MILOSRDNÉ SLZY

 Jak napsal Augustin ve svém Vyznání:

"Slzy ... tekly proudem, a já jsem je nechal, aby si tekly po svém,

a měl jsem je za podušku pro své srdce. Na nich spočinulo."

Chce se mě plakat, když čtu citát od Augustina. Vidím před sebou svého umírajícího manžela, jak leží těžce nemocný v Hospicu a čeká, až přijde smrt. Občas mu po tváři tekly slzy. Na to mě říkal: "Mámo, já nebrečím, to se mě jen tak něco mokrého koulí po tváři." Jeho duše se čistila a osvobozovala, aby mohla nalézt klid.

Kdyby nebylo slz, tak by nám mohlo samou bolestí puknout srdce. Jsou tak milosrdné. Je to velký dar od Boha pro nás lidstvo. Zbavují nás bolestí srdce, očišťují naše tělo a osvobozují naši duši.

Nebojme se plakat, nestyďme se za slzy. Jsou drahocenným lékem. Buďme za ně Bohu vděční.

Úvaha nad příspěvkem: Pláč a slzy
Autor: Monika Serafina Adamcová

SEZNAM KNIH

Zde uvádím seznam knih, ze kterých jsem čerpala inspiraci pro některé mé příspěvky:

• Síla Tří - Norman Drummond
• Svoboda - Brandon Bays
• A přesto říci životu ano - Viktor E. Frankl
• Jak se zbavit starostí a začít žít - Dale Carnegie
• Transformace vědomí - Tomáš Keltner
• Láska znamená zbavit se strachu - MUDr. Gerald G. Jampolsky
• Muž, který chtěl být bohatý - Mark Fisher
• !POZOR! Srdce muže - John Eldredge
• Kniha nejen o duši - Robert Fulghum
• O smrti a znovuzrození - Lama Ole Nydahl
• Daleké Cesty - Robert A. Monroe
• O lidské povaze - Vladimír Smékal
• Nespěchejte do rakve -Tomáš Kašpar
• Umíráme na objednávku? - Tomáš Kašpar
• Krutá hra o tvé zdraví - Tomáš Kašpar
• Tak pravil Zarathustra - Friedrich Nietzsche
• Smaragdové desky Thotha Atlanťana, překlad a interpretace, Doreal
• Sethovy promluvy - Jane Roberts 
• Magická přítomnost - Godfré Ray King (překlad díla "The Magic Presence" 1935, překlad z německého jazyka)
• Mayské Orákulum - Návrat ku hvězdám - Ariel Spilsbury a Michael Bryner / (Malý kouzelník)
• Pavlovy rozpravy - díl I. (V edici: Práh mezi světy) 
• Pátá Dohoda - Don Miguel Ruiz, Don Jose Ruiz 
• kalendář Andělé 2018, text Jitka Sani
• Cesta ven ze šíleného světa - Jan Menděl
• Oranžová kniha - Meditační techniky / Osho 
• Prastaré tajemství květu života - Drunvalo Melchizedek sv. 1 a 2
• Rozhovory s duší - Heike Gadeová
• Duše zvířat a lidí - Penelope Smith 
• Moudrost vlků - Elli H. Radingerová 
• Pavlovy rozpravy - Bedřich Kočí (Sbírka Pavlových rozprav o věcech pozemských i věčných, edice Práh mezi světy)

MUŽ, KTERÝ CHTĚL BÝT BOHATÝ

Vnější okolnosti života ve skutečnosti nejsou důležité. Tohle si dobře zapamatujte: Všechny události vašeho života jsou zrcadlovým obrazem vašich myšlenek. Pokud budete dál přijímat všeobecně rozšířenou iluzi, že o vašem životě rozhodují vnější faktory, nemůže vaše mysl tento princip pochopit. Všechno v životě je otázka postoje. Život je přesně takový, za jaký ho považujete. Všechno, co se vám děje, je produktem vašeho myšlení. 

Chcete-li tedy změnit svůj život, musíte začít tím, že změníte své myšlení. Nejspíš vám to připadá trochu otřepané. Řada "racionálně uvažujících" jedinců tuto zásadu zarputile odmítá. Pravdou ale je, že všichni, kteří v životě dokázali velké věci, ať už v jakémkoliv oboru, námitky přísně racionálních myslitelů vždy ignorovali. To samozřejmě neznamená, že bych měl něco proti inteligenci. Právě naopak. Rozum a logika jsou pro dosažení úspěchu naprosto zásadní. Musejí být vašimi nástroji a věrnými služebníky, ničím víc. Většinou se totiž rozum a logika stávají překážkami na cestě k velkým úspěchům, protože velkých věcí dosahují jen ti, kteří mají víru v sílu mysli. Úspěšní lidé se nikdy nenechají příliš rozhodit okolnostmi. Když se nad tím zamyslíte, překážky, kterým museli úspěšní lidé čelit v minulosti, byly stejně obtížné - a mnohdy ještě obtížnější - jako ty, kterým byli vystaveni jejich současníci, ovšem je tyto překážky přiměly k tomu, aby si sáhli až na dno svých vnitřních sil. Tito lidé pevně věřili, že dokážou velké věci. Všichni, kteří zbohatli, byli hluboce přesvědčeni, že na to mají. A proto se jim to podařilo.

Všichni moudří myslitelé odjakživa tvrdí, že největší omezení jsou ta, která si člověk stanovuje sám, a největší překážka úspěchu je proto překážka duševní. Rozšiřte své duševní hranice a rozšíříte hranice svého života. Vaše životní okolnosti se jako zázrakem změní.

Je úžasné pozorovat, co si o sobě každý jednotlivec opravdu myslí. Každý je konfrontován se svými duševními hranicemi, které se dokonale shodují s omezeními, s nimiž se setkává v životě. Život se přizpůsobí omezením, která si člověk stanoví - ať už vědomě či nevědomě. Lidé, kterým se nedaří, jsou si těchto klíčových principů úspěchu a bohatství vědomi ze všech nejméně. Úspěšní jedinci si tento jev uvědomili a pořádně na své představě o sobě samých zapracovali.

Lidé, kteří ztrácejí čas čekáním na dokonalé okolnosti, nikdy ničeho nedosáhnou. Ideální chvíle pro čin je právě teď! Chcete-li v životě uspět, musíte si počínat tak, abyste v dané situaci neměli na výběr. Musíte sám sebe zahnat do kouta. Lidé, kteří váhají a odmítají riskovat, protože se jim ještě nesešli všechny žádoucí okolnosti, se nikdy nikam nedostanou. Důvod je jednoduchý. Když se odříznete od všech únikových cest a přitisknete sám sebe ke zdi, zmobilizujete tím veškerou vnitřní sílu. Každá buňka vašeho těla touží po tom, aby se něco stalo. Tak na co ještě čekáte?

