Francouzký filozof Descartes věřil, že formuloval nejzákladnější pravdu, když učinil své slavné prohlášení: "Myslím, tedy jsem." Ve skutečnosti však vyjádřil ten nejzákladnější omyl - ztotožnil myšlení s Bytím a totožnost s myšlením. Člověk, který nemůže přestat myslet, to jest téměř každý - žije ve stavu zdánlivé odloučenosti v šíleně složitém světě ustavičných problémů a konfliktů, ve světě, který je odrazem stále větší fragmentace mysli. Myšlení se stalo nemocí. Vaše mysl užívá vás a to je nemoc. Věříte, že jste svou myslí. To je ovšem klam. Váš nástroj začal ovládat vás. 

Eckhat Tolle

Rád se pokusím o přiblížení.. jeden pohled bude z pohledu inkranace a druhý z pohledu využití mysli - pokud v ni věříme -> pak do dalšího života nejde mysl.. dostaneme novou, rodí se jen duše.. ta je tedy smyslem bytí a rozum jen používá.. Pokud je smyslem rozum, pak zapomínáme na svou podstatu a ztotožňujeme se tím, co nám předhazuje - jsme bezmocní proti těm nápadům.. pokud jsou "špatné" - my jsme špatní.. pokud jsou sexuální - jsme maniaci.. trýzníme se.. Pokud se na to ale díváme z druhého pohledu, pak se netrýzníme a učíme se s myslí pracovat -> nejsme bezmocní, naopak ji jen využíváme, když chceme a zaměřujeme se víc na to jen být -> myšlenky tedy nejsou.. to nejsme my.. 

Říká se, že mysl je výborný sluha, ale špatný pán 🙏☯️

Snad trošku přiblížení pomohlo.. jinak ještě budu reagovat na úplné vypnutí a maximální prožitek -> nastává třeba, když sledujeme západ slunce.. nebo při dalších krásných situacích -> najednou nám přijdou nevšední a my přestaneme hodnotit, ani si neuvědomujeme sami sebe (neuvědomujeme si v té chvíli své tělo a ani nic dalšího, žádné další podněty) - jen Slunce.. jen obraz, jak zapadá.. jakákoliv myšlenka nás z toho vytrhne -> to je stav, kdy mysl vypnula a my jsme byli maximálně přítomni v okamžiku tady a teď -> tohle lidé v dnešní době úplně zapomínají, jen se stále za něčím honí a nejsou šťastní, přitom stačí tak málo... proto nejsme mysl.. <

(Matouš Svoboda - Ektara)