HOVORY O JÁ JSEM

 Kdo se osvobodil z pomatenosti, že by nás mohly bohatství nebo vnější účinky věcí učinit šťastnými, ten pozná ke svému velkému požehnání, že dokonalé štěstí, dokonalá svoboda a dokonalé mistrovství leží uvnitř našeho vlastního tvůrčího myšlení, jednání a cítění. Jakmile pochopíme, že jsme součástí všeho, s čím se svou pozorností spojujeme, v poměru se silou, s jakou svoji pozornost na to směřujeme, poznáme jak je důležité, ochránit svou pozornost před klamnými, ničivými oblastmi veškeré lidské zkušenosti.

Saint Germain

 

PŘÍBĚH O ŠTĚSTÍ A ČTYŘLÍSTKU

 V tomto příběhu bych ti rád pověděl něco o štěstí. Ovšem než začneme, je třeba si je nějak definovat. Lidé rádi uznávají jako symbol štěstí čtyřlístek, ačkoliv je to možná zavádějící představa, za mě je to dokonale přirovnání!

Čtyřlístek se špatně hledá, ve své podstatě jde o pozornost, která se stává později zbytečnou. Čtyřlístek baví hledat spíše děti, baví je totiž samotné hledání a jako bonus mají radost, když jej naleznou.

Řekl bych, že dospělí nehledají čtyřlístky, již jim nepřináší radost hledat a dokonce ani nalézt, pokládají čtyřlístek spíše za něco zbytečného na to, aby mu věnovali více času. Raději si koupí ve tvaru čtyřlístku přívěsek, který aspoň vydrží.

Čtyřlístek jako takový je naprosto pomíjivý, nevydrží, uschne a pokud jej nechcete založit třeba do knihy, ztratíte jej ještě dříve, než dostane tu možnost se rozpadnout a se štěstím je to naprosto stejné.

Cokoliv co vás udělá šťastnými je pomíjivé, radujete se snad z toho, že jste dokončili školu? Že jste dostali jedničky? Nebo že jste se naučili chodit? Máte radost z toho, že jste něco kdysi vyhráli? Nebylo to snad štěstí?

Možná, ale štěstí vás šťastnými udělá jen na chvíli, protože je založené na čtyřlístku, na pomíjivosti, na věcech kolem a na situacích, které již byly. Minulost nám nepřinese štěstí, štěstí se nachází v přítomnosti, v nalezení dalších čtyřlístků pomíjivosti, které nevydrží.

Možná ti přijde tato úvaha depresivní, přiznávám, že to tak může působit, mezi stavem probuzení a depresi je tenká hranice, jakoby vše ztrácelo smysl a nic nebylo trvalé. Ve své podstatě je to přesně tak! Má to však velké ale..

Pokud přijmeme tento stav, každý úspěch i neúspěch se stává pomíjivým a nezajímavým. V té chvíli přestáváme tolik dávat prioritu věcem kolem a v tu chvíli můžeme objevit to jediné, na čem opravdu záleží a co jako lidé přehlížíme.

Proč děti baví hledat čtyřlístky? Proč jsou šťastné sami od sebe a nalezení je jen bonusem, ale ne cílem? Vnímají totiž zevnitř, děti vědí, že radost není záležitost vnějších věcí, pravá radost se cítí uvnitř. Pokud tedy nezáleží na věcech kolem, na čem tedy?

Na nás! Myslím tím radost vycházející z našeho nitra, je to čistá radost z bytí! Pokud máme čtyřlístek uvnitř, proč jej hledat někde venku? Pokud máme v sobě radost v podobě hlubokého vnitřního klidu, není třeba jej hledat venku.

Právě to nám dovoluje dělat vše opravdově a s radostí a třeba i hledat čtyřlístky. Vůbec nevadí, když jej nenajdeme a pokud ano, je to bonus! Dobře víme, že je pomíjivý, můžeme si jej vychutnat s vědomím, že o něj zase přijdeme.

Tato ztráta nás už ovšem nijak neděsí, můžeme si užívat všech těch věcí a čtyřlístků v každé maličkosti, ve všem co děláme právě díky tomu, že si uvědomujeme ten jediný nepomíjivý pravý stav a tím je věčný čtyřlístek uvnitř nás 🍀💚

Autor: Matouš Svoboda - Ektara
 

DIVY KOSMICKÉ

  Potkala v zásvětí duše duši.
Vzájemně se objali a tleskali
jak jim to sluší.
Tady nahoře.
Bez hmotného těla...
Do pozemské školy většina
vrátit se chtěla.

