TŘI PRINCIPY

  Lidé, ne procesy
Moudrost, ne vědomosti
Poctivost, ne politika

První princip - lidé, ne procesy

- nás učí, že se nikdy nesmíme zaplést do pravidel a byrokratických procesů natolik, abychom zapomínali na lidi. Dnešní život je plný kontrol a měřítek, procedur a formulářů, čekajících na vyplnění. Důležití jsou ale lidé kolem nás, jejich pocity, potřeby a práva.

Všichni zkušení odborníci na výchovu nebo komunikaci si brzy uvědomí, že skutečná výchova a skutečná komunikace začínají tehdy, když dokážeme vyjít z pozice, v níž druhá osoba skutečně je, a ne z pozice, ve které bychom chtěli, aby byla, a když ji také dostatečně povzbuzujeme, aby projevovala to nejlepší, co se v ní ukrývá.

Proces dokáže věci komplikovat, zastavět nám cestu všemožnými "mělo by se" a "je třeba" a nechat nás klopýtat na hřbetě úředního šimla. Přemíra procesů a byrokracie vede k zoufalství. Naší skutečnou odpovědností je být s druhými lidmi a jim po boku.

Prvním krokem k tomu, abychom mohli klást na první místo lidi, je nejspíš odvaha říci ne všemu, co nám zaplňuje den, týden či život.

• Neúčastníte se příliš mnoha schůzí?
• Nesepisujete zprávy o zprávách? 
• Nevěnujete nadměrnou péči tomu, aby vaše děti měly v pořádku školní oblečení a napsané úkoly, ale zapomínáte jim naslouchat, když se vám chtějí svěřit s tím, co je v jejich životě důležité? 
• Nejste natolik zaneprázdnění organizováním svého života, že se zapomínáte zastavit a prostě si ho užívat - zapomínáte přivonět k růži pro starost o zahradu? 

Všichni občas zapomínáme dávat přednost lidem před procesy. Když se nám to ale podaří, stane se náš život bohatším, uspokojivějším a hodnotnějším. Budeme-li méně organizovat a vyplňovat formuláře, a větší důraz naopak začneme klást na své trvalé a společné lidství, objevíme, že "dělat to, co je správné", není totéž jako "dělat to, co je dobré". A pokud máte pochybnosti, co je dobré, pak za každé situace hledejte možnost, která na první místo klade člověka.

Druhý princip - požaduje moudrost, ne vědomosti

Žijeme ve společnosti, která za nejdůležitější považuje znalosti a chválí ty, kdo se jimi při zkouškách nebo kvalifikacích prokážou. Vědomost ovšem není totéž co moudrost, která sama sebe nebere zdaleka tak vážně, ale jde do mnohem větší hloubky a jíž nechybí vhled, láska a porozumění. Každý z nás se musí naučit důvěřovat vnitřní moudrosti své i druhých lidí, vážit si jí a docenit ji, protože jen ona nás neomylně a s jistotou povede správným směrem.

Co je tedy moudrost? Snad nejlépe ji lze popsat jako schopnost vnímat to, co má v životě nějakou hodnotu, rozpoznat základní vzájemnou propojenost všech lidí a věcí a schopnost tohoto poznání využít při volbě a rozhodování. Moudrý člověk je vnímavý, pozorně naslouchá, hodně pozoruje, vždy se snaží porozumět všem hlediskům dané situace a jedná s pečlivostí, rozlišováním a vhledem.

Moudrý člověk používá své vědomosti opatrně, nikdy se jimi nevychloubá, nesnižuje ani neodsuzuje druhého a nevystupuje okázale, ale nakládá se svým věděním s lehkostí, a je-li to třeba, používá k dosažení výsledků či změny humor a soucit.

Moudrost člověk získává se zkušenostmi, tím, jak se učí ze všeho, co život přináší. Může ji ovšem pěstovat i vědomým úsilím. Někdo vypadá, jako by se moudrý už narodil, ale většina moudrých lidí se učila a postupně své schopnosti rozvíjela. Začít lze nejlépe tak, že pochopíme, co moudrost skutečně je, budeme se učit od moudrých lidí a odhalíme, jak lze pěstovat vnitřní moudrost, která je každému z nás vlastní.

