čtvrtek 29. března 2018

ANDĚL MURIEL

- miluje náš svět, a proto šeptá do lidských srdcí:

"Každý občas potřebuje chvilku pro sebe, nepodceňujte to."


Muriel připomíná, jak je důležité, abychom se někdy zastavili a věnovali se jen tomu, co nám dělá radost. Současná uspěchaná doba se vyznačuje poměrně rychlým tempem života, které zvládneme jen tehdy, když budeme vitální a nabití energií. Jedním ze způsobů, jak se s těmito nároky vypořádat, je vyhradit si každý den chvilku pro sebe a dělat to, co nás těší. Někdo si sedne k oknu a zasní se, jiný dá přednost procházce, další se začte do poutavé knížky - právě tím načerpáme síly do dalších činností.

Zdroj: kalendář Andělé 2018, text Jitka Sani

středa 28. března 2018

ANDĚL JARIEL

- je anděl, v němž se odráží krása Boží tváře a láskyplně nám šeptá:

"Jste děti světla, nebojte se zla, máte možnost je proměnit v dobro."


Na tato Jarielova slova bychom neměli nikdy zapomínat. Byli jsme stvořeni z lásky a v naší nejhlubší podstatě se snoubí láska a světlo. I když se v našem světě, řekněme, něco pokazí, neměli bychom podléhat beznaději. Máme v sobě sílu a moc světla, společnými silami můžeme uzdravovat bolesti a neštěstí světa. Žijeme v době, kdy se vesmír rozeznívá jemnějšími vibracemi, každý z nás může tomuto procesu pomoci. Přejme si, aby paprsky dobra prostoupily celý živý svět.

Zdroj: kalendář Andělé 2018, text Jitka Sani

úterý 27. března 2018

ANDĚL MORIEL

- přilétající na křídlech větrů nám vzkazuje:

"Mysl a srdce musí spolupracovat, vždyť jsou spojeny v jedné duši."


Naše duše je tvořena láskou a city, ale také myšlenkami a moudrostí. Proto se je snažte sjednotit. Pokud se rozdělí a ubírají se vlastními cestami, vzniká v duši konflikt. Určitě znáte toto přísloví: Moc nad tím nepřemýšlej, poslouchej srdce. V jistém slova smyslu je to moudrý přístup, ale nesmí se přehánět. Srdce by mělo naslouchat i moudré mysli a mysl by naopak nikdy neměla jen logicky kalkulovat. Obě části duše - mysl i srdce - jsou naším pokladem. Naučme se proto spojovat moudré myšlenky a láskyplné city. Andělé nám v tom rádi pomohou.

Zdroj: kalendář Andělé 2018, text Jitka Sani

neděle 25. března 2018

ANDĚL DAREL

- vede andělské posly, kteří nám ukazují, jak být laskaví:

"Laskavost obsahuje slovo "láska", protože je to jedna z jejich forem."



Andělští poslové v čele s Darelem nás žádají, abychom nepodceňovali laskavost. Je to jedna z nejkrásnějších forem světla. Být laskavý neznamená být slabý, naopak být laskavý ve světě, kde je propagována lhostejnost, chamtivost a nadřazenost, je známkou síly. Pokud patříte mezi ty, kteří rozdávají laskavost, pochvalte se za svou sílu. Važte si své probuzené láskyplné energie. nevzdávejte se, i když vám někteří lidé laskavost neoplatí. Usmějte se na sebe a připomeňte si, že vás právě teď láskyplně objímají andělé.

Zdroj: kalendář Andělé 2018, text Jitka Sani

ARCHANDĚL JEREMIEL

- je princ soucitu a nadějné budoucnosti a přináší toto poselství:

"Myslete na svou budoucnost jako na krásný obraz."


Poselství nádherného Jeremiela pokračuje slovy: "Vy jste malíři tohoto obrazu, zasněte se tedy a představte si obraz své budoucnosti." Jeremiel v nás neprobouzí jenom soucit, ale také víru v krásnou budoucnost. S nadějí a optimismem, které do nás vlévá Jeremielova láska, se lépe plánuje. Mnozí lidé se budoucnosti spíše obávají a roztáčejí v sobě kola strachu, to nepomůže ani světu, ani jim. Je třeba plánovat harmonicky: Vědomí, že musíme řešit problémy, by mělo být doprovázeno nadějí, že je dokážeme vyřešit.

Zdroj: kalendář Andělé 2018, text Jitka Sani

pátek 23. března 2018

ANDĚL ZAFRIRE

- je posel jitřního světla a posílá po prvních slunečních paprscích tuto radu:

"Každé ráno si přejte hezký den pro sebe, své milované a celý svět."


Zafrire a jeho družina andělů vládnou jitřnímu světlu. Tito andělé provázejí nový den na jeho počáteční cestě. Dohlížejí nad jeho pomalým probouzením a radují se z každého záchvěvu jeho vitality. Nádherný Zafrire miluje všechny odstíny fialkové, růžové a zlaté barvy. Radí nám, abychom každý den začali s pozitivním myšlením. Každý den si můžeme vytvořit magickou představu, v níž se náš život i Země halí do závoje lásky a přátelství, laskavosti a tolerance.

Zdroj: kalendář Andělé 2018, text Jitka Sani

úterý 20. března 2018

DRUŽINA ANDĚLA NARIELA

- přilétá na křídlech jarního vánku s tímto poselstvím:


"Největší touhou vaší mysli jsou pozitivní myšlenky."



V současnosti se ve světě prosazuje velké množství negativity, která pak rozmnožuje bolest, zahořklost a lhostejnost. Nelze přehlížet problémy tohoto světa, neboť jedině my je dokážeme vyřešit. Nemůžeme ale také neustále pitvat všechny negativní zprávy a poté šířit zlost. Posilujme vnitřní mír a klid, jež přicházejí, když se aktivně zapojujeme do řešení problémů. Právě tehdy nás zaplaví dobrý pocit, že využíváme vlastní sílu k dobru. Nechejme tedy v sobě vytanout krásné pocity a myšlenky a vyřešme bolesti našeho světa.

Zdroj: kalendář Andělé 2018, text Jitka Sani

sobota 17. března 2018

ANDĚL THELIEL

- je jedním z andělů romantické lásky a říká:

"Romantika má spoustu podob, nejen ty obvyklé, jež tvoří zamilovaný pár."


Lidské myšlení někdy příliš zjednodušuje. Tak je tomu například s romantikou. Většina lidí za romantické považuje obrázky zamilovaného páru. Theliel a další andělé nám ale přejí romantiku po celý život a v různých podobách. Vždyť romantické je i to, když pečlivě prostřeme stůl pro rodinu, koupíme si hezký hrníček a zasníme se u pití čaje, který přece z nového hrnku tak skvěle chutná! Romantická může být i starostlivost našeho partnera, když se zeptá: "Tak jak ti to dnes dopadlo u šéfa?" I s našimi anděly lze zažít romantické chvíle, tak se na ně usmějte a čekejte, až vám pohladí duši.

Zdroj: kalendář Andělé 2018, text Jitka Sani

středa 14. března 2018

ANDĚL AURIEL

- přináší světlo i do těch nejtemnějších koutů a sděluje nám toto poselství:

"Pravá, věčná láska nezná hranice ani omezení."


Jedna žena se mě na Facebooku zeptala: "Proč mám pocit, že existuje někdo. kdo by mi porozuměl, koho i já moc dobře znám, a přesto není v mé blízkosti?" Někdy se stane, že se na Zemi narodíme do podmínek, jež nejsou úkolem pro naše spřízněné duše. Tehdy jsou spřízněné duše rozděleny a každá se vydává na svou životní cestu. Pravá láska se ale nikdy neztratí, a jakmile se duše probudí a naladí se na vyšší vibrace, pocítí, že členové její duchovní rodiny žijí ve stejné době, ale na jiném místě.

Zdroj: kalendář Andělé 2018, text Jitka Sani

úterý 13. března 2018

ARCHANDĚL JOFIEL

- je ochráncem našeho vnitřního světla a šeptá nám do srdce:


"Dobrý přítel rád chválí a přeje štěstí."