Ty, které zůstalaly při světle hvězd
nechávají se už jenom vést.
Pozorují spolem divy kosmické až
všechno zdá se býti komické.
Zůstat navěky každému jest povoleno.
Dole však musí dokončit své lekce,
aby vše bylo završeno...
Tak tedy hola, hola...
Pozemská škola na tebe volá.
Potkáš opět ty, které poznáš.
Snad ze starých chyb se vymaníš.
Snad karmu svoji srovnáš...

Báseň: Rosťa Sheffield

O SMRTI A ŽIVOTĚ JAKO CYKLU

 Umíráš.. právě v tuto chvíli a s každou další sekundou je tvé tělo v procesu stárnutí, je blíže smrti. Život zde je pomíjivý, není jisté, že se zítra znovu nadechneš. Nelpi na zítřku, zítra tu již nemusíš být, avšak život jde dál i bez tvého těla.

Je jen jedna jistá věc zde na Zemi a tou je smrt. Mnoho lidí se jí snažilo obejít, měli z ní strach, šíleli z ní. Lidé běžně svým snažením našli opak, přišla si pro ně ještě dřív. Život je neustálá změna, nedá se v něm na nic spolehnout, kromě smrti.

Pokud hledáš jistotu, zaměř se na smrt, ta je jistá. Nevíš jen kdy a jak, ale přijde si pro tebe. Utop se v ní již teď a osvobodí tě. Zemři, abys konečně začal žít milý člověče. Nic z tohoto světa si neodneseš, nic hmotného, žádnou slávu ani majetek.

Mnoho z lidí nezačalo vůbec žít, stále se jen zaobírali starostmi lidských útrap. Utekl jim celý život, aniž by jej zahlédli. Veškeré radosti hledali jen v hmotném, radosti vyprchaly a co jim zbylo? Hledali jistoty a zapomněli na tu jedinou a největší.

Starosti a útrapy života přijali za jistotu, seznámili se s nimi, poznali je a dostali tedy pocit, že jsou zde jistotou. Neznali však smrt, báli se jí. Lidé se bojí toho, co neznají. Smíří se raději s šílenostmi života a vezmou je za své a přirozené, než aby hledali.

Co je přirozenějšího, než je smrt? Týká se každého z nás. Staré lidi společnost raději přehlíží, nevidí, vyhýbá se jim. Lidé lžou o svém věku, maskují vrásky a dělají si melíry, když vlasy přestávají mít přirozenou barvu. Lidé se rádi dělají mladší.

Koho tím však oklamávají? Smrt? Život? Sebe? ☯️ Smrt si starosti nedělá, ví dobře, že si pro tebe jednou přijde, nespěchá. Život si také nedělá starosti, bude tu i bez tebe. Lidé dělají přesný opak a proto tu jsou, učí se rozeznávat, na čem záleží.

Lidský život je k poměru života jako takovému až směšně krátký, jako by téměř ani nebyl. Jaký má tedy smysl dělat si starosti ze smrti? Lidé ani nezačnou pořádně žít a už se bojí smrti natolik, že se připraví i o ten krátký čas zde na Zemi, není to snad hloupé počínání a mrhání životem?

Možná ti to přijde jako deprimující příspěvek, pro mě je přirozený jako život. Není důležité tolik to hmotné okolo. Moje tělo je pro mě jen schránka, oblek, abych mohl zakusit tuto hru a objevil, že život jako takový byl vždy se mnou, ve mně samém.

Jedině tak jej mohu plně prožívat, když jej objevím v sobě. Tak jako smrt, je stále mou součástí, je jistá. Proto pro mě není nijak deprimující a děsivá. Co když je smrt a život totéž? Cyklus, jež se neustále opakuje a prolíná jako jin a jang? ☯️

Nezáleží mi na schránce, záleží mi na cyklu, pak pro mě není smrt děsivá, je přirozeným procesem, kdy vznik a zánik probíhá současně 🙏☯️ Když něco končí, něco nového začíná a po čase to zase zanikne, to je jisté. Nic netrvá věčně, vše se mění.