"Počátek moudrosti je bát se Hospodina, poznat Svatého - to je vědění.

Neboť skrze něj se tvé dni rozmnoží, rozhojní ti léta života.

Jsi-li moudrý, jsi moudrý pro sebe, jsi-li pošetilý, je to tvá škoda"

(Př 9, 10-12).

Pokud chceme pěstovat moudrost, musí být naším cílem nacházet i uprostřed chaosu zklidnění, rozvíjet svou schopnost odstoupit a uvolnit se, abychom si uchovali soustředěnost bez ohledu na okolnosti.

Život je víc než jen vědomosti a hromadění či zpracování věcných poznatků. Vědomosti nám sice mohou předat informace o podrobnostech konkrétní situace, jen moudrost nám však dovoluje vnímat širší rámec.

Slova moudrosti dokážou uklidnit a utěšit, pozvednout ducha a dodat odvahu.

Vědomosti mají tu zvláštnost, že člověka směřují k tomu, aby život viděl jako cíl sám o sobě.

Naopak moudrost vnímá život jako cestu, jako celoživotní proces učení se a veliké,

věčné dobrodružství.

Třetí princip usiluje o poctivost, ne o politiku

Často si uvědomujeme, že něco není správné nebo spravedlivé, ale cítíme se bezmocní, neschopní "vzepřít se systému" a jednat. Poctivost znamená klást to, co je správné, čestné a spravedlivé, před to, co je výhodné, co nám diktuje systém nebo co se od nás očekává. Stojí-li na prvním místě poctivost, máme dostatek odvahy, abychom se zastali sami sebe i druhých lidí a bojovali za pravdu. Poctivost znamená jednat správně, přímě a čestně. S poctivým člověkem skutečně dostáváte to, co vidíte, a on plní to, co slíbí, jeho jednání je spravedlivé, ohleduplné a čestné.

Ztratíme-li smysl pro individuální odpovědnost, podobáme se ovcím, které jdou slepě jedna za druhou, a to je kořen prostřednosti. Jedině tehdy, když myslíme a jednáme sami za sebe a následujeme to, co rozumem nebo vírou považujeme za správné, pozvedáme se z prostřednosti. Každý z nás má za úkol otevřeně se zastávat spravedlnosti a pravdy, dobra pro všechny.

"Konec našeho života přichází tehdy, když se nedokážeme postavit za to, na čem záleží."

(Martin Luther King)

"Vědět, co je správné, a neudělat to, je nejhorším projevem zbabělosti."

(Konfucius)

"Díváte se na to, co je, a ptáte se proč? Já ale sním o tom, co nikdy nebylo, a ptám se proč ne?"

(George Bernard Shaw)

Ti, kdo se v tomto životě ptají "proč ne?" a jdou za tím, jsou ochotni přebrodit vody a dostat se na druhý břeh - dosáhnout svého cíle. Pro takové je "zítřek prvním dnem zbytku jejich života".

Vždy se mezi námi najdou tací, kdo si s vyrovnaným srdcem, s vědomím svého cíle v duši a v duchu skutečné služby uvědomí, že když na první místo postavíme lidi, a ne procesy, moudrost, a ne vědomosti, povzneseme se nad pouhou politiku a poctivost nás povede, abychom si zvolili náročnější cestu, která však přináší mnohem větší naplnění.

Soudit někoho jen podle vnějšího vzhledu znamená promeškat příležitost odhalit, kým daný člověk skutečně je a vytvořit si k němu pevnou a smysluplnou vazbu.

"Nesnažte se stát člověkem úspěšným, ale tím, který má nějakou hodnotu." (Albert Einstein)

Zázraky se mohou dít a také se dějí - zvláště tehdy, když jsme připraveni postavit se za to, co je podle našeho přesvědčení dobré a pravdivé. Z odlišností a rozdílů se při troše odvahy a poctivosti může zrodit společný cíl a záměr. Copak je možné mlčet, když se náš život chýlí ke konci a my jsme přitom nebyli schopni stát za tím, na čem záleží? Usilovně přemýšlejte o lidech a situacích, které by jedno vaše včasné slovo mohlo zásadně proměnit.

(Z knihy: Síla Tří - Norman Drummond)