CESTA K NALEZENÍ ZTRACENÉHO RÁJE

  Meditace & myšlení

 Myšlení je něco nepřirozeného; nikdy se nestane vaším přirozeným stavem. Ale meditace je přirozený stav, který jsme ztratili. Je to ztracený ráj, který ale může být znovu nalezen. Najít jej je největší radostí v životě.

Co je meditace?

Meditace je stav bez myšlení. Meditace je stav čistého vědomí bez obsahu. Obvykle je vaše vědomí přeplněné nesmysly, stejně jako zrcadlo, pokryté prachem. Mysl je v neustálém pohybu: pohybují se myšlenky, pohybují se touhy, pohybují se vzpomínky, pohybují se přání - je to neustálý pohyb! Každý boží den. I když spíte, vaše mysl pracuje, sní. Stále myslí; stále se zabývá hněvem a úzkostí. Připravuje se na příští den; stále probíhá podvědomé plánování. Tento stav není stav meditace, ta je jeho opakem. Když ustal pohyb a zastavilo se myšlení, žádné myšlenky se netoulají, nevznikají žádné žádosti, ve vašem nitru se rozhostilo ticho - toto ticho je meditace.

Z Oshova pohledu, stejně jako z pohledu všech Buddhů od počátku věků začneme skutečně meditovat teprve tehdy, až naše úsilí dospělo ke konci a všechny tyto techniky se staly zbytečné. Tehdy můžeme vidět, že "tady a teď" je prostě tady, teď. Do té doby se přidejte k tanci! Smějte se a zpívejte, běhejte a skákejte a křičte, seďte a dívejte se, žijte, milujte a modlete se od svítání do tmy s těmito nádhernými meditacemi.

Meditační techniky

Od samého začátku hledejte něco, co vás osloví. Meditace nesmí být vynucené úsilí. Je-li vynucená, je od samého začátku odsouzena ke zkáze. Jste-li orientováni na tělo, existují cesty, jak dosáhnout Boha prostřednictvím těla, protože i ono patří Bohu. Cítíte-li, že jste orientováni na srdce, pak je vaší cestou modlitba. Cítíte-li, že jste orientováni intelektuálně, je vaší cestou meditace. Mé meditace jsou však odlišné. Snažil jsem se vymyslet metody, které by mohly používat všechny tři tipy. Je v nich mnoho těla, mnoho srdce a mnoho intelektu. Všechny tři spolu souvisí a všechny tři působí na různé lidi různým způsobem. Tělo, srdce, mysl - všechny mé meditace mají stejný směr. Začínají tělem, procházejí srdcem, dosahují mysl a překračují ji.

Vždy si pamatujte, že to, co máte rádi do vás hluboko vniká; jedině to do vás může hluboko vniknout. Mít něco rád znamená prostě, že se to k vám hodí. Mezi vámi a metodou vzniká jemná harmonie, její rytmus ladí s vaším. Když se vám nějaká metoda zalíbí, nebuďte lakomí; vejděte do té metody tak hluboko, jak jen můžete. Můžete jí praktikovat jednou, pokud to jde i dvakrát denně. Čím víc ji budete praktikovat, tím víc se vám bude líbit. Jen ji zanechte, když radost zmizí, protože její úkol skončil. Hledejte jinou metodu. Žádná metoda vás nedovede až k samému konci. Na cestě budete muset víckrát přestupovat. Určitá metoda vás přivede do určitého stavu. Dál už není k ničemu.

Pamatujte tedy na dvě věci: jestli se vám metoda zalíbí, jděte do ní tak hluboko jak jen můžete, ale nikdy na ní nebuďte závislí, protože jednoho dne ji budete muset také odložit. Jestli na ní budete příliš závislí, bude jako droga; nebudete se jí moci vzdát. Nebude se vám už líbit - nic vám už nedává - ale stala se zvykem. Pokračujete v ní dál, ale pohybujete se v kruhu; metoda vás nemůže vést dál. Radost je kritérium. Jestliže máte radost, pokračujte, jděte až do posledního záchvěvu radosti. A pak buďte připraveni metodu zanechat. Vyberte si jinou metodu, která vám zase přináší radost.

Meditace je klíč, jímž otevíráme bránu tajemství existence.

Pamatujte vždy, že pohyb je jen situace, vytvářející bdělost, je dobrý. Jestliže přestane vytvářet bdělost, není k ničemu. Přejděte k jinému pohybu, při kterém budete opět bdělí. Nikdy nedovolte žádné činnosti, aby se zautomatizovala.

To je celé umění meditace: jak být ponořený do činnosti, jak zanechat myšlení a jak proměnit energii myšlení v bdělost.

