STRACH A ODVAHA

 Odvaha neznamená nemít strach, ale něco udělat, přestože strach máme.

Odvaha také znamená někdy jenom naslouchat a nemluvit, anebo říci pravdu, třebaže by člověk raději změnil téma. Být odvážný znamená vyjadřovat své pocity, když jsme smutní, vystrašení nebo ranění.

Mám strach? Musím si dovolit mít strach. Strach je součást života. Mohu se něčeho bát, a přesto udělat, co se udělat má. Právě to dělá ze života dobrodružství. Strach není zeď, je to mlha, kterou můžeme projít. Tím, že se svému strachu postavím a projevím odvahu, učím se reagovat na jiné situace v životě sebevědoměji.

Z knihy: Moudrost starých psů - Elli H. Radingerová 

VODA MEZI PRSTY

 

Vodu neudržíš dlouho v dlaních,
unikne ti mezi prsty.

Pravdu neudržíš v mysli,
unikne ti mezi myšlenkami.

Vody se zmocníš jen tak, že jí vypiješ
a stane se součástí tvého těla.

Pravdy se zmocníš tak, že jí budeš žít
a stane se součástí tvého srdce.

(moudrosti starého Irska)

TO JE ŽIVOT - KDYŽ JSEM ZAČAL SKUTEČNĚ MILOVAT SÁM SEBE

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, dokázal jsem poznat, že psychická bolest a utrpení je pro mne jen varováním, abych nežil proti své vlastní pravdě. Dnes vím, že se tomu říká být pravdivý.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, pochopil jsem, jak moc druhého zahanbuje, když mu vnucuji svá přání, ačkoli vím, že na to není vhodná doba, ani na to není ten člověk připravený, i kdybych tím dotyčným byl já sám. Dnes vím, že se tomu říká sebeúcta.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, přestal jsem toužit po jiném životě a dokázal vidět, že všechno kolem mně je výzvou k růstu. Dnes vím, že se tomu říká zralost.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, pochopil jsem, že vždycky a při každé příležitosti jsem ve správný čas na správném místě a že všechno, co se děje, je správné. Od té doby jsem mohl být klidný. Dnes vím, že se tomu říká vyrovnanost.

Když jsem začal milovat sám sebe, přestal jsem se okrádat o volný čas a dělat velkolepé plány do budoucna. Dnes dělám jen to, co mě baví a působí mi radost, co miluji a co potěší mé srdce, dělám to po svém a svým vlastním tempem. Dnes vím, že se tomu říká poctivost.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, zbavil jsem se všeho, co pro mě nebylo zdravé. Jídla, lidí, věcí, situací, a především toho, co mě neustále stahovalo dolů, pryč ode mě samotného. Zpočátku jsem to nazýval zdravým egoismem. Dnes však vím, že to je sebeláska.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, přestal jsem chtít mít vždycky pravdu. Tak jsem se méně často mýlil. Dnes vím, že se tomu říká být prostý.

Když jsem skutečně miloval sám sebe, nechtěl jsem už žít dál minulostí a starat se o svou budoucnost. Teď žiji už jen v tom okamžiku, kde se koná VŠECHNO. Tak dnes prožívám každý den a říkám tomu důkladnost.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, uvědomil jsem si, že ze mě mé myšlení může dělat ubohého a chorého člověka. Když jsem však povolal na pomoc sílu svého srdce, dostal jsem rozum významného partnera. Tomu spojení říkám dnes moudrost srdce.

Nemusím se už obávat sporů, konfliktů a problémů se sebou samým a s ostatními, protože dokonce i hvězdy se spolu někdy srazí a vzniknou tak nové světy. Dnes vím, že to je život.

Charlie Chaplin, 16. dubna 1959

MNICH A KRÁL 

Krále velice zaujal prostý nevinný život jednoho budhistického mnicha a postupně ho přijal jako svého učitele. Nechal jej sledovat - byl to velmi rafinovaný muž. Pak se zeptal na mnichův charakter: „Existují v jeho životě nějaké trhliny?“ Jeho detektivové jej informovali: „V životě toho muže nejsou žádná temná místa, je naprosto čistý, prostý. Je skutečně svatý, je to Buddha.“ Král šel za mnichem, dotkl se jeho nohou a řekl: „Pane, zvu vás, abyste přišel do mého paláce a žil tam. Proč žijete tady?“ 

