ANDĚLÉ SMRTI

Rok se s rokem sešel, a já znovu ve své mysli přemítám o smrti. Opět jsem před ní postavena, před její skutečnost, její blízkost, její surovost, její milost. Přesně po roce mě život vrací zpět na stejné místo, abych se s ní znovu tváří v tvář setkala.

Sedím u lůžka v Hospicu Svaté Zdislavy, tentokrát u mého umírajícího tatínka. Dívám se oknem ven a vidím padat déšť. Občas nějaká kapka jemně ozdobí okno. Po tváři mě stékají slzy, jako ty kapky deště, které stékají po okně. Rozjímám nad životem a smrtí a nechávám mnou procházet svůj smutek - nebráním se mu. Je letní den, ale pohled z okna na mě působí smutně a ponuře, jako by příroda sdílela můj smutek a utěšovala mě.

"Andělé smrti" - přišla mě myšlenka. Ano - vnímám lidi, kteří pracují v Hospicu jako "andělé smrti". V tom nejkrásnějším významu těchto slov. Duše, které slouží svojí láskyplnou péčí a pomocí umírajícím při jejich přechodu z hmotného světa tam, odkud každá duše vzešla. 

Říká se, že umírání je hrozné. Já mám na to jiný úhel pohledu. To rození je strašné, kdy přicházíme na tento svět z "ráje" - našeho domova, uvězníme naše duše do těl, a zapomeneme odkud jsme přišli, proč jsme sem přišli a kam směřujeme.

Oproti tomu tělesná smrt - znamená návrat duše domů zpět ke svému Stvořiteli. Opět si vzpomenout na vše, na veškerý vývoj, kterým my jako duše procházíme, a být zase v jednotě a lásce s naším Stvořitelem.

DĚKUJI VÁM ANDĚLÉ

Autor: Monika Serafina Adamcová
26. 6. 2018

(Tatínek zemřel 29. 6. 2018 v 4:30 hod ráno).