Představa času a smrti lidi uvedla do šílenství. Z nadhledu čas neexistuje, je to lidsky pojatá definice vztahující se zde k principům na Zemi, které člověk povrchně uchopil a popsal. Zánik se prolíná se vznikem, kdy smrt znamená odložení těla.

To přesahující tu však vždy bylo a vždy bude, tam je zánik a vznik další hrou hmotného světa. Iluze a pokud se s ní stotozňujeme, je tento zánik naprosto deprimující! Proto medituj nad smrtí a přijmi ji jako přirozenou součást tvé cesty poznání.

Zavři si oči a přijmi, že tvé tělo umírá. Přijmi, že smrt přijde a nemůžeš jí zabránit. Přijmi ji jako přirozenost, s kterou umírá vše, co si o sobě nyní myslíš. To vše postupně zaniká. V té chvíli můžeš objevit něco přesahujícího, až se vzdáš všeho, na čem nezáleží, objevíš to podstatné 🙏☯️💜

Autor: Matouš Svoboda - Ektara

Jen pokud jsme připraveni podívat se smrti do očí,

můžeme žít plně a milovat.

Pokud se budeme děsit smrti,

budeme se děsit života. 
Smrt je zdrojem moudrosti pro lásku a život.

 

"Žádný bojovník Světla nikdy nespěchá.
Čas pracuje pro něho, bojovník se učí přemáhat netrpělivost a vyhýbá se neuváženým činům.
Když kráčí pomalu, všímá si, jak pevné jsou jeho kroky.
Ví, že se účastní rozhodné chvíle v historii lidstva, a musí změnit sám sebe, dříve než bude přetvářet svět.

POHÁDKA FÉNIXŮ KRÁLOVSKÝCH

 

 Vítám Vás děti, vítejte u pohádkového příběhu, který se našich srdcí dotýká. Moudro jež koluje obsahem, je totiž součástí nás všech. Jak už to v pohádkách bývá a nebývá, bylo nebylo jedné planety, říkalo se jí Země. V každé pohádce bývá nějaký ten hlavní hrdina, v této to nebude jinak. Tato Země má rovnou 8 miliard hlavních hrdinů, alespoň co se lidí týče. 

Je to kouzelná planetka. Žije na ní mnoho mystických bytostí, jako jsou například draci, skřítci, víly, jednorožci a plno dalších. Některé bývají i zlé, jako třeba různá strašidla, čarodějnice a mnoho dalších bytostí, kterým nebudeme věnovat pozornost. Proslýchá se zde totiž, že pokud na ně myslíme, slyší nás a láká je si s námi pak hrát. Ne však jako ty prvně zmíněné, tyto bytosti se zlými úmysly nás navštěvují především v noci. 

Nejraději přichází, když je noční obloha zdobena měsícem v silách mocného úplňku, luny, jež dodává sílu magické noci, které využívají. Živí se strachem a přejí si, abychom se jich báli a proto si děti zavolejte vždy raději ty prvně zmíněné. Volejte je v duchu a v rámci vaší radosti a hravosti s láskou a úsměvem. Jedno ze základních principů těchto bytostí je, že jsou přitahovány jako magnet podobným naladěním našich myšlenek, proto je důležité, s jakou náladou chodíme spát, podle toho mohou se nám sny zdát a to jak ty krásné, tak i noční můry.

V tomto pohádkovém příběhu Vás seznámím s fénixem. Možná už jste o něm děti slyšely, doslýchává se, že tato ptačí bytost je plně propojena s živlem ohně, ale ne tak, jak to znáte u draků. Podle pověstí má tento pták hořící peří, alespoň to tak prý působí podle lidí, kteří jej viděli. Říkávají, že je ohromný, zářivý a odvahy má na rozdávání. Je štěstí zahlédnout jej, jak zdobí noční oblohu ve své plné ohnivé záři při oslnivém nočním průletu.

Nechrlí oheň jako draci a přesto by se s ním žádný z draků utkat nechtěl. Jeho mrštnost je legendární a pokud vzplane jeho vnitřní oheň do plného jasu, dokáže svou bytostí oslnit, popálit a vyklovnout oči svému nepříteli dřív, než si vůbec uvědomí, co se to vlastně děje. Jeho drápy jsou silné, jeho sevření je mocné a jeho odhodlání je nesmírné. Je si jist svým posláním pomáhat v pravdě a lásce pro větší dobro tam, kde je o to požádáno. Možná se Vám děti nyní ukáže, jak čtete tento pohádkový příběh. Stačí si na chvíli zavřít oči a přivolat jej svým vnitřním ohněm. 