Milovaný Jofiel si uvědomuje, jak důležité jsou pro nás přátelské vztahy. Dobrý přítel s námi nemusí ve všem souhlasit, dokáže upozornit i na to, v čem chybujeme. Nikdy ale nevynechá příležitost pochválit úspěchy milovaného člověka, s radostí přeje druhému štěstí a snaží se naslouchat a chápat. Pochvalte proto své přátele, pozvěte je na posezení. Vždyť tím ve svých srdcích zažeháváme světlo a sílu. Přátelské vztahy mají velkou moc a pomáhají všem lidem na Zemi.

Zdroj: kalendář Andělé 2018, text Jitka Sani

pondělí 12. března 2018

ARCHANDĚL GABRIEL

- přináší toto poselství:

"Láskyplnými a laskavými činy stavíte most do andělské říše."


Archandělský posel nás ubezpečuje, že andělům nezáleží na tom, jaký druh víry vyznáváme. Nejdůležitější je, aby nás tato víra učila laskavosti k lidem a všem tvorům a respektu k životnímu prostředí. Jedině naše dobré činy, soucit, touha pomáhat a učinit tento svět šťastným nás otevírají vyšším dimenzím. Každý úsměv, pomoc, pohlazení nebo hezká myšlenka a přání vytváří jemné světelné vlákno. Až se tato vlákna spojí v závoj rozprostřený nad Zemí, stane se náš svět šťastným domovem, kde světlo rozsvěcuje všechna srdce.

Zdroj: kalendář Andělé 2018, text Jitka Sani

ARCHANDĚL HANIEL

- nás učí tomuto poselství:

"Úsměv nic nestojí, a přesto se jedná o nejkrásnější dárek."



Archanděl krásy a radosti Haniel miluje smích, úsměvy a veselí. Vždyť každé rozesmáté dítě, každý úsměv člověka i radostné zaštěkání psa nebo vrnění kočky, každá radost lidí i zvířat zažehává závoj světla a lásky kolem Země. Rozdávejme proto radost, laskavost a něhu. Napomáháme tím Boží síle, aby chránila tento svět. Jestliže naleznete vnitřní klid, bude z vás radost tryskat ještě intenzivněji.

Zdroj: kalendář Andělé 2018, text Jitka Sani

neděle 11. března 2018

ANDĚL CHAYLON

- je cherubský ochránce a do srdce nám šeptá tato slova:

"V duši se ukrývá síla hvězd a záře slunečních paprsků."


Cherubové jsou mocní strážci hvězd a slunce a nádherní nebeští učitelé vesmírného řádu. Připomínají nám, že naše duše je součástí Boha. Žádné utrpení nebo bolest proto nemůže zastřít sílu její lásky a ctnosti, která se ve světě projevuje laskavostí a soucitem. Zamyslete se tedy, jakými myšlenkami a činy byste mohli posílit dobré věci v našem světě. Právě tím využijete božskou sílu své duše.

Zdroj: kalendář Andělé 2018, text Jitka Sani

sobota 10. března 2018

ANDĚL SEFONIEL

 - se také nazývá vesmírný princ a ptá se nás:

"Každý z vás má anděla strážného, koho byste chtěli ochraňovat vy?"


Všichni se rodíme jako šťastné bytosti, protože nás ochraňují andělé strážní. Zamyslete se, koho byste chtěli učinit šťastným tím, že vás bude považovat za svého anděla strážného. Nespěchejte s odpovědí, protože na ní doopravdy záleží. Zodpověděním této otázky si jasně uvědomíte, koho milujete natolik, že jej toužíte chránit a milovat tak, jako nás chrání a milují andělé. Nemusí se jednat o jednu osobu nebo zvíře. Láska totiž rozmnožuje štěstí. Čím více andělské lásky byste rádi dali druhým, tím šťastnější bude vaše duše.

Zdroj: kalendář Andělé 2018, text Jitka Sani

pátek 9. března 2018

ARCHANDĚL ARIEL

- je někdy nazývana Boží lvice a vzkazuje nám:

"Když láska pojí různorodé bytosti, nastává jeden z Božích zázraků."

 


Láskyplná Ariel miluje lidi i zvířata, nejraději by je viděla spolu jako jednu velkou, šťastnou rodinu. Když nám před vnitřním zrakem vyvstávají obrazy nádherné krajiny, kde spolu dovádějí děti a vlčata, kde kočky a psi doprovázejí lidi do jiných dimenzí a delfíni a lidé se oddávají hravým vlnám oceánu, seslala je nám do srdce právě Ariel. Ano, lidé a zvířata spolu vytvářejí rodinu. Rodinu, již milují Bůh i všichni andělé a která nakonec společně překoná nejtěžší překážky a spočine v ráji.

Zdroj: kalendář Andělé 2018, text Jitka Sani

středa 7. března 2018

PĚT DOHOD

 

 

1. MIŘTE SLOVEM PŘESNĚ 


"Používejte slova přesně. Říkejte pouze to, co si myslíte. Neužívejte slova proti sobě samým, nepoužívejte je ani k pomluvám. Moc slov směřujte k pravdivosti a lásce."

Slova jsou vaším štětcem a váš život představuje plátno. Můžete namalovat vše, co namalovat chcete. To, co svým štětcem vyjádříte, ukazuje, jak vidíte sami sebe i celou realitu. To, co malujete, je váš život, a jak vypadá, bude záviset na tom, jak používáte slovo. Slovo představuje vaši tvořivou sílu a tuto sílu lze zaměřit více než jedním směrem. Jeden směr zasáhne přesný cíl, kde slovo tvoří krásný příběh - váš osobní ráj na zemi. Druhý směr představuje zneužití slova, kdy slovo ničí vše kolem vás a tvoří vaše osobní peklo.

Na samotném počátku stvořil Bůh slovo a to slovo je poslem. Jestliže tedy Bůh stvořil slovo k předávání poselství, a je-li slovo poslem, pak to je to, čím jste vy: poslem, andělem. Slovo existuje díky síle, kterou nazýváme život, záměr nebo Bůh. Tou silou je slovo. Slovo je záměrem, a proto se náš záměr projevuje skrze slovo bez ohledu na to, kterým jazykem hovoříme. Slovo je při tvorbě všech věcí tak důležité, protože posel začíná předávat poselství a z prázdnoty vyvstává veškeré tvoření.

Budete-li naslouchat záměru skrytému za symboly, pochopíte, co se vám snažím sdělit. Přesné zacílení slova je tak důležité, protože tím slovem jste vy, posel. To slovo se týká poselství, které předáváte nejen všem a všemu kolem vás, ale poselství, které předáváte sami sobě.

Používáte-li slovo, abyste tvořili příběh obsahující sebekritiku a sebeodmítání, pak používáte slovo sami proti sobě. To však znamená, že nemíříte přesně. Když míříte přesně, pak si nebudete říkat: "Jsem starý. Jsem ošklivý. Jsem tlustý. Nejsem dost silný. Nikdy to v životě nedokážu." Nebudete své poznání používat sami proti sobě, což znamená, že váš hlas poznání nebude používat slovo, aby vás posuzoval, obviňoval a trestal. Vaše mysl je tak mocná, že si uvědomuje příběh, který tvoříte. Jste-li sebekritičtí, tak vytváříte vnitřní konflikt, který není ničím jiným než zlým snem.

Miřte slovem přesně ve skutečnosti znamená, že nemáte nikdy používat sílu slova proti sobě samým. Zapamatujte si, že vy jste tvůrcem svého vlastního životního příběhu. Jen si představte ten příběh, který si pro sebe vytvoříte, budete-li slovem mířit přesně. Budete pro sebe slovo používat směrem zacíleným na pravdivost a lásku. Budete používat slovo k vyjádření skutečnosti v každé myšlence, v každém činu, v každém slově, které použijete k charakteristice sebe sama, k popisu svého vlastního životního příběhu. A co bude výsledkem? Mimořádně krásný život. Jinak řečeno, budete šťastní.

