PSYCHOLOGIE VE ZKRATCE

  Psychologie je vědou o vesmíru v každém z nás

Člověk je tak starý, jak staře myslí, konstatují psychologové. Proto je stáří funkcí duše, a ne počtu let života. Heslo gerontologů hlásá: "Cílem šťastného stáří není za každou cenu přidávat léta k životu, ale život k létům."

Člověk je mladý, dokud je ještě schopen učit se, snášet nové odlišné názory, získávat nové zkušenosti a dát se jimi ovlivnit. Jinak řečeno, člověk je mladý, dokud je schopen divit se, žasnout a radovat se z nových zážitků a zkušeností.

Pravou a skutečnou pomoc světu můžeme poskytnout jen tehdy, když se vypořádáme se lpěním na svém já. Místo abychom hledali v kontaktech s druhými potvrzení, jak jsme dokonalí a neodolatelní, zkoumejme, jak je potěšit a jak jim udělat třeba i drobnou radost.

Moudrý je ten, kdo se učí z chyb druhých, dobrý je ten, kdo se dovede poučit z chyb vlastních tak, aby je neopakoval. Jen hlupák je nepoučitelný.

Skutečný princip myšlení je v otázce; tam, kde chybí otázka v nějaké podobě, třeba ve formě pochybování, nerozhodnosti, obtíží, ať už teoreticky vyjádřených nebo nevyjádřených - na tom nezáleží - tam myšlení nemá nic na práci. A proto se hlavní starost a pozornost musí věnovat pěstování umění rozumně se ptát. Tím se vytváří to hlavní - pohotovost a chuť vyvíjet rozumové úsilí.

"Lepší je být ropuchou na skále, žížalou plazící se v písku a slepým hadem v jeskyni

 než člověkem bez otázek."
(Vašisthá)

"Lidé tápou. Není to tím, že nevidí řešení. Je to tím, že nevidí problém."
(G. K. Chesterton) 

"Dávej si nyní otázky,

možná jednou, později,

ani si nevšimneš jak,

pocítíš na ně odpověď." 

(R. Kippling)

"Každý problém v sobě skrývá odpověď. Stačí ji najít."
(T. de Saint Phalle)

"Vědět, že víme, co víme, a že nevíme, co nevíme, toť pravé vědění."
(Konfucius)

Co jsou předsevzetí? Jsou to rozhodnutí o odhodlaném a ustavičném úsilí, které vyvíjíme, abychom dosáhli určitých cílů. Nebo můžeme také říci, že předsevzetí jsou plánem na změnu a proměnu, kterou musí člověk v rámci současné životní situace uskutečnit. (H. Alfonso)

Říká se, že "cesta do pekel je dlážděna dobrými předsevzetími". Pro mnohé z nás je to důvod k tomu, abychom si raději předsevzetí nedávali. Říkáme-li: "Nemám žádná předsevzetí ", znamená to, že se nám nechce vést život s vědomím cíle, že žijeme jen tak - jak se říká - "ze dne na den". Chce se mi dodat, že člověk bez předsevzetí je jako loď bez kormidla. Předsevzetí nám dávají směr, upozorňují nás i na to, čemu se vyhýbat. Z tohoto hlediska jsou předsevzetí součástí našeho svědomí, kontrolní funkcí vědomí.

Co je reflexe a sebereflexe? Na základě reflexe si řekneme: "Lidé ne mne reagují podrážděně. Jsou nějací divní." Teprve sebereflexe nám napoví: "Svým jednáním popuzuješ lidi." "Je to proto, že jsi příliš zaujatý sebou a že každé tvé druhé slovo je, já, nebo proto, že neomaleně říkáš druhým, co se ti na nich nelíbí." Ale teprve konfrontace s ideálem slušnosti a ohleduplnosti nás  nutí něco s tím dělat. V sebereflexi vedeme se sebou jakoby vnitřní dialog, rozdvojujeme se na já pozorující a já pozorované.

Reflexe i sebereflexe je jakýmsi druhem sebepoznání, ale zároveň něčím víc než pouhým sebepoznáním. Je to život v "jasu vědomí". Díky těmto prožitkům se stáváme bdělými svědky svých činů a prožitků, získáváme zpětnou vazbu nejen o tom, co jsme učinili a prožili, ale i o tom, co se při tom dělo, jak se chovali druzí.

Radost je stav srdce. Tento stav vyplývá z harmonie se světem, z pochopení řádu, z hodnoty postoje k věcem vnějším. Z postoje nadhledu, z postoje, v němž je obsaženo přesvědčení, že chod vnějších věcí můžeme ovládat jen v menší míře; co však můžeme plně ovládat, je chod naší mysli a našeho srdce.

"Změň postoj k věcem, které tě znepokojují, a budeš mít od nich pokoj."
(Markus Aurelius)

(Z knihy: O lidské povaze - Vladimír Smékal)