Cesta duše vodami zapomnění ze sna

 jenž snem není

Ten, kdo chodí po nebi
mimo prostor a čas,
zastavil se na Zemi
ze sna vzbudit nás.

Dotykem andělské milosti
odkryl masky v nás,
opona se zvedla,
nastal herců čas.

V labyrintu klamu
zrcadlo zjevilo svou tvář,
spadla maska,
zrcadlo praská,
do svého nitra zve tě dál
a já lkaje tiše se kaje
do temnoty se ubírám.

V tichosti a prázdnotě
všeobjímající temnotě
ve svém srdci rozjímám
a sním o letu ke hvězdám.

Autor: Monika Serafina Adamcová 8. 9. 2013