Musíte začít tím, že si stanovíte cíl, který považujete za smělý, ale současně rozumný. Tajemství každého cíle spočívá v tom, že musí být ambiciózní a zároveň dosažitelný. Ale nezapomínejte, že většina lidí je příliš konzervativní - bojí se rozbít svá duševní omezení. Stal se z nich totiž jakýsi zvyk. Jsou zvyklí na nedostatek. Jsou přesvědčeni, že život je prostě takový. Bojí se snít. Nesmíte se bát rozšířit své duševní hranice.

(Z knihy: Muž, který chtěl být bohatý - Mark Fisher)

LÁSKA 

znamená

ZBAVIT SE STRACHU

 Existují pouze dvě emoce; jednou je Láska a druhou je strach. Láska je naší opravdovou skutečností. Strach je něco, co si vytvořila naše mysl, a proto je neskutečný. Naše vnímání je obrazem naší mysli. Pakliže je naše mysl naplněna Láskou a mírem, promítají se nám tyto pocity i do našeho vnímání a zážitků. Jestliže je naše mysl naplněna pochybnostmi, strachem a obavami z nemoci, tento stav se promítá do vnějšího světa a tím i do prožívání skutečnosti.

Lásku jako jedinou skutečnost, v níž se odráží zdraví a celistvost, můžeme ztotožnit s vnitřním mírem, a ozdravění můžeme chápat jako oproštění od strachu. Poznat Lásku tedy znamená zbavit se strachu. Často věříme, že strachy minulosti nám pomohou úspěšně předvídat strachy budoucnosti. V důsledku takového myšlení trávíme většinu svého času trápením nad minulostí i budoucností a vytváříme začarovaný kruh strachu, který ponechává jen málo prostoru pro Lásku a radost přítomnosti.

Kdykoliv se tě zmocní pokušení dívat se na svět ve strachu, opakuj si s odhodláním:

 "Nejsem robot, jsem svobodný. Jsem odhodlán dívat se na věci jinak."





Odpuštění je klíčem ke štěstí

Vytkneme-li si dosažení míru mysli jako jediný cíl, získáme nejmocnější motivaci, jakou můžeme mít. Pro získání vnitřního klidu musíme důsledně zachovávat jediný cíl - mír mysli. Stanovíme-li si mír mysli jako jediný cíl, stane se odpuštění jedinou naší povinností. Odpuštění je nástrojem nápravy našeho chybného vnímání a pomáhá nám zbavit se strachu. Jednoduše řečeno - odpustit znamená oprostit se.

Odpuštění napravuje zkreslené vnímání, které nás vzájemně dělí, a umožňuje nám zažít pocit vzájemné jednoty a propojení. Odpustit neznamená postavit se do nadřazené role nebo chovat se tolerantně k někomu, koho nemáme rádi. Odpustit znamená napravit svůj zkreslený dojem, že nám někdo ublížil. Vnitřního klidu dosáhneme, pokud se naučíme promíjet světu i všem jeho obyvatelům a dívat se na každého včetně sebe jako na bezúhonného.

Abychom žili klidně, a nikoliv ve sporech, musíme posunout své vnímání. Namísto toho, abychom viděli ostatní jako útočníky, uvědomíme si, že jednají ze strachu. Vždy dáváme najevo buď Lásku, nebo strach. Strach je ve skutečnosti voláním o pomoc, a proto také vyjadřuje potřebu Lásky. Mír mysli nevychází z potřeby měnit ostatní, ale ze skutečnosti, že je bereme, jací jsou.

Všechno, co dávám, dávám sobě

Dávat znamená dostávat - takový je zákon Lásky. Podle tohoto zákona dáváním získáváme, a co rozdáme, dostáváme současně zpět. Když rozdáváme Lásku bez jakýchkoliv podmínek a očekávání návratnosti, její prameny v nás ještě sílí. Rozdáváním Lásky v sobě tedy zvyšujeme její zásoby a všichni tím jen získávají.

Mír mysli se dostavuje ve chvíli, kdy se plně soustředíme na dávání a nemáme touhu brát ani potřebu měnit své okolí. Dávání vede k pocitu vnitřního klidu a radosti je nezávislé na čase. Dávat znamená šířit Lásku bez podmínek, očekávání a hranic.

Slova, která nám ubližují

Užíváním těchto slov v sobě udržujeme minulost obtěžkanou vinami a budoucnost plnou strachu. Pokud zjistíme, že některé z těch slov užíváme, berme to prostě jako chybu, která se dá napravit, a ne se trápit pocitem viny.

Zde jsou ona slova:

• To nejde
• Nemůžu
• Zkusím
• Omezení
• Kdyby
• Ale
• Avšak
• Těžké
• Musím
• Měl bych
• Pochybuji
• Všechna slova, která nás či ostatní zařazují do nějaké kategorie
• Všechna slova, která by mohla poměřovat či hodnotit nás či ostatní
• Všechna slova, která by mohla posuzovat či odsuzovat nás či ostatní

Ze světa, jak jej vnímám, mohu uniknout tak, že se oprostím od útočných myšlenek

Svět, který vidíme, můžeme změnit tím, že změníme své myšlení. Změnou myšlení vlastně měníme příčinu. Svět sám už se pak následně změní automaticky. Když vnímáme jinou osobu jako útočníka, snažíme se ukrýt před vědomím, že útok, který vnímáme jako přicházející zvenčí, ve skutečnosti vznikl v naší mysli. Když si to uvědomíme, zjistíme, že tyto myšlenky na útok nás vlastně zraňují. Můžeme je pak zaměnit myšlenkami na Lásku, abychom se dále nezraňovali.

Nejsem obětí světa, který vidím

Chceme-li důsledně dosáhnout vnitřního míru, musíme vnímat svět, v němž všichni jsou nevinní. Co se stane, když se rozhodneme považovat ostatní za nevinné? Jak se na ně můžeme podívat z jiného úhlu? Můžeme začít tím, že budeme nahlížet na všechno v minulosti jako nepodstatné, kromě Lásky, kterou jsme prožili. Můžeme se rozhodnout, zda se na svět budeme dívat oknem Lásky či oknem strachu. Znamená to, že si ze světa vybereme krásu a Lásku a dáme přednost vidění lidské síly před slabostí.

Dnes nebudu posuzovat nic, k čemu dojde

Hodnotit a být hodnocen je zvykem z minulosti, který vede při nejmenším k podmíněné lásce, při nejhorším ke strachu. Abychom poznali nepodmíněnou Lásku, musíme se zbavit hodnotitele v sobě. Místo hodnocení musíme uslyšet svůj silný vnitřní hlas, který oznamuje nám i ostatním: "Bezvýhradně miluji a beru tě, jaký jsi."

