JAK SE ZBAVIT STAROSTÍ A ZAČÍT ŽÍT

6. ČÁST

  Jak si přestat dělat starosti s kritikou

Pamatujte, že když vás zezadu kopají, znamená to, že jste vpředu

Když vás tedy kopou a spílají vám, pamatujte, že se to často děje jenom proto, že ten, kdo vás kope, tím získává na důležitosti. Často to znamená, že se vám něco daří a že si zasloužíte pozornost.

"Malí lidé se nesmírně radují z chyb a poklesků velikánů."

(Arthur Schopehauer)

Jestliže jste v pokušení dělat si starosti s nespravedlivou kritikou, řiďte se pravidlem č. 1:

Pamatujte, že nespravedlivá kritika je často zamaskovaná pochvala. Nezapomínejte, že když vás zezadu kopají, znamená to, že jste vpředu.

Dělejte to takhle - a kritika vám neublíží

Lidé nemyslí na vás ani na mne a nestarají se o to, co se o nás řekne. Myslí sami na sebe - před snídaní, po snídani, a tak dále až do deseti minut po půlnoci. Tisíckrát víc by je zