CESTA K NALEZENÍ ZTRACENÉHO RÁJE

  Meditace & myšlení

 Myšlení je něco nepřirozeného; nikdy se nestane vaším přirozeným stavem. Ale meditace je přirozený stav, který jsme ztratili. Je to ztracený ráj, který ale může být znovu nalezen. Najít jej je největší radostí v životě.

Co je meditace?

Meditace je stav bez myšlení. Meditace je stav čistého vědomí bez obsahu. Obvykle je vaše vědomí přeplněné nesmysly, stejně jako zrcadlo, pokryté prachem. Mysl je v neustálém pohybu: pohybují se myšlenky, pohybují se touhy, pohybují se vzpomínky, pohybují se přání - je to neustálý pohyb! Každý boží den. I když spíte, vaše mysl pracuje, sní. Stále myslí; stále se zabývá hněvem a úzkostí. Připravuje se na příští den; stále probíhá podvědomé plánování. Tento stav není stav meditace, ta je jeho opakem. Když ustal pohyb a zastavilo se myšlení, žádné myšlenky se netoulají, nevznikají žádné žádosti, ve vašem nitru se rozhostilo ticho - toto ticho je meditace.

Z Oshova pohledu, stejně jako z pohledu všech Buddhů od počátku věků začneme skutečně meditovat teprve tehdy, až naše úsilí dospělo ke konci a všechny tyto techniky se staly zbytečné. Tehdy můžeme vidět, že "tady a teď" je prostě tady, teď. Do té doby se přidejte k tanci! Smějte se a zpívejte, běhejte a skákejte a křičte, seďte a dívejte se, žijte, milujte a modlete se od svítání do tmy s těmito nádhernými meditacemi.

Meditační techniky

Od samého začátku hledejte něco, co vás osloví. Meditace nesmí být vynucené úsilí. Je-li vynucená, je od samého začátku odsouzena ke zkáze. Jste-li orientováni na tělo, existují cesty, jak dosáhnout Boha prostřednictvím těla, protože i ono patří Bohu. Cítíte-li, že jste orientováni na srdce, pak je vaší cestou modlitba. Cítíte-li, že jste orientováni intelektuálně, je vaší cestou meditace. Mé meditace jsou však odlišné. Snažil jsem se vymyslet metody, které by mohly používat všechny tři tipy. Je v nich mnoho těla, mnoho srdce a mnoho intelektu. Všechny tři spolu souvisí a všechny tři působí na různé lidi různým způsobem. Tělo, srdce, mysl - všechny mé meditace mají stejný směr. Začínají tělem, procházejí srdcem, dosahují mysl a překračují ji.

Vždy si pamatujte, že to, co máte rádi do vás hluboko vniká; jedině to do vás může hluboko vniknout. Mít něco rád znamená prostě, že se to k vám hodí. Mezi vámi a metodou vzniká jemná harmonie, její rytmus ladí s vaším. Když se vám nějaká metoda zalíbí, nebuďte lakomí; vejděte do té metody tak hluboko, jak jen můžete. Můžete jí praktikovat jednou, pokud to jde i dvakrát denně. Čím víc ji budete praktikovat, tím víc se vám bude líbit. Jen ji zanechte, když radost zmizí, protože její úkol skončil. Hledejte jinou metodu. Žádná metoda vás nedovede až k samému konci. Na cestě budete muset víckrát přestupovat. Určitá metoda vás přivede do určitého stavu. Dál už není k ničemu.

Pamatujte tedy na dvě věci: jestli se vám metoda zalíbí, jděte do ní tak hluboko jak jen můžete, ale nikdy na ní nebuďte závislí, protože jednoho dne ji budete muset také odložit. Jestli na ní budete příliš závislí, bude jako droga; nebudete se jí moci vzdát. Nebude se vám už líbit - nic vám už nedává - ale stala se zvykem. Pokračujete v ní dál, ale pohybujete se v kruhu; metoda vás nemůže vést dál. Radost je kritérium. Jestliže máte radost, pokračujte, jděte až do posledního záchvěvu radosti. A pak buďte připraveni metodu zanechat. Vyberte si jinou metodu, která vám zase přináší radost.

Meditace je klíč, jímž otevíráme bránu tajemství existence.

Pamatujte vždy, že pohyb je jen situace, vytvářející bdělost, je dobrý. Jestliže přestane vytvářet bdělost, není k ničemu. Přejděte k jinému pohybu, při kterém budete opět bdělí. Nikdy nedovolte žádné činnosti, aby se zautomatizovala.