Jak vidíte, přesné používání slov sahá hlouběji, než by se mohlo na první pohled zdát. Slovo je ryzím kouzlem a až si první dohodu osvojíte, kouzla se ve vašem životě budou zkrátka dít.Vaše cíle a přání se snadno splní, neboť neexistuje žádný odpor, žádný strach, ale pouze láska. Pocítíte v sobě mír a ve všech směrech si vytvoříte svobodný a naplněný život. 

 

2. NEBERTE SI NIC OSOBNĚ


"Nemusíte se zabývat názory druhých lidí. To, co ostatní lidé říkají a dělají, není nic jiného, než projekce jejich vlastní reality, jejich vlastního snu. Pokud se osvobodíte od názorů a jednání ostatních lidí, nebudete již zbytečně trpět."

Když se narodíme, neexistují v naší mysli žádné symboly, máme však mozek a máme oči a náš mozek již zachycuje obrazy, které vyvstávají ze světla. Začínáme světlo vnímat, obeznamujeme se s ním a reakce našeho mozku na světlo se stává nekonečnou hrou obrazů v naší představivosti, v naší mysli. Sníme. Podle Toltéků je celý náš život snem, protože mozek je naprogramován tak, že čtyřiadvacet hodin denně sní.

Představivost má tak obrovskou moc, že nás na mnohá místa bere s sebou. Ve své představivosti vidíme věci, které druzí lidé nevidí. Slyšíme také věci, které druzí lidé neslyší, anebo možná neslyšíme, záleží na tom, jakou formou sníme. Představivost dává obrazům, které vidíme, pohyb, ale obrazy existují pouze v mysli, ve snu.

Představte si, že se díváte do zrcadla. V zrcadle je celý svět různých objektů, ale vy víte, že to, co vidíte, je pouhý odraz skutečnosti. Vypadá to, jakoby to bylo opravdové, jakoby to byla skutečnost, ale není to opravdové a není to ani skutečnost. Pokusíte-li se objektů v zrcadle dotknout, dotknete se jen povrchu zrcadla. To, co v zrcadle vidíte, je pouhý obraz reality, což znamená, že se jedná o virtuální realitu či sen. A je to stejný druh snu, který lidé sní, když je jejich mozek vzhůru. Proč? protože to, co v zrcadle vidíte, je kopií reality, kterou si tvoříte pomocí schopnosti svých očí a svého mozku. Je to obraz světa, který si budujete ve své mysli. Jde tedy o obraz toho, jak vaše vlastní mysl realitu vnímá.

Vše, co vnímáte, je odrazem toho, co je skutečné, právě tak jako odrazy v zrcadle, až na jeden důležitý rozdíl. Za zrcadlem nic není, ale za vašima očima je mozek, který se vše pokouší pochopit. Váš mozek vše, co vnímáte, interpretujete podle významu, který každému symbolu dáváte, podle struktury vašeho jazyka, podle poznání, které bylo do vaší mysli naprogramováno. Vše, co vnímáte, se filtruje skrze váš kompletní systém přesvědčení. A výsledkem interpretování vnímaných jevů prostřednictvím všeho, čemu věříte, je váš osobní sen. To je způsob, jakým si ve své mysli tvoříte celou virtuální realitu.

Mnoho mistrů již zmínilo, že každá mysl představuje jeden svět, a je to tak. Svět, o němž si myslíme, že jej vidíme okolo nás, se ve skutečnosti nachází uvnitř nás. Jsou to obrazy v naší představivosti. Je to sen. Neustále sníme. Na celém světě lidé říkají: "Život je sen." Otázkou ale je, jsme si toho vědomi?

Když si nejsme vědomi toho, že naše mysl stále sní, je snadné obviňovat všechny a všechno kolem nás všech těch zkreslených obrazů našeho osobního snu, ze všeho, co nás v životě nutí trpět. Když si uvědomíme, že žijeme ve snu, který si my umělci, tvoříme, učiníme tak obrovský krok v našem vlastním vývoji, protože nyní dokážeme za své tvoření převzít zodpovědnost. Vědomí, že naše mysl stále sní, nám poskytuje klíč ke změně našeho snu v případě, že nám nepřináší radost.

Neberte si nic osobně představuje krásný nástroj pro interakce s vaším vlastním druhem, člověka s člověkem. A to je důležitá vstupenka k osobní svobodě, neboť svůj život nemusíte řídit podle názorů druhých lidí. Toto vás skutečně osvobozuje! Můžete dělat, cokoliv chcete s vědomím, že cokoliv uděláte, se netýká nikoho jiného kromě vás. Jediný člověk, který musí mít zájem o váš příběh, jste vy. Takové vědomí mění vše. Zapamatujte si, že vědomí skutečnosti je prvním krokem k sebeovládání a to je to, co právě teď děláte. Připomíná se vám skutečnost.

Teď, když tento fakt chápete, teď když si uvědomujete, jak byste si mohli dál brát něco osobně? Jakmile pochopíte, že všichni lidé žijí ve svém vlastním světě, ve svém vlastním filmu, ve svém vlastním snu, pak druhá dohoda bude pro vás záležitostí čistě zdravého rozumu: Neberte si nic osobně.


3. NEVYTVÁŘEJTE SI ŽÁDNÉ DOMNĚNKY


"Buďte odvážní a vyjadřujte svá přání a ptejte se na to, na co chcete znát odpověď. Komunikujte s ostatními, abyste se vyhnuli nedorozumění, smutku a napětí. Jen s pomocí této jedné dohody můžete proměnit svůj život k lepšímu."

Jak se vyvíjíme a rosteme, učíme se tolika lžím, že se tím celá konstrukce našich lží stává velmi komplikovanou. A děláme si to ještě komplikovanější, protože myslíme a věříme tomu, co si myslíme. Vytváříme domněnku, že to, čemu věříme, je absolutní pravda a nikdy nás ani nenapadne, abychom vzali v úvahu, že naše pravda je relativní pravdou, virtuální pravdou. Obvykle se zdaleka ani neblíží jakémukoliv druhu pravdy, nicméně je jí nejblíže tak, jak se k ní můžeme dostat, aniž bychom si vše uvědomovali.

Vytvářením domněnek si jen říkáme o problémy, protože většina domněnek není pravdou, ale jsou fikcí. Jedna velká domněnka, kterou si vytváříme, je, že vše v naší virtuální realitě je pravdivé. Další velká domněnka, kterou si vytváříme, je, že vše ve virtuální realitě všech ostatních je pravdivé. Nu, teď už víte, že žádná z virtuálních realit pravdou není!

Vytváření domněnek a to, že si je následně bereme osobně, je začátkam pekla na tomto světě. Domněnky nejsou nic jiného než lži, které říkáme sami sobě. Uvědomte si, že téměř vše, co sami sobě říkáte, je domněnka. Tím, že si nebudete vytvářet žádné domněnky, získáte imunitu v interakcích, které máte sami se sebou, s vaším hlasem poznání, či s tím, co nazýváme myšlením. Vytváření domněnek se týká čistě jen myšlení. Příliš myslíme a myšlení vede k domněnkám. Pokud přestaneme myslet a stále si něco vysvětlovat, ochrání nás to před vytvářením domněnek.

Existuje tolik věcí, které si mysl nedokáže vysvětlit, a tak si klademe všechny možné otázky. Neustále však něco předpokládáme, místo toho, abychom se ptali, když něco nevíme. Pokud se budeme jen ptát, nebudeme si muset vytvářet domněnky. Vždycky je lepší se zeptat a mít jasno. Pokud si nebudeme vytvářet žádné domněnky, můžeme naši pozornost zaměřit na pravdu, nikoliv na to, co si myslíme, že je pravda. Potom uvidíme život takový, jaký je, nikoliv takový, jaký jej vidět chceme. Když nebudeme věřit naším vlastním domněnkám, zjistíme, že síla našeho přesvědčení, kterou jsme do nich vložili, se k nám vrátí. Když všechnu tu energii, kterou jsme vložili do vytváření domněnek, získáme zpět, můžeme ji využít k tomu, abychom si vytvořili nový sen: náš osobní ráj. Nevytvářejte si žádné domněnky.

