PŘÍBĚH O ŠTĚSTÍ A ČTYŘLÍSTKU

 V tomto příběhu bych ti rád pověděl něco o štěstí. Ovšem než začneme, je třeba si je nějak definovat. Lidé rádi uznávají jako symbol štěstí čtyřlístek, ačkoliv je to možná zavádějící představa, za mě je to dokonale přirovnání!

Čtyřlístek se špatně hledá, ve své podstatě jde o pozornost, která se stává později zbytečnou. Čtyřlístek baví hledat spíše děti, baví je totiž samotné hledání a jako bonus mají radost, když jej naleznou.

Řekl bych, že dospělí nehledají čtyřlístky, již jim nepřináší radost hledat a dokonce ani nalézt, pokládají čtyřlístek spíše za něco zbytečného na to, aby mu věnovali více času. Raději si koupí ve tvaru čtyřlístku přívěsek, který aspoň vydrží.

Čtyřlístek jako takový je naprosto pomíjivý, nevydrží, uschne a pokud jej nechcete založit třeba do knihy, ztratíte jej ještě dříve, než dostane tu možnost se rozpadnout a se štěstím je to naprosto stejné.

Cokoliv co vás udělá šťastnými je pomíjivé, radujete se snad z toho, že jste dokončili školu? Že jste dostali jedničky? Nebo že jste se naučili chodit? Máte radost z toho, že jste něco kdysi vyhráli? Nebylo to snad štěstí?

Možná, ale štěstí vás šťastnými udělá jen na chvíli, protože je založené na čtyřlístku, na pomíjivosti, na věcech kolem a na situacích, které již byly. Minulost nám nepřinese štěstí, štěstí se nachází v přítomnosti, v nalezení dalších čtyřlístků pomíjivosti, které nevydrží.

Možná ti přijde tato úvaha depresivní, přiznávám, že to tak může působit, mezi stavem probuzení a depresi je tenká hranice, jakoby vše ztrácelo smysl a nic nebylo trvalé. Ve své podstatě je to přesně tak! Má to však velké ale..

Pokud přijmeme tento stav, každý úspěch i neúspěch se stává pomíjivým a nezajímavým. V té chvíli přestáváme tolik dávat prioritu věcem kolem a v tu chvíli můžeme objevit to jediné, na čem opravdu záleží a co jako lidé přehlížíme.

Proč děti baví hledat čtyřlístky? Proč jsou šťastné sami od sebe a nalezení je jen bonusem, ale ne cílem? Vnímají totiž zevnitř, děti vědí, že radost není záležitost vnějších věcí, pravá radost se cítí uvnitř. Pokud tedy nezáleží na věcech kolem, na čem tedy?

Na nás! Myslím tím radost vycházející z našeho nitra, je to čistá radost z bytí! Pokud máme čtyřlístek uvnitř, proč jej hledat někde venku? Pokud máme v sobě radost v podobě hlubokého vnitřního klidu, není třeba jej hledat venku.

Právě to nám dovoluje dělat vše opravdově a s radostí a třeba i hledat čtyřlístky. Vůbec nevadí, když jej nenajdeme a pokud ano, je to bonus! Dobře víme, že je pomíjivý, můžeme si jej vychutnat s vědomím, že o něj zase přijdeme.

Tato ztráta nás už ovšem nijak neděsí, můžeme si užívat všech těch věcí a čtyřlístků v každé maličkosti, ve všem co děláme právě díky tomu, že si uvědomujeme ten jediný nepomíjivý pravý stav a tím je věčný čtyřlístek uvnitř nás 🍀💚

Autor: Matouš Svoboda - Ektara
 

DIVY KOSMICKÉ

  Potkala v zásvětí duše duši.
Vzájemně se objali a tleskali
jak jim to sluší.
Tady nahoře.
Bez hmotného těla...
Do pozemské školy většina
vrátit se chtěla.

Ty, které zůstalaly při světle hvězd
nechávají se už jenom vést.
Pozorují spolem divy kosmické až
všechno zdá se býti komické.
Zůstat navěky každému jest povoleno.
Dole však musí dokončit své lekce,
aby vše bylo završeno...
Tak tedy hola, hola...
Pozemská škola na tebe volá.
Potkáš opět ty, které poznáš.
Snad ze starých chyb se vymaníš.
Snad karmu svoji srovnáš...

Báseň: Rosťa Sheffield

O SMRTI A ŽIVOTĚ JAKO CYKLU

 Umíráš.. právě v tuto chvíli a s každou další sekundou je tvé tělo v procesu stárnutí, je blíže smrti. Život zde je pomíjivý, není jisté, že se zítra znovu nadechneš. Nelpi na zítřku, zítra tu již nemusíš být, avšak život jde dál i bez tvého těla.