To je celé umění meditace: jak být ponořený do činnosti, jak zanechat myšlení a jak proměnit energii myšlení v bdělost.

Mysl je trn, a všechny techniky jsou trny, sloužící k tomu,
aby ten první trn vytáhly. 

I z relaxace jsme udělali aktivitu: snažíme se Relaxovat. Je to absurdní! Ale stává se to díky mechanickému fungování mysli. Co tedy dělat? Jen neaktivita vás vede do vašeho niterného středu, ale mysl nedokáže nikdy pochopit, jak být neaktivní. Takže co dělat? Přišel jsem na to. Vtip je v tom, být tak extrémně aktivní, že aktivita jednoduše přestane sama; být tak šíleně aktivní, že mysl, která touží po aktivitě, je prostě z našeho systému vyhozena. Jen tehdy, po hluboké katarzi se můžete ponořit do neaktivity a zahlédnout záblesk světa, který není světem úsilí.

Když jednou tento svět poznáte, můžete do něj vejít bez jakékoli námahy. Když jej jednou cítíte - jak být prostě tady a teď, bez toho, že bychom něco dělali - můžete do něj vejít kdykoli. Můžete být navenek aktivní a uvnitř hluboce neaktivní.

Skutečně meditativní člověk je hravý; život je pro něj legrace, život je hra.
Má z této hry obrovskou radost, není vážný, je uvolněný.

Řeknu Vám tajemství. Přestaňme být automat. DOKÁŽEME-LI odautomatizovat svou činnost, celý život se stane  meditací. Každá maličkost, dát si sprchu, jíst, povídat si s přítelem, se stane meditací. Meditace je kvalita, kterou můžeme vložit do všeho. Není to nějaká specifická činnost. Lidé ale uvažují takto, uvažují o meditaci jako o něčem zvláštním - sedět tváří k východu, recitovat nějaké mantry, pálit tyčinky, dělat to nebo ono v určitou dobu určitým způsobem a určitými pohyby.

Meditace s tím vším nemá co dělat. To všechno jsou způsoby, jak ji zautomatizovat, a meditace je proti automatizaci. Takže jestli dokážete udržet bdělost, jakákoli činnost je meditací, každý pohyb vám nesmírně pomůže.

Všechno to, co dokáže mysl, není meditace. Meditace je něco mimo mysl. Mysl je tady absolutně bezmocná; nemůže proniknout do meditace. Tam, kde končí mysl, začíná meditace.

 

Meditace je vaše nejniternější podstata - to jste vy. Je to vaše bytí. Nemá nic společného s vašimi skutky: nemůžete ji mít, nemůžete ji nemít, nemůžete ji vlastnit, není to věc, jste to vy, vaše bytí.

MEDITUJTE na oblohu, a kdykoli máte čas, lehněte si na zem; dívejte se na oblohu. Ať je to vaše kontemplace. Chcete-li se modlit, modlete se k obloze. Chcete-li meditovat, meditujte na oblohu, někdy s otevřenýma očima, jindy se zavřenýma. Protože i obloha je ve vás; je stejně velká uvnitř, jako vně. Stojíme uprostřed mezi vnitřním a vnějším nebem, a obě jsou přesně vyvážená. Stejně jako je nekonečné vnější nebe, je nekonečné i vnitřní. Stojíme na křižovatce, každá z cest vede k rozplynutí. Rozplynete-li se ve vnějším nebi, je to modlitba, rozplynete-li se ve vnitřním nebi, je to meditace, ale konečný důsledek je tentýž, rozplynuli jste se. Tyto obě nebesa jsou jen jedno. Jsou dvě jen proto, že jste vy, že jste dělící čarou. Když zmizíte, zmizí i dělící čára, vně je uvnitř a uvnitř je vně.