 

4. VŽDY DĚLEJTE VŠE, JAK NEJLÉPE DOVEDETE


"To nejlepší z vás závisí na tom, jak se cítíte. Za jakýchkoliv okolností dělejte vše, jak nejlépe dovedete, a to je vše. Nic víc a nic míň. Nebudete tak již soudit sebe sama a ani se zneužívat či litovat."

Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete je dohoda, kterou zvládne každý. To nejlepší z vás je ve skutečnosti jediná věc, kterou dokážete udělat. A to nejlepší z vás neznamená, že někdy to bude osmdesát procent a někdy jen dvacet procent. Vždy všemu dáváte sto procent - to je vaším záměrem - pouze to nejlepší z vás se vždy mění. Od jednoho okamžiku ke druhému, nikdy nejste stejní. Jste živí a neustále se měníte a to nejlepší z vás se také od jednoho ke druhému okamžiku mění.

To nejlepší z vás bude záviset na tom, zda se cítíte fyzicky unavení či silní. To nejlepší z vás bude záviset na tom, jak se cítíte po stránce emoční. To nejlepší z vás se časem změní, a zatímco si budete zvykat na praktikování čtyř dohod, to nejlepší z vás bude mít tendenci se zlepšovat.

Čtvrtá dohoda umožňuje, aby se první tři dohody proměnily v hluboce zakořeněné návyky. Opakování a praxe z vás udělají mistra. Nemyslete si však, že tyto dohody dokážete ovládnout ihned. Nemyslete si, že vždy budete mířit slovem přesně, anebo že si nikdy nebudete brát nic osobně, anebo že si nikdy nebudete vytvářet žádné domněnky. Své zvyky máte v mysli příliš silně a pevně zakořeněné. Zkrátka jen dělejte vše, jak nejlépe dovedete.

Tato dohoda vám pomáhá stát se uměleckými mistry. První tři dohody náleží do sféry virtuální reality. Čtvrtá dohoda se nachází ve sféře hmoty. Znamená jednat a praktikovat a praktikovat, dokud se nestanete mistrem snění. Tím, že znovu a znovu děláte vše, jak nejlépe dovedete, se nakonec stanete mistry v umění transformace. Mistrovství transformace je druhým mistrovstvím umělce, jež můžete jasně rozpoznat ve čtvrté dohodě. Když ze sebe vždy dáváte to nejlepší, pak jednáte, transformujete se, měníte sen svého života.

Cílem druhého mistrovství je čelit tomu, čemu věříte a transformovat to, čemu věříte. Mistrovství dosáhnete tím, že své dohody změníte a podle sebe přeprogramujete svou vlastní mysl. Výsledek, kterého chcete dosáhnout, je svoboda žít svůj vlastní život místo života podle systému přesvědčení. Když už ten zákoník ve vaší mysli není, pak už v ní není ani tyran, soudce, ani oběť.


Čtyři dohody vlastně tvoří souhrn mistrovství transformace a mistrovství transformace je procesem odnaučování se tomu, co jste se již naučili. Učíte se uzavíráním dohod a odnaučujete se rušením dohod. Pokaždé, když zrušíte nějakou dohodu, navrátí se k vám síla víry, kterou jste do ní vložili, protože svou energii již nemusíte vynakládat na to, abyste tu dohodu udržovali při životě.

Zapomínáním naučeného začínáte konfrontací s tím, čemu věříte. Jak se budete konfrontovat s tím, čemu věříte? K tomu máte k dispozici pouze jediný nástroj a tím nástrojem je pochybnost. Pochybnost je samozřejmě symbol, ale má obrovskou sílu. Síla vaší pochybnosti představuje výzvu pro každé poselství, které předáváte i přijímáte. Představuje výzvu pro každé přesvědčení ve vašem zákoníku. Postupně zpochybníte veškerá přesvědčení, která ovládají společnost, dokud nezrušíte prokletí všech těch lží a pověr, které váš svět řídí. Pátá dohoda vám poskytne sílu pochybnosti.

 

5. BUĎTE SKEPTIČTÍ, ALE NASLOUCHEJTE


"Nevěřte sami sobě, ani nikomu jinému. Pochybujte o všem, co slyšíte: Je to skutečně pravda? Naslouchejte záměru, který je ukryt za slovy. Jedině tak porozumíte skutečnému poselství."


Z knihy: Pátá Dohoda - Don Miguel Ruiz, Don Jose Ruiz

úterý 6. března 2018

SYMBOLY A DOHODY


V Bibli existuje krásný příběh, který znázorňuje vztah mezi Bohem a lidmi. V tomto příběhu Adam s Bohem společně obcházejí svět a Bůh se Adama ptá, jak chce vše pojmenovat. Postupně přiděluje Adam jména všemu, co vidí: "Pojmenujme toto stromem. Tomuto dáme název pták. Tomuto budeme říkat květina ..." A Bůh s Adamem souhlasí. Příběh vypráví o vytváření symbolů, vytváření celého jazyka a působí na základě dohody.

Je to jako dvě strany jedné mince. Můžeme říci, že jedna strana představuje čiré vnímání, tedy to, co Adam vidí. Druhá strana představuje význam, který Adam všemu, co vidí, přiřazuje. Máme tu objekt vnímání, který je skutečný a máme tu svou interpretaci skutečnosti, což je pouhý úhel pohledu. Skutečnost je objektivní a nazýváme ji vědou. Naše interpretace skutečnosti je subjektivní a nazýváme ji uměním. Věda a umění jsou jako skutečnost a naše interpretace skutečnosti. Opravdová skutečnost je výtvorem života a jedná se o absolutní skutečnost, neboť je skutečná pro všechny. Naše interpretace skutečnosti je naším výtvorem a jedná se o relativní skutečnost, neboť je skutečná pouze na základě dohody.

Když si toto uvědomíme, můžeme začít chápat lidskou mysl. Všichni lidé jsou naprogramováni tak, aby vnímali skutečnost a k vnímání skutečnosti jazyk nepotřebujeme. K vyjádření skutečnosti však potřebujeme používat jazyk a toto vyjadřování je naším uměním. Nejedná se již o skutečnost, neboť slova jsou symboly a symboly mohou skutečnost pouze popisovat či "symbolizovat". Například, strom vidíme i tehdy, když neznáme symbol "strom". Bez symbolu vidíme pouze nějaký objekt. Ten objekt je opravdový, je to skutečnost a my ji vnímáme. Jakmile jej nazveme "strom", používáme umění vyjádřit úhel pohledu. Použitím více symbolů můžeme strom popsat - každý list, každou barvu. Můžeme říci, že je to velký strom, malý strom, krásný strom, ošklivý strom. Odráží to však skutečnost? Ne, ten strom je pořád stejný.

Naše interpretace stromu bude záviset na naší emoční vazbě vůči stromu a ta bude záviset na symbolech, které používáme k tomu, abychom si v naší mysli strom znovu vytvořili. Jak vidíte naše interpretace stromu nepředstavuje tak přesnou skutečnost. Naše interpretace je však odrazem skutečnosti, její reflexí, a tento odraz je tím, co nazýváme lidskou myslí. Lidská mysl není ničím jiným než virtuální realitou. Není opravdová. To, co je opravdové, je skutečnost. Skutečnost je opravdová pro všechny. Virtuální realita je však naším osobním výtvorem. Je to naše umění a realita je pro nás "opravdová" pouze jako pro jednotlivce.


Všichni lidé jsou umělci, my všichni. Každý symbol, každé slovo je malým kouskem umění. Podle mého názoru, a díky našemu naprogramování, je naším nejlepším uměleckým dílem používání jazyka, kterým si uvnitř své mysli vytváříme celou virtuální realitu. Virtuální realita, kterou si tvoříme, může být ryzím odrazem skutečnosti, nebo může být naprosto zkreslená. Ať je tomu jakkoliv, jedná se o umění. Naše dílo může být naším osobním rájem, anebo se může stát naším osobním peklem. Na tom nezáleží, je to umění. To, co můžeme dělat s uvědomováním skutečného a virtuálního, je však nekonečné. Skutečnost vede k sebeovládání a ke snadnému životu. Zkreslování skutečnosti často vede ke zbytečnému konfliktu a lidskému utrpení. Rozhodující je naše vědomí.