Nesoudit ostatní je další způsob, jak se zbavit strachu a prožít Lásku. Když se učíme nesoudit druhé - a bezvýhradně je přijímat, aniž bychom je chtěli měnit - můžeme se zároveň učit chápat sebe. Naše myšlení, výroky i reakce se nám vracejí jako bumerang. Pokud vypustíme své soudy ve formě kritiky, hněvu či jiných útočných myšlenek, vracejí se nám zpět. Když se zdržíme soudů a vysíláme pouze Lásku, vrací se nám také.

Příklad

Myslím, že většina z nás se dokáže vžít do role člověka, který jde na večeři do prvotřídní restaurace, kde zjistí, že obsluha je mizerná, servírka nevlídná, nešikovná a nepřátelsky naladěná. Dokážeme se také vžít do spravedlivého hněvu toho člověka, jeho oprávněného rozhořčení, nepřátelských myšlenek i toho, že nenechá servírce spropitné.

Vytknout si vnitřní mír za svůj jediný cíl znamená zbavit se víry, že nás k němu může přivést spravedlivý hněv či rozhořčení. Hněv a útočné myšlenky nám prostě mír mysli nepřinesou.

Zkusme si přehrát tu scénku ještě jednou. Tentokrát našeptám zákazníkovi do ucha, že servírce přede dvěma dny zemřel manžel a že doma má pět dětí, které jsou na ni bezvýhradně odkázány. Nyní může vycítit její strach a volání po Lásce. Může teď pochopit její sílu a oddanost a přehlédnout (prominout) její chování. Projeví se to v jeho láskyplném, chápajícím přístupu, který dá najevo mimořádným spropitným.

Vnější forma je stejná. V prvním případě jsme však události nahlíželi oknem strachu, zatímco v druhém oknem Lásky.

Minulost je za mnou a nemůže mě ovlivňovat

Když si myslíme, že nám v minulosti někdo ublížil, budujeme si zároveň obranu před možným budoucím ublížením. Minulý strach se promítá do budoucna a způsobuje splynutí těchto dvou časových rovin. Pociťujeme-li strach, nemůžeme milovat. Když se oprostíme od strachů minulosti a všem odpustíme, prožijeme Lásku a splynutí se všemi.

Pokud máme vidět svého životního partnera, šéfa nebo spolu pracovníky takové, jací jsou právě teď, nesmíme se na ně dívat přes jejich minulost. 

Jsem odpovědný za to, co vidím.

Své pocity si mohu volit a při této volbě se řídím cílem, jehož chci dosáhnout.

Za všechno, co se mi děje, si mohu sám. Všechno se mi vrací takovou formou, jíž jsem o to žádal.

Šiřte pouze lásku, neboť to je vaše podstata.

(Z knihy: Láska znamená zbavit se strachu -  MUDr. Gerald G. Jampolsky)

IM MEMORIAM

Buď sbohem.

Kéž tvá duše najde klid a odpuštění

tam kde Jsoucno není

v krajinách

kde je konec zapomnění.

Opona padá.

Skončila hra již jsi hrál

a ty letíš ke hvězdám.

Buď sbohem

jen si leť

svobodu Ducha

vezmi si zpět.

A já ... budu dál
svoji hru hrát
a ve svém srdci vzpomínat.

Tak buď sbohem
tak jen leť ...

Věnováno mému zesnulému prvnímu manželovi Josefovi. Zemřel v náruči ošetřovatelky dne 13. 8. 2017 v 17:57hod v Hospicu svaté Zdislavy po dlouhé a těžké nemoci.

Autor: Monika Serafina Adamcová 23. 8. 2017

MOC SLOVA

 "Na počátku bylo Slovo" (Jan 1,1)

Slovo tvoří. Cokoliv řeknete, je vystřelený šíp, který letí a tvoří. Tím, co říkáte, tvoříte vlastní realitu, svůj vlastní život. Popíšu vám to na jednoduchém příkladu. Rozebereme si výroky: "To je strašně krásné." a "To je hrozně hezké." Zdají se vám naprosto normálním vyjádřením toho, že se vám něco velmi líbí? To jste, vážení, na velkém omylu, který vás stojí víc, než si zatím uvědomujete. Dovolte mi to vysvětlit. Říkáte "strašně krásné" a myslíte tím něco příjemného. Vy vlastně přivoláváte STRACH. Ve slově "strašně" se skrývá strach. Jak vás vůbec napadlo spojovat "krásu", tedy obdiv se strachem? Že to tak dělají všichni? No jistě, protože nevědí, co činí!

Vyslovili jste kletbu, ve které vzýváte strach. Přivoláváte ho do svého života. On přichází, vždyť je zván. Že to nevíte, že to tak nebylo myšleno? Neznalost zákona neomlouvá. Tedy výrokem "strašně krásné" zvete strach do své reality. Druhým výrokem "hrozně hezké" zaklínáte HRŮZU, aby byla přítomná všemu hezkému. Chápete to? Slovo tvoří. Cokoliv vyslovíte, tvoří. Tvoříte slovem. Hřešíte slovem. Nedělejte to, zkuste to nedělat a budete překvapeni, jak se vám změní život.

Začněte se tedy poslouchat, co říkáte  uvědomovat si, že (a hlavně co) tím tvoříte. Ze začátku stačí, když si budete všímat slov "hrozně" a "strašně" ve svém okolí a samozřejmě se jich pokusíte vyvarovat ve svém projevu.

(Z knihy: Transformace vědomí - Tomáš Keltner)

JAK SE ZBAVIT STAROSTÍ A ZAČÍT ŽÍT

7. ČÁST

 Šest způsobů, jak zahnat únavu a starosti a jak udržet svou energii a odhodlání na výši

Jak si prodloužit život o jednu hodinu denně

Únava často vede ke starostem nebo alespoň způsobuje, že jste ke starostem náchylní. Tím, že zabráníme únavě, tedy můžeme zabránit i starostem.

První pravidlo pro zabránění únavě a starostem zní: Často odpočívejte. Odpočívejte ještě dříve, než se unavíte. Odpočinek je regenerace. V krátkém odpočinku je tolik regenerační schopnosti, že i pětiminutové zdřímnutí pomůže zabránit únavě!

Co vás unavuje a co s tím můžete udělat

"Většina únavy, kterou trpíme, má duševní původ; vyčerpání čistě tělesného původu je ve skutečnosti velmi vzácné." (J. A. Hadfield)

"Sto procent únavy zdravého člověka se sedavým zaměstnáním je způsobeno psychologickými faktory, čímž myslíme citové faktory." (dr. A. A. Brill)

Jaké citové faktory tedy unavují pracovníky v sedavém zaměstnání? Radost? Uspokojení? Ne! Ani náhodou! Nuda, odpor, pocit nedostatečného ocenění, pocit zbytečnosti, spěch, úzkost, starosti - to jsou emocionální faktory, které vyčerpávají duševní pracovníky, vystavují je nebezpečí nachlazení, snižují jejich výkon a způsobují jim pracovní neschopnost vzhledem k bolestem hlavy nervového původu. Ano, jsme unavení, protože naše city vytvářejí v těle nervové napětí.