Modlitba

 

Vaše modlitby nikdo neposlouchá. Vaše modlitba je monolog, modlíte se k prázdnému nebi. Za vaše modlitby vás nikdo neodmění - pamatujte si to. Jestliže skutečně chápete, co je modlitba, modlitba sama je odměnou. Nikdo jiný vás neodměňuje; odměna není v budoucnu, na onom světě. Ale modlitba je tak krásná věc, kdo by se staral o budoucnost a dělal si starosti s odměnou? Myšlenka na odměnu je chtivost. Modlitba sama o sobě je obřad, přináší takovou radost a extazi, že člověk se modlí jen kvůli tomu. Člověk se modlí pro radost. Nestará se ani o to, jestli je nějaký Bůh nebo není. Máte-li radost z tance, prostě tančíte. Jestli se na váš tanec někdo dívá z nebe nebo ne vás nezajímá. Nestaráte se o to, jestli vás hvězdy, Slunce a Měsíc odmění za váš tanec. Tanec je sám o sobě odměnou. Zpíváte-li rádi, tak zpíváte; nezajímá vás, jestli někdo poslouchá nebo ne. Taková je modlitba. Je to tanec, je to píseň; je to hudba, je to láska. Máte to rádi, a proto to děláte. Modlitba je prostředek i cíl. Cíl a prostředek nejsou oddělené - jen tehdy poznáte, co je to modlitba.

Když říkám modlitba, míním tím otevřenost vůči Bohu. Ne to, že mu chcete něco říct nebo se jej zeptat, ale otevřenost. Když vám chce něco dát, jste připraveni. Hluboké očekávání, ale bez touhy, to je to, co potřebujete. Naléhavé očekávání - jako by se  každou chvíli mělo něco stát. Jste vzrušeni možností neznámého, ale nemáte žádnou touhu. Neříkáte, že by se mělo stát to nebo nemělo stát ono. Jakmile jednou něco žádáte, modlitba je znehodnocená. Když nic nežádáte, když jen zůstanete tiší, ale otevření, připravení jít kamkoli, připraveni i zemřít, když jste prostě receptivní, pasivní, všechno vítáte, tehdy se stane modlitba. Modlitba není nic, co můžeme dělat - nemá to nic společného s činností. Není to jednání ani činnost - je to stav mysli.

Chcete-li mluvit, mluvte, ale pamatujte si, že vaše řeč nezmění bytí. Může změnit vás, a to je dobré, ale modlitba nezmění Boží úmysl. Může změnit vás, ale jestli vás nezmění, pak je to podvod. Můžete se modlit léta, ale jestliže vás to nemění, zahoďte to, zbavte se toho, je to nesmysl; nestarejte se o to. Modlitba nezmění Boha. Myslíte si, že když se modlíte, Boží úmysl se změní, bude vám víc nakloněn. Nikdo vás neslyší. Nebesa nemohou slyšet. Nebesa mohou být s vámi, když jste vy s nimi - není žádná jiná cesta, jak se modlit. Také radím lidem, aby se modlili, ale modlitba musí být energetickým děním, nikoli děním mezi věřícím a Bohem.

Když odhodíte své úsilí, přichází najednou meditace - její požehnání, její blaženost, její sláva. Je tady, svítí, obklopuje vás a obklopuje všechno. Naplňuje celou zemi i celou oblohu. Taková meditace nemůže vzniknout lidským úsilím; lidské úsilí je příliš omezené. Tato blaženost je nekonečná, nemůžete ji manipulovat. Může nastat jen tehdy, jste-li úžasně odevzdaní. Může nastat jen tehdy, když jste ne - já, bez přání, bez toho, abyste někam šli; nastává jen tehdy, když jste prostě tady a teď, neděláte nic zvláštního, jen jste. Přichází ve vlnách, a vlny vytvářejí příboj. Přichází jak bouře a strhuje vás do úplně jiné reality.
 

Všechny meditace, které provádíte, nejsou ničím jiným,
než snahou probudit vás ze spánku.

Jakékoli hledání je zbytečné. Hledání je vedlejší produkt mysli. Ocitnout se ve stavu nehledání znamená velký okamžik proměny. Všechna meditace, kterou provádíte, je jen přípravou na tento okamžik. Není to skutečná meditace, jen příprava na to, abyste jednoho dne mohli prostě sedět, nic nedělat, po ničem netoužit. 

Každá meditace je čekání, každá modlitba je nekonečná trpělivost. Veškeré náboženství spočívá v tom, nedovolit mysli, aby vám vyráběla problémy. Poručíte-li mysli, aby počkala, nastane meditace. Dokážete-li přesvědčit mysl, aby počkala, budete v modlitbě, protože čekání znamená nemyšlení. Znamená to jednoduše sedět na lavičce, nejít s proudem. Co můžete dělat? Cokoli uděláte, jej ještě víc zakalí. Samotné vaše vstoupení do proudu způsobí víc problémů; proto raději čekejte.