Je třeba prvně pocítit tento oheň a jeho vlastnosti pomáhat a chránit přímo uvnitř sebe. Ovšem naprostá většina lidí jej nevidí a ani jiné bytosti a právě proto nevěří. Přitom vnitřní oheň má v sobě každý člověk, ale je spalující a ničivý. Jak už jsme si řekli, podobné naladění přitahuje podobně laděné bytosti. Oheň je živlem tohoto ptáka, který si dobře uvědomuje, jak s ním nakládat. Kdyby vzplál ničivým ohněm, zemřel by a riskoval by, že již nebude mít žádné potomky.

Jednou mi jeden Fenix vyprávěl, že oheň může sloužit a pomáhat - ohřívat, dodávat odvahu a inspiraci pro řešení situaci ve vyrovnanosti a moudrosti nás samých. Zmínil se i o jeho protipólu, o ohni ničení a zloby, který spaluje vše kolem a vede k šílenství plnému bolesti. Fénix je symbolem moudrého ohně a proto jej nechrlí jako draci, ale stává se přímo jeho součástí. Svou přítomností spaluje všechny pochyby a strachy, stačí pohled do jeho ohnivých očí a v člověku to zažehne jeho vlastní plamínek moudrosti a vědomí. 

Tento fénix ví, že v sobě máme oba ohně a je jen na nás, jak se o ně staráme. Jestli jsou oba plamínky pohaslé nebo jen jeden. Jestli hoří více plamen vědomí nebo zloby. Pokud chceš, zavři své oči, vybav si svůj vnitřní oheň a požádej fénixe, aby ti pomohl uvést vnitřní oheň do rovnováhy. Slíbil mi, že pokud lidé poprosí a budou svou prosbu myslet upřímně, přiletí a zažehne v nás tento oheň vědomí a podpoří nás na této cestě moudrosti a pravdy. Hodnot, jež si tento fénix v době nese. 

Kdybyste jej někdy děti chtěly zavolat i mimo tento pohádkový příběh, zavolejte v duchu třikrát jeho jméno a zaměřte se na svůj vlastní plamen vědomí a moudrosti. Jmenuje se Azael a patří ke královským fénixům, jež zdobili erby a tvořili symboly již v dávných dobách. Již se o tom téměř nemluví, neboť tyto příběhy byly zapomenuty, ale někteří počestní králové byli spojeni s tímto fénixem, ctili jeho hodnoty a nechávali se provázet jeho duchem s pomocí svého moudrého vnitřního plamene a vědomí.

Mnoho takových králů však nebylo a krom toho si v těchto drsných středověkých dobách málokdo uchoval tyto cnosti, proto další následovníci a králové již ducha fénixe neviděli, přestali v něj věřit a ztratili tato spojení. Fénix totiž nepodoruje boje, králové měli blíže k symbolům a spojení s draky a jinými bytostmi, jež jim slibovali slávu a vítězství v mnoha bitvách. Svět byl bojem posedlí a je na čase se z toho poučit. Azael je nesmrtelným symbolem tohoto vědomého ohně a proto každý kdo jej v sobě objeví, objeví i jeho. Za zmínění příkladu tohoto znovuobjevení stojí například Karel IV, o kterém jste snad i vy děti slyšely. Ten jako jeden z mála opět začal naslouchat a tvořit v rámci celkového dobra.

Pamatujte si děti, že bojem a spalujícím ohněm dosáhnete jen šílenství plného utrpení, z kterého nevzejde život, ale smrt. Pamatujete, že moudrým a vědomým plamenem v sobě můžete kultivovat a inspirovat sebe i další k vznešeným cestám života v moudrosti a lásce. Můžete inspirovat k znovuzrození bytostí, jež tento vnitřní oheň ještě neobjevili. Neposuzujte druhé podle toho jací byli a co udělali, mnohem důležitější totiž je, jací budou a jaký oheň v nich zažehnete. Pamatujte, že na sklonku života vzplane i těm nejmoudřejší fénix, ale dělá to čistě proto, aby dal prostor dalšímu životu. 

