cestu k Síním Amenti; poznávající Zákon, který udržuje v rovnováze svět. Ku skrytým komorám Země pronikl jsem svou moudrostí, hluboko přes zemskou kůru, do cesty, věky skryté před dětmi člověka. Odhalila se přede mnou ještě větší moudrost, až dokud jsem nedosáhl nové poznání: zjistil jsem, že všechno je součástí VŠEHO, velké a ještě větší než všechno, co známe. Hledal jsem věky srdce Nekonečna. Hluboko a ještě hlouběji nacházel jsem další mystéria.

Teď, když se ohlédnu spět na věky, vím, že moudrost je bez hranic, a věky neustále narůstá, Jedno s Nekonečností větší než všechno.

Světlo existovalo v starověké Atlantidě. Ano, temnota též byla skrytá ve všem. Upadali ze Světla do temnoty, někteří, kteří povstali mezi lidmi do výšin. Stali se pyšnými kvůli svým znalostem, byli hrdí na svou pozici mezi lidmi. Ponořili se hluboko do zakázaného, otevřeli bránu, která vedla dolů. Snažili se získat stále víc znalostí, ale snažili se přinést je zdola nahoru.

Ten, kdo sestupuje dolů, musí být v rovnováze, jinak je spoutaný nedostatkem našeho Světla. Oni potom otevřeli svými vědomostmi cesty pro člověka zakázané.

Avšak, ve Svém Chrámu, vše vidí, Přebývající, leží ve svém Agwanti, zatím co Atlantidou Jeho duše volně putovala. Viděl On Atlanťany, jak svou magií otevírají bránu, která by na Zem přinesla velkou zkázu. Rychle letěla potom Jeho duše nazpět do Jeho těla. Povstal On ze Svého Agwanti. Povolal On Tři mocné posly. Vydal jim příkazy, a dal zničit svět.

Hluboko pod kůru Země, do Síní Amenti, rychle sestoupil Přebývající. Zvolal On pak síly Sedmy Pány ovládané; a změnili rovnováhu Země. Potopila se Atlantida pod tmavými vlnami.

Zničila se brána, která byla otevřená; zničil se vchod, který vedl dolů. Všechny ostrovy byli zničené, kromě Undalu, a části ostrova synů Přebývajícího. Zachránil je On, aby byli učiteli, Světla na cestě pro ty, kteří měli přijít potom, Světla pro menší děti člověka.

Zavolal On potom mně, Thotha, před něho, dal mi příkazy pro všechno, co bych měl udělat, pravil: “Vezmi ty, ó Thoth, celou svou moudrost. Vezmi všechny své záznamy. Vezmi celou svou magii. Choď dále, zachovávajíc záznamy, až dokud po čase naroste mezi lidmi Světlo. Světlo budeš ty po všechny věky, skryté a přece nacházené osvícenými lidmi. Nad celou Zemí MY dáváme ti moc, si svobodný dát ji anebo odebrat. Shromáždi teď syny Atlantidy. Vezmi je a utečte k lidu kamenných jeskyň. Utečte do
krajiny Dětí z Khému.”

Potom jsem já shromáždil syny Atlantidy. Do kosmické lodě jsem přinesl všechny své záznamy potopené Atlantidy. Shromáždil jsem všechny své síly, mnohé nástroje mocné magie.

Potom jsme se zdvihli na křídlech rána. Vznesli jsme se vysoko nad Chrám, nechali za sebou tři a Přebývajícího, hluboko v Síních pod Chrámem. Dolů pod vlnami se potopil velký Chrám, uzavírající cestu k Pánům Cyklů. Ale přece vždy tomu, kdo má poznání, otevřená bude cesta k Amenti.

Rychle jsme pak letěli na křídlech rána, letěli jsme do krajiny dětí z Khému. Tam svou mocí, přemohl jsem je a vládl jim. Pozdvihl jsem je k Světlu, děti Khému.

Hluboko pod skálami, pochoval jsem svou vesmírnou loď, čekajíc na dobu, kdy člověk bude moci být svobodný. Nad vesmírnou lodí vztyčil jsem znak v tvaru lva, a přece jako člověka. Tam pod obrazem odpočívá má vesmírná loď, aby byla zrozená, když to bude potřebné.

Věz ty, ó člověče, že v daleké budoucnosti přijdou z hloubky narušitelé. Potom se probuď, ty, kdo máš moudrost. Zroď mou loď a lehko je přemůžeš.

Hluboko pod obrazem leží mé tajemství. Hledej a najdi v pyramidě, kterou jsem postavil. Každé k tomu druhému je Podstatou; každé je branou, která vede do Života. Následuj Klíč, který za sebou zanechávám. Hledej a vchod do Života bude tvůj. Hledej v mé pyramidě, hluboko v chodbě, která se končí v stěně. Použij Klíč Sedmy a cesta se ti otevře.

Teď jsem ti dal svou moudrost. Teď jsem ti dal svou cestu. Následuj tu cestu.

Rozřeš mé tajemství. Ukázal jsem ti cestu.

Smaragdové desky Thotha Atlanťana, překlad a interpretace: Doreal, DOSLOVNÍ PŘEKLAD A INTERPRETACE JEDNOHO Z NEJSTAROBYLEJŠÍCH A NEJTAJNĚJŠÍCH VELKOLEPÝCH DĚL STARODÁVNÉ MOUDROSTI
Zdroj: https://www.chapeltibet.cnchost.com/ct/Tablet5.html © 2008 www.cez-okno.eu Překlad ze slovenštiny: Ptah Korektury: PH
Zdroj: https://www.modrobilyplamen-cestakjednote.cz/thovt/obyvatel-ungalu-v/