Král ve svém nitru cítil a očekával, že třebaže toho světce pozval do svého paláce, mnich to odmítne, že například řekne: „Ne, jsem prostý muž. Jak bych mohl žít v paláci?“ Přesto ho však zval! Všimněte si, jak komplikovaná je lidská mysl. Král ho pozval a očekával, že kdyby mnich pozvání přijal, velmi by ho to potěšilo. V jeho mysli však byl i jakýsi spodní proud, který ho přesvědčoval o tom, že mnich, pokud je opravdový světec, odmítne a že řekne: „Ne, jsem prostý muž, budu žít pod stromem - to je můj život. Opustil jsem svět, vzdal jsem se jej a nemohu se k němu znovu vrátit.“ Mnich byl však opravdový světec - musel to být budha. Odpověděl králi: „Dobře, kde mám kočár? Poskytni mi svůj kočár a já do tvého paláce přijedu. Člověk, který přichází do paláce, musí mít samozřejmě jistý styl. Nabídni mi svůj kočár.“

Král byl naprosto šokován. Říkal si: „Ten muž je nejspíš podvodník, šejdíř. Zdá se, že všechnu svou prostotu pouze předstíral, aby mě získal na svou stranu“. Jenže už bylo příliš pozdě. Pozval ho a nemohl vzít zpět své slovo. Byl to muž - samuraj, válečník, velký král. Řekl si: „Dobře, prohrál jsem. Ten muž nestojí za nic - dokonce se ani nesnažil, abych jej přesvědčoval. Měl to odmítnout!“ Nechal přivést kočár, nebyl však šťasten ani neměl radost. Zato mnich se radoval! Posadil se do kočáru jako král. Král se posadil do kočáru a byl velmi smutný. Vypadal poněkud hloupě. Lidé na ulicích jej sledovali: „Co se to děje? Ten nahý fakír?!“ A mnich skutečně seděl jako císař, zatímco král vypadal ve srovnání s ním velmi nuzně. Mnich překypoval radostí, byl přímo v extázi. A čím byl nadšenější, tím byl král smutnější. Říkal si: „Jak se teď toho člověka zbavím? Chytil jsem se do jeho sítí. Všichni ti detektivové a špehové jsou hlupáci - nepoznali plán toho člověka. Seděl pod stromem celá léta, aby krále upoutal!“ Všechny tyto myšlenky krále napadaly.

Král nechal pro světce připravit tu nejlepší komnatu, kdyby se rozhodl přijít do jeho paláce. Jenže nevěřil tomu, že by přišel. Tady vidíte rozpolcenost lidské mysli: „děláte jednu věc, ale předpokládáte, že se stane něco jiného. Kdyby byl ten muž lstivý, prostě by odmítl. Řekl by: Ne! “Král nechal připravit nejlepší komnatu. Světec do ní vstoupil - předtím proseděl tři roky pod stromem - a pravil: „Přineste mi toto a tamto. Když máte žít v paláci, musíte žít jako král!“ Král byl čím dál víc zmatený. Samozřejmě pozval toho muže, takže ať si řekl o cokoliv, bylo mu to přineseno. Pro krále to však bylo těžké, každý den těžší, protože ten světec začal žít jako král - ve skutečnosti žil ještě lépe než král, neboť král měl starosti, zatímco světec žádné. Užíval si zahrady a bazénu a neustále jen odpočíval. A král si myslel: „Ten muž je parazit!“ 

Jednoho dne to pro něj začalo být neúnosné a řekl o tom onomu mnichovi. Světec vyšel ze zahrady na ranní procházku. Král šel za ním a pravil: „Chci vám něco říct.“ Světec odpověděl: „Ano, já vím. Chtěl jste mi to říct, jakmile jsem přijal vaše pozvání. Proč jste tak dlouho čekal? Zbytečně jste trpěl. Vidím, že jste posmutnělý. Už za mnou nechodíte. Nepokládáte mi obtížné metafyzické, náboženské otázky, které jste mi pokládal, když jste sedával pod stromem. Já vím - jenže proč jste promarnil šest měsíců? Měl jste se mě na to zeptat okamžitě a věci by se uspořádaly. Vím, na co se mě chcete zeptat, ale ptejte se!“

