SVĚTLO BOŽÍ NIKDY NEZKLAME!

 

ŽIVOTNÍ SÍLA

 

Životní síla může vytvořit a vytvoří hned vše, co si přeješ, pokud jen udržuješ svou osobnost v harmonii, aby nemohly žádné  myšlenky, pocity a slova nesouladu rušit její k tobě vždy proudící dokonalost. Život je dokonalost a skrývá v sobě veškeré dokonalé tvoření. Osobnost má svou jedinou povinnost být obalem, který nese a projevuje dokonalost života. Kdo nedonutí vnější smysly k poslušnosti a neudržuje v sobě trvale pocit míru, ten znesvěcuje a kalí čistotu a dokonalost života, který jím protéká.

Čím více studujeme život a v něm to dokonalé, tím méně se lopotíme s lidmi a věcmi a tím více uctíváme tu "Boží Přítomnost", protože kdo uctívá dokonalost, musí se nutně stát tím, na čem spočívá jeho pozornost. Naplní-li lidstvo tu vnější činnost mysli myšlenkami a pocity dokonalosti, uskuteční také jeho orgány tento pořádek a dokonalost. Čím více rozumíme životu a dokonalosti, tím jednodušší se stává všechno, až budeme mít pouze jednu činnost, a sice po všechny časy trvale naplňovat naše myšlení a pocity Boží láskou.

Život se nikdy neunaví - co se unaví, je to vědomí v jeho pokusech život zúžit, překřížit a narušit tu dokonalost, která se vždy snaží se uskutečnit. Kdyby to osobní nebo vnější Já nechalo jen život plynout a nechat jej v klidu - získaný výsledek by byla dokonalost, naplnění Boží životní cesty. Mnozí, kteří opravdově začnou hledat toto porozumění, ztrácejí odvahu a upouštějí od svého cíle, protože očekávají určité plody, místo aby se jednoduše radovali z Boha uctíváním  krásy a síly Velkého Světla kvůli němu samotnému. Hledáme-li Světlo, protože milujeme uctívání Světla, bude bezpodmínečně následovat výsledek. Stavíme potom Boha před vše ostatní. A to tak musí být, pokud má být to osobní Já udržováno ve svém správném vztahu k životu.

Mnoho lidí nachází bohatě času k milování psů, koček, jídla, šatů, peněz, diamantů, jednotlivých lidí a tisíce jiných věcí; velmi zřídka však existuje člověk, který by byť i jen na pět minut ve svém celém životě miloval své vlastní Božství. A přece potřebuje každou sekundu jeho život a sílu, aby se mohl radovat z těchto vnějších věcí. I ti, kteří myslí, že milují Boha, neuznávají téměř tu "Mocnou JÁ JSEM Přítomnost" ve svém vlastním nitru a neděkují za všechny dobré věci, které z ní trvale přijímají.

Není to tak, že bychom neměli přidělovat naši lásku věcem vnější činnosti, přece však bychom měli nejdříve milovat své Božství v nás, a sice více, než nějakou vnější věc nebo osobu. Toto Božství je skutečný život a vědomí, kterým existujeme.

Není štěstí bez lásky, to je zákon života. Kdo miluje věc nebo člověka, je šťasten. Dokonce i lakomec je šťasten, když miluje své zlato, protože nechává proudit pocit lásky k věci, kterou se pokouší získat. Ve skutečnosti je to štěstí, co hledá; nevidí však, že pocit štěstí není obsažen ve zlatě, nýbrž ve vysílání lásky ze svého vlastního srdce. Toto nechává život proudit nepřetržitě a harmonicky.

