SYMBOLY A DOHODY

V Bibli existuje krásný příběh, který znázorňuje vztah mezi Bohem a lidmi. V tomto příběhu Adam s Bohem společně obcházejí svět a Bůh se Adama ptá, jak chce vše pojmenovat. Postupně přiděluje Adam jména všemu, co vidí: "Pojmenujme toto stromem. Tomuto dáme název pták. Tomuto budeme říkat květina ..." A Bůh s Adamem souhlasí. Příběh vypráví o vytváření symbolů, vytváření celého jazyka a působí na základě dohody.

Je to jako dvě strany jedné mince. Můžeme říci, že jedna strana představuje čiré vnímání, tedy to, co Adam vidí. Druhá strana představuje význam, který Adam všemu, co vidí, přiřazuje. Máme tu objekt vnímání, který je skutečný a máme tu svou interpretaci skutečnosti, což je pouhý úhel pohledu. Skutečnost je objektivní a nazýváme ji vědou. Naše interpretace skutečnosti je subjektivní a nazýváme ji uměním. Věda a umění jsou jako skutečnost a naše interpretace skutečnosti. Opravdová skutečnost je výtvorem života a jedná se o absolutní skutečnost, neboť je skutečná pro všechny. Naše interpretace skutečnosti je naším výtvorem a jedná se o relativní skutečnost, neboť je skutečná pouze na základě dohody.

Když si toto uvědomíme, můžeme začít chápat lidskou mysl. Všichni lidé jsou naprogramováni tak, aby vnímali skutečnost a k vnímání skutečnosti jazyk nepotřebujeme. K vyjádření skutečnosti však potřebujeme používat jazyk a toto vyjadřování je naším uměním. Nejedná se již o skutečnost, neboť slova jsou symboly a symboly mohou skutečnost pouze popisovat či "symbolizovat". Například, strom vidíme i tehdy, když neznáme symbol "strom". Bez symbolu vidíme pouze nějaký objekt. Ten objekt je opravdový, je to skutečnost a my ji vnímáme. Jakmile jej nazveme "strom", používáme umění vyjádřit úhel pohledu. Použitím více symbolů můžeme strom popsat - každý list, každou barvu. Můžeme říci, že je to velký strom, malý strom, krásný strom, ošklivý strom. Odráží to však skutečnost? Ne, ten strom je pořád stejný.

Naše interpretace stromu bude záviset na naší emoční vazbě vůči stromu a ta bude záviset na symbolech, které používáme k tomu, abychom si v naší mysli strom znovu vytvořili. Jak vidíte naše interpretace stromu nepředstavuje tak přesnou skutečnost. Naše interpretace je však odrazem skutečnosti, její reflexí, a tento odraz je tím, co nazýváme lidskou myslí. Lidská mysl není ničím jiným než virtuální realitou. Není opravdová. To, co je opravdové, je skutečnost. Skutečnost je opravdová pro všechny. Virtuální realita je však naším osobním výtvorem. Je to naše umění a realita je pro nás "opravdová" pouze jako pro jednotlivce.

Všichni lidé jsou umělci, my všichni. Každý symbol, každé slovo je malým kouskem umění. Podle mého názoru, a díky našemu naprogramování, je naším nejlepším uměleckým dílem používání jazyka, kterým si uvnitř své mysli vytváříme celou virtuální realitu. Virtuální realita, kterou si tvoříme, může být ryzím odrazem skutečnosti, nebo může být naprosto zkreslená. Ať je tomu jakkoliv, jedná se o umění. Naše dílo může být naším osobním rájem, anebo se může stát naším osobním peklem. Na tom nezáleží, je to umění. To, co můžeme dělat s uvědomováním skutečného a virtuálního, je však nekonečné. Skutečnost vede k sebeovládání a ke snadnému životu. Zkreslování skutečnosti často vede ke zbytečnému konfliktu a lidskému utrpení. Rozhodující je naše vědomí.

Lidé se vědomí narodí. Rodíme se, abychom vnímali skutečnost, a přitom hromadíme vědomosti a učíme se to, co vnímáme, popírat. Naší praxí je neuvědomovat si a postupně se v tom stáváme mistry. Slovo je pouhé kouzlo a my se jej učíme používat proti sobě samým, proti tvorbě, proti své vlastní přirozenosti. Uvědomováním se nám otevírají oči a my můžeme vidět skutečnost. Když vidíme skutečnost, vidíme vše jen tak, jak to je, a ne jak si myslíme, že to je, ne jak si přejeme, aby to bylo. Uvědomění otevírá dveře k miliónům možností. Jsme uměleckým tvůrcem našeho vlastního života, můžeme si z všech těch možností vybírat.

Když pochopíme, čím lidská mysl je a co dělá, můžeme začít oddělovat skutečnost od virtuální reality, nebo čisté vnímání, které je skutečné, od symboliky, která je umělá. Sebeovládání znamená uvědomování si, a to začíná u uvědomování si sama sebe. Nejprve si musíme uvědomit, co je skutečné, a potom to, co je virtuální, což je to, o čem myslíme, že je skutečné. S takovým uvědoměním víme, že to, co je virtuální, dokážeme změnit tím, že změníme, co si myslíme. Co je skutečné, změnit nemůžeme, a na tom, co si myslíme, nezáleží. 

Z knihy: Pátá Dohoda - Don Miguel Ruiz, Don Jose Ruiz