Lidé sice neumřou, když neudrží své emoce a rozohňí se, ale ve své podstatě zažívají život a smrt neustále. Někdy jsou zářícím fénixem a jindy popelem. Vězte, že i ti nejmoudřejší mohou shořet na popel a ti na samém dně se mohou odrazit a zrodit z popela na samotného oslňujícího fénixe svou září. Proto je popel i vědomý oheň symbolem fénixe. Ptáka, jež stráží moudrost uvnitř nás, jež přináší kouzlo tohoto pohádkového příběhu i k Vám, dětem. Jsem poctěn, že jsem Vám mohl tento příběh vyprávět.

Autor tohoto příběhu se těžko určuje, neboť se na něm podílelo více bytostí.. Také spatřuji, že se zde na této planetce až příliš řeší, kdo co napsal. Lidé si neuvědomují, že pravým autorem příběhu je především život sám 🙏🌍💚

Zdroj: facebook - Matouš Svoboda

 

Fotograf Darren Pearson zachytil tento neuvěřitelný dlouhý záběr blesku, který udeří do stromu.

SLUNCE

 

☀️ Slunce ✨

Až ráno vyjdu a rozhlédnu se nad krajinou, usměji se k Tobě
nehmouři oči a zvedni hlavu, ať na sebe můžeme pohlédnout
jsi nádherná duše, neboj se té oslnivé záře, jsem tu pro Tebe
vyměníme si pohledy plné energie a popřejeme si krásné ráno
a také krásný den, který se mnou začíná, vstávám s rozedněním

Když na Tebe se podívám, vidím kolem tebe také kus nebe i mraky
neboj se mraků a stínů, kdo žije v pravdě, ten jako Slunce také zazáří
otoč se ke mně čelem a všechny ty temné stíny padnou přímo za tebe
podívej se znovu až budu přímo nad tebou a zjistíš, že se rozplynuly
vidíš? Záleží na Tvém pohledu, to ty tvoříš obrazy, já jsem jen Slunce

Mohu být tvou inspirací i energií, jsem nedílnou součástí tebe samotného
když mě pozoruješ, je to tedy jako věnovat pozornost sobě samému
copak to nevíš? Já jsem totiž ty a ty jsi já, jsme ta stejná zářivá energie
můžeš pocítit mé teplé doteky, když hladím tvé tělo svými zlatými paprsky
snad brzy nastane čas, kdy Ti to již nebudu muset připomínat, kdy to pocítíš

Vycházím a zacházím s těmi nejkrásnějšími momenty, které lze zahlédnout
stále ti tak připomínám, jak krásná a hřejivá energie se v tvém srdci nachází
tak si to zapamatuj, to ty jsi to nádherné vycházející Slunce plné energie
ty rozdáváš paprsky kolem sebe, jsi světlem i teplem a projasňuješ celý svět
ty jsi tou podstatou a je tedy na čase si uvědomit, jak kouzelnou máš moc

Všechny stíny se při pohledu na Tebe rozpouští a projasňují vše kolem
protože kde je světlo tam nemůže být žádná tma, prozradím ti tajemství
i ta nejmenší svíčka projasní tu nejtemnější tmu, teď už to v sobě vnímáš
již je ti jasné, že býti Sluncem tedy obnáší rozdávat život všude kolem
kdo je Sluncem, je čistou láskou a radostí k životu, již to víš a také cítíš

Uvědomuješ si, že jsi toho všeho součástí, nepotřebuješ mě, ty jsi život
avšak kdyby se ti stýskalo, každé ráno zase vyjdu a budu ti to připomínat
nezapomeň na mě, protože já na Tebe nikdy nezapomenu, ať se děje cokoliv
vždy tě budu milovat a starat se o Tebe den co den, dokud mi to dovolíš
dokud to dovolíš sobě samému, dokud tvoje srdce bude zářit, budu zářit i já

Tvoje milované a milující Slunce, ty sobě samému..