Meditace nemá význam pro Buddhu, pro toho, který dosáhl plnost svého bytí. Meditace je lék, musíte ji vyhodit. Dokud nejste schopni vyhodit svou meditaci, nejste zdraví. Pamatujte si, meditace není něco, co sebou taháte stále a navždy. Jednou přijde den, kdy meditace udělala své, a už ji nepotřebujete. Tehdy ji můžete zapomenout. Meditace je jediná cesta, jak překonat sebe sama, jak transcendovat sebe sama.

Z knihy: Oranžová kniha - Meditační techniky / Osho

 ŠALAMOUNOVO PODOBENSTVÍ

Je v něm obsažena všechna moudrost světa…

Jednou, když král Šalamoun sešel dolů z hory, kde vítal východ slunce, lidé shromáždění na jejím úpatí se ho tázali:

— Jsi zdrojem našeho osvícení. Tvá slova dokážou měnit lidská srdce. A tvoje moudrost zasáhne každý rozum. Dychtíme ti naslouchat. Řekni nám, pane, kdo jsme?

Král se usmál a řekl jim:

— Jste světlem světa. Jste hvězdami. Jste chrámem pravdy. V každém z vás je celý vesmír. Usídlete rozum ve svých srdcích, ptejte se svých srdcí a naslouchejte prostřednictvím své lásky.

 

— V čem je smysl života?

— Život je cesta, cíl i odměna. Život je tancem lásky. Jste předurčeni zářit. BÝT je veliký dar světu. Váš život je příběhem Vesmíru. Proto je život krásnější nade všechny teorie. Pokládejte život za svátek, neboť život je cenný sám o sobě. Život se skládá z přítomnosti. A smyslem přítomnosti je být v přítomnosti.

 

— Proč nás pronásledují neštěstí?

— Co jste zasili, to také sklízíte. Neštěstí jsou vaší volbou. Bída je lidský výtvor. A žal je plodem nevědomosti. Obviňujete a ztrácíte sílu, přejete si a rozséváte štěstí. Probuďte se, neboť ubohý je ten, kdo si není vědom sám sebe. Chudý je ten, kdo nadarmo plýtvá časem. Neměňte svůj život ve zkřehlé bytí. Nedovolte davu, aby zahubil vaši duši. Ať bohatství není vaším prokletím.

 

— Jak se dá překonat neštěstí?

— Neodsuzujte sami sebe. Jste božská stvoření. Nesrovnávejte a nerozdělujte. Buďte za vše vděčni. Radujte se, vždyť radost činí zázraky. Milujte se, protože kdo miluje sebe, toho milují všichni. Buďte vděčni za nebezpečenství, neboť smělí získávají blaženost. Přebývejte v radosti a neštěstí vás mine. Vyslovujte přání, ale nesmlouvejte s Bohem. A vězte, že vděčnost je nejlepší modlitbou a štěstí tou nejlepší potravou duše.

 

— Jaká je cesta ke štěstí?

— Šťastni jsou milující, šťastni jsou vděční. Šťastni jsou mírumilovní. Šťastni jsou ti, kdo nalezli ráj v sobě samých. Šťastni jsou ti, kdo s radostí dávají a také ti, kdo s radostí dary přijímají. Šťastni jsou ti, kdo hledají. Šťastni jsou, kdo se probudili. Šťastni jsou ti, kdo naplňují své předurčení. Šťastni jsou ti, kdo poznali soulad. Šťastni jsou, kdo přebývají v harmonii. Šťastni jsou ti, kdo uzřeli krásy světa. Šťastni jsou ti, kdo se otevřeli slunci. Šťastni jsou, kdo plynou jako řeky. Šťastni jsou, kdo jsou připraveni přijmout štěstí. Šťastni jsou ti, kdo jsou moudří. Šťastni jsou, kdo si uvědomují sami sebe. Šťastni jsou, kdo milují sami sebe. Šťastni jsou ti, kdo chválí život. Šťastni jsou ti, kdo tvoří. Šťastni jsou ti, kdo jsou svobodní. Šťastni jsou ti, kdo odpouštějí.

 

— V čem je tajemství hojnosti?

— Váš život je největším pokladem v klenotnici světa. Vaše vnitřní bohatství je nevyčerpatelné a hojnost kolem vás nekonečná. Svět je sdostatek bohatý, aby byl bohatý každý z vás. Proto čím více dáváte, tím více dostáváte. Štěstí stojí na prahu vašeho domu. Otevřete se hojnosti. A změňte všechno ve zlato života. Šťastní lidé nacházejí bohatství sami v sobě.