Lidé se vědomí narodí. Rodíme se, abychom vnímali skutečnost, a přitom hromadíme vědomosti a učíme se to, co vnímáme, popírat. Naší praxí je neuvědomovat si a postupně se v tom stáváme mistry. Slovo je pouhé kouzlo a my se jej učíme používat proti sobě samým, proti tvorbě, proti své vlastní přirozenosti. Uvědomováním se nám otevírají oči a my můžeme vidět skutečnost. Když vidíme skutečnost, vidíme vše jen tak, jak to je, a ne jak si myslíme, že to je, ne jak si přejeme, aby to bylo. Uvědomění otevírá dveře k miliónům možností. Jsme uměleckým tvůrcem našeho vlastního života, můžeme si z všech těch možností vybírat.

Když pochopíme, čím lidská mysl je a co dělá, můžeme začít oddělovat skutečnost od virtuální reality, nebo čisté vnímání, které je skutečné, od symboliky, která je umělá. Sebeovládání znamená uvědomování si, a to začíná u uvědomování si sama sebe. Nejprve si musíme uvědomit, co je skutečné, a potom to, co je virtuální, což je to, o čem myslíme, že je skutečné. S takovým uvědoměním víme, že to, co je virtuální, dokážeme změnit tím, že změníme, co si myslíme. Co je skutečné, změnit nemůžeme, a na tom, co si myslíme, nezáleží. 


Z knihy: Pátá Dohoda - Don Miguel Ruiz, Don Jose Ruiz

pondělí 5. března 2018

 HVĚZDNÉ GLYFY - oč jde...


Drazí přátelé

Na blogu mám štítek, který je nazvaný Hvězdné glyfy. Texty v nich obsažené jsou z knihy Mayské orákulum - Návrat ku hvězdám. Cítila jsem jejich zvláštní působení, které jsem si neuměla vysvětlit, a proto jsem se rozhodla sdílet je s vámi, a v původním originále je opsat. Opsala jsem pouze část, která se jmenuje "Malý kouzelník". Je ve formě básně a má vyvolat intuitivní, spontánní odezvu pravé strany mozku. Bohužel původní obrazové symboly k textům jsem vám zde nedokázala publikovat, a proto jsem obrázky k daným glyfům vybírala sama - podle toho, jak se mnou a s daným textem souzněly.


"Mayské orákulum může velmi usnadnit naši transformaci, protože glyfy jsou souborem prastarých symbolů, v nichž jsou zašifrovány symbolické zprávy. Souhrn těchto zpráv tvoří galaktickou "řeč světla". Necháme-li tuto řeč proniknout tělem i duší, aktivujeme a podporujeme buněčnou restrukturalizaci potřebnou k vytvoření a výživě "světelného těla", duchovního těla, které prostupuje tělem fyzickým. Jakmile se světelné tělo aktivuje, budeme se stále více rozhodovat ve shodě s Duchem. A nakonec, až se vibrace zvýší a my se úplně probudíme, "vystoupíme" do jiných dimenzí. Fyzické tělo si můžeme dokonce vzít na cestu do kosmu s sebou.

Leckdo asi takové vyhlídky považuje za výplod fantazie, patří to však do velké transformace naší doby. Mayské symboly jsou součástí galaktického kódu a zárodků světelného těla. Přicházejí v pravý čas, protože z boží vůle nyní začínáme přesahovat svou trojrozměrnou existenci. Žijeme v době, o níž mluvili proroci, v době, kdy se učíme vracet se do svého "hvězdného domova", cestovat na vlně Zuvuya, což je paměťový obvod a proud, kterým se všechny věci vracejí k sobě. Nakonec dojde k transformaci celé planety a vše, co na ní existuje, "se zrodí znovu" v pětirozměrném království čirého Ducha a nepodmíněné lásky, svítání Šestého Slunce květin. Takové bude stvoření nebe na Zemi.

Neempirickým procesem přenosu světelné energie nabízejí mayské symboly přístup k poznání, které je katalyzátorem duchovního růstu. "Informace" získané z těchto archetypů se neprojevují slovy nebo kvalitativními údaji, ale změnou výrazu a vědomí. Tímto způsobem dary archetypálních hvězdných glyfů rezonují přímo s mystickým kódem naší duše. Dohromady oněch čtyřicet čtyři glyfů, čísel a čoček Mayského orákula představuje most mezi fyzickou a duchovní realitou. Jsou to metafory, jež probouzejí vědomí a usnadňují transformaci lidské zkušenosti do zkušenosti Nekonečna."

Z knihy - Mayské orákulum - Návrat ku hvězdám Ariel Spilsbury a Michael Bryner

neděle 4. března 2018

PÁR SLOV

 Drazí přátelé

Je to teprve pár dní, kdy jsem založila na facebooku stránku "O úhlech pohledu" (21. 2. 2018). K mojí veliké radosti si začíná  postupně toto moje "dítko" nacházet mezi vámi své příznivce, a tak jsem se rozhodla pohovořit o smyslu a záměru toho, proč jsem stránku založila.

Dlouho jsem hledala smysl svého života. Proč jsem tady? Co mě činí šťastnou? Prožívala jsem prázdnotu ve svém životě. Netěšil mě. Cítila jsem, že není naplněný. Velmi jsem toužila najít svoje poslání na tomto světě. Najít to, proč jsem tady. Až jsem se v jedné knize dočetla, že někdo jiný také hledal, a našel. Uvědomil si, že nejvíce ho činí šťastným, když může nabízet druhým lidem pomoc, podporu, radu a povzbuzení, že to je to, co ho činí šťastným. V tento moment mě došlo, že jsem na tom velmi podobně, a že to je právě to, co mě nejvíce baví a kdy jsem nejvíce šťastná. Když se nad tím zamyslíme, co je to štěstí? Budu citovat pana Jaroslava Duška: "Štěstí je stav, ve kterém člověk dělá to, co miluje, a miluje to, co dělá." Toto uvědomění si bylo pro mě velmi osvobozující. Konečně vím, proč jsem tady a co je mým životním cílem. Jak ho ale uskutečnit? Mnohokrát jsem se se zlou potázala, když jsem nabízela svoji radu nebo pomoc, aniž mě o ni někdo požádal. Nevyžádaná rada nebo pomoc se obrátí proti vám. A tak jsem si založila blog (13. 7. 2017). Na něm mohu svobodně psát různé myšlenky, o kterých si vytvářím domněnku, že by mohly někomu pomoci v jeho složitých životních situacích. Ráda čtu knížky, a myšlenky, které se dotýkají mého srdce a jsou se mnou v harmonii, zaznamenám a zpracuji je do svých příspěvků na blog. Tímto jsem začala dělat s láskou něco, co mě činí šťastnou.