Je jen jedna jistá věc zde na Zemi a tou je smrt. Mnoho lidí se jí snažilo obejít, měli z ní strach, šíleli z ní. Lidé běžně svým snažením našli opak, přišla si pro ně ještě dřív. Život je neustálá změna, nedá se v něm na nic spolehnout, kromě smrti.

Pokud hledáš jistotu, zaměř se na smrt, ta je jistá. Nevíš jen kdy a jak, ale přijde si pro tebe. Utop se v ní již teď a osvobodí tě. Zemři, abys konečně začal žít milý člověče. Nic z tohoto světa si neodneseš, nic hmotného, žádnou slávu ani majetek.

Mnoho z lidí nezačalo vůbec žít, stále se jen zaobírali starostmi lidských útrap. Utekl jim celý život, aniž by jej zahlédli. Veškeré radosti hledali jen v hmotném, radosti vyprchaly a co jim zbylo? Hledali jistoty a zapomněli na tu jedinou a největší.

Starosti a útrapy života přijali za jistotu, seznámili se s nimi, poznali je a dostali tedy pocit, že jsou zde jistotou. Neznali však smrt, báli se jí. Lidé se bojí toho, co neznají. Smíří se raději s šílenostmi života a vezmou je za své a přirozené, než aby hledali.

Co je přirozenějšího, než je smrt? Týká se každého z nás. Staré lidi společnost raději přehlíží, nevidí, vyhýbá se jim. Lidé lžou o svém věku, maskují vrásky a dělají si melíry, když vlasy přestávají mít přirozenou barvu. Lidé se rádi dělají mladší.

Koho tím však oklamávají? Smrt? Život? Sebe? ☯️ Smrt si starosti nedělá, ví dobře, že si pro tebe jednou přijde, nespěchá. Život si také nedělá starosti, bude tu i bez tebe. Lidé dělají přesný opak a proto tu jsou, učí se rozeznávat, na čem záleží.

Lidský život je k poměru života jako takovému až směšně krátký, jako by téměř ani nebyl. Jaký má tedy smysl dělat si starosti ze smrti? Lidé ani nezačnou pořádně žít a už se bojí smrti natolik, že se připraví i o ten krátký čas zde na Zemi, není to snad hloupé počínání a mrhání životem?

Možná ti to přijde jako deprimující příspěvek, pro mě je přirozený jako život. Není důležité tolik to hmotné okolo. Moje tělo je pro mě jen schránka, oblek, abych mohl zakusit tuto hru a objevil, že život jako takový byl vždy se mnou, ve mně samém.

Jedině tak jej mohu plně prožívat, když jej objevím v sobě. Tak jako smrt, je stále mou součástí, je jistá. Proto pro mě není nijak deprimující a děsivá. Co když je smrt a život totéž? Cyklus, jež se neustále opakuje a prolíná jako jin a jang? ☯️

Nezáleží mi na schránce, záleží mi na cyklu, pak pro mě není smrt děsivá, je přirozeným procesem, kdy vznik a zánik probíhá současně 🙏☯️ Když něco končí, něco nového začíná a po čase to zase zanikne, to je jisté. Nic netrvá věčně, vše se mění.

Představa času a smrti lidi uvedla do šílenství. Z nadhledu čas neexistuje, je to lidsky pojatá definice vztahující se zde k principům na Zemi, které člověk povrchně uchopil a popsal. Zánik se prolíná se vznikem, kdy smrt znamená odložení těla.

To přesahující tu však vždy bylo a vždy bude, tam je zánik a vznik další hrou hmotného světa. Iluze a pokud se s ní stotozňujeme, je tento zánik naprosto deprimující! Proto medituj nad smrtí a přijmi ji jako přirozenou součást tvé cesty poznání.

Zavři si oči a přijmi, že tvé tělo umírá. Přijmi, že smrt přijde a nemůžeš jí zabránit. Přijmi ji jako přirozenost, s kterou umírá vše, co si o sobě nyní myslíš. To vše postupně zaniká. V té chvíli můžeš objevit něco přesahujícího, až se vzdáš všeho, na čem nezáleží, objevíš to podstatné 🙏☯️💜

Autor: Matouš Svoboda - Ektara

Jen pokud jsme připraveni podívat se smrti do očí,

můžeme žít plně a milovat.

Pokud se budeme děsit smrti,

budeme se děsit života. 
Smrt je zdrojem moudrosti pro lásku a život.

 

"Žádný bojovník Světla nikdy nespěchá.
Čas pracuje pro něho, bojovník se učí přemáhat netrpělivost a vyhýbá se neuváženým činům.
Když kráčí pomalu, všímá si, jak pevné jsou jeho kroky.
Ví, že se účastní rozhodné chvíle v historii lidstva, a musí změnit sám sebe, dříve než bude přetvářet svět.