Jaký je tedy prostředek proti této nervové únavě? Uvolněte se! Uvolněte se! Uvolněte se! Naučte se uvolňovat při práci! Napětí je zvyk. Uvolnění je zvyk. Zlozvyků se lze zbavit a vytvořit místo nich dobré návyky. Jak se máte uvolňovat? Máte začít duší nebo nervy? Ani jedním. Vždycky musíte nejprve uvolnit svaly! Uvolňujte se v okamžicích volna. Nechte tělo, ať je bezvládné jako stará ponožka. Pracujte, pokud je to možné, v pohodlné poloze. Nezapomínejte, že tělesné napětí vytváří bolest v zádech a nervovou únavu. Čtyřikrát nebo pětkrát denně se zkontrolujte a řekněte si: " Nepoužívám při práci svaly, které s ní vůbec nesouvisí?" Na konci dne se sami vyzkoušejte tím, že se zeptáte sami sebe: "Jak moc jsem unavený? Jestliže jsem unavený, není to tou duševní prací, kterou jsem udělal, ale způsobem, jakým jsem ji dělal."

Jak se vyhnout únavě a vypadat stále mladě

1. Veďte si poznámkový blok nebo sbírku výstřižků "podnětné" četby.
2. Nezabývejte se příliš dlouho nedostatky druhých.
3. Zajímejte se o lidi.
4. Než půjdete dnes večer spát, připravte si rozvrh toho, co budete zítra dělat.
5. Vyhýbejte se napětí a únavě. Uvolněte se! Odpočívejte! 

Nic nezpůsobí, že budete vypadat staře, tak rychle jako napětí a únava. Nic nedokáže tolik zatočit s vaší svěžestí a krásou!

Čtyři dobré pracovní návyky, které vám pomohou zabránit únavě a starostem

1. Odstraňte ze svého pracovního stolu všechny papíry, které nepotřebujete pro úkol, jímž se právě zabýváte.
2. Dělejte věci v pořadí podle jejich důležitosti.
3. Když stojíte před problémem, vyřešte ho okamžitě, pokud máte dostatek údajů potřebných k rozhodnutí. Neodkládejte rozhodnutí.
4. Naučte se organizovat, přidělovat práci a dohlížet na ni.

 Jak se zbavit nudy, která vyvolává únavu, starosti a nechuť

Je všeobecně známo, že vaše citové naladění má obvykle mnohem větší vliv na vznik únavy než tělesná námaha. Jen zřídka se unavíme, děláme-li něco zajímavého a vzrušujícího. Nuda je jediný skutečný důvod snižování výkonu. Naše únava bývá často způsobena ne prací, ale starostmi, úzkostí a nechutí. Šťastní lidé jsou ti, kteří musí dělat to, co je baví, protože mají více energie, více štěstí, méně starostí a méně únavy. Tam, kde leží váš zájem, leží i vaše energie.

Rozhodněte se, že budete dělat svou práci tak, jako kdyby vás doopravdy bavila - i když ji nesnášíte. Jednejte "jako bychom" byli šťastní - a tak dále. Jestliže děláte, "jako by" vás práce bavila, tohle drobné předstírání může způsobit, že se váš zájem stane skutečností. Také může zmírnit vaši únavu, vaše napětí a vaše starosti. Náš život je takový, jakým ho dělají naše myšlenky. Tím, že budete správně myslet, můžete zmenšit svoji nechuť ke každé práci.

Jak si přestat lámat hlavu s nespavostí

Třetinu života prospíme - a přitom nikdo neví, co spánek doopravdy je. Víme, že je to zvyk a stav odpočinku, v němž se příroda snaží zaštupovat rozpáraný rukáv své péče, avšak nemáme tušení, kolik hodin spánku každý jedinec potřebuje. Dokonce ani nevíme, jestli vůbec musíme spát! Lámat si hlavu s nespavostí vám uškodí mnohem víc než nespavost sama.

Prvotní nutností pro dobré vyspání je pocit bezpečí. Potřebujeme mít pocit, že se o nás až do rána postará nějaká síla větší než my. Jedním z nejlepších uspávacích prostředků je - modlitba. Svěřme se do rukou Boha - a pusťme to z hlavy. 

Pokud však nevěříte v Boha a musíte na všechno jít přes hmotu, naučte se uvolňovat pomocí tělesných prostředků. Nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je mluvit se svým tělem. Duše a nervy si nemohou odpočinout, dokud jsou svaly napjaté - pokud tedy chceme usnout, začínáme se svaly. V praxi to funguje - položit si pod kolena polštář, abychom uvolnili napětí v nohou, a ze stejného důvodu si zastrčit malé polštářky pod paže. Potom už stačí jen nařídit čelisti, očím, pažím a nohám, aby se uvolnily, a spánek přijde dříve, než se nadějeme.

Jeden z nejlepších léků na nespavost je fyzicky se unavit prací. Když se dostatečně unavíme, příroda nás donutí usnout i v chůzi. Příroda člověka donutí spát i proti jeho vůli. Příroda nám dovolí vydržet bez jídla i bez vody mnohem déle než beze spánku.

A tak, abyste si nedělali starosti s nespavostí, řiďte se  následujícími pravidly:

1. Když nemůžete spát, vstaňte a pracujte nebo si čtěte, dokud se vám nezačne chtít spát.
2. Pamatujte, že nedostatek spánku ještě nikdy nikoho nezabil. Dělat si starosti s nespavostí vám obvykle uškodí daleko víc než samotná nespavost.
3. Vyzkoušejte modlitby.
4. Uvolněte své tělo.
5. Cvičte. Unavte se tělesně natolik, že nebudete moci zůstat vzhůru.

(Z knihy: Jak se zbavit starostí a začít žít - Dale Carnegie)

JAK SE ZBAVIT STAROSTÍ A ZAČÍT ŽÍT

6. ČÁST

  Jak si přestat dělat starosti s kritikou

Pamatujte, že když vás zezadu kopají, znamená to, že jste vpředu

Když vás tedy kopou a spílají vám, pamatujte, že se to často děje jenom proto, že ten, kdo vás kope, tím získává na důležitosti. Často to znamená, že se vám něco daří a že si zasloužíte pozornost.

"Malí lidé se nesmírně radují z chyb a poklesků velikánů."

(Arthur Schopehauer)

Jestliže jste v pokušení dělat si starosti s nespravedlivou kritikou, řiďte se pravidlem č. 1:

Pamatujte, že nespravedlivá kritika je často zamaskovaná pochvala. Nezapomínejte, že když vás zezadu kopají, znamená to, že jste vpředu.