Král řekl: „Chci se zeptat pouze na jednu věc. Jaký je nyní rozdíl mezi mnou a vámi? Žijete ještě luxusněji než já! Já musím pracovat, mám starosti, mám veškerou zodpovědnost, zatímco vy nepracujete, nemáte starosti ani žádnou odpovědnost. Žárlím na vás! A přestal jsem za vámi chodit, protože si myslím, že mezi mnou a vámi není žádný rozdíl. Já jsem majetný, ale vy jste majetnější než já! Každý den vyžadujete, aby vám připravili zlatý kočár! Chcete se procházet přírodou. Chcete, aby vám donesli to a ono! A jíte jen delikatesy. Oblékl jste se a nosíte ty nejlepší šaty. Tak jaký je mezi námi dvěma rozdíl?“ Světec se zasmál a řekl: „To je otázka, kterou mohu zodpovědět, jedině pokud se mnou půjdete. Pojďme se projít mimo hlavní město.“ 

Král ho následoval. Přešli řeku a pokračovali dále. Král se znovu a znovu ptal: „Co to má za smysl chodit ještě dál? Proč mi neodpovíte teď?“ Světec na to říkal: „Chvilku počkejte. Hledám správné místo, kde bych vám mohl odpovědět.“ Nakonec došli až k úplné hranici země a král řekl: „Už je čas, abyste mi odpověděl, jsme na hranici říše.“

A světec řekl: „To jsem přesně celou dobu hledal. Nyní se už nevrátím. Jdete se mnou, nebo se vrátíte zpátky?“ Král odvětil: „Jak bych mohl jít s vámi? Mám své království, svůj majetek, své manželky a děti - jak bych mohl jít s vámi?“ A světec mu odpověděl: „Už vidíte ten rozdíl? Já prostě jdu a ani se nepodívám zpět. Byl jsem v paláci, žil jsem obklopen všemožným přepychem, ale nejsem majetnický. Vy jste majetnický. A v tom je ten rozdíl. Já odcházím.“Svlékl se do naha, podal králi oděv a pravil:„ Vezměte si šaty, které jste mi půjčil, a buďte znovu šťasten.“

Král pochopil, že byl hloupý. Ten muž byl mimořádný, vzácný drahokam. Padl mnichovi k nohám a prosil: „Nechoďte pryč. Vraťte se. Nerozuměl jsem vám. Dnes jsem pochopil, v čem spočívá rozdíl mezi námi dvěma. Ano, jste opravdu svatý muž.“Světec odpověděl: „Mohu se vrátit, ale pamatujte si, že budete znovu smutný. Já nevnímám rozdíl mezi tím, zda půjdu sem nebo tam, jenže vám to přinese znovu smutek. Nechte mě, ať z vás udělám šťastného člověka. Nepůjdu s vámi, odcházím.“

Čím pevněji trval mnich na tom, že odejde, tím naléhavěji jej král žádal, aby se s ním vrátil zpět. Světec ale řekl: „Jednou to stačilo. Poznal jsem, že jste hlupák. Mohu jít s vámi, ale ve chvíli, kdy to vyslovím, uvidím ve vašich očích staré myšlenky. Možná mě chcete zase jen ošálit. Třeba je to jen prázdné gesto, když mi dává své šaty a říká, že odchází. Chce mě znovu ohromit. Pokud půjdu s vámi, znovu propadnete zoufalství. A já z vás nechci udělat zoufalého člověka.“ 

Zapamatujte si ten rozdíl: rozdíl nespočívá v majetku, který vlastníte, nýbrž ve vztahu k tomuto majetku - ve vaší majetnickosti. Prostý není člověk, který nevlastní nic, prostý je člověk, jenž není majetnický, který se nikdy neohlíží zpátky.

OSHO (kniha o EGU)

ŠALOMOUNOVO PODOBENSTVÍ

Jedno z nejmoudřejších podobenství Šalamounových.

Je v něm obsažena všechna moudrost světa…

Jednou, když král Šalamoun sešel dolů z hory, kde vítal východ slunce, lidé shromáždění na jejím úpatí se ho tázali:

- Jsi zdrojem našeho osvícení. Tvá slova dokážou měnit lidská srdce. A tvoje moudrost zasáhne každý rozum. Dychtíme ti naslouchat.

Řekni nám, pane, kdo jsme?

Král se usmál a řekl jim:

- Jste světlem světa. Jste hvězdami. Jste chrámem pravdy. V každém z vás je celý vesmír. Usídlete rozum ve svých srdcích, ptejte se svých srdcí a naslouchejte prostřednictvím své lásky.

V čem je smysl života?

- Život je cesta, cíl i odměna. Život je tancem lásky. Jste předurčeni zářit. BÝT je veliký dar světu. Váš život je příběhem Vesmíru. Proto je život krásnější nade všechny teorie. Pokládejte život za svátek, neboť život je cenný sám o sobě. Život se skládá z přítomnosti. A smyslem přítomnosti je být v přítomnosti.

