POHLEDY NA SMRT

  Co znamená smrt pro lidskou mysl?

Setkání se smrtí mě motivovalo k zamyšlení se nad mrtí z jiného úhlu pohledu. Inspirací mě byla kniha: O smrti a znovuzrození - Lama Ole Nydahl.

 

Co znamená smrt pro lidskou mysl? Ukončení životních funkcí těla a jeho neschopnost dalšího života. Neúmyslná smrt může nastat z různých důvodů - například z důvodu nemoci, smrtelného úrazu (nehody) nebo stáří. Sebevraždou si přivodíme smrt úmyslně. V případě vraždy, neúmyslného zabití nebo eutanázie, přivodíme smrt někomu jinému.

O eutanázii se většinou začíná uvažovat, když to lékaři vzdají a není žádná naděje na uzdravení, respektive u pacienta již začal nezvratný proces umírání. Tím, že lékař vyvolá předčasnou smrt, zrychlí, respektive usnadní umírání. Jestliže někdo poskytuje eutanázii, měl by počítat s tím, že vše bolestné, čemu se nyní umírající vyhnul, na něj čeká opět v jeho následujícím životě. Také vědomé usmrcení sama sebe, především když jsou dostupné léky tišící bolest a když nejednáme v úplné panice, vytváří podobné návyky pro budoucí životy.

Co přesně znamená zabití, bývá v různých zákonodárstvích na světě stanoveno a také posuzováno velmi rozdílně. Na příkladu se Sokratem je zřejmé, jak rozhodující je přitom pohled: Sokrates (468-399 př. n. l., byl zhruba současníkem Buddhy) seděl jednoho dne na zídce na kraji tržiště, když kolem něho proběhl muž, za kterým se hnala tlupa rozhněvaných mužů mávajících klacky. Křičeli na Sokrata: "Zadrž ho, je to vrah!" - "Aha, tak on je řezník." - "Ne," odpovídali spěšně někteří, "zabil člověka!" - Sokrates na to klidně: "Ach tak, je to voják: - Celá smečka pronásledovatelů, již tehdy opravdoví Řekové, se mezitím zaraženě zastavila a odpověděla: "Ne, ne, zabil úmyslně člověka!" - "Ano, chápu," usmál se Sokrates, "potom to musí být kat." Když pak vstal a odcházel, zmizel prchající muž mezitím již v uličkách a pronásledovatelé zůstali sami se svým zmatkem.

I v buddhismu lze zabíjení, které samozřejmě obecně vytváří mnoho utrpení, hodnotit v širších souvislostech. V jednom ze svých 500 životů před osvícením zabil sám budoucí historický Buddha muže, který se chystal zabít 500 dalších lidí. Z jedné strany to udělal, aby jej ochránil před dalšími negativními činy, a tedy velmi těžkou karmou, na druhou stranu, aby zachránil mnoho dalších životů. Z pohledu emocionální ekonomiky to bylo správné a přineslo to užitek všem, kromě jeho samého.

SMUTEK A MYSL

Každý smutek vzniká jenom na základě připoutanosti.

Velkého dosažitele Marpy (1012-1097), který přinesl do Tibetu linii Kagjü, se po smrti jeho syna Darmy Dodeho jeden žák zeptal: "Jak se cítíš?" Marpa odpověděl: "Mizerně." Muž byl na rozpacích. Zeptal se: "Mizerně?" Ale Marpa se zasmál. Řekl: "Ano, ale s jedním rozdílem, a tím rozdílem je, že ta mizérie je dobrovolná. Někdy, abych zjistil, jak chutná svět, vyjdu ven, ale zůstávám pánem situace. V každém okamžiku se mohu zase vrátit dovnitř. Je smysluplné pohybovat se v rámci protikladů. Zůstanete tak živí." Marpa pak ještě dodal:

"Někdy vejdu do zármutku, ale zármutek není nic, co by se mi dělo.

Vidím ho a jsem jím nedotčen."

(Z knihy: O smrti a znovuzrození - Lama Ole Nydahl)

Smrt je pro mě přirozeným jevem pomíjivosti života, který neustále vzniká a zaniká. Všechno má svůj začátek a konec. Všechno v našem životě je dočasné, prchavé a nestálé. Pouze naše věčná podstata - naše duše je nesmrtelná. A proto mě spojení smrtelnosti s nesmrtelností přivádí v němý úžas a vzbuzuje ve mě hlubokou úctu a pokoru před Bohem a jeho Stvořením.

Autor: Monika Serafina Adamcová