Zdroj: Magická přítomnost - Godfré Ray King (překlad díla "The Magic Presence" 1935, překlad z německého jazyka)

MAGICKÁ PŘÍTOMNOST 

„Takzvaná smrt" je pouze vhodnou příležitostí pro síly a schopnosti osobního vědomí k odpočinku a naladění se na vnitřní vývoj. Chce jej oprostit od víření a nesouladu Země na dostatečně dlouho, aby mohlo přijmout příliv světla a síly, které umožní vnější činnosti těla, aby mohlo započít dílo na tělo vázané zkušenosti na Zemi. Ztělesnění na Zemi má ten účel, aby byl člověk zdokonalen a osvícen, dokud nebude chtít být jednotou s ‘Mocnou JÁ JSEM Přítomností’. Nazýváme toto SVĚTELNÉ tělo ‘Magickou Přítomností’. Ježíš o něm hovořil jako o ‘bezešvém oděvu’.

Látka tohoto SVĚTELNÉHO těla je z čistých elektronů; poskytuje jednotlivé bytosti naprostou svobodu ode všech omezení. Vnitřním odevzdáním se té ‘Mocné JÁ JSEM Přítomnosti’ může každý uvolnit její síly až k bodu, že může toto plamenné světlo vidět. Toto nejprve tak silně oslní, že lze snést pohled na něj pouze kratičký okamžik. Takovýmto ode-vzdáním se začínáme více a více zakoušet svou vlastní osobní vědomou vládu nade vším stvořeným. To je věčným právem každého od narození a pro tento cíl nám bylo všem přiděleno putování lidskými zkušenostmi. Dosáhl-li hledač této svobody toho vývojového stavu, že může uvolnit ze svého elektronového těla ihned jakékoliv zvolené množství světla, jaké požaduje jeho vlastní vědomí, stal se pánem nade všemi formami (manifestacemi) a je zcela lhostejno, v jaké sféře si je přeje vyjádřit. Je třeba jen pozorovat svět k zjištění, co všechno působí nesoulad v myšlení a cítění těm nádherným tělům, která jsme dostali od přírody k dispozici pro naše zkušenosti ve fyzické části života.

V dětství a mládí je svalovina fyzického těla krásná, silná a splňuje, co od ní požadujeme. S pokračujícím životem však, když to osobní Já během let dovolí chaotickým myšlenkám a pocitům, aby se projevily, musí tělo ztratit své schopnosti; Chrám se rozpadne do trosek, protože to vnější bdělé vědomí neposlouchá ten ‘jediný zákon života’: Lásku, Harmonii, Mír.

Nazývej to jak chceš, věčnou pravdou zůstává, že nesoulad je pouze jiným názvem pro rozpad, pro smrt. Naučí-li se lidé žít svůj život ve ‘Věčném Zákonu Lásky’, shledají, že takováto poslušnost je osvobodí od koloběhu narození a znovunarození, a že zmizí otázky lidského bytí. Na jejich místo nastoupí radost z věčně se zvyšující dokonalosti, která již provždy zůstane uvnitř lásky. Stále trvající tvoření bude trvat věčně, protože život je nepřetržitým pohybem a nezná ani dřímotu, ani spánek, je samočinným proudem věčně se rozšiřujícího zdokonalování v radosti a vytržení a ve stále nových vzorech. Tato dokonalá činnost a radost života vyplyne sama z poslušnosti v rámci Zákona Lásky. Poslední nepřítel, smrt, zmizí, protože je jenom pomocí v nouzi, aby nás zbavila oděvu, který nám již nemůže sloužit k dovršení života. Stane-li se fyzické tělo tak neschopným, že jej ta osobnost, která jej obývá, již nemůže použít v úsilí o dovršení, zasáhne sama příroda a uvolní ta omezení, aby mohla jednotlivá bytost získat příležitost k novému, úspěšnému pokusu.

