PÁR SLOV

 Drazí přátelé

Je to teprve pár dní, kdy jsem založila na facebooku stránku "O úhlech pohledu" (21. 2. 2018). K mojí veliké radosti si začíná  postupně toto moje "dítko" nacházet mezi vámi své příznivce, a tak jsem se rozhodla pohovořit o smyslu a záměru toho, proč jsem stránku založila.

Dlouho jsem hledala smysl svého života. Proč jsem tady? Co mě činí šťastnou? Prožívala jsem prázdnotu ve svém životě. Netěšil mě. Cítila jsem, že není naplněný. Velmi jsem toužila najít svoje poslání na tomto světě. Najít to, proč jsem tady. Až jsem se v jedné knize dočetla, že někdo jiný také hledal, a našel. Uvědomil si, že nejvíce ho činí šťastným, když může nabízet druhým lidem pomoc, podporu, radu a povzbuzení, že to je to, co ho činí šťastným. V tento moment mě došlo, že jsem na tom velmi podobně, a že to je právě to, co mě nejvíce baví a kdy jsem nejvíce šťastná. Když se nad tím zamyslíme, co je to štěstí? Budu citovat pana Jaroslava Duška: "Štěstí je stav, ve kterém člověk dělá to, co miluje, a miluje to, co dělá." Toto uvědomění si bylo pro mě velmi osvobozující. Konečně vím, proč jsem tady a co je mým životním cílem. Jak ho ale uskutečnit? Mnohokrát jsem se se zlou potázala, když jsem nabízela svoji radu nebo pomoc, aniž mě o ni někdo požádal. Nevyžádaná rada nebo pomoc se obrátí proti vám. A tak jsem si založila blog (13. 7. 2017). Na něm mohu svobodně psát různé myšlenky, o kterých si vytvářím domněnku, že by mohly někomu pomoci v jeho složitých životních situacích. Ráda čtu knížky, a myšlenky, které se dotýkají mého srdce a jsou se mnou v harmonii, zaznamenám a zpracuji je do svých příspěvků na blog. Tímto jsem začala dělat s láskou něco, co mě činí šťastnou.

Problém byl v tom, že se sice můj blog začal plnit - z mého úhlu pohledu - krásnými příspěvky, ale bohužel je nikdo nečetl. Byla jsem z toho smutná a nevěděla jsem, co mám dělat. Můj syn mě poradil: "Mami musíš si založit facebook. Blogů jsou tisíce a dokud si tě nebudou lidé sdílet, tak se o tvém blogu nikdo nedozví." Tak jsem si ve svých 47 letech poprvé založila facebook. Musím ještě dodat, že se ohledně práce s počítačem vše učím, a nepatřím do skupiny lidí, kterým to jde snadno. Můj milovaný syn mě s láskou říká: "Mami ty jsi počítačový dinosaurus." Ale proč o tom hovořím? Chci vám tím říci, že pokud by moje touha dělat to, co mě baví nebyla tak silná, tak by mě tento můj počítačový handicap zřejmě odradil.  Já jsem se ale rozhodla splnit si svůj sen. Jak říká Winston Churchill: "Nikdy, naprosto nikdy, naprosto nikdy se nevzdávejte!" A tak jsem svoje úsilí nevzdala. Výsledkem je - založený blog, moje timeline na facebooku - Monika Serafina Adamcová, která je veřejně přístupná a facebooková stránka - "O úhlech pohledu". Záměrně tvořím tyto tři moje "dítka" trošku jinak, aby si  v nich každý z vás mohl najít to, co s ním nejvíce souzní. Tímto vás také velmi ráda zvu na mojí timeline a pokud osloví vaše srdíčko, bude se vám líbit a budete chtít sdílet se mnou i vaše příspěvky, tak mě pošlete žádost o přátelství, a já si vás mezi své přátele ráda přidám. Některé vaše příspěvky, které mě hodně zaujmou, budu ráda sdílet na stránce O úhlech pohledu.

Jsem pouhým "nástrojem Božím". Mojí touhou je, aby skrze mne mohla protékat Boží Láska a Světlo. Já jí budu ztělesňovat formou pomoci, podpory, rady a povzbuzení ostatním lidem.

S láskou
Monika Serafina Adamcová