 

— Jak máme na světě žít?

— Pijte z každého okamžiku svého života, vždyť neprožitý život rodí smutek. A vězte, že co je uvnitř, to je i venku. Mrak světa je zplozen mrakem v srdci. Štěstí je východem slunce. Osvícení je září tisíce sluncí. Šťastni jsou ti, kdo dychtí po světle.

 

— Jak máme získat harmonii?

— Žijte prostě. Nikomu neškoďte. Nezáviďte. Pochyby ať vás očišťují a nezbavují vás síly. Zasvěťte život kráse. Tvořte kvůli tvorbě, ne kvůli uznání. K bližním se chovejte jako k pokladům. Minulost změníte, když ji zapomenete. Přinášejte světu jen nové věci. Naplňte své tělo láskou. Staňte se silou lásky, neboť láska vás oduševní nejvíce ze všeho. Kde je láska, je i štěstí.

 

Jak dosáhnout dokonalosti života?

— Šťastný člověk dokáže proměnit mnoho jiných. Nešťastní zůstanou otroky, neboť štěstí miluje svobodu. Radost je tam, kde je svoboda. Naučte se umění být šťastným. Otevřete se světu a svět se otevře vám. Kdo mu přestává čelit, stává se vládcem.

Poté král s láskou pohlédl na ně na všechny a dodal: Mnohé vám napoví mlčení… Jen buďte sami sebou!

 

REALITA SVĚTA

Je náš svět opravdu skutečný? Co když existují ještě další světy, které jsou našemu zraku skryté?

Jistě si také občas pokládáte otázku, zda je svět, který vnímáme našimi smysly, skutečný a zda třeba neexistují ještě nějaké další světy? Co kdyby existoval i jiný svět, který sice nedokážeme vidět očima našeho těla, ale můžeme ho vnímat „očima“ naší duše?

Na tuto otázku budeme jen těžko hledat odpověď z pohledu rozumu. Můžeme ale nalézt odpověď, pokud se podíváme pohledem naší duše:

*****

„Neexistuje jediný „pravý svět“. To je jen iluze, která ti má pomoci zažívat zkušenosti, které tvá duše potřebuje, aby si znovu uvědomila sama sebe.

A právě duše je tím, kdo vytváří tuto iluzi světa, který považuješ za svůj skutečný svět. Protože v tomto světě prožíváš silné emotivní prožitky, jsi k němu i silně připoutána a jen s velkými obtížemi se od něj dokážeš odpoutat. Ale pokud se ti podaří zahlédnout nový, jiný svět, musíš si uvědomit, že i tento svět může být stejnou iluzí, jako ten předchozí, ze kterého ses právě odpoutala.“

*****

Jak tedy poznám, který svět je ten skutečný, když existuje tolik iluzorních světů?

„Pokud žiješ ve světě hmoty, poznáš to jen velmi těžko. Pokud se totiž cítíš součástí světa hmoty, nedokážeš svět duše zahlédnout. K poznání světa duše bys ses musela zcela oprostit od jakéhokoli vnímání skrze hmotu. A protože je tvé tělo hmotné, tvé smysly dokáží vnímat pouze hmotný svět.

Pokud tedy chceš vnímat jiné světy, musíš si v každém okamžiku uvědomovat, kdo je ten, kdo pozoruje. Je to tělo, nebo něco mimo něj?

Chápeš ten rozdíl? Skrze smysly těla nemusíš vnímat jen jeden svět. Protože duše je tím, kdo vytváří a oživuje hmotu, může pro tvé smysly stvořit jakýkoli svět hmoty. Může vytvořit tisíce různých světů. Ale všechny tyto světy jsou jen iluzí.

Tvá duše je tím, kdo oživuje hmotu. To ona vytváří tento svět. Dělá to proto, že chce a potřebuje tvořit. To je její přirozenost. Duše tedy tvoří.

ALE KDO SI TO, CO DUŠE VYTVOŘILA, UVĚDOMUJE?

Je to JÁ.

JÁ je ta část duše, která je schopna zakoušet to, co bylo stvořeno. A protože duše v sobě má nekonečné množství možností, jsou to právě jednotlivé zážitky, které tvoří děj a tím i čas. Uvědom si, že čas jako takový ve skutečnosti není. To jen zážitky, které si mysl postupně uvědomuje, vytváří prožitek existence času.

