NEJVĚTŠÍ RADOST V ŽIVOTĚ

  Nalezení ztraceného ráje

 

Co je meditace?

Meditace je stav bez myšlení. Meditace je stav čistého vědomí bez obsahu. Obvykle je vaše vědomí přeplněné nesmysly, stejně jako zrcadlo, pokryté prachem. Mysl je v neustálém pohybu: pohybují se myšlenky, pohybují se touhy, pohybují se vzpomínky, pohybují se přání - je to neustálý pohyb! Každý boží den. I když spíte, vaše mysl pracuje, sní. Stále myslí; stále se zabývá hněvem a úzkostí. Připravuje se na příští den; stále probíhá podvědomé plánování. Tento stav není stav meditace, ta je jeho opakem. Když ustal pohyb a zastavilo se myšlení, žádné myšlenky se netoulají, nevznikají žádné žádosti, ve vašem nitru se rozhostilo ticho - toto ticho je meditace.

A jen v tom tichu lze poznat pravdu, nikde jinde. Meditaci můžete dosáhnout jedině tak, že myšlení odložíte stranou, zůstanete chladní, nezúčastnění, neidentifikujete se s myšlením; sledujete, jak myšlenky přicházejí a odcházejí, ale neidentifikujete se s nimi, nemyslíte si, že vy jste ty myšlenky. Meditace je vědomí, že já nejsem mysl. Když toto vědomí pomalu prohlubujete, jdete hlouběji a hlouběji, objeví se prchavé okamžiky - okamžiky ticha, okamžiky čistého prostoru, okamžiky průzračnosti, okamžiky, kdy se ve vás nic nepohybuje, všechno je v klidu. A v těchto klidných okamžicích pochopíte, kdo jste, a pochopíte tajemství tohoto bytí. A přijde požehnaný den, kdy se meditace stane vaším přirozeným stavem.

Myšlení je něco nepřirozeného; nikdy se nestane vaším přirozeným stavem. Ale meditace je přirozený stav, který jsme ztratili. Je to ztracený ráj, který ale může být znovu nalezen. Najít jej je největší radostí v životě.

Meditace není koncentrace

V koncentraci je nějaké já, které se koncentruje, a nějaký objekt, na který se koncentruje. Je tedy dualita. V meditaci není nikdo uvnitř a nic vně. Není to koncentrace. Není žádného rozdílu mezi uvnitř a vně. Uvnitř plynule přechází ve vně, vně plynule přechází v uvnitř. Neexistuje žádná hranice. Uvnitř je vně, vně je uvnitř; to je nedualistické vědomí. Koncentrace je dualistické vědomí: proto vede koncentrace k únavě; proto se při koncentraci cítíte vyčerpáni. Nemůžete se koncentrovat 24 hodin denně, musíte odpočívat. Koncentrace se nemůže stát vaší přirozeností. Meditace neunavuje, meditace vás nevyčerpává. Meditace může trvat 24 hodin denně - den za dnem, rok za rokem. Může se stát věčností. Je to čistá relaxace.

Koncentrace je akt vůle. Meditace je stav bez vůle, stav nečinnosti. Člověk se prostě vrátí do svého vlastního bytí, které je totožné s bytím Vesmíru. V koncentraci vytváří mysl myšlenku: něco děláte. Koncentrace se objevuje z minulosti. za meditací není žádná myšlenka. Neděláte nic zvláštního, prostě jste. Nemá to žádnou minulost, nejste znečištěni minulostí. Nemá to žádnou budoucnost, je to bez jakékoli budoucnosti. Lao-c' to nazval wei-wu-wei, jednání bez jednání. Zenoví mistři říkávali: Tiše sedím a nic nedělám, přijde jaro a tráva roste sama od sebe. Pamatujte si, "sama od sebe" - nic se nedělo. Nevytahovali jste trávu ze země; přijde jaro a tráva roste sama.

 

Tento stav - když necháte život jít svou vlastní cestou, když jej nechcete řídit, když jej nechcete kontrolovat, když jej nemanipulujete, když mu nevnucujete žádnou disciplínu - tento stav čisté nedisciplinované spontaneity je meditace. Meditace je přítomnost, čistá přítomnost. Meditace je bezprostřednost. Nemůžete meditovat, můžete být v meditaci. Nemůžete být v koncentraci, ale můžete se koncentrovat. Koncentrace je lidská, meditace je božská.

Z knihy: Oranžová kniha - Meditační techniky / Osho