Mysl je trn, a všechny techniky jsou trny, sloužící k tomu,
aby ten první trn vytáhly. 

I z relaxace jsme udělali aktivitu: snažíme se Relaxovat. Je to absurdní! Ale stává se to díky mechanickému fungování mysli. Co tedy dělat? Jen neaktivita vás vede do vašeho niterného středu, ale mysl nedokáže nikdy pochopit, jak být neaktivní. Takže co dělat? Přišel jsem na to. Vtip je v tom, být tak extrémně aktivní, že aktivita jednoduše přestane sama; být tak šíleně aktivní, že mysl, která touží po aktivitě, je prostě z našeho systému vyhozena. Jen tehdy, po hluboké katarzi se můžete ponořit do neaktivity a zahlédnout záblesk světa, který není světem úsilí.

Když jednou tento svět poznáte, můžete do něj vejít bez jakékoli námahy. Když jej jednou cítíte - jak být prostě tady a teď, bez toho, že bychom něco dělali - můžete do něj vejít kdykoli. Můžete být navenek aktivní a uvnitř hluboce neaktivní.

Skutečně meditativní člověk je hravý; život je pro něj legrace, život je hra.
Má z této hry obrovskou radost, není vážný, je uvolněný.

Řeknu Vám tajemství. Přestaňme být automat. DOKÁŽEME-LI odautomatizovat svou činnost, celý život se stane  meditací. Každá maličkost, dát si sprchu, jíst, povídat si s přítelem, se stane meditací. Meditace je kvalita, kterou můžeme vložit do všeho. Není to nějaká specifická činnost. Lidé ale uvažují takto, uvažují o meditaci jako o něčem zvláštním - sedět tváří k východu, recitovat nějaké mantry, pálit tyčinky, dělat to nebo ono v určitou dobu určitým způsobem a určitými pohyby.

Meditace s tím vším nemá co dělat. To všechno jsou způsoby, jak ji zautomatizovat, a meditace je proti automatizaci. Takže jestli dokážete udržet bdělost, jakákoli činnost je meditací, každý pohyb vám nesmírně pomůže.

Všechno to, co dokáže mysl, není meditace. Meditace je něco mimo mysl. Mysl je tady absolutně bezmocná; nemůže proniknout do meditace. Tam, kde končí mysl, začíná meditace.

 

Meditace je vaše nejniternější podstata - to jste vy. Je to vaše bytí. Nemá nic společného s vašimi skutky: nemůžete ji mít, nemůžete ji nemít, nemůžete ji vlastnit, není to věc, jste to vy, vaše bytí.

MEDITUJTE na oblohu, a kdykoli máte čas, lehněte si na zem; dívejte se na oblohu. Ať je to vaše kontemplace. Chcete-li se modlit, modlete se k obloze. Chcete-li meditovat, meditujte na oblohu, někdy s otevřenýma očima, jindy se zavřenýma. Protože i obloha je ve vás; je stejně velká uvnitř, jako vně. Stojíme uprostřed mezi vnitřním a vnějším nebem, a obě jsou přesně vyvážená. Stejně jako je nekonečné vnější nebe, je nekonečné i vnitřní. Stojíme na křižovatce, každá z cest vede k rozplynutí. Rozplynete-li se ve vnějším nebi, je to modlitba, rozplynete-li se ve vnitřním nebi, je to meditace, ale konečný důsledek je tentýž, rozplynuli jste se. Tyto obě nebesa jsou jen jedno. Jsou dvě jen proto, že jste vy, že jste dělící čarou. Když zmizíte, zmizí i dělící čára, vně je uvnitř a uvnitř je vně.

Modlitba

 

Vaše modlitby nikdo neposlouchá. Vaše modlitba je monolog, modlíte se k prázdnému nebi. Za vaše modlitby vás nikdo neodmění - pamatujte si to. Jestliže skutečně chápete, co je modlitba, modlitba sama je odměnou. Nikdo jiný vás neodměňuje; odměna není v budoucnu, na onom světě. Ale modlitba je tak krásná věc, kdo by se staral o budoucnost a dělal si starosti s odměnou? Myšlenka na odměnu je chtivost. Modlitba sama o sobě je obřad, přináší takovou radost a extazi, že člověk se modlí jen kvůli tomu. Člověk se modlí pro radost. Nestará se ani o to, jestli je nějaký Bůh nebo není. Máte-li radost z tance, prostě tančíte. Jestli se na váš tanec někdo dívá z nebe nebo ne vás nezajímá. Nestaráte se o to, jestli vás hvězdy, Slunce a Měsíc odmění za váš tanec. Tanec je sám o sobě odměnou. Zpíváte-li rádi, tak zpíváte; nezajímá vás, jestli někdo poslouchá nebo ne. Taková je modlitba. Je to tanec, je to píseň; je to hudba, je to láska. Máte to rádi, a proto to děláte. Modlitba je prostředek i cíl. Cíl a prostředek nejsou oddělené - jen tehdy poznáte, co je to modlitba.