PS: Promlouvá k nám každé ráno a je tam stále, ať už je zataženo nebo ne.. to že jej nevidíte neznamená, že tam není, ale lidé občas pro mraky nevidí, co nám Slunce vlastně říká. Pokusil jsem se to říct za něj i za Vás, tak jak to cítím.. 💖✨

Autor: Matouš Svoboda Ektara

 

Isac Martin Photography

 

 HERCEM V DIVADLE HMOTY

 Většina lidí nevěří na bytosti, anděli, skřítky, mistry, mimozemský život, či na to, že i planeta je vědomou bytostí. Dokonce mnozí nevěří ani na krásu této planety, na dobré lidi, počestné úmysly a lásku či štěstí. To co na první pohled není vidět, to není důkazem pro to, že to neexistuje, rozhodně je to ale důkazem pro naivní a povrchové bádání bez hloubky. Je to přístup mnoha pohodlných lidí, jež si sami nevědí poradit se sebou samým, se sebou sama. Nepřišel jsem se záměrem psát z toho nějaké drama, sám nevím, co vytvořím. 

Úvod zde není ukázkou toho, o čem text bude, ačkoliv by se to tak letmým pohledem mohlo zdát. Naopak to bude o tom, co každý může znát. Nevím, jestli se to bude rýmovat, ani báseň to být nemá, jsou to "náhodně" vybraná slova, se záměrem vyobrazení zla, jež tuto zemi ovládla. Zlo zná každý, ovšem každý jinak, kolik lidí o něm přemýšlí, tolik podob zlo dostává. Každý jinak by o něm mluvil a ačkoliv na mnohém by se lidé schodli, tak i zde by udělali mnoho táborů "s rádoby nejlepším vyjádřením", což by bylo dalším zlem v podobě odmítání pohledu na zlo těch dalších lidí. Přesně to je zde záměrem, tak to chodí - ani si nevšimnete a už svou arogancí a přehlížením odmítáte další pohledy a možnosti. Lidé se sami připravují o svá poznání - o lásku i o štěstí.

Ze všeho si lze vzít ponaučení a každý má právo na názor, na svůj úhel pohledu a pokud jej nechápeme, proč jej posuzovat? Kdo dal nám právo, psát vole nebo krávo? Jak primitivní počin od těch, co druhé nechápou, co sami tápou a bloudí v lese, jež byl jim předložen ke kolektivnímu bloudění. Nerozumět a soudit druhé není empatické, rozumné, vyspělé a přesto to dělá téměř každý! Může to vypadat, že náš svět je doslova přeplněn nevyspělými lidmi, jež si navzájem nerozumí a hádají se jako malé děti.

Zde je třeba se ohradit, neboť pohled na stádo volů a krav nikomu nic nepřináší. Kdo tak vidí druhé, sám se dobytkem stává. Ponaučením může být už jen to, jak to u sebe nechceme a na čem zapracovat, každá touha nadávat je projev další nadřazenosti, zlosti či arogance. Stačí odejít s vědomím, že nechceme trávit čas nadáváním, to nepřináší změnu a řešení. Je to jen primitivní projev ega hodný primátů, dalším jejich krokem je bití se do prsou a následný boj opic, čím se od nich člověk liší, když tak činí? Snad ne v tom, že svou agresi umí slovy vyjádřit?

Když nadáte volovi, můžete si být jisti, že vám to vrátí. Pokud se hádáte dál, můžete si být jisti, že už utváříte stádo volů, neboli že už jsou volové dva. Pokud vůl po vyslechnutí agrese nereaguje a v klidu odchází, je dost pravděpodobné, že volem není, neb pravý vůl vidí jako dobytek. Vidí voly a krávy všude kolem, ale na sebe se nepodívá, těžko se mu tedy přichází na realitu, v které je hlavním volem především on sám. Tato realita v jeho hlavě prostě neexistuje a není tedy třeba se mu snažit jeho vizi vyvrátit, běžně se v ní o to více utvrdí a vyvolá zbytečnou scénu s vlnou negací.

Lidé by si museli dovolit sáhnout na své Já, aby takovou realitu mohli unést. Dovolit si přiznat své nedostatky. Dovolit si být zranitelní, upřímní a s ochotou zapracovat na sobě. Lidé jsou však líní, bojí se změn a svých nedostatků, myslí si, že jejich póza nezranitelnosti a síly je také silnými a nezranitelnými udělá. Je jeden z mýtů, zakrýt se před světem a nastavit masku dokonalosti. Právě to je naopak dělá stále nešťastnými, nečestnými a nespokojenými, neboť pokud jsme dokonalý a svět není v pořádku, dojdeme k přesvědčení, že i přes naši dokonalost jsou nedokonalí všichni kolem nás a to je opět frustrující! Je mnoho podob iluzí.

