DUŠE & MYSL
Přátelé
Jistě jste si všimli, že se na svém blogu snažím na vás působit pozitivními příspěvky a učit vás měnit úhly pohledu na život z těch
„ošklivých, smutných či negativních“ na ty "pěkné a pocitově příjemné", a
tím měnit svůj život k lepšímu. Používám k tomu různé povzbudivé
citáty, krásné fotografie, nebo kladně motivující články. To ale
neznamená, že bychom měli být vždy šťastní a veselí, a že je něco
špatného na tom, když jsme zrovna smutní, rozzlobení, nebo jinak
negativně naladění. Jde o to, abychom si tyto svoje pocity a emoce
uvědomili, přijali je a nenechali se jimi ovládnout. Žijeme v dualitním
světě, kde všechno má svojí kladnou i zápornou stránku, a také jak se v
Bibli v knize Kazatele píše - i svůj čas:
"Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:
Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat;
je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat;
je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat;
je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat,
čas objímat i čas objímání zanechat;
je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat;
je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit;
je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje".
Tak jako se střídá den a noc, střídají se i naše pocity a emoce. Smutek
s radostí, láska s nenávistí, vděčnost s nevděčností. Všechno v nás je
obsažené ve dvou polaritách. Přijetím těchto dvou polarit v nás se
stáváme celistvými. Švýcarský lékař a psychoterapeut, zakladatel
analytické psychologie Carl Gustav Jung říká: „Raději budu celistvý, než
dobrý“. Když se člověk stane ničím a nikým, ani dobrým, ani zlým, stává
se vším.
„Člověk se nestane osvíceným jen proto, že si
představuje obraz světla," říká Jung, „ale tím, že přiměje tmu k
vědomí." Naše stíny existují proto, aby nás učily, aby nás vedly a
poskytovaly nám požehnání našich celistvých osobností. Jsou to pro nás
zdroje k odhalení a prozkoumání. Pocity, které potlačujeme, se pokoušejí
do nás začlenit. Jsou škodlivé, jen když jsou potlačované: pak se
vynoří při té nejméně vhodné příležitosti. Až uvítáte svůj stín,
nebudete už muset žít ve strachu. Kouzlo změny života je v přijetí sebe
sama - zcela. Milovat sám sebe se všemi svými vlastnostmi. Neodmítat
žádnou. Žádná není lepší ani horší. Jsou takové, jaké jsou.
Když
si toto uvědomíme, tak nám přestane záležet na tom, jaké pocity zrovna
prožíváme. Bude nám to jedno. Budeme vědět, že je kdykoliv můžeme
změnit, budeme-li chtít. Stát jakoby mimo ně a nenechat se jimi
ovládnout. Zachovat si svůj vnitřní klid. Tyto pocity můžeme měnit
změnou úhlu pohledu na skutečnost, která tento konkrétní pocit v nás
vyvolává. Proto se tento blog jmenuje „O úhlech pohledu“ a zároveň je
toto i jeho posláním.
Jako příklad k tomuto co říkám vám uvedu úryvek z knihy: O smrti a znovuzrození - Lama Ole Nydahl:
Velkého dosažitele Marpy (1012-1097), který přinesl do Tibetu linii
Kagjü, se po smrti jeho syna Darmy Dodeho jeden žák zeptal: "Jak se
cítíš?" Marpa odpověděl: "Mizerně." Muž byl na rozpacích. Zeptal se:
"Mizerně?" Ale Marpa se zasmál. Řekl: "Ano, ale s jedním rozdílem, a tím
rozdílem je, že ta mizérie je dobrovolná. Někdy, abych zjistil, jak
chutná svět, vyjdu ven, ale zůstávám pánem situace. V každém okamžiku se
mohu zase vrátit dovnitř. Je smysluplné pohybovat se v rámci
protikladů. Zůstanete tak živí." Marpa pak ještě dodal:
"Někdy vejdu do zármutku, ale zármutek není nic, co by se mi dělo. Vidím ho a jsem jím nedotčen."
"Každý smutek vzniká jenom na základě připoutanosti."
Představte si sebe (vaši duši) jako rodiče a že máte dítě. Budeme mu
říkat vnitřní dítě. Tím dítětem je vaše ego – osobnost, která bydlí ve
vašem těle a vyjadřuje se prostřednictvím vaší mysli a myšlenek. Moje
vnitřní dítě se jmenuje Monika. Vyvinula se během mého současného
života. Její charakter a současnou podobu utvořila její rodina,
společnost, prožité životní zkušenosti a celkově prostředí, ve kterém
vyrostla.
Duše, jak ji vnímám já, je mojí věčnou podstatou v
tomto mém těle, mostem mezi Duchem a tělem. Věčností - uprostřed
smrtelnosti. Emoce otvírají bránu k duši - radost, smutek, bolest,
zloba, pokora, vděčnost, dojetí, láska. Duše k nám mluví přes pocity
těla. Každá duše má svůj záměr a cíl. Dobré pocity znamenají, že je duše
spokojená a já konám v souladu s ní. Špatné pocity vyjadřují její
nespokojenost a nesoulad s tělem. Upozorňují nás, že jednáme proti
jejímu záměru a cíli.
Mnohdy jsou naše životní zkušenosti
nepříznivé a naše vnitřní dítě může být zraněné, může prožívat bolest,
ublížení, nepřijetí, nedostatek lásky a jiné negativní emoce a pocity.
Má také svoje potřeby. Tak jako naše fyzické děti, o které s láskou
pečujeme. Mluvte se svým vnitřním dítětem a ptejte se ho, co potřebuje.
Přijímejte ho takové, jaké právě je i s jeho chybami. Naslouchejte mu,
netrestejte ho, když má špatnou náladu, je vzteklé, nebo má strach.
Vlastní děti také netrestáte a neodmítáte, když mají nějaké potřeby.
Například když je dítě ospalé, vzteká se a je plačtivé. Budete ho snad
za to trestat? Ne. Naplníte jeho potřebu, utěšíte ho a dáte spát.
Ráda hovořím se svým vnitřním dítětem. Jsou s mojí duší přátelé. Dobří
spojenci na tomto světě. Když cítím, že prožívá smutek, zeptám se jí,
zda ji mohu nějak potěšit? Někdy ano, někdy ne, tak ji nechám prožít si
svůj smutek. Raduji se z její radosti. Když je nespokojená, hledám, co
by ji uspokojilo.
Ale tak jako je rodič nadřazen svému dítěti,
tak je duše nadřazená našemu vnitřnímu dítěti. V praxi to znamená, že se
nenechám ovlivnit svými myšlenkami. Mám je pod kontrolou. Když vidím,
že mi nepřinášejí nic dobrého, tak je odmítnu.
Naše vnitřní dítě je jako vlnka na moři a duše jako oceán. Každé moře se někdy rozbouří. Tím, že přijímáme životní situace takové, jaké jsou, přestáváme být
vlnkou na moři, a stáváme se oceánem. Pak se v nás může rozlít hluboký
vnitřní klid a mír, přestože jsme zrovna zmítáni bouří. Smiřujeme se s
během života, s jeho projevy ve všech jeho podobách a odevzdáváme svoji
duši Bohu.
Tímto se staneme svobodnými a mistry našich životů.
S láskou
Monika Serafina Adamcová
Žádné komentáře:
Okomentovat