Zármutek při smrti milovaného člověka je sobectvím a zpomaluje pouze to nejvyšší štěstí, z něhož by se naši zesnulí milovaní měli radovat. Zármutek z pocitu ztráty je ve skutečnosti odpor proti účinnosti zákona, který byl vytvořen, aby zajistil velké možnosti odpočinku a růstu. Nic ve vesmíru neběží zpět, vše se pohybuje kupředu k stále větší radosti a dokonalosti, i když možná vzniká přechodně opačný dojem. Boží vědomí v nás nemůže a nebude zarmouceno a lidská část naší bytosti by měla vědět, že nikdo nikdy nemůže opustit vesmír, že zesnulý musí být na nějakém lepším, než dosavadním místě. Je-li to Skutečná, Pravá, Božská Láska, která nás naplňuje, potom nikdy neustane a přivede nás dříve nebo později opět k té bytosti, kterou milujeme. Proto nezná ta skutečná Božská Láska žádné rozloučení a to, co nás nechá pociťovat rozloučení, není láskou. Pocit oddělenosti je pouhým klamem osobního Já, ve kterém setrvává, protože nerozumí podstatě vědomí. Kde je vědomí, tam také působí jednotlivá bytost (individuum). Myslíme-li na milovanou bytost, která přešla jinam, jsme naším vyšším myšlenkovým tělem skutečně v tom samém okamžiku u ní, protože naše vědomí setrvává u onoho člověka. Kdyby západní svět pochopil tuto pravdu, rozbil by řetězy, které způsobují takový zbytečný žal. Takový zármutek vyrůstá pouze ze skutečnosti, že osobnost, speciálně ve svých pocitech, pociťuje své tělo jako vlastní jednotlivou bytost, místo aby poznala, že tělo je pouhým oděvem, který nosí vnitřní člověk. Tento oděv by měl každý plně a trvale ovládat a naučit jej trvalému radostnému sloužení.

Kdo tu jinou bytost skutečně miluje, přál by si, aby byla šťastná a v míru. Zvolí-li nyní tato bytost pomocí takzvané smrti lepší příležitost pro budoucí výraz a máme-li také v sobě aspoň záblesk Lásky, neměli bychom pociťovat žádné hoře nebo si přát udržet si tuto bytost ve stavu nedokonalosti, když by přece chtěla najít větší blaho a větší svobodu.

Neznalost této pravdy umožňuje tomuto velkému sobectví, že lidé zůstávají sami uvězněni ve svých vlastních řetězech omezení. Tento způsob neznalosti svazuje životní výraz lidského pokolení a vytváří tvrdošíjné bránění správnějšímu porozumění životu. Stahuje každým rokem tisíce lidských bytostí do hloubek zoufalství zcela zbytečně, zatímco by se mohli a měli radovat ze štěstí z nastoupené cesty, na které by je chtěla vést ta ‘Mocná Přítomnost JÁ JSEM’. Tento opačný postoj k životu zabraňuje nejen naplnění toho všeho, co je samo o sobě hodné života, ale okrádá bytost také o její schopnosti a svrhává ji do okovů sebelítosti. Toto představuje tu nejchytřejší a nejzáludnější cestu zlé síly ke zlomení odporu člověka a přivedení jej k negaci.

 

Chce-li jednotlivá bytost získat své vítězství a mistrovství, musí s tím bez zaváhání souhlasit. Lidé vytvořili svým nesprávným myšlením a jednáním na této zemi zlou sílu. Tato užívá metody vlastní sebelítosti, aby zabránila snažícím se nádherným bytostem získat svou svobodu a užívat Plnou Sílu Božství, která jim patří již od počátku tvoření jako dar OTCE svým dětem. Ze všech chyb, které lidé sami vytvořili, je sebelítost to nejneodpustitelnější, protože znamená vrchol lidského sobectví. Tím je nárokována pozornost osobního vědomí, vnějšího Já zcela nicotnými, neužitečnými lidskými žádostmi fyzického těla: a to Velké, Nádherné, Zbožňování-hodné, Všemoudré, Všemocné Světlo té ‘Mocné Přítomnosti JÁ JSEM’, které se vždy vznáší nad fyzickým tělem, je zcela přehlíženo, jeho síla je oproti tomu spotřebovávána pro ony ničivé účely. Lidé nemohou přijímat nic lepšího, než co právě dnes žijí - pokud dostatečně dlouho nehledí ze svého malého Já kupředu a nepocítí a nerozeznají Přítomnost Boží, tu ‘Mocnou Přítomnost JÁ JSEM’ jako původ každého jednotlivého života a všeho dokonalého tvoření (manifestace).