Je zde tolik rolí obětí a agresorů, tolik her hodných medailí za vystoupení na jevišti plném herců, jež se tváří na oko důležitě a vážně, ačkoliv jsou důležití stejně jako ležící lejno v trávě. Nebo tolik zničených a brečících lidí, jež udělali z života hotovou tragédii a dokonce si v ní nevědomě libují a pobízejí život samotný, aby jim nabídl ještě větší tragédii k zhroucení se, místo toho aby se konečně na nohy postavili a převzali zodpovědnost. Každý herec by si zasloužil rovnou několik sošek zlatých lvů, kdy očekávají od druhých politování, či potlesk. Uznání, či pohrdání. Vděk, či samozřejmost. Slzy nebo smích. Závislost nebo svobodu. Důraz nebo něžnost. K tomu si přidej vše, co tě jen napadne.

Pak prosím pochop, že tě nenapadlo téměř nic, neboť co člověk, to unikát vyžadující od sebe i druhých mnohé tyto hodnoty promíchané v různých podobách a v různé míře podle situace a podle přihlížejících diváků na scéně života, kde se i dotyčným stává svým vlastním divákem, agresorem a obětí uvnitř sebe sama. Dost možná kdyby to takový herec prozřel, začal by nad sebou brečet a nebo se smát.. ale to by byl opět v poutech her s manipulačním charakterem a ani tak by to nemuselo být, to záleží na tom, jak by se smál a jak by brečel, možná by dokázal brečet a smát se zarás s pokorou, nadhledem a pochopením sebe sama.

Měl jsem představu, že budu psát o zlu a jak do těch her nezapadnout. Z části jsem to nastínil, nastínil jsem grotesku života, v níž žije většina lidí, mám však i dobrou zprávu. Lidé se pomalu ale jistě začínají smát na sebou sama, začínají také brečet nad sebou sama a uvědomovat si to celé divadlo. Mnozí po tomto zjištění dokonce i přestávají hrát a začínají žít již bez her! Jaká to krásná možnost transformace a učení se, kdy svět kolem nás je zábavným matrixem a co bylo důležité se často nepodstatným stává a obyčejné věci nás začínají fascinovat 💚🍀 Rád vzpomínám na okamžik, kdy jsem zničeho nic jakoby viděl poprvé! 

Jak zfetovaný jsem sledoval svět před sebou, poprvé jsem viděl stromy a slunce, jež prosvítalo. Slyšel jsem ptáky, cítil vzduch v plicích i jako vánek, jež proháněl se kolem. Šel jsem s tenisovým batohem na zádech na trénink a najednou se zastavil a se mnou se zastavil celý svět! Tak významná chvíle.. ani se mi nechtělo odejít, stál jsem, zíral kolem na ten svět a kolem se míhali lidé. Vůbec si těch krás nevšímali, viděl jsem je jediný, ale v té chvíli mi to nevadilo. Já byl naprosto pohlcený okamžikem na to, abych řešil druhé.. abych řešil, že mě obchází a já vypadám divně. Až jsem se dal znovu do pohybu, zjistil jsem, že ten svět jde se mnou, že jsem jeho nedílnou součástí.

Tak se dal jednou z ničeho nic celý ten svět kolem do pohybu, jakobych předtím ani nežil. Zázrak se rozlil skrz mě všude kolem! Bylo to nádherné, chápal jsem, že lidé kolem mě to zrovna nevidí, že je to nepředatelné a že mě nepochopí. Nicméně už jsem se nemohl vrátit do toho běžného vnímaného světa většinovou společností! Nebylo to možné a ani bych to nechtěl. Stal jsem se závislým na té droze života, raději být brán jako nemocný či blázen, než žít jako dřív. Tolik barev, tónů, zvuků, pocitů.. je neuvěřitelné, že jsem to dřív neviděl, také bych koukal jako blázen na někoho, kdo by mi takový příběh pověděl. Byl by to pro mě jen další blázen a další vůl a vůbec by mi nedocházelo, že volem a bláznem jsem já sám. Proto se u mně rozvíjí více a více pochopení pro ty, jež to nevidí a zatím vidět nemohou.