A tak je to se vším. Celý tento svět je iluze. Za vším stojí duše, která předkládá mysli jednotlivé prožitky a mysl je prožívá jako skutečné.“

*****

Otázkou je, zda si může mysl volit, jaké prožitky bude prožívat. Kdo určuje, jaký život bude prožívat?

„To je složité – mysl je zrcadlem, které odráží to, co vytvořila duše. Ale duše je bezčasová a události, které promítá jsou neuspořádané. To mysl musí z mnoha odlesků duše zvolit ty, které bude prožívat a považovat za skutečné.

Je to jako kdybys byla ve velké budově, kde je nespočet promítacích místností. V každé je promítán film, který má jiný děj – jeden je o štěstí, druhý o radosti, další o moudrosti, utrpení či naději.

Ty procházíš mezi těmito sály, nahlížíš do jednotlivých místností a necháš se pohltit dějem, který se uvnitř odehrává. Určitý film tě nezaujme a ty místnost opustíš. Nějaký jiný ale zcela ovládne tvou mysl a ty prožíváš děj filmu, jako by to byla skutečnost.

Někde vzdáleně cítíš, že je to jen film a ty jsi jeho pozorovatel, ale často je děj tak strhující, že tě zcela pohltí a ty se stáváš jeho součástí. Zapomeneš, že jsi divák a staneš se částí promítaného filmu. A takto můžeš prožít velmi dlouhou dobu. Prožíváš mnoho životů, aniž by sis uvědomila, že jsi stále divákem.

A pak najednou procitneš a vzpomeneš si, kdo vlastně jsi. Často se to stává, když je děj filmu velmi intenzivní a tvá mysl odmítá dál zažívat takto silný prožitek. Pak tvou myslí probleskne myšlenka na tvou pravou identitu. Někdy je to jen slabý záblesk, vzpomínka, kterou děj zase přehluší a ty dál prožíváš to, co se odehrává ve filmu.

Někdy je ale uvědomění jasnější a ty si vzpomeneš, kým skutečně jsi. V takových okamžicích často nastává konec sledovaného filmu. Je to rychlý sled událostí, které mysl vyhodnotí jako konec existence těla – smrt.

Tato vzpomínka na skutečnost však trvá většinou jen velmi krátce a mysl znovu pokračuje v tom, co je jí vlastní – sledování dějů, které vysílá duše. Protože byla posloupnost jednoho filmu přerušena, zvolí mysl jiný a začne ho znovu vnímat jako skutečnost – nastává nový život s novým tělem.“

http://carokrasna-duse.cz/archiv/927

  ARCHANDĚL AZRAEL

- je vládce změn a uzdravení, který nám šeptá do srdce:

"Milovaná duše, když zažehneš svůj hlas, staneš se paprskem mířícím ke svému zdroji - světlu."

Poselství nádherného Azraela je srozumitelné - jas duše nás spojuje s věčnou láskou. Duše touží po tom, aby mohla zářit, snažte se proto spojovat s druhými lidmi, ale zároveň v sobě nepotlačujte jedinečnost a osobitost. Módní trendy a společnost nám diktují, co bychom měli dělat, abychom splynuli s davem. Duše ale musí zářit vlastním jedinečným jasem. Móda a společenské  požadavky ji mohou pouze inspirovat. Požádejte své anděly či archanděla Azraela, aby vám pomohl rozvíjet vlastní jedinečnost.

Zdroj: kalendář Andělé 2018, text Jitka Sani

NEJVĚTŠÍ RADOST V ŽIVOTĚ

  Nalezení ztraceného ráje

 

Co je meditace?

Meditace je stav bez myšlení. Meditace je stav čistého vědomí bez obsahu. Obvykle je vaše vědomí přeplněné nesmysly, stejně jako zrcadlo, pokryté prachem. Mysl je v neustálém pohybu: pohybují se myšlenky, pohybují se touhy, pohybují se vzpomínky, pohybují se přání - je to neustálý pohyb! Každý boží den. I když spíte, vaše mysl pracuje, sní. Stále myslí; stále se zabývá hněvem a úzkostí. Připravuje se na příští den; stále probíhá podvědomé plánování. Tento stav není stav meditace, ta je jeho opakem. Když ustal pohyb a zastavilo se myšlení, žádné myšlenky se netoulají, nevznikají žádné žádosti, ve vašem nitru se rozhostilo ticho - toto ticho je meditace.