Dělejte to takhle - a kritika vám neublíží

Lidé nemyslí na vás ani na mne a nestarají se o to, co se o nás řekne. Myslí sami na sebe - před snídaní, po snídani, a tak dále až do deseti minut po půlnoci. Tisíckrát víc by je zajímala jejich vlastní lehká bolest hlavy než zpráva o vaší nebo mojí smrti.

I když o nás bude lhát, zesměšňovat nás, podrážet, podvádět a vrážet nám nůž do zad jeden ze šesti našich nejbližších přátel, nenechme se zaplavit sebelítostí. Místo toho si připomeňme, že přesně to se přihodilo Ježíšovi. Proč bychom měli my čekat něco lepšího?

Nikdy si nedělejte starosti s tím, co řeknou lidi, dokud jste přesvědčeni, že děláte dobře. Dělejte to o čem jste přesvědčeni, že je správné, protože vás budou kritizovat tak jako tak. Budou vás proklínat, když to uděláte i když to neuděláte.

"Kdybych se měl snažit číst - o odpovědích nemluvě - všechny útoky namířené proti mně, mohl bych to tady celé zavřít a nedělat nic jiného. Dělám to nejlepší, co umím a znám, a chci to tak dělat až do konce. Jestliže mi dá konec za pravdu, nebude na tom, co proti mně říkají, záležet; jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil, nepomohlo by, ani kdyby deset andělů přísahalo, že mám pravdu." (Abraham Lincoln)

Když nás neoprávněně kritizují, zapamatujme si druhé pravidlo:

Dělejte to nejlepší, co umíte, a pak vytáhněte svůj starý deštník a nedovolte, aby vám déšť kritiky stékal za krk.

Hlouposti, které jsem natropil

Každý týden se ptám sám sebe: "Jakých chyb jsem se za tu dobu dopustil? Co jsem udělal dobře a jakým způsobem bych býval mohl svůj výkon zlepšit? Jak se z těchto zkušeností mohu poučit? Občas zjišťuji, že jsem po téhle týdenní inventuře dost nešťastný. Někdy mne překvapí moje vlastní chyby. Samozřejmě, s postupem let těch chyb ubývalo. Tenhle systém sebeanalýzy používaný rok za rokem pro mne udělal mnohem víc než co jiného, o co jsem se kdy pokoušel." (H. P. Howell)

Všichni máme sklon odmítat kritiku a hltat chválu bez ohledu na to, zda je jak kritika, tak chvála opodstatněná. Nejsme logicky, ale citově založená stvoření. Naše logika je jako kánoe z březové kůry vržená na hluboké, temné a rozbouřené moře citů.

Když uslyšíme, že o nás někdo špatně mluví, nesnažme se bránit. Takhle postupuje každý hlupák. Buďme originální - pokorní - a geniální! Vyveďme svého kritika z míry a získejme pro sebe uznání tím, že řekneme: "Kdyby můj kritik znal všechny moje ostatní chyby, kritizoval by mne mnohem tvrději než takhle."

Abyste si přestali dělat starosti s kritikou, řiďte se třetím pravidlem:

Zapisujte si všechny hlouposti, které jste natropili, a kritizujte sami sebe. Jelikož nemůžete očekávat, že budete dokonalí, dělejte to jako E. H. Little: požadujte objektivní, dobře míněnou, konstruktivní kritiku.

(Z knihy: Jak se zbavit starostí a začít žít - Dale Carnegie)

JAK SE ZBAVIT STAROSTÍ A ZAČÍT ŽÍT

5. ČÁST

  Dokonalý způsob, jak přemoci starosti

Jak moji rodiče bojovali se starostmi

 "Samozřejmě nejjistější způsob,
jak vyléčit starosti,
je náboženská víra."
(William James)

To, že nechápu tajemství modlitby a náboženství, mi nijak nebrání v tom, abych si užíval bohatšího a šťastnějšího života, který víra přináší. Víra mi dává duchovní hodnoty. Nakonec si uvědomuji moudrost slov George Santayany: "Člověk není stvořen k tomu, aby život chápal, ale aby jej žil". Náboženství mi přináší víru, naději a odvahu. Zahání napětí, úzkost, strach a starosti. Dodává mému životu účel a směr. Nesmírně zvyšuje můj pocit štěstí. Přináší mi stálé zdraví. Pomáhá mi vytvořit pro sebe "oázu klidu uprostřed vířícího písku života".

"Trocha filozofie přivádí lidskou mysl k ateizmu,
kdežto hlubší seznámení s filozofií obrací lidskou mysl k víře."
(Francis Bacon)

 "Víra je jedna ze sil, které umožňují člověku žít,

a její úplná absence vede ke zhroucení."

(William James)

Nejnovější ze všech věd - psychiatrie - učí totéž co Ježíš. Proč? Protože psychiatři si uvědomují, že modlitba a silná náboženská víra zahání starosti, úzkosti, napětí a strach, které zapříčiňují více než polovinu našich nemocí. Vědí to, co jeden z jejich vedoucích představitelů, dr. A. A. Brill, formuloval takto: "Nikdo, kdo doopravdy věří, neonemocní neurózou."

Křesťanská víra je podnětná a zdraví prospěšná činnost. To, co činí člověka křesťanem, není ani to, že rozumově přijímá určité myšlenky nebo se řídí určitými pravidly, ale to, že vlastní určitého Ducha a účastní se na určitém Životě.

Když je toho na nás moc a když se blížíme na pokraj svých sil, mnoho z nás se v zoufalství obrací k Bohu - "V zákopech nejsou žádní ateisti." jenže proč čekat až na chvíle zoufalství? Proč své síly neobnovovat každý den?

Modlitba je nejmocnější forma energie, jakou může člověk vytvořit. Je to síla stejně reálná jako zemská přitažlivost. Modlitba je stejně jako rádium, zdrojem zářivé energie, která vytváří samu sebe... Modlitbou se lidské bytosti snaží zvýšit svou konečnou energii tím, že se obracejí přímo k Nekonečnému zdroji vší energie. Když se modlíme, napojujeme se na nevyčerpatelnou motivační sílu, která hýbe vesmírem. Modlíme se, aby nám byla část této síly přidělena k uspokojení našich potřeb. Už jenom touto prosbou se naše lidské nedostatky zahladí a vstáváme posíleni a napraveni... Kdykoli se k Bohu obracíme s vřelou modlitbou, měníme k lepšímu svoji duši i tělo.

Pouhý osamělý člověk může být poražen, ale živý člověk s Boží silou v sobě je neporazitelný.