S láskou k životu třeba i blázen, vůl a magor -> Matouš Svoboda 💚🍀

PS: Nazvi mě jakkoliv, můj pohled na svět se tím nezmění. Nežiji v již tom hlubokém lese zla jako dřív, přestože ten hluboký les mě tak jistojistě uvidí.. 🙏☯️🙏🏿

Autor: Matouš Svoboda Ektara

 

Nikdo nepřijde, aby tě zachránil.
Žádný princ na bílém koni ti nebude brát tvé problémy.
Musíš se sama zachránit.
Krok za krokem, den za dnem.
Ukliď dům.
Postarej se o své tělo.
Najdi něco, na čem se dá pracovat.
Něco, co tě udělá šťastnou.
Něco, co se chceš naučit.
Kup si knihy a čti je se srdcem.
Jdi na večeři.
Obleč se do šatů, díky kterým se budeš cítit hezky.
Jen tak, pro sebe.
Nepotřebuješ, aby ti někdo řekl, že jsi hezká.
Nauč se dělat hezké věci pro sebe.
Nauč se zachránit sama sebe....

Charlotte Eriksson

ŽÍT V PŘÍTMOSTI

Sedím tady a dívám se z okna. Naplňuje mě prázdnota, která se neustále rozlévá dál a dál. Tento záchvěv přítomnosti nemá konce, nemá žádnou hranici.

Žít v přítomnosti.....
nic ji neobsahuje, protože vše je obsaženo v ní.
Dobré i špatné, černé i bílé, hrubé i jemné – vše jsou to jen její příchutě.
Tady, tady – pouze a vždy tady. Tak jednoduché, tak přítomné. Je vždy TADY.

Nazývejte ji, jak chcete. Ve skutečnosti nemá žádné jméno. Příliš dokonalá, než aby se o ní dalo hovořit, příliš křehká, než aby se dala uchopit. Choulostivá, jemná, a přesto tak pevná, rozsáhlá, neproniknutelná.
Vše existující z ní pochází. Vše existující se k ní navrací. Nikdo ji nevlastní, ale každý jí patří.
Taková je přítomnost.
Je ve vás právě teď a vy si z ní právě teď tvoříte svůj svět, každý okamžik.....

By : Enza Vity

BÝT SÁM SEBOU JE TA NEJSILNĚJŠÍ A NEJKRÁSNĚJŠÍ FORMA REBELIE ...

„Co potřebuje osoba k rozšíření světla, může být zcela odlišné od toho, co potřebuje nějaká jiná osoba. Nemůžete se rozvíjet, dokud vůči jiným osobám zaujímáte ještě kritický postoj. To ochromuje váš vlastni pokrok. Na každého člověka přijde někdy ta doba, kdy se musí postavit s následujícími slovy svému vlastnímu stvoření: Co je ve mně ještě nedokonalé, musí nyní ustoupit!" (Hovory o JÁ JSEM)

Nenech se rozladit chválou ☯️

✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨
Nenech se rozhodit, když ti lidé nadávají.
Nenech se rozladit, když na tebe pějí ódy.
Proč ti má vadit, když za zády tě pomlouvají?
Proč se máš potřebu pyšnit, když tě vyzdvihují?
✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨
Chvála jež honosí naše já, může býti zákeřná.
Dává pocit výjimečnosti v kontextu být lepším.
Ponížení jež sráží naše já, může býti zákeřná.
Dává pocit podřadnosti v kontextu být horším.
✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨
Jsi jaký jsi, jsi takovým mužem, jakým se cítíš.
Jsi jaká jsi, jsi takovou ženou, jakou se cítíš.
Jak se cítíš? Jak se říká, nebo tím, kým chceš být?
Jaké jsou tvé pocity? Rozvíjí radost nebo smutek?
✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨
Neříkám nikomu, aby sám před sebou utek.
Říkám každému, aby se sám před sebou našel.
Přeji si pro každého, aby až za svou mysl zašel.
Přeji každému ta poznání, kdo si je rád dovolí.
✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨
Nezáleží na tom, co o tobě si lidé myslí.
Záleží jen na tobě, co si myslíš o sobě.
Možná časem nebude potřeba myslet.
Snad jen stačí konat, jak uvnitř sebe cítíš.
✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨
Nenech se rozladit vyřčenou chválou.
Nenech se rozhodit vyřčenou zlobou.
Podívej se však na ni, jak na starou známou.
Jež kolem tebe v různých chvílích prochází.
✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨
✨✨Aktivační báseň pro sladění svého já✨✨

Autor: Matouš Svoboda