Proč nás pronásledují neštěstí?

- Co jste zasili, to také sklízíte. Neštěstí jsou vaší volbou. Bída je lidský výtvor. A žal je plodem nevědomosti. Obviňujete a ztrácíte sílu, přejete si a rozséváte štěstí. Probuďte se, neboť ubohý je ten, kdo si není vědom sám sebe. Chudý je ten, kdo nadarmo plýtvá časem. Neměňte svůj život ve zkřehlé bytí. Nedovolte davu, aby zahubil vaši duši. Ať bohatství není vaším prokletím.

Jak se dá překonat neštěstí?

- Neodsuzujte sami sebe. Jste božská stvoření. Nesrovnávejte a nerozdělujte. Buďte za vše vděčni. Radujte se, vždyť radost činí zázraky. Milujte se, protože kdo miluje sebe, toho milují všichni. Buďte vděčni za nebezpečenství, neboť smělí získávají blaženost. Přebývejte v radosti a neštěstí vás mine. Vyslovujte přání, ale nesmlouvejte s Bohem. A vězte, že vděčnost je nejlepší modlitbou a štěstí tou nejlepší potravou duše.

Jaká je cesta ke štěstí?

- Šťastni jsou milující, šťastni jsou vděční. Šťastni jsou mírumilovní. Šťastni jsou ti, kdo nalezli ráj v sobě samých. Šťastni jsou ti, kdo s radostí dávají a také ti, kdo s radostí dary přijímají. Šťastni jsou ti, kdo hledají. Šťastni jsou, kdo se probudili. Šťastni jsou ti, kdo naplňují své předurčení. Šťastni jsou ti, kdo poznali soulad. Šťastni jsou, kdo přebývají v harmonii. Šťastni jsou ti, kdo uzřeli krásy světa. Šťastni jsou ti, kdo se otevřeli slunci. Šťastni jsou, kdo plynou jako řeky. Šťastni jsou, kdo jsou připraveni přijmout štěstí. Šťastni jsou ti, kdo jsou moudří. Šťastni jsou, kdo si uvědomují sami sebe. Šťastni jsou, kdo milují sami sebe. Šťastni jsou ti, kdo chválí život. Šťastni jsou ti, kdo tvoří. Šťastni jsou ti, kdo jsou svobodní. Šťastni jsou ti, kdo odpouštějí.

V čem je tajemství hojnosti?

- Váš život je největším pokladem v klenotnici světa. Vaše vnitřní bohatství je nevyčerpatelné a hojnost kolem vás nekonečná. Svět je sdostatek bohatý, aby byl bohatý každý z vás. Proto čím více dáváte, tím více dostáváte. Štěstí stojí na prahu vašeho domu. Otevřete se hojnosti. A změňte všechno ve zlato života. Šťastní lidé nacházejí bohatství sami v sobě.

Jak máme na světě žít?

- Pijte z každého okamžiku svého života, vždyť neprožitý život rodí smutek. A vězte, že co je uvnitř, to je i venku. Mrak světa je zplozen mrakem v srdci. Štěstí je východem slunce. Osvícení je září tisíce sluncí. Šťastni jsou ti, kdo dychtí po světle.

Jak máme získat harmonii?

- Žijte prostě. Nikomu neškoďte. Nezáviďte. Pochyby ať vás očišťují a nezbavují vás síly. Zasvěťte život kráse. Tvořte kvůli tvorbě, ne kvůli uznání. K bližním se chovejte jako k pokladům. Minulost změníte, když ji zapomenete. Přinášejte světu jen nové věci. Naplňte své tělo láskou. Staňte se silou lásky, neboť láska vás oduševní nejvíce ze všeho. Kde je láska, je i štěstí.

Jak dosáhnout dokonalosti života?

- Šťastný člověk dokáže proměnit mnoho jiných. Nešťastní zůstanou otroky, neboť štěstí miluje svobodu. Radost je tam, kde je svoboda. Naučte se umění být šťastným. Otevřete se světu a svět se otevře vám. Kdo mu přestává čelit, stává se vládcem.

Poté král s láskou pohlédl na ně na všechny a dodal: Mnohé vám napoví mlčení… Jen buďte sami sebou!

Žijte v harmonii! Buďte sami sebou!