A jen v tom tichu lze poznat pravdu, nikde jinde. Meditaci můžete dosáhnout jedině tak, že myšlení odložíte stranou, zůstanete chladní, nezúčastnění, neidentifikujete se s myšlením; sledujete, jak myšlenky přicházejí a odcházejí, ale neidentifikujete se s nimi, nemyslíte si, že vy jste ty myšlenky. Meditace je vědomí, že já nejsem mysl. Když toto vědomí pomalu prohlubujete, jdete hlouběji a hlouběji, objeví se prchavé okamžiky - okamžiky ticha, okamžiky čistého prostoru, okamžiky průzračnosti, okamžiky, kdy se ve vás nic nepohybuje, všechno je v klidu. A v těchto klidných okamžicích pochopíte, kdo jste, a pochopíte tajemství tohoto bytí. A přijde požehnaný den, kdy se meditace stane vaším přirozeným stavem.

Myšlení je něco nepřirozeného; nikdy se nestane vaším přirozeným stavem. Ale meditace je přirozený stav, který jsme ztratili. Je to ztracený ráj, který ale může být znovu nalezen. Najít jej je největší radostí v životě.

Meditace není koncentrace

V koncentraci je nějaké já, které se koncentruje, a nějaký objekt, na který se koncentruje. Je tedy dualita. V meditaci není nikdo uvnitř a nic vně. Není to koncentrace. Není žádného rozdílu mezi uvnitř a vně. Uvnitř plynule přechází ve vně, vně plynule přechází v uvnitř. Neexistuje žádná hranice. Uvnitř je vně, vně je uvnitř; to je nedualistické vědomí. Koncentrace je dualistické vědomí: proto vede koncentrace k únavě; proto se při koncentraci cítíte vyčerpáni. Nemůžete se koncentrovat 24 hodin denně, musíte odpočívat. Koncentrace se nemůže stát vaší přirozeností. Meditace neunavuje, meditace vás nevyčerpává. Meditace může trvat 24 hodin denně - den za dnem, rok za rokem. Může se stát věčností. Je to čistá relaxace.

Koncentrace je akt vůle. Meditace je stav bez vůle, stav nečinnosti. Člověk se prostě vrátí do svého vlastního bytí, které je totožné s bytím Vesmíru. V koncentraci vytváří mysl myšlenku: něco děláte. Koncentrace se objevuje z minulosti. za meditací není žádná myšlenka. Neděláte nic zvláštního, prostě jste. Nemá to žádnou minulost, nejste znečištěni minulostí. Nemá to žádnou budoucnost, je to bez jakékoli budoucnosti. Lao-c' to nazval wei-wu-wei, jednání bez jednání. Zenoví mistři říkávali: Tiše sedím a nic nedělám, přijde jaro a tráva roste sama od sebe. Pamatujte si, "sama od sebe" - nic se nedělo. Nevytahovali jste trávu ze země; přijde jaro a tráva roste sama.

 

Tento stav - když necháte život jít svou vlastní cestou, když jej nechcete řídit, když jej nechcete kontrolovat, když jej nemanipulujete, když mu nevnucujete žádnou disciplínu - tento stav čisté nedisciplinované spontaneity je meditace. Meditace je přítomnost, čistá přítomnost. Meditace je bezprostřednost. Nemůžete meditovat, můžete být v meditaci. Nemůžete být v koncentraci, ale můžete se koncentrovat. Koncentrace je lidská, meditace je božská.

Z knihy: Oranžová kniha - Meditační techniky / Osho

  ANDĚL TABRIS

- s láskou pečuje o naši svobodnou vůli a vzkazuje nám:

"Jestliže milujete lidi, zvířata a duchovní bytosti, milujete i Boha"

 

Někdy si lidé myslí, že láska k Bohu spočívá v pravidelné modlitbě. Ve skutečnosti je ale nejdůležitější milovat v co nejširším smyslu toho slova - milovat lidi, zvířata, přírodu, tento svět i duchovní bytosti. To je pro Boha nejpodstatnější. Někteří lidé dokonce tvrdí, že například hasič, který zachraňuje životy, má silnější víru v Boha (i kdyby prohlašoval, že nevěří) než ten, kdo se modlí a pak týrá lidi či zvířata. Čím více lásky cítíme, čím více dáváme světla, tím více milujeme Boha.

Zdroj: kalendář Andělé 2018, text Jitka Sani

  ARCHANDĚL SANDALFON

- do našich životů vnáší laskavost a útěchu a říká:

"Každý sen se jednou vyplní. Kdy? To záleží na vás."