Problém byl v tom, že se sice můj blog začal plnit - z mého úhlu pohledu - krásnými příspěvky, ale bohužel je nikdo nečetl. Byla jsem z toho smutná a nevěděla jsem, co mám dělat. Můj syn mě poradil: "Mami musíš si založit facebook. Blogů jsou tisíce a dokud si tě nebudou lidé sdílet, tak se o tvém blogu nikdo nedozví." Tak jsem si ve svých 47 letech poprvé založila facebook. Musím ještě dodat, že se ohledně práce s počítačem vše učím, a nepatřím do skupiny lidí, kterým to jde snadno. Můj milovaný syn mě s láskou říká: "Mami ty jsi počítačový dinosaurus." Ale proč o tom hovořím? Chci vám tím říci, že pokud by moje touha dělat to, co mě baví nebyla tak silná, tak by mě tento můj počítačový handicap zřejmě odradil.  Já jsem se ale rozhodla splnit si svůj sen. Jak říká Winston Churchill: "Nikdy, naprosto nikdy, naprosto nikdy se nevzdávejte!" A tak jsem svoje úsilí nevzdala. Výsledkem je - založený blog, moje timeline na facebooku - Monika Serafina Adamcová, která je veřejně přístupná a facebooková stránka - "O úhlech pohledu". Záměrně tvořím tyto tři moje "dítka" trošku jinak, aby si  v nich každý z vás mohl najít to, co s ním nejvíce souzní. Tímto vás také velmi ráda zvu na mojí timeline a pokud osloví vaše srdíčko, bude se vám líbit a budete chtít sdílet se mnou i vaše příspěvky, tak mě pošlete žádost o přátelství, a já si vás mezi své přátele ráda přidám. Některé vaše příspěvky, které mě hodně zaujmou, budu ráda sdílet na stránce O úhlech pohledu.

Jsem pouhým "nástrojem Božím". Mojí touhou je, aby skrze mne mohla protékat Boží Láska a Světlo. Já jí budu ztělesňovat formou pomoci, podpory, rady a povzbuzení ostatním lidem.

S láskou
Monika Serafina Adamcová



čtvrtek 1. března 2018

NÁŠ VZNIK A VZNIK CELÉHO VESMÍRU


Evangelium sv. Jana začíná slovy: na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha a Bůh byl to Slovo. - A Starý zákon v Genesi uvádí, že na začátku nebylo nic, a přece byla Prapodstata všeho již před počátkem vesmírného vývoje. Tato Prapodstata všeho, to byla ona veliká, moudrá, všemocná Síla, to byl Prapočátek všeho, jemuž od začátku světa byla dávána různá jména a jemuž my říkáme Bůh. Ale to není to pravé jméno, neboť nikdo ze smrtelníků nesmí je vyslovit, je nade vše svaté. A proto židé užívali jména Jahve - Jehova, my jména Bůh.

Tento Bůh, tento Prapočátek, Prapodstata všeho, Síla, existující od věčnosti do věčnosti, rozhodla se ze Sebe vytvořit život nový, aby sama tato Prapodstata, Prapříčina nacházela ve vlastní své tvorbě neustálé zdokonalování. V této tvorbě vedle své moci musela vydati - vydechnouti ze sebe inteligenci, neboť k tvoření bylo zapotřebí nejen síly - to jest moci -, nýbrž také inteligence. A tak z jednoho Boha a z jedné síly máme dva mocné prvky, které hned od počátku byly utajeny v oné Moci, ze které vyšly. Protože vše stvořené mělo být dokonalé dle představy nejdokonalejšího Boha, bylo potřebí, jako vždy a ve všem, i nyní Lásky. A proto tento dvojjedinný Bůh, Inteligence a Síla, vydechl ze Sebe i Lásku. A tu máme již trojjedinného Boha - Inteligenci, Sílu a Lásku, čili - Boha - Otce - Sílu, Inteligenci - Ducha svatého, Lásku - Syna Božího (Krista).

Tento trojjedinný Bůh vydechl ze sebe sedm duchů tvořivých a tito společně vydechli do vesmíru duše lidské. Těmto duším lidským byl dán zákon a k němu rozum a svobodná vůle. Duše lidské, mající svobodnou vůli a rozum, začaly ihned přemýšlet o to, mají-li zákon Boží zachovávat, anebo jednat podle své vlastní vůle. Tak se duše rozdělily na tři tábory. Jeden tábor rozhodl se zachovávat zákon Boží, a duše k němu náležející zůstaly v nyní tak zvaném království nebeském, v blízkosti Otce, Tvůrce svého, a prožívaly a prožívají duchovní vývoj v devíti stupních. To jest oněch devět kůrů andělských. I pro ně platný zákon určoval, kdy smějí z jedné sféry duchovní přestupovat do vyšších, neboť ani u nich nebyl vývoj jednotný a stejně rychlý. Druhá skupina duší odmítla vůbec zachovávání zákona Božího a protivila se Bohu. Tyto duše byly jako zavržení andělé, zastupující inteligenci zla, vykázány z duchovního domova otcovského a octly se, bloudíce, v celém vesmíru.

Třetí skupina duší - a to jsme právě my - rozhodla se, že by byla ochotna zachovávat zákon Boží, ale chce použít svého rozumu a své svobodné vůle, dané jí Bohem k poznání jiného života. Tyto duše odešly také z otcovského domova, a to jako marnotratní synové. Stejně jako dnes, tak i na počátku světa objevovali se silnější jedinci a vedle nich duše, které potřebovaly vedení. Tito jedinci, každý na svou pěst, vedli duše, které se k nim připojovaly, a každý dle svého rozumu hledal jinou cestu. Tak tvořily se miliony a miliony skupin duší, které opustily Otcovský dům, nebeské království, a začaly bloudit vesmírem.

Tímto svým rozhodnutím duše porušily zákon klidu a harmonie ve vesmíru, rozpoutaly síly, které jimi vládly, a síly ty způsobily v celém vesmíru veliký rozruch a rotaci. Tak se všechny skupiny duší dostaly do ohromného pohybu a touto rotací zhušťovaly se stále, až se z nich vytvořily ve vesmíru vědecky tak zvané mlhoviny. Co se z těchto mlhovin vytvořilo, věda již sama ví a také dokázala. Byly to počátky vesmírových těles, celých planetárních soustav a miliardy hvězd. Postup tohoto dění ze stanoviska duchovního však věda nepodává.

 

Trvalo snad miliony a snad i miliardy let, než z takovéto mlhoviny vznikla pevná hmota, jakou je na příklad naše země. Skupiny duší, které prodělávaly tento zvláštní zhmotňovací proces, musely projít devíti stupni sestupnými, než se octly v takové hustotě, že vytvořily nerostnou hmotu. Ze svého duchovního domova - nebeského království (1. stupeň) vešly do vesmíru, kde vytvořily nejprve ether (2. stupeň), dále elektrony a protony (3. stupeň), z těchto elektronů a protonů atom (4. stupeň), po něm následoval chemický prvek (5. stupeň), dále plyn (6. stupeň), později pára (7. stupeň), z páry vodu (8. stupeň). Ve vodě usazovalo se bahno, první nerost (9. stupeň).

Celý tento proces sestupný, který prodělávala duše lidská, vlastně naše duchovní "já", nebyl naším Bohem, nejlaskavějším Otcem, nikdy spuštěn ze zřetele. A my - naše duše - byli jsme svěřeni péči nejvyšší Lásky Boží - synu Božímu - Kristu. Ten provázel nás neustále na všech cestách a při všech proměnách našeho bytí, až do nejnižšího stupně, kdy duše lidská ovládala sféru nerostnou, nad níž se až dodnes, ve velkém počtu případů, ani nepovznesla. Láska Boží provázela však tyto marnotratné syny, sestupující od stupně k stupni, a ztrácející na každém z nich část velkých duchovních darů, kterými nás Bůh při stvoření obmysliti ráčil. Dary tyto jsou však pro nás stále připraveny, jakmile se zase krok za krokem, stupeň za stupněm budeme blížit svému budoucímu cíli. Tedy starostlivost a Láska Otcova k nám je tak ohromná, že provázel nás, jak bylo výše řečeno, Láskou svou až do největších hlubin, aby nevyhasla v nás touha po návratu ke Světlu, k veliké Lásce, Otci našemu.

Duše pochopily správně, že se musí zdokonalovat. Tak se v naší veliké hroudě zemské objevil duchovní život, usměrňující duše, dle jejich schopností, k návratu k Otci. Jednotlivé skupiny duší vytvářejí různé krystaly a drahé kovy, leč duše ty brzy pochopí, že dokud jsou jenom ve hmotě, nerostu, těžko by se mohly dostat zpět do otcovského domu. Proto, vedeny Láskou Boží - Kristem, snaží se dostat ze hmoty výš. Tady začíná cesta vzhůru, na níž můžeme sledovat zase devět sfér vzestupných.