Modlitba splňuje tři naprosto základní psychologické potřeby společné všem lidem, ať už věří v Boha, nebo ne:

1. Modlitba nám pomůže přesně formulovat to, co nás trápí. Modlitba je svým způsobem totéž jako napsat si problémy na kus papíru.
2. Modlitba v nás vzbuzuje pocit, že se o své břímě máme s kým podělit, že nejsme sami. Jen málo z nás má tolik síly, aby dokázali nést i ta nejtěžší břemena a nejstrašnější starosti úplně sami.
3. Modlitba využívá aktivní princip činnosti. Je to první krok k tomu, něco udělat.

"I ty nejhorší chvíle, které prožíváme, trvají jenom krátce - a pak přichází budoucnost..."

(Z knihy: Jak se zbavit starostí a začít žít - Dale Carnegie)

JAK SE ZBAVIT STAROSTÍ A ZAČÍT ŽÍT

4. ČÁST 

Sedm způsobů, jak si vytvořit duševní postoj,
který vám přinese klid a štěstí

Devět slov, která mohou změnit váš život

"Náš život je takový,

jakým ho učiní naše myšlenky."

(Marcus Aurelius)

Naše myšlenky nás činí takovými, jací jsme. Náš duševní postoj je onou neznámou, která určuje náš osud. Emerson říkal: "Člověk je tím, nač myslí celý den." Klid naší duše a radost ze života nezávisí na tom, kde jsme, co máme nebo kdo jsme, ale jedině na našem duševním postoji. Naše utrpení nepůsobí vnější okolnosti, ale to, co si o těch okolnostech myslíme. Nic vám nemůže přinést klid kromě vás samotných. Člověk může stoupat, dobývat a dosahovat cíle jen tím, že pozvedne své myšlenky. Pokud je pozvednout odmítne, nezbývá mu než zůstat slabý, skleslý a nešťastný. Ten, kdo ovládne svého ducha, je silnější než ten, kdo ovládne město.

"Duše je místem sama o sobě a dovede nám nebe změnit na peklo a peklo na nebe."
(slepý Milton)

"Většina toho, co nazýváme Zlem... může být často změněna na posilující a povzbuzující Dobro pouze tím, že vnitřní postoj trpitele se změní z utrpení na chuť bojovat."
(William James) 

Jestliže si chceme vytvořit duševní postoj, který nám přinese klid a štěstí, první pravidlo zní:

Myslete a jednejte tak, jako byste už měli dobrou náladu, a budete ji mít!

Vysoká cena za vyrovnání účtů

"Pec pro své nepřátele nerozpaluj tak, aby ses nepopálil sám."
(William Shakespeare)

Možná nejsme takoví světci, abychom milovali své nepřátele, ale chceme-li si zachovat vlastní zdraví a štěstí, zkusme jim alespoň odpustit a zapomenout na ně. Tím, že nenávidíme své nepřátele, dáváme jim nad sebou moc: ovládají náš spánek, naše chutě, náš krevní tlak, naše zdraví, naše štěstí. Naši nepřátelé by jistě tančili samou radostí, kdyby se dověděli, jaké nám působí starosti, jak nás drásají, jak nám oplácejí rovné rovným! Naše nenávist jim přitom nijak neškodí - naopak, mění naše vlastní dny a noci v pekelný tanec. Staré přísloví učí, že jenom blázen se neumí rozzlobit, ale jenom moudrý muž se nikdy nerozzlobí. Nikdo nás nemůže donutit klesnout tak hluboko, abychom ho nenáviděli. Nikdo nás nemůže ranit ani ponížit - pokud mu to nedovolíme.

Nikoho by neměli vynášet do nebe za to, co udělal, ani zavrhovat za to, co udělal nebo neudělal, protože "všichni jsme děti okolností, podmínek, prostředí, výchovy, získaných návyků a dědičnosti, které formují lidi takové, jací jsou a jací vždycky budou."

Abyste si vytvořili duševní postoj, který vám přinese klid a štěstí, pamatujte, že druhé pravidlo zní:

Nesnažte se nikdy vyrovnat účty se svými nepřáteli, protože pokud to uděláme, ublížíme vždy více sami sobě než jim. Dělejme to jako generál Eisenhower: nikdy neztrácejme ani minutu přemýšlením o lidech, které nemáme rádi.

Když to budete dělat takhle, nebude vás nikdy mrzet nevděk

"Vděčnost je ovoce, které se dlouho pěstuje.

Mezi hrubými lidmi je nenajdete."

(Dr. Samuel Johnson)

Neočekávejme vděčnost. Když se nám jí pak někdy náhodou dostane, bude to pro nás příjemné překvapení. Když nám však bude odepřena, nezraní nás to. Je přirozené, že lidé zapomínají na vděčnost; jestliže tedy vděčnost očekáváme, čeká nás hodně zklamání.

"Ideální člověk čerpá svou radost z prokazování laskavostí druhým."

(Aristoteles)

Chceme-li dojít štěstí, přestaňme myslet na vděčnost nebo nevděk a dávejme jen pro radost z dávání. Abychom se vyhnuli zášti a starostem způsobených nevděkem, připomeňme si třetí pravidlo:

• Místo abychom se trápili kvůli nevděku, očekávejme jej. Pamatujme, že Ježíš uzdravil za jediný den deset malomocných - a jenom jeden z nich mu poděkoval. Proč bychom měli čekat více vděku než Ježíš? 
• Pamatujme, že jediný způsob, jak dojít ke štěstí, je neočekávat vděčnost, ale dávat jen pro radost z dávání. 
• Pamatujme, že vděčnost je "vyšlechtěný" povahový rys; chceme-li tedy, aby naše děti byly vděčné, musíme je vděčnosti naučit.

Prodali byste to, co máte, za milion?

"Hleděli dva vězni z cely oknem ven:

jeden viděl hvězdy, druhý bláto jen."

Asi tak devadesát procent věcí v našem životě je dobrých a přibližně deset procent špatných. K tomu, abychom byli šťastní, stačí, abychom se soustředili na těch dobrých devadesát procent a oněch špatných deset procent přehlíželi. Jestli se chceme trápit starostmi, být mrzutí a uhnat si žaludeční vředy, stačí se soustředit na těch špatných deset procent a přehlížet oněch devadesát procent, která jsou báječná. Mysleme na všechno, za co můžeme být vděční, a děkujme Bohu za všechna dobrodiní a laskavosti.

"Jen málokdy myslíme na to, co máme, ale vždycky na to, co nám chybí."
(Arthur Schopenhauer)

"Zvyk vidět na každé události její lepší stránku, má větší cenu než tisíc liber ročně."
(Dr. Samuel Johnson)

Představte si, že děkujete Bohu, protože můžete mýt nádobí a pozorovat duhové odlesky v mydlinkách a vrabce mezi padajícími vločkami sněhu! Měli bychom se stydět. Celé roky každý den prožíváme v pohádkově krásné zemi, ale jsme příliš slepí na to, abychom to viděli, příliš sytí, abychom se z toho radovali.