Zármutek je ohromná sebelítost - ne láska. Nebýt v jednotě je sebelítost - ne láska. Lhostejnost je sebelítost - ne láska a ne život. Tyto následky sebelítosti vrhají pokolení do otroctví, protože lámou odpor jednotlivce skrze promarněnou životní sílu, která by měla být použita k vytvoření Krásy, Lásky a Dokonalosti. Toto otroctví trvá, protože vnější činnost osobního vědomí nepřebírá žádné potřebné určité úsilí ke svému osvobození od nadvlády fyzického světa. Fyzická vrstva získává pouze ta lidská stvoření, která vznikají pomatenými myšlenkami, pocity a slovy vnějšího konání nebo osobního vědomí. Míním to denní konání rozumu a těla, do kterého osobnost trvale zaplétá tvořivou životní sílu. Celé lidské pokolení je dnes tak vázáno na vlastní rozdvojenost, že ti Velcí, Nádherní, Nejvyšší Nanebevzetí Mistři se nyní - z čistého soucítění s pomalým růstem lidstva a bídou jejich ponížení - nabízejí, že zničí okovy fyzické úrovně a zavedou lidi na nové cesty.

Jako Nanebevzetý Mistr znám jak vnitřní, tak vnější činnosti života. Různými poměry fyzického světa jsou lidé zabavováni, okouzlováni, hypnotizováni; uvnitř fyzické vrstvy však neexistuje nic dobrého nebo trvalého. Je nebezpečnější než pohyblivý písek a stejně tak klamný. Fyzická vrstva a vnější konání rozumového a pocitového světa, pokud tyto neukazují dokonalost, jsou jednotou. Jsou jenom výtvorem lidského smyslového vědomí a pouhou sbírkou lidských myšlenek a forem, které jsou oživovány lidskými pocity. Neobsahují nic z Krista ‘toho Kosmického Světla‘.

Touha po fyzických projevech a okouzlení jimi je pouze pocitem, velmi nebezpečným pocitem, který vzdaluje pozornost osoby od uznání, od trvalého uctívání, od ustavičného sjednocování s vlastní ‘Mocnou Přítomností JÁ JSEM’. Kdo se obrací na činnosti fyzické úrovně, okrádá svou vlastní bytost o sílu a schopnost dosáhnout Božího původu a natrvalo tam zakotvit.

Říkám věčnou pravdu se slovy, že z fyzických oblastí k nám nemůže přijít nic od Krista, i když to může vypadat jinak. Fyzická nebo vnější činnost lidského rozumu mění přece neustále své hodnoty, zatímco Kristus, to znamená ‘Věčné Světlo’, věčně se rozšiřující dokonalostí, je tou Jedinou, Nezměnitelnou, Nejvyšší, Nepomíjející hodnotou.

Tato vazba na fyzickou úroveň skrze okouzlení pozornosti dělá dnes z lidí masu bezmocných dětí, které potřebují nutně moudrost a pomoc Nanebevzetých Mistrů, aby se mohly opět pozvednout k porozumění Světlu, které jediné je může osvobodit z temnoty nynějšího chaosu na Zemi.

Od konce Druhého Zlatého Věku přicházeli po staletí spasitelé světa v pravidelných odstupech na Zemi, aby lidem přinesli pomoc. V důsledku fyzického zaměstnání byli lidé přivedeni do okouzlujícího světa forem a tvoření věcí. Většina času byla věnována pozornosti jednotlivce na vnější tvoření a vědomé znovupoznávání vlastního, zvláštního (individualizovaného) Božího Já bylo zapomenuto. Proto moderní člověk zcela přehlédl tu ‘Mocnou Přítomnost JÁ JSEM’, která sídlí v jeho elektronovém těle; tím mohl plnit pouze část svého životního plánu.“

Tak zní záznam slov Saint Germaina.

Zdroj: Magická přítomnost - Godfré Ray King (Překlad díla „The Magic Presence“ 1935 - Překlad z německého jazyka)

Kéž jsou všechny bytosti šťastny

Subham Astu sarvadzagatham