Převzato z: http:tredoxe.blog.cz

HLEDÁNÍ PEREL MOUDROSTI A POZNÁNÍ

 Jeden student chtěl být stále moudřejší, hledal životní pravdy. Četl knihy filosofické, církevní, přemýšlel o buddhismu, meditoval. Kladl si otázky, co je správné a co špatné a pořád ležel v knihách. Jednou přijel do hlavního města známý Mistr, myslitel a mystik a rychle se rozšířila fáma, že na jeho přednášce rozdává perly poznání a moudrosti. Náš student všeho nechal a vyběhl, jakoby mu šlo o život. Na ulici vběhl přímo pod kola kočáru, koně se splašili, kočár se převrhl a kočí si pochroumal nohu. Když se konečně ze vzniklé změti vymotali, přetáhl ho rozzlobený kočí ještě párkrát bičem. Musel zaplatit škodu a spěchal dále. Pomlácený doběhl k veliké řece, kde převozník právě odcházel a odmítl ho převézt na druhou stranu. Ale za pár zlaťáků mu nabídl loďku, která měla ve dně díru. Převozník ho přesvědčil, že díra je malá a že řeku přejede. Uprostřed řeky však bylo v loďce tolik vody, že se potopila a náš student se téměř utopil, než se dostal na druhou stranu. Pomlácený a zmáčený se dostal do vesnice. Byl bez peněz a nevěděl, co má dělat. Protože strašně toužil po perlách poznání, vplížil se do jedné ze stájí, kde ukradl koně. Kůň byl ale divoký, splašil se a vyrazil šíleným tryskem opačným směrem, než bylo město. Po divoké jízdě pak v lese mladíka shodil. Ten pochopil, že přednášku nestihne, z hrozného neštěstí se rozplakal a vyčerpáním usnul. Ve snu se mu zjevil Mistr a říká mu, že nemusí již nikam spěchat, že perly moudrosti už poznal sám, na vlastní kůži :

• Když se ženeš za svým cílem, nebuď zaslepený a dávej pozor na cestu, ať někomu neublížíš (jako tomu kočímu).

• Když jsi pohlcený nějakou událostí, přesto věř svým smyslům a nenaleť podvodníkům (jako tomu převozníkovi).

• Když se někam chceš dostat, používej čestných prostředků (krádež k nim rozhodně nepatří).

Neuč se z knih, uč se ze života. Uč se z toho, co tě bolí, protože v utrpení je poznání. To, co se ti stalo, nebylo neštěstí, ale mělo by to být osvícení. To jsou moje perly poznání a moudrosti - teď už to víš.

ŘEKA ŽIVOTA 

Řeka života má dva břehy. 

Na každém z nich žije jeden druh bytostí. 

Na jedné straně jsou to bytosti, kterým je život lhostejný a jednoduše si ho užívají, jak mohou.
 

Na druhé straně existují bytosti, které považují život za posvátný, a jejich posláním se stalo chránit ho.
 

Řeka života teče jejich středem.
 

Její břehy obývají tyto dva typy bytostí, avšak i když se zdají být od řeky odděleny, jsou s ní doživotně spojené.
 

Řeka života obsahuje oba typy charakteristik.
 

Je bouřlivou a silnou, a kdyby chtěla, může třeba začít téct opačným směrem.
Ale nač?
 

Zároveň je řeka laskavá, darující životodárnou vodu pro každý svůj břeh, přijímající každého, kdo o ni projeví zájem, smývající přebytečné nánosy na tělech. Kdyby chtěla, mohla by každý den sama omývat nohy bytostem na prvním břehu, které se o svá těla nestarají a chodí po břehu špinavé.
Ale nač, když ji o to nikdo nežádá?
 

Nač, když tím nikomu nepřinese do života radost a naplnění?
 

Staňte se řekou života, a ve svých životech objevíte právě tyto dva typy lidí.
 

Jeden břeh se bude veselit a překřikovat s druhým, který se bude zase snažit dotlačit špinavé těla lidí prvního břehu do vody a ošetřit jejich rány.
 

Staňte se řekou života a darujte životodárnou lásku oběma břehům - nenásilně, něžně a jen když o to sami projeví potřebu.
 

Staňte se řekou života a najdete v sobě klid i sílu, kterou se mnoho z nás marně snaží najít na jednom či druhém břehu.
 

... A možná někdo z lidí na těchto březích díky Vám pochopí, a sám se stane řekou se svými břehy lidí, kteří potřebují pohladit. 

Převzato z https://smejo.wordpress.com

Řeka života má dva břehy.

Na každém z nich žije jeden druh bytostí.

