SETKÁVÁNÍ S DUŠÍ

  lidská duše - něco tajemného, neuchopitelného, Božského

Sedím u lůžka vedle svého umírajícího manžela, držím ho za ruku, hladím po hlavě a dívám se oknem ven. Vidím krásný vzrostlý strom a listí třepotající se v lehkém vánku. Vidím sluncem prozářené modré nebe a na něm plout bílé mraky. Rozjímám o tom všem, o pomíjivosti všeho stvoření a lidského života. Vedle mě odchází lidská duše. Pozvolna opouští tento svět, a já pláču. Pláču nad touto pomíjivostí. Cítím bolest svého srdce a velmi smutnou duši. Cítím ale také Boží lásku a krásu nad tím vším. Uvědomuji si přirozenost lidského života a prožívám hlubokou pokoru.

Přestávám být vlnkou na moři, a stávám se oceánem. Rozlévá se ve mě hluboký vnitřní klid a mír. Smiřuji se s během života, s jeho projevy ve všech jeho podobách a odevzdávám svoji duši Bohu. Už po tolikáté ... znovu a znovu, když mě okolnosti prožívání života přimějí stát se zase vlnkou na moři, a já se zmítám v bouři. Nacházím opět sebe sama, ztišuji se a prožívám si svůj smutek. S láskou ho k sobě přivinuji a nechám ho, aby se vyplakal. Dívám se na něj a utěšuji ho. Jsem.

Setkání se smrtí patří mezi chvíle, kdy si obzvláště silně uvědomujeme, že nejsme jenom tělo ale, že jsme něco víc, že jsme také duše. V okamžicích smrti každý hledá Boha. Máme to zakořeněné hluboko v našich srdcích.

Duše, jak ji vnímám já, je mojí věčnou podstatou v tomto těle, mostem mezi Duchem a tělem. Věčností - uprostřed smrtelnosti. Smrt mého prvního manžela hluboko zasáhla moji duši. Posvátnost okamžiku přechodu duše z tělesnosti zpět do věčnosti a nekonečnosti.

Emoce otvírají bránu k duši - radost, smutek, bolest, zloba, pokora, vděčnost, dojetí, láska, tam všude se setkávám s mojí duší. Duše ke mě mluví přes pocity těla. Vnímám ji a naslouchám jí. Každá duše má svůj záměr a cíl. Dobré pocity znamenají, že je duše spokojená a já konám v souladu s ní. Špatné pocity vyjadřují její nespokojenost a nesoulad s tělem. Upozorňují mě, že jednám proti jejímu záměru a cíli.

Další branou k duši a mocným lékem na trápení duše je hudba. Hudba - je dar z nebes, jak tvrdí nejstarší báje a mýty mnoha kultur.  Četba knih - jak řekl André Maurois: "Četba dobré knihy je ustavičný dialog, při kterém nás kniha oslovuje a naše duše odpovídá."   Tvoření  - při něm nalézám sebe sama, vnitřní svět ticha - svou duši. Samota - v samotě nacházím klid a vnitřní rovnováhu. Každý den potřebuji pár okamžiků, kdy se zastavím, nic nedělám a o ničem nepřemýšlím. V takových chvílích si lehnu do ložnice na postel, uvolním své tělo a dívám se oknem ven. Pozoruji stromy a oblohu, jejich měnící se tvář, poslouchám různé zvuky a při tom rozjímám. V těchto chvílích se moje duše sytí a odpočívá, dodávám jí energii, aby potom ona mohla dodávat energii mě. V každém přítomném okamžiku, když si uvědomuji "tady a teď" je moje duše se mnou.

Ráda hovořím se svojí duší. Moje osobnost (ego) a má duše jsou přátelé. Dobří spojenci na tomto světě. Když cítím, že prožívá smutek, zeptám se jí, zda ji mohu nějak potěšit? Někdy ano, někdy ne, tak ji nechám prožít si svůj smutek. Raduji se z její radosti. Když je nespokojená, hledám, co by ji uspokojilo.

Nejvíce se moje duše sytí, když dávám lásku v jakékoli podobě. Když se nezaměřuji na sebe a své potřeby, ale na druhého člověka nebo jiné stvoření - například zvíře nebo rostliny. Dávat bezpodmínečnou lásku, pozornost a péči druhým, to je smyslem mého života a záměrem mojí duše.

Otevřete bránu ke své duši.

"Člověk nikdy nesmí přestat snít.
Sen je potravou duše, tak jako jídlo je potravou těla."

(Paulo Coelho) 

"Každá duše, stejně jako říčka a rostlina potřebuje cosi jako déšť:

naději, víru, důvod k životu. Když je nemá, všecko v té duši zmírá,

i když tělo ještě přežívá; a lidé budou moci říkat: 
"Tady v tom těle býval kdysi člověk."

 (Paulo Coelho)

Dovětek: Dříve jsem si často kladla otázku: "Kdo jsem?" Již se neptám. Jak kdosi řekl:

"Jsem, kdo jsem, a to stačí k tomu, abych byl."

Autor: Monika Serafina Adamcová

K napsání této úvahy mě inspirovala Kniha nejen o duši (Robert Fulghum), která je sborníkem úvah nejuznávanějších amerických autorů zabývajících se psychikou člověka a inspirující četbou k pečlivému průzkumu hlubin vlastního nitra, abychom lépe pochopili svou duši a díky moudrosti v ní našli naplnění vlastního života.