Nebojme se snít. Každý náš sen má svůj důvod, smysl a hlavně šanci na splnění. Mnozí lidé tomu nechtějí věřit, což je první krok chybným směrem. Víra je naopak prvním krokem na cestě ke splnění snu. každý sen se naplní ve správný čas, a ten nastává tehdy, když jsme připraveni. Díky tomu, že se nám nedaří sen uskutečnit, často prožijeme zkušenost, která je důležitá pro náš vývoj. Osvoboďte se proto od strachu o vaše sny. Bez obav se zasněte a radujte se, že se vaše sny jednou splní.

Zdroj: kalendář Andělé 2018, text Jitka Sani

 MEDITACE

 "Meditace nemá cíl"

Osho

 

 Meditace je dobrodružství, největší dobrodružství, jakého se může lidská mysl odvážit. Meditace znamená prostě být, nic nedělat. Žádné jednání, žádná myšlenka, žádná emoce.

Prostě jste a máte z toho čirou radost. Odkud přichází ta radost, když nic neděláte? Přichází odnikud, přichází odevšad. Je bez příčiny, protože bytí vzniklo z radosti.

Meditace vzniká tehdy, když pohlédnete na všechny motivy a zjistíte, že žádné neexistují, když projdete všemi motivy, a nahlédnete jejich falešnost. Zjistíte, že motivy nikam nevedou, že se pohybujete v kruhu, a přitom se vůbec neměníte.

Motivy přicházejí a odcházejí, ovládají vás, pořád vás ovládají, tvoří nové touhy, ale nikdy nic nedosáhnete. Máte pořád prázdné ruce. Když toto nahlédnete, když se podíváte na svůj život a vidíte, jak se hroutí vaše motivy… Žádný motiv nikdy neuspěl, žádný motiv nikdy nikomu nepomohl. Motivy jen slibují, ale zboží není nikdy dodáno. Jeden motiv se zhroutí, jiný motiv přijde a znovu vám něco slíbí… a znovu jste zklamáni. Když jste stále znovu a znovu zklamáni svými motivy, jednoho dne náhle prohlédnete – najednou do toho vidíte, a toto prohlédnutí je počátek meditace.

Není v ní zárodek ničeho, není v ní žádný motiv. Jestli meditujete pro něco, není to meditace, ale koncentrace.

Protože jste stále ve světě. Vaše mysl se stále zajímá o laciné, triviální věci. Jste ve světě. I když meditujete proto, abyste dospěli k Bohu, stále jste ve světě. I když meditujete proto, abyste dosáhli nirvánu, jste ve světě – protože meditace nemá cíl. Meditace je náhled, že všechny cíle jsou falešné. Meditace je pochopení, že touhy nikam nevedou. 

Zdroj: Osho: Oranžová kniha

  ARCHANDĚL RAZIEL

- je učitel moudrosti, který nám říká:

"Milovaní, malé zázraky se dějí každý den a ty velké přicházejí k těm, kteří v ně věří."
 

O zázracích se tvrdí, že to jsou události porušující zákony hmotného světa. Ano, některé zázraky tak můžeme chápat, ale nejkrásnější charakteristiku zázraků nám šeptají andělé: "Zázrak je každá krásná duše, každý přívětivý úsměv, radost v očích dětí, každé zvíře, strom, květina i voda - každá bytost stvořená Bohem. "A já dodávám: Zázrak je i pohodová a radostná chvíle v našem životě.

Zdroj: kalendář Andělé 2018, text Jitka Sani

  ANDĚL AZARIEL

- pracuje s léčivými vodami Země a vzkazuje nám:

"Nejšťastnější duše věří v krásu, o níž pečují andělé."

 Lidé někdy přiznávají, že mají potíže uvěřit duchovním naukám, protože: Je to příliš krásné na to, aby to byla pravda." Romantický a mocný anděl Azariel nám ale připomíná, že chceme-li být šťastnější, měli bychom věřit v ty nejkrásnější spirituální pravdy. Tento týden si tedy udělejte čas a zamyslete se, kterým krásným pravdám jste uvěřili. Existuje spousta filozofií, teorií, názorů, lidé v průběhu dějin objevili mnoho náboženství a věroučných systémů. Teď je řada na každém z nás. Zasněte se a zeptejte se sami sebe, v jaké krásné věci věříte. Nakonec si v srdci povězte: Je to pravda, je to moje vnitřní skutečnost.

Zdroj: kalendář Andělé 2018, text Jitka Sani