ODPUŠTĚNÍ

 "Odpuštění je někdy ta nejtěžší věc co dát, ale ta nejdražší co dostat."

 (Maya Banks)

Odpuštěním začíná skutečné uzdravování. Uzdravování v jeho velmi reálné podobě - fyzické, na buněčné úrovni, v našich vztazích, v životě, a co je nejdůležitější, v našich bytostech. Žijeme-li v otevřeném přijetí a odpouštíme každému a v každém okamžiku, přijímáme život takový, jaký je, s otevřenou náručí, bez jakéhokoli odporu. Každý konflikt a potlačení začíná odporem, což otevírá eventuální možnost vzniku celé řady fyzických symptomů. Odpuštění je cesta ke svobodě na všech úrovních bytí.

Odpuštění vám musí vycházet ze srdce. Nemůžete jenom tak opakovat slova a vyslovovat neupřímné sliby, protože chcete-li odpustit celým svým srdcem, musíte projevit ochotu své srdce otevřít, postavit se bolesti, která se tam ukrývá, tváří v tvář a osvobodit ji.

Skutečné odpuštění vyžaduje pokoru. Jedná se o přirozeně ponižující zážitek. Znamená to, že se musíte zbavit svého spravedlivého rozhořčení, přestat se rozčilovat, zapomenout na obviňování a odložit svou namyšlenost v přesvědčení, že máte pravdu.

Je chybou domnívat se, že odpouštíme lidem jejich viny. Kdykoli totiž odpustíte, uvolníte vědomí celého příběhu, na němž jste původně lpěli a hýčkali jste si ho. Jakmile je pryč, jste osvobození. Odpuštění vás úplně osvobodí od vašeho příběhu plného bolesti a dovolí vám pohnout se v životě kupředu.

Odpustit sám sobě je často těžší, než odpustit někomu jinému. Když si v sobě nesete provinilé pocity za něco, co se stalo v minulosti, tato negativita vám může způsobit nekonečný a vytrvalý pocit nespokojenosti. Největším ze všech uzdravení je právě tohle odpuštění. 

"Odpuštění je dar, který dáváte sami sobě."

 (Z knihy: Svoboda - Brandon Bays)