Když říkám modlitba, míním tím otevřenost vůči Bohu. Ne to, že mu chcete něco říct nebo se jej zeptat, ale otevřenost. Když vám chce něco dát, jste připraveni. Hluboké očekávání, ale bez touhy, to je to, co potřebujete. Naléhavé očekávání - jako by se  každou chvíli mělo něco stát. Jste vzrušeni možností neznámého, ale nemáte žádnou touhu. Neříkáte, že by se mělo stát to nebo nemělo stát ono. Jakmile jednou něco žádáte, modlitba je znehodnocená. Když nic nežádáte, když jen zůstanete tiší, ale otevření, připravení jít kamkoli, připraveni i zemřít, když jste prostě receptivní, pasivní, všechno vítáte, tehdy se stane modlitba. Modlitba není nic, co můžeme dělat - nemá to nic společného s činností. Není to jednání ani činnost - je to stav mysli.

Chcete-li mluvit, mluvte, ale pamatujte si, že vaše řeč nezmění bytí. Může změnit vás, a to je dobré, ale modlitba nezmění Boží úmysl. Může změnit vás, ale jestli vás nezmění, pak je to podvod. Můžete se modlit léta, ale jestliže vás to nemění, zahoďte to, zbavte se toho, je to nesmysl; nestarejte se o to. Modlitba nezmění Boha. Myslíte si, že když se modlíte, Boží úmysl se změní, bude vám víc nakloněn. Nikdo vás neslyší. Nebesa nemohou slyšet. Nebesa mohou být s vámi, když jste vy s nimi - není žádná jiná cesta, jak se modlit. Také radím lidem, aby se modlili, ale modlitba musí být energetickým děním, nikoli děním mezi věřícím a Bohem.

Když odhodíte své úsilí, přichází najednou meditace - její požehnání, její blaženost, její sláva. Je tady, svítí, obklopuje vás a obklopuje všechno. Naplňuje celou zemi i celou oblohu. Taková meditace nemůže vzniknout lidským úsilím; lidské úsilí je příliš omezené. Tato blaženost je nekonečná, nemůžete ji manipulovat. Může nastat jen tehdy, jste-li úžasně odevzdaní. Může nastat jen tehdy, když jste ne - já, bez přání, bez toho, abyste někam šli; nastává jen tehdy, když jste prostě tady a teď, neděláte nic zvláštního, jen jste. Přichází ve vlnách, a vlny vytvářejí příboj. Přichází jak bouře a strhuje vás do úplně jiné reality.
 

Všechny meditace, které provádíte, nejsou ničím jiným,
než snahou probudit vás ze spánku.

Jakékoli hledání je zbytečné. Hledání je vedlejší produkt mysli. Ocitnout se ve stavu nehledání znamená velký okamžik proměny. Všechna meditace, kterou provádíte, je jen přípravou na tento okamžik. Není to skutečná meditace, jen příprava na to, abyste jednoho dne mohli prostě sedět, nic nedělat, po ničem netoužit. 

Každá meditace je čekání, každá modlitba je nekonečná trpělivost. Veškeré náboženství spočívá v tom, nedovolit mysli, aby vám vyráběla problémy. Poručíte-li mysli, aby počkala, nastane meditace. Dokážete-li přesvědčit mysl, aby počkala, budete v modlitbě, protože čekání znamená nemyšlení. Znamená to jednoduše sedět na lavičce, nejít s proudem. Co můžete dělat? Cokoli uděláte, jej ještě víc zakalí. Samotné vaše vstoupení do proudu způsobí víc problémů; proto raději čekejte.

Meditace nemá význam pro Buddhu, pro toho, který dosáhl plnost svého bytí. Meditace je lék, musíte ji vyhodit. Dokud nejste schopni vyhodit svou meditaci, nejste zdraví. Pamatujte si, meditace není něco, co sebou taháte stále a navždy. Jednou přijde den, kdy meditace udělala své, a už ji nepotřebujete. Tehdy ji můžete zapomenout. Meditace je jediná cesta, jak překonat sebe sama, jak transcendovat sebe sama.

Z knihy: Oranžová kniha - Meditační techniky / Osho