Chceme-li se zbavit starostí a začít žít, řiďme se čtvrtým pravidlem: 

Naučme se vidět, že život má více kladů než záporů!

Najděte sami sebe a buďte sami sebou: pamatujte, že nikdo na světě se vám nevyrovná

Ať se děje co se děje, vždycky buďte sami sebou! Nikdo není tak nešťastný jako ten, kdo chce být někým nebo něčím jiným než tím, čím je svým tělem a duší. V tomto světě představujete něco nového. Buďte rádi. Využijte co nejlépe to, co vám příroda poskytla. Konečně - všechno umění je vlastně autobiografické. Můžete zazpívat jen to, co jste. Můžete namalovat jen to, co jste. Musíte být takoví, jakými vás učinily vaše zkušenosti, prostředí a dědičnost.

Abyste si vytvořili duševní postoj, který vám přinese klid a zbaví vás starostí, dbejte na páté pravidlo:

Nenapodobujme druhé. Najděme sami sebe a buďme sami sebou.

Když vám házejí pod nohy klacky, zatopte jimi

"Nejdůležitější věcí v životě není vydělávat na svých ziscích. To dokáže každý hlupák. Opravdu důležité je vydělat na svých ztrátách. To už vyžaduje inteligenci a v tom také spočívá rozdíl mezi rozumným člověkem a hlupákem." (William Bolith)

Dejme tomu, že nás něco tak odradilo, že máme pocit, že už nikdy nedokážeme zatopit klacky, které nám naházeli pod nohy; v takovém případě existují dva důvody, proč se o to stejně pokusit - dva důvody, proč nemáme ztrácet, ale můžeme získat vše.

První důvod: Možná se to povede.

Druhý důvod: A i když se to nepovede, už jenom pouhý pokus změnit svůj zápor v klad způsobí, že budeme hledět dopředu a nebudeme se ohlížet; nahradí negativní myšlenky pozitivními; uvolní tvořivou energii a donutí nás, abychom se něčím zaměstnali a neměli ani čas, ani chuť oplakávat to, co je pryč a co už se nevrátí.

A tak, abychom si vytvořili duševní postoj, který nám přinese klid a štěstí, řiďme se šestým pravidlem:

Když nám házejí pod nohy klacky, zatopme jimi.

Jak se během čtrnácti dnů vyléčit z deprese 

"Když se budete řídit touhle radou, vyléčíte se během čtrnácti dní. Každý den zkuste zapřemýšlet o tom, jak někomu udělat radost." (Alfred Adler) 

Dobrý skutek, pravil prorok Mohamed, je takový skutek, který vyloudí na tváři jiného člověka radostný úsměv. Snaha potěšit jiné nám zabrání dělat si starosti sami se sebou, tedy zbaví nás přesně toho, co vytváří starosti, strach a melancholii. Tím, že dáváme, přijímáme. Tím, že budete myslet na druhé, si nejen přestanete dělat starosti sami se sebou, ale získáte spoustu přátel a užijete si hodně zábavy.

Pokud chceme, aby byly věci lepší i pro druhé, pospěšme si. Času nemáme nazbyt. Po této cestě půjdu jenom jednou. A proto, mohu-li prokázat někomu nějaké dobrodiní nebo laskavost, musím ji prokázat nyní. Nesmím ji odkládat ani opomíjet, protože tudy už nikdy nepůjdu.

Chcete-li se  tedy zbavit starostí a vypěstovat v sobě klid a štěstí, řiďte se sedmým pravidlem:

Zapomeňte na sebe tak, že se začnete zajímat o druhé. Každý den učiňte dobrý skutek, který vyloudí na tváři druhého člověka radostný úsměv.

(Z knihy: Jak se zbavit starostí a začít žít - Dale Carnegie) 

JAK SE ZBAVIT STAROSTÍ A ZAČÍT ŽÍT

3. ČÁST 

Jak zlikvidovat starosti dříve,
než starosti zlikvidují vás

"Žádná lidská mysl, ani ta nejgeniálnější,
se nedokáže v daném okamžiku
zabývat více než jednou věcí."
(zákon psychologie)

Nemůžeme se radovat a cítit nadšení z toho, že děláme něco zajímavého, a zároveň se nechat ubíjet starostmi. Jeden takový pocit vyhání druhý. Lékem na starosti je tedy zaměstnat se prací na něčem pozitivním. Pořád se něčím zaměstnávejte. Člověk s hlavou plnou starostí se musí utápět v činnosti, aby neutonul v zoufalství.

Pokud se vy nebo já nebudeme ničím zaměstnávat - pokud budeme jen tak posedávat a dumat - vysedíme celou smečku toho, čemu Charles Darwin říkával "wibber gibbers", staromódních rarášků, kteří nás vysají a zbaví nás vůle i síly jednat. Proto si plivněte do dlaní a dejte se do práce. Je to nejlevnější lék na světě - a také ten nejlepší.

"Tajemství toho, jak být nešťastný,
 spočívá v tom, zda máte čas uvažovat,
jestli jste šťastní nebo ne."
(George Bernard Shaw)

Vyžeňte brouka z hlavy

Známé právnické pravidlo zní: De minimis non curat lex - "zákon se nezabývá maličkostmi". A stejně tak by se jimi neměl zabývat ani ten, kdo si dělá starosti - pokud chce najít klid duše.

Nenechme se rozčilovat drobnostmi, které bychom měli zavrhnout a zapomenout na ně. Na této zemi nám zbývá jen několik desetiletí života a my přitom ztrácíme mnoho nenahraditelných hodin tím, že přemítáme nad ústrky, na něž do roka zapomeneme jak my, tak ostatní. Ne věnujme raději svůj život užitečným činům a pocitům, velkým myšlenkám, opravdovým citům a trvalým snahám. Protože život je příliš krátký na to, aby byl ještě malý.

Zákon,

který zakáže mnoho vašich starostí

Zavzpomínejte a zamyslete se nad minulostí. Zeptejte se sami sebe: "Jaká je podle zákona pravděpodobnosti možnost, že ta situace, která mi dělá starosti, vůbec někdy nastane?"

Smiřte se s nevyhnutelným

a pokuste se i z takovéhle situace něco vytěžit

"Když se připravujeme na cestu životem, jednou z nejdůležitějších potřeb,

 které je třeba zabalit, je pořádná dávka rezignace." (Arthur Schopenhauer)

"Přijmout to, co se stalo,

je první krok k překonání následků každého neštěstí."

(William James)

Nikdo na světě nemá dostatek citu a vitality k tomu, aby mohl bojovat s nevyhnutelným a aby mu zároveň zbylo dost sil na to, aby mohl začít nový život. Musíte si vybrat jedno nebo druhé. Buďto se pod náporem životních bouří dočasně skloníte - nebo se jim postavíte a ony vás zlomí! Smiřte se s nevyhnutelným a pokuste se i z takové situace něco vytěžit.