Na jedné straně jsou to bytosti, kterým je život lhostejný a jednoduše si ho užívají jak mohou.

Na druhé straně existují bytosti, které považují život za posvátný a jejich posláním se stalo chránit ho.

Řeka života teče jejich středem.

Její břehy obývají tyto dva typy bytostí, avšak i když se zdají být od řeky odděleny, jsou s ní doživotně spojené.

Řeka života obsahuje oba typy charakteristik.

Je bouřlivou a silnou, a kdyby chtěla, může třeba začít téct opačným směrem.
Ale nač?

Zároveň je řeka laskavá, darující životodárnou vodu pro každý svůj břeh, přijímající každého, kdo o ni projeví zájem, smývající přebytečné nánosy na tělech. Kdyby chtěla, mohla by každý den sama omývat nohy bytostem na prvním břehu, které se o svá těla nestarají a chodí po břehu špinavé.
Ale nač, když ji o to nikdo nežádá?

Nač, když tím nikomu nepřinese do života radost a naplnění?

Staňte se řekou života, a ve svých životech objevíte právě tyto dva typy lidí.

Jeden břeh se bude veselit a překřikovat s druhým, který se bude zase snažit dotlačit špinavé těla lidí prvního břehu do vody a ošetřit jejich rány.

Staňte se řekou života a darujte životodárnou lásku oběma břehům - nenásilně, něžně a jen když o to sami projeví potřebu.

Staňte se řekou života a najdete v sobě klid i sílu, kterou se mnoho z nás marně snaží najít na jednom či druhém břehu.

... A možná někdo z lidí na těchto březích díky Vám pochopí, a sám se stane řekou se svými břehy lidí, kteří potřebují pohladit.

 

 Převzato z https://smejo.wordpress.com 

Více zde: https://cestakduze.webnode.cz/cakry2/reka-zivota/

ÚHEL POHLEDU

 Dva vrabčáci si šťastně našli úkryt před zimou na jednom stromě. Tím stromem byla vrba. Jeden z vrabčáků se uhnízdil na samém vršíčku vrby, zatímco druhý si našel místečko dole, tam, kde se strom začínal rozvětvovat.

Po nějakém čase se chtěl horní vrabec začít kamarádit. Aby začal řeč, zaštěbetal: "Čimčim, jak jsou ty listy krásně zelené!" Vrabec zezdola to však vzal jako provokaci. Suše se ozval: "Jsi snad slepý? Ty nevidíš, že listy jsou bíle?" Horní vrabec se rozzlobil: "Ty sám jsi slepý! Jsou zelené!"

Dolní vrabec se zobákem zvednutým vzhůru rozčileně čimčaroval: "Sázím své peří z ocasu, že jsou bílé. Ty ničemu nerozumíš, jsi blázen!" Vrabec z vršku cítil, jak mu začíná vřít krev, nerozmýšlel se a vrhl se ke svému protivníkovi dolů, aby mu dal co proto. Druhý vrabec si to samozřejmě nenechal líbit, a tak poskakovali proti sobě, peří na krku vzteky naježené. Právě se do sebe chtěli pustit, ale ještě předtím zvedli hlavičky a podívali se vzhůru, aby každý z nich podpořil svou pravdu.

Vrabčák, který sem slétl shora, překvapením jen vydechl: "Čimčim, koukej, ony jsou skutečně bílé." Obrátil se ke svému sokovi a nabídl mu: "Pojď se schválně podívat na ty listy seshora, tam, odkud jsem se na ně díval předtím já." A tak zalétli na vršek vrby a tentokrát začimčarovali společně: "Koukej, ty listy jsou zelené!" 

Nikoho neodsuzujte dřív, než poznáte jeho úhel pohledu.

Zdroj: www.tvujzivot.cz

DVA VLCI

 Jeden večer vzal starý Indián svého vnuka a vyprávěl mu o bitvě, která probíhá v nitru každého člověka. Řekl mu: "synku, ta bitva v každém z nás je mezi dvěma Vlky. Jeden je špatný. Je to ztělesněný vztek, závist, žárlivost, smutek, sobeckost, hrubost, nenávist, sebelítost, falešnost, namyšlenost. Ten druhý je dobrý. Je to ztělesněná radost, pokoj, láska, naděje, vyrovnanost, skromné vystupování, laskavost, empatie, štědrost, věrnost, soucit a důvěra." 

Vnuk o tom všem přemýšlel a po minutě se zeptal: "A který vlk vyhraje?" Starý Indián odpověděl: "Ten, kterého krmíš."