 

Po první sféře - nerostné - přichází 2. sféra rostlinná, kdy vytvářejí se na zeměkouli nová těla ve formě prvních traviček a rostlin. Objevují se  zase v milionech druhů, a po odumírání života jednotlivých druhů těchto rostlin vytvářejí se nové a nové, stále dokonalejší, a všechno spěje od nerostu, hroudy zemské výš, do vzduchu, směrem tam, kde očekává je otcovská náruč.

 

Leč duše znovu poznávají, že je těžko dostat se výš, jsou-li kořeny připoutány ještě ke hmotě. Vytvářejí si proto nová těla, nevázaná již na hmotu. Tak nadchází 3. sféra vzestupná, zvířecí. Ve vodě vznikají první medusy, z nich pak různí živočichové mořští, kteří přecházejí i do jiných vod, a pro rychlejší pohyb vytvářejí si těla různých ryb. Leč zase poznávají, že se sice odpoutaly od hmoty, ale jsou odkázány jen na vodu, která je stále ještě silně omezuje. Dalším popudem všemocného Ducha vytvářejí si nová těla obojživelníků, která se mohou snáze pohybovati, a to nejen ve vodě, nýbrž i na povrchu zemském, na vzduchu. Z těchto obojživelníků vytvářejí se těla hadů, ale to jsou zase jen těla, která stále ještě duše nutí být blízko při zemi u hmoty, ač duše ovládaná seshora touží pořád výš a výš. Z touhy dostat se od hmoty výš vznikají těla na čtyřech nohách, první to ještěři. Později, aby se dostaly ještě výš, vytvářejí si k tělům svým různá křídla - a to jsou oni pohádkoví draci, po nichž zbyly dodnes létající ještěrky.


Další vývoj duší směřoval k vytváření těl lehčích s křídly, a to byla těla ptačí různých velikostí. Za tuto touhu po otcovském domě Bůh odměňuje je tím, že odívá je do překrásných barev a dává jim milost, aby písní svou oslavovaly svého nejmilostivějšího Otce.


Dalším vývojem, který se děje neustálým přerozováním, vtělováním do stále nových a nových forem, dospěl vývoj sféry zvířecí k opici, mající čtyři ruky, která se nejvíce podobala primitivnímu člověku. Když vývoj zvířete dospěl již tak daleko, že se dovedlo postaviti na zadní ruky a dívati se vzhůru, odkud duše jeho přišla, Bůh omilostnil tuto vyspělejší duši tím, že jí vrátil zase některé dary, které ztratila na své cestě sestupné, a dal jí znovu rozum a svobodnou vůli. Pokud duše ovládala sféru zvířecí, postrádala těchto darů a byla odkázána jen na vnitřní pud a neuvědomovala si vedení, přicházející od Otce. Takto obdařené duše vtělují se do prvního primitivního člověka (4. sféra vzestupná), který zase dlouhým vývojem, který musela jeho duše prodělat, aby dospěla k ujasnění svých rozumových schopností vyspívá v člověka rozumového. (5. sféra). Až člověk projde touto sférou, kterou my právě prožíváme, čeká na něho další vývoj. Duše přejde do sféry 6. - psychické - duševní, ve které se vracejí vyvoleným, nejvýš vyspělým duším také další dary duchovní, zejména šestý smysl.

 

Z této sféry přechází pak duše do 7. sféry - spirituelní - duchovní, kde nabývá dalších duchovních darů Božích i nových smyslů a schopností. Z této sféry, která trvá zase celé věky, dostane se duše do sféry 8. - kristusovské, ve které bude již naplněna nejvyšší Láskou Boží, bude stát již v předsíni Otcovského domu, před samým královstvím nebeským. 9. stupeň pro duše naplněné Kristem jest konečně - Otcovský dům - království nebeské nebo tak zvaný Ráj, z něhož duše lidská byla vyhnána, resp. po porušení zákonů Božích musela z něho odejíti. 

Vývoj duší, vlastně našeho duchovního "já", neděje se jednotně. Některé spějí kupředu rychleji, některé pomaleji, podle toho, jak dovedou zachovávati zákon Boží. Aby člověk snáze dospěl k dokonalosti a dříve mohl se vrátit k Otci, přišel na svět Ježíš Kristus, přišel ke svému stádu, aby nás nejen poučil o tom, že jsme dítkami Božími, a naučil nás znát jeho velkou Lásku k nám, i jeho Moc a Moudrost, která o nás stále pečuje a stále k Sobě nás volá. Přišel hlavně proto, aby nám ulehčil tíhu všech našich poklesků, t. j. hříchů, kterých jsme se dopustili na svém sestupu i vzestupu. Přišel Starý zákon ne zrušit, ale naplnit Láskou. Přišel sejmout s nás následky těžkých hříchů a dovedl za pravdu postoupit pro nás i potupnou smrt na kříži. Tím dal nám jasný příklad, kam až naše láska má jít, že má vyvrcholit v oběti pro druhé. Avšak Ježíš Kristus přišel také proto, aby nám ukázal cestu pro budoucnost, jak žít, abychom nemuseli trpěti za každý svůj poklesek tak jako dříve. Ukázal nám dvojí cestu ke spasení a rychlejšímu zdokonalování svého vývoje. A záleží jenom na nás, ježto máme rozum a svobodnou vůli, pro kterou cestu se rozhodneme, abychom po ní kráčeli. Prvá cesta je cestou lásky - za Kristem -, na níž přestává všecko utrpení. Druhá cesta jde víc za sobectvím a je zdánlivě pohodlnější, ale k úspěchu a zdokonalení vede jen přes utrpení.



Žádný člověk, ani hříšný, není odsouzen zahynouti. Každému dána je možnost nápravy a zdokonalení. Všechny naše poklesky, vady a hříchy vyvěrají z naší nedokonalosti, a protože v ní dosud žijeme, zůstáváme vtěleni na této zemi. Kdybychom byli dokonalí, jako Otec náš nebeský dokonalý jest, nemuseli bychom se již vtělovat, žili bychom po jeho boku, v království nebeském.

Je tedy účelem našeho života stálé zdokonalování, a zdokonalujeme se jen poznáváním zla, kterého se máme vystříhati. Kdybychom nepoznali zlo a nedovedli je rozlišovat od dobra, nemohli bychom ve svém zdokonalování postupovati. Proto je inteligence zla, postavená jako protiváha dobra, velmi důležitou složkou našeho vývoje. Dobro - Láska - a všechny s nimi související blaženosti pocházejí od Otce. Zlo a všecko utrpení, bolesti a vše ostatní, co s ním souvisí, pochází od inteligence zla - Lucifera - satana. Lucifer byl na počátku tvoření nejvyšším andělem v říši nebeské. Byl nositelem světla. Z pýchy nad svým postavením, ke kterému jej určil Bůh, chtěl vládnout jako Bůh sám. Za to byl s ostatními neposlušnými anděly svržen. Rozkazem Božím byl mu dán velmi smutný úkol, státi se panovníkem zla na zemi. Dána mu povinnost, aby za trest sváděl ke zlému duše lidské, které na popud Boží touží po zdokonalení a návratu k Otci. Duše tyto mají samy svým rozumem a svobodnou vůlí rozhodovat, budou-li následovat Lucifera - satana, nebo zákon Lásky Boží. K tomu satan dostal ještě přísný zákaz, že se nesmí navrátit do otcovského domu dotud, dokud bude na světě jen jedna jediná duše, která by podlehla jeho svodům.

I satan je tedy ve službách Božích. Musí svádět duše lidské, aby z vlastní vůle mu odřekly. Ale přichází-li satan s tímto pokušením k člověku, již předem se třese hrůzou, že se mu podaří člověka toho svést. A proto ten, kdo ho uposlechne, vlastně mu ublíží, neboť tím oddálí zase jeho návrat k Otci. To také vyprovokuje ho pak k pomstě.