Vydejte na své starosti "stop - příkaz"

"Cena každé věci je množství toho, čemu říkám život,

které za ni musíte vyměnit buď okamžitě, nebo z dlouhodobého hlediska."

(Henry Thoreau)

Kdykoli jsme v pokušení takříkajíc vyhazovat peníze oknem - přičemž penězi se míní náš vlastní život - zastavme se a položme si následující tři otázky:

1. Nakolik mi skutečně záleží na věci, kvůli které si teď dělám starosti?
2. Ve kterém okamžiku bych měl vydat na tuhle starost "stop - příkaz" - a pustit ji z hlavy?
3. Kolik přesně zaplatím za tuto starost? Nezaplatil jsem už náhodou víc, než zač stojí?

 Nechtějte řezat piliny

Na zemi existuje jen jeden způsob, jak je možné využít minulost konstruktivně, a to je v klidu analyzovat své minulé chyby ke svému užitku - a pak je pustit z hlavy. Když si začnete dělat starosti s věcmi, které jsou dávno pryč, jako byste se snažili řezat piliny.

"Moudří lidé nikdy nesedí a neoplakávají své ztráty,

ale s veselou myslí se je snaží napravit."

(William Shakespeare)

(Z knihy: Jak se zbavit starostí a začít žít - Dale Carnegie)

JAK SE ZBAVIT STAROSTÍ A ZAČÍT ŽÍT

2. ČÁST

 Základní postupy při analýze starostí

Jak analyzovat a řešit problémy způsobující starosti

Naučíme se tři základní kroky analýzy problémů:

1. Zjistit si fakta - přesně si zapsat, co mi dělá starosti
2. Analyzovat fakta - zapsat si, co s tím mohu dělat
3. Dojít k rozhodnutí a podle tohoto rozhodnutí jednat

"Šest věrných mužů slouží mi (vše, co vím, od nich mám);

jejich jména jsou: Co, Kdo, Kdy a Proč a Jak a Kam."

(Rudyard Kipling)

Zmatek je hlavní příčinou starostí. Polovina všech starostí na světě vzniká tak, že se lidi snaží rozhodovat dříve, než mají dostatek informací, na kterých by mohli své rozhodnutí založit.

"Pokud mám problém, který budu muset vyřešit příští úterý ve tři odpoledne, odmítám ho až do úterka jakkoli řešit. Místo toho se soustředím na získávání všech údajů, které se problému týkají. Nedělám si starosti, sháním fakta. A když se mi podaří sehnat všechna, pak se v úterý problém většinou vyřeší sám." (Herbert E. Hawkes)

Neschopnost dojít k nějakému pevnému rozhodnutí, neschopnost přestat chodit stále dokolečka, dohání lidi k nervovým zhroucením a životu, který je pro ně peklem. Jakmile jednou dospějete k rozhodnutí a máte je začít provádět, zapomeňte absolutně na veškerou úzkost a starost o výsledek, začněte jednat. Nevracejte se ke svému rozhodnutí a nesnažte se ho předělat. Nezačněte váhat, strachovat se a znovu všechno probírat.

Jak se zbavit poloviny svých starostí v práci

Když cítíte vy nebo někdo z vašich společníků nutkání dělat si s něčím starosti, napište si následující otázky a odpovědi na ně:

1. Jaký mám problém?
2. Co je příčinou problému?
3. Jaká jsou možná řešení?
4. Které řešení je to nejlepší?

(Z knihy: Jak se zbavit starostí a začít žít - Dale Carnegie)

JAK SE ZBAVIT STAROSTÍ A ZAČÍT ŽÍT

1. ČÁST

Základní fakta o starostech

Život v "denních přihrádkách"

"Život je jako přesýpací hodiny. V horní půlce hodin jsou tisíce zrníček písku, která pomalu a pravidelně propadávají úzkým hrdlem. Nikdo nedokážeme tím otvorem protlačit víc zrníček najednou, aniž bychom hodiny nepoškodili. Každé ráno víme, že máme před sebou stovky úkolů, které musíme zvládnout, ovšem pokud je nebereme jeden po druhém a nenecháváme je procházet pomalu a rovnoměrně jako ta zrnka písku hrdlem v přesýpacích hodinách, dokonale si rozhasíme tělesno i duševno." (Neznámý vojenský lékař)

"Naším hlavním úkolem není vidět to, co se matně rýsuje v dálce,
ale pracovat na tom, co leží přímo před námi." (Thomas Carlyl)

Odhoďte včerejšky, které svítily mnoha hlupákům na cestě do hrobu.... Pokud se k břemeni včerejška nesenému dnes přidá ještě zátěž zítřků, i ti nejsilnější pod tou tíhou zakolísají. Budoucnost tedy odřízněte stejně jako minulost... Všechna vaše budoucnost je dnes,,, Žádný zítřek neexistuje. Plýtvání energií, nervozita, starosti jsou věrní průvodci každého, kdo se stará o budoucnost... Takže se připravte na rozvíjení návyku "žít v denních přihrádkách." (sir William Osler)

Kouzelný vzorec pro řešení

problematických situací

Pravidlo č. 2 zní: máte-li starosti, použijte kouzelný recept Willise H. Carriera, a to:

1. Položte si otázku: "Co nejhoršího se mi může stát?"
2. Připravte se to přijmout, pokud nebude zbytí.
3. Pak se v klidu snažte tu nejhorší alternativu nějak vylepšit.

Na starostech je nejhorší to, že dokonale likvidují naši schopnost soustředit se.  Když si děláme starosti, naše mysl poskakuje z jednoho nápadu na druhý a ztrácíme veškerou schopnost se rozhodovat. Když se však přinutíme představit si nejhorší možný výsledek a v duchu se s ním smířit, zbavíme se všech matných představ a dostaneme se do situace, ve které se můžeme na svůj problém daleko lépe soustředit.

Smíření se s tím, co se stalo, je první krok k překonávání následků každé nepříjemnosti. Opravdový klid duše spočívá ve smíření se s nejhorším. Jakmile se smíříme s nejhorším, nemáme už co ztratit. A to automaticky znamená, že můžeme získat všechno.

Co s vámi mohou provést starosti

"Ti, kdo nevědí, jak bojovat se starostmi, umírají mladí."
(Dr. Alexis Carrel)

Starosti mohou způsobit nemoci nervového původu jako: žaludeční vředy, srdeční poruchy, nespavost, některé druhy bolestí hlavy, určité typy paralýzy, vysoký krevní tlak, revmatizmus, nemoci štítné žlázy, diabetes, zvýšenou kazivost zubů, artritidu, ...

Přestaňte si dělat starosti a uzdravíte se.

(Z knihy: Jak se zbavit starostí a začít žít - Dale Carnegie)