PRASKLÉ NÁDOBY

Jedna starší žena měla dvě velké hliněné nádoby. Visely na obou koncích vahadla, které nosila zavěšené na ramenou. V jedné nádobě byla prasklina, oproti tomu ta druhá byla "dokonalá" a vždy přinesla plnou míru vody.

Na konci dlouhé ženiny cesty od potoku až k jejímu domovu zbyla v prasklé nádobě vždy jen polovina vody. Tak to chodilo po celé dva roky, žena donesla každý den domů jen jeden a půl nádoby vody.

"Dokonalá" nádoba byla pyšná na svůj výkon, vždyť přinesla pokaždé všechnu vodu. Zato chudáček prasklá nádoba se styděla za svou nedokonalost a cítila se uboze, že je schopna jen polovičního výkonu.

"Stydím se, moc mě mrzí, že prasklinou vyteče cestou domů tolik vody."

Ta stará žena jí s úsměvem odpověděla. "Všimla sis, že kytky rostou jen na tvé straně chodníku, a ne na straně druhé? To proto, že jsem vždy věděla o tvém nedostatku a na tuto stranu cesty jsem rozsévala semena květin. Dva roky trhám tyto krásné květiny, abych si jimi ozdobila svůj stůl a potěšila své přátele. Kdybys nebyla taková, jaká jsi, tak by tato krása nemohla prozářit můj domov."

Všichni máme své osobité chyby. Všichni jsme "prasklé hliněné nádoby." Právě tyto praskliny a chyby, které jsou v každém z nás, dělají náš život tak pestrým, zajímavým a vzácným. Jen musíme umět každého přijmout takového, jaký je, najít a vidět v něm stále to dobré.

Přeji vše nejlepší všem "prasklým hliněným nádobám" - všem svým přátelům.

Nezapomeňte si přivonět ke kytkám, co jsou po stranách na vaší cestě.

(Bhikkuní Visuddhi)

Jedna starší čínská žena měla dvě velké hliněné nádoby. Visely na obou koncích vahadla, které nosila zavěšené na ramenou. V jedné nádobě byla prasklina, oproti tomu ta druhá byla „dokonalá“ a vždy přinesla plnou míru vody.
Na konci dlouhé ženiny cesty od potoku až k jejímu domovu zbyla v prasklé nádobě vždy jen polovina vody. Tak to chodilo po celé dva roky, žena donesla každý den domů jen jeden a půl nádoby vody.
„Dokonalá“ nádoba byla pyšná na svůj výkon, vždyť přinesla pokaždé všechnu vodu. Zato chudáček prasklá nádoba se styděla za svou nedokonalost a cítila se uboze, že je schopna jen polovičního výkonu.
„Stydím se, moc mě mrzí, že prasklinou vyteče cestou domů tolik vody.”
Ta stará žena jí s úsměvem odpověděla: „Všimla sis, že kytky rostou jen na tvé straně chodníku, a ne na straně druhé? To proto, že jsem vždy věděla o tvém nedostatku a na tuto stranu cesty jsem rozsévala semena květin. Dva roky trhám tyto krásné květiny, abych si jimi ozdobila svůj stůl a potěšila své přátele. Kdybys nebyla taková, jaká jsi, tak by tato krása nemohla prozářit můj domov.“
Všichni máme své osobité chyby, všichni jsme „prasklé hliněné nádoby.“ Právě tyto praskliny a chyby, které jsou v každém z nás, dělají náš život tak pestrým, zajímavým a vzácným. Jen musíme umět každého přijmout takového, jaký je, najít a vidět v něm stále to dobré.
*
Přeji vše nejlepší všem „prasklým hliněným nádobám“- všem svým přátelům.
Nezapomeňte si přivonět ke kytkám, co jsou po stranách na vaší cestě.
( Bhikkhuní Visuddhi )


Více zde: https://www.laska-vztahy-duse.cz/news/praskle-nadoby/

Jedna starší čínská žena měla dvě velké hliněné nádoby. Visely na obou koncích vahadla, které nosila zavěšené na ramenou. V jedné nádobě byla prasklina, oproti tomu ta druhá byla „dokonalá“ a vždy přinesla plnou míru vody.
Na konci dlouhé ženiny cesty od potoku až k jejímu domovu zbyla v prasklé nádobě vždy jen polovina vody. Tak to chodilo po celé dva roky, žena donesla každý den domů jen jeden a půl nádoby vody.
„Dokonalá“ nádoba byla pyšná na svůj výkon, vždyť přinesla pokaždé všechnu vodu. Zato chudáček prasklá nádoba se styděla za svou nedokonalost a cítila se uboze, že je schopna jen polovičního výkonu.
„Stydím se, moc mě mrzí, že prasklinou vyteče cestou domů tolik vody.”
Ta stará žena jí s úsměvem odpověděla: „Všimla sis, že kytky rostou jen na tvé straně chodníku, a ne na straně druhé? To proto, že jsem vždy věděla o tvém nedostatku a na tuto stranu cesty jsem rozsévala semena květin. Dva roky trhám tyto krásné květiny, abych si jimi ozdobila svůj stůl a potěšila své přátele. Kdybys nebyla taková, jaká jsi, tak by tato krása nemohla prozářit můj domov.“
Všichni máme své osobité chyby, všichni jsme „prasklé hliněné nádoby.“ Právě tyto praskliny a chyby, které jsou v každém z nás, dělají náš život tak pestrým, zajímavým a vzácným. Jen musíme umět každého přijmout takového, jaký je, najít a vidět v něm stále to dobré.
*
Přeji vše nejlepší všem „prasklým hliněným nádobám“- všem svým přátelům.
Nezapomeňte si přivonět ke kytkám, co jsou po stranách na vaší cestě.
( Bhikkhuní Visuddhi )


Více zde: https://www.laska-vztahy-duse.cz/news/praskle-nadoby/