Láska Boží chrání nás dlouho před touto pomstou, a sama netrestá nás nikdy za to, že jsme uposlechli raději satana než Krista. Teprve když si člověk neuvědomuje své prohřešení a nesnaží se napravit je, Bůh připouští, aby satan provedl své dílo pomsty a přivodil člověku utrpení, které ho má vrátit zase k poznání dobra.

Je naprosto zřejmo, že všechny naše hříchy a poklesky nejsou překážkou k našemu spasení, nýbrž jen naše pýcha a sebeláska, která nám překáží, abychom poznali a uznali své chyby, zabraňuje nám kráčet cestou ke své spáse. Je nezbytné poznati zlo, abychom se mu dovedli ubránit, neboť jenom tím můžeme se zdokonalovat. Z toho tedy vyplývá, že vlastně každý náš hřích je stupněm poznání na cestě našeho zdokonalování. Chybíme-li a uznáme-li svoji chybu, litujeme-li svého činu a činíme pokání, to jest předsevzetí do budoucna, že se tohoto hříchu pro příště vystříháme, pak jsme již dosáhli účelu poznání zla. Nabyli jsme tím zkušenosti, která se uloží v našem podvědomí a která nás později, aniž bychom si toho uvědomovali, uchrání před opakováním téhož poklesku. I my jsme v předcházejících životech vraždili, loupili, kradli, lhali - ale miliony lidí nejsou již dnes schopny ani vražd, krádeží a loupeží, ani podvodů, protože ve svém podvědomí z předcházejících životů nabyli poznatků, co za nimi následovalo. V našem podvědomí jsou uloženy zkušenosti všeho toho, co jsme za celé miliony a miliony let prožívali, a to od vydechnutí našich duší do duchovního světa, za sestupu do hmoty až po dnešní náš život, a další zkušenosti naše ukládají se v podvědomí stále a stále.

Kdo se dopouští špatných činů, kterých nelituje, nedělá pokání a nesnaží se napravit se - ani toho Bůh ještě neopouští, protože Láska Boží nepřipustí, aby některé dítko zůstalo pozadu. Chrání i je před následky jeho špatných činů. Ale když člověk takový je tvrdošíjný, a snad i opakuje spáchané zlo, pak Bůh přenechává jej inteligenci zla, aby obdařila jej dary, kterými ona vládne, to jest neštěstími, nemocemi, rozervaností, zoufalstvím, bídou a mukami. Takové utrpení nemá zase jiný význam než donutit nás k přemýšlení, čím jsme si toto veliké utrpení zavinili. Každá příčina má svůj následek, každý trest je něčím zasloužen. Ale lidé  ve své pýše a nedotknutelnosti, z pouhé pohodlnosti raději naříkají, že je Bůh nespravedlivě trestá. Zapomínají, že nejvyšší Láska - Bůh netrestá nikdy, a proto zůstávají stále ve svém utrpení.

Je-li člověk rozumný, přemýšlí o tom, čím k utrpení dospěl, čím si je zasloužil, a tu konečně dojde k tomu, že on sám si je vytvořil. Pak také začne přemýšleti o tom, jak se ho zase zbavit. Nepřijde-li hned na to, čím si své utrpení zavinil, ať prosí Boha, aby mu bylo dáno poznání jeho chyb - a jistě dostane se mu té milosti, že pozná své chyby. Lituje-li toho a činí, jak bylo již řečeno - pokání, a odřekne-li se nadále podobných činů, pak se toto poznání ukládá do jeho podvědomí jako zkušenost, a utrpení jeho ihned zmizí.



Tomu učil nás Ježíš Kristus, Vyslanec a Syn Boží. Aby našeho utrpení bylo méně než dříve, aby umenšil utrpení lidstva, jen proto přišel na svět. Avšak mnozí lidé i celé církve se domnívají, že Ježíš Kristus zemřel na kříži za všechny naše hříchy, tedy i za ty, které budeme páchat v budoucnosti. Ale v tom se velice mýlí. Ježíš Kristus smyl svou obětí všechny naše předcházející, karmu zatěžující hříchy, a pro další vývoj ukázal nám cestu, jak žít, abychom nehřešili, nebo zhřešíme-li již, jak se vyhnouti následkům svých hříchů. Svým učením Ježíš Kristus dal nám možnost spásy, budeme-li se jím skutečně řídit. Ale hlásati, že můžeme klidně hřešit, protože Pán Ježíš za naše hříchy zemřel, a že stačí pouze vyzpovídati se z nich, aby nám byly odpuštěny - to není doslovně pravdou. Toto odpuštění je vždycky podmíněno upřímnou snahou jíti za Kristem, neboť ten, kdo jde za Kristem, musí jít cestou Lásky a ta již sama o sobě vede jen ke konání dobra. Jen dobrými skutky můžeme odčiniti své skutky zlé a dosáhnouti žádoucí rovnováhy. Nespoléhejte se nikdy, že můžete hřešit proto, že někdo jiný, byť i třebas Syn Boží, s vás hříchy již sejmul! Bylo by to sice velmi pohodlné, ale rozhodně nesprávné náboženství.

Většina lidí dovede jen naříkat nad svým utrpením a nepřipustí, že nikdo jiný než oni sami si je zavinili, a také nikdo jiný než oni sami nemůže jim od něho pomoci. Ve své netrpělivosti hluší a slepí nechápou, že Bůh přináší nám neustále plnou náruč ohromných darů a je připraven dáti jich každému tolik, kolik jich dovede přijmout. Čeká jen, abychom s důvěrou otevřeli také náruč svou a podávané dary Jeho přijali. A co chce od nás za tuto velkou milost, kterou nám každodenně poskytuje a nabízí? Nežádá na nás tak velkých obětí, jaké přinášeli první křesťané, kteří se pro víru Ježíše Krista dávali mučit - zabíjet. Žádá jen, abychom žili s ním v harmonii, milovali Ho jako Otce svého, aby i Jeho Láska mohla zas navzájem naplňovat nás, abychom mohli my použít této Lásky Boží, námi procházející a nás naplňující, ve svém všedním životě, k milování svých bližních. Přeje si, aby láska naše panovala v našich srdcích, slovech i skutcích a stala se základem všeho našeho života, aby již tento život zde procházel v rajských slastech.

Onen ráj, do něhož Bůh postavil prvého člověka, jest kolem nás všude. My máme to v rukách, budeme-li chtít vědomě v tomto ráji žít, anebo vypudíme-li se z toho ráje sami svým sobectvím, svou neláskou, podvody, lží, hrabivostí a smyslností. Budeme-li žít v harmonii s Bohem, bude Bůh trvale sídlit v našem nitru. K tomu však musí být nitro naše čisté, prosté vší lži, přetvářky, sobectví a pýchy, proto každý z nás musí se pokorně odevzdat do Vůle Boží a snažit se podle svých schopností zachovávat všechny zákony Boží.

Pán Ježíš Kristus řekl jasně: "Kdo mne miluje, slov mých zachovává, a kdo tak činí, toho Bůh miluje, a k tomu přijdeme a příbytek svůj si u něho učiníme." Kdyby si lidstvo uvědomilo význam těchto velikých slov, kdyby jen uvážilo, jaké to musí být blaho a štěstí, když náš Otec nebeský se svým Synem Kristem, s nejvyšší Láskou svou v nás se usídlí, nemělo by jistě jiné touhy než je naplniti. Toť samotný vrchol lidského štěstí. A kdo toto poznal, nikdy nezamění je za statky vezdejší, za sebevětší blahobyt a radovánky světské, ani za pochybné radovánky dnešní pakultury.

Kéž pochopilo by lidstvo tuto velkou věc a vrátilo se zase k Bohu a ke Kristu! Toť nejbezpečnější cesta ke šťastnému a spokojenému životu. Kéž by tato slova má vnikla do duší lidských a rozžala tam jiskru Boží a rozplamenila ji k nejčistší lásce a touze po Věčné Pravdě.


Bůh a člověk - přednáška proslovená 27. 2. 1928 v Jablonci nad Nisou
Z knihy: Pavlovy rozpravy - díl I. (V edici: Práh mezi světy) - Bedřich Kočí