SLUŽBA

 Služba je moudrost, která shrnuje ty nejušlechtilejší stránky vyrovnanosti a ty nejušlechtilejší cíle. Jsme-li natolik vyrovnaní, že známe sami sebe a dokážeme klidně jít vpřed, a máme-li jistotu o svém cíli v tomto světě, můžeme odložit stranou sobecká přání a hledat cesty, jak druhým nabídnout lásku a podporu. Když tak jednáme, docházíme požehnání, protože neexistuje větší zdroj radosti, naplnění a smyslu života, než je služba druhým lidem. Jako bychom službou ostatním dodali kyslík čemusi v naší duši, co dosud spalo a nyní vytrysklo k životu.

Bez ohledu na to, jak mnoho, nebo naopak málo vlastníte, jak plný, nebo naopak prázdný je váš život, udělat si čas na službu druhým stojí vždy za to. Za tento způsob, jak obdarovat druhé, neexistuje náhrada a nic není pro dobro naší duše důležitější. Všechno začíná prvním krokem. Nemusíte hned znát všechny odpovědi, prostě udělejte první krok tím směrem, kterým se chcete vydat.

"Často slýcháme o lásce k Bohu, Kristus často hovořil o lásce k člověku. My se snažíme smířit se s nebem, Kristus se snažil zavést mír na zemi." (Henry Drummond)

Pravou povahu služby nejjednodušeji shrnuje sousloví "jednající láska". Když jednáte ve prospěch druhých lidí s láskou, pak jste schopni sloužit. Služba je dar, který dáváte druhým, ale v mnohem větší míře také tento dar sami přijímáte.

"Existuje velice silná vazba mezi štěstím a dobrem druhých lidí. Když nás trápí úzkosti, deprese či neurózy, inklinujeme k tomu soustředit se výhradně na sebe a ponořit se do svého nitra. S vnitřní prázdnotou ale můžeme bojovat tak, že se do něčeho zapojíme, začneme dávat. Když si budeme víc všímat toho, jak dát, a ne toho, jak mít, budeme šťastnější." (Psycholog dr. Robert Holden)

"Kdo na sebe zapomíná, ten sebe nalézá." (Svatý František s Assisi)

Ať už má člověk víru velkou či malou nebo nemá žádnou, může k němu promluvit vnitřní hlas a říci mu: "Tento způsob, jak se dát druhým a sloužit jim, je připraven pro tebe." když taková chvíle nastane, uchopíme ji pevně oběma rukama, nebo ji necháme prchnout? Každý z nás má na výběr. Pokaždé, když si někde všimneme, že bychom s tím mohli něco udělat, máme na výběr.

Jedno čínské přísloví říká: "Lepší je zapálit svíčku než proklínat tmu." Položte si sami sobě otázku: Jsem na přijetí takové výzvy připraven? Jsem připraven být pro druhé a druhým po boku, zapálit svíčku ve tmě? Vždy, když uděláte něco pro druhého člověka, bojujete proti tmě. Žádný jiný cíl nemá v životě větší cenu.

Naším úkolem je toto: 

zasadit semeno, které jednoho dne vzklíčí.

Zaléváme semeno, které už je zasazené, a víme, že se v něm ukrývá budoucí příslib.

Budujeme základy, na kterých bude třeba dále stavět.

Dáváme vzniknout kvasu, jehož účinek přesahuje naše vlastní možnosti.

Nemůžeme dělat všechno - uvědomit si to znamená pocítit svobodu.

Umožňuje nám to udělat jen něco a udělat to výborně.

Nemusíme to dokončit, je to ale počátek, první krok na cestě, příležitost,
 do které může vstoupit Boží milost, aby dokonala zbytek.

Možná nikdy neuvidíme konečný výsledek,
 v tom ale spočívá rozdíl mezi mistrem stavitelem a dělníkem.

My jsme dělníci, ne mistři, ne spasitelé.

Jsme proroky budoucnosti, která nám nenáleží.

(Z knihy: Síla Tří - Norman Drummond)