HOVORY S DUŠÍ
Proč se cítím tak vyčerpaná a unavená životem?
Co dělám špatně?
„Já jsem TY a ty jsi JÁ. Chápeš? Jsme jedno tělo a jedna duše. Duše volá, ale tělo ji často neslyší. Proto tělo chřadne.
Ono nedokáže žít, aniž by bylo vyživováno svým tvůrcem. Probuď se, než
bude pozdě. Tvé tělo ztratilo spojení s duší, která ho oživuje. Jsi jako
květina bez Slunce. Sice má dostatek vody i živin, ale bez Slunce
chřadne až nakonec uhyne.
Co bys tedy měla dělat, abys své tělo posílila a navrátila mu sílu?
Je to snadné, ale zároveň i velmi obtížné. Záleží, jak se k tomu
postavíš. Nemá smysl pečovat o tělo, když mu neposkytuješ záři
své duše. Můžeš užívat sebelepší lék, ale bez světla duše se nedokážeš
uzdravit.
Buď sama se sebou. Zpočátku to pro tebe bude těžké, ale pokus se
o to. Začni pomalu, jako ten, kdo roky neviděl Slunce. Kdyby naráz vyšel
do jeho prudké záře, oslepl by. I ty musíš zpočátku postupovat velmi
zvolna. Nic neuspěchej. Vyčleň si pro sebe krátkou část dne, během které buď jen sama se
sebou – žádná hudba, četba, nebo činnost. Uvolni své tělo a prostě jen
pozoruj. Buď tím, kdo pozoruje, ne tím, kdo je pozorován. Může se to zdát snadné, ale uvidíš, že „pouhé“ pozorování je mnohem náročnější, než jakákoli činnost.
Podmínkou je, aby tvé tělo bylo naprosto uvolněné. To poznáš tak, že
nebudeš dělat žádný pohyb. Tím odstraníš jednu část, kterou by se tvá
mysl mohla zabývat.
Abys totiž dokázala obnovit spojení se svou duší, musíš utišit svou mysl. A právě to je ta nejtěžší věc na světě. Člověk je schopný přemístit horu či letět na Měsíc. Zkrotit svou mysl je pro něj ale často nepřekonatelný úkol.
Většina lidí celý život živoří a ani si neuvědomí, že jen přežívají, namísto aby skutečně žili.
Ve škole se naučí spoustu zbytečných věcí, ale na to nejdůležitější –
jak skutečně a plnohodnotně žít – si musí přijít sami. Anebo taky ne.
Záleží na tom, jak moc je jejich spojení s duší oslabeno a jak moc se
jejich duše snaží prorazit si cestu ze své izolace.
Pokud si ale uvědomuješ, že je s tebou něco špatně, učinila jsi první krok na cestě k osvobození své duše.
V tuto chvíli si tedy uvědomuješ, že musíš udělat něco, co změní tvůj život. Jen nevíš, jak začít. Cesta k vlastní duši je lemována trním, ale i sladce vonícími květy. Máš odvahu se po ní vydat? Pokud je tvé odhodlání opravdové, ráda ti budu stát po boku. Pokud
ale váháš, dobře zvaž, zda opravdu chceš udělat první krok. Pak totiž
již nebude cesty zpět. Pokud ses tedy rozhodla pro cestu ke své duši, budu ti průvodcem,
stejně jako mne provázeli ti, kteří touto cestou již prošli přede mnou.“
*****
"Jestliže prožíváte podobný příběh nebo máte pocit, že se Vaše
duše snaží proklestit si k Vám cestu a Vy nevíte, jak jí vyjít vstříc,
ráda Vám nabídnu pomocnou ruku. Na základě přibývajících dotazů na toto
téma jsem se rozhodla připravit sérii článků, které Vám třeba pomohou
nasměrovat Vaše kroky správným směrem. Svou vlastní cestu si ale nakonec
stejně musí zvolit každý sám. Bylo by skvělé, kdybyste se s ostatními chtěli podělit o své
zkušenosti, úspěchy či překážky, kterými jste během své cesty prošli.
Tak jako existují tisíce bytostí, tak jsou i tisíce cest, které vedou
k naší duši. A každá zkušenost, kterou již někdo prošel, může třeba
pomoci dalšímu hledajícímu."
*****
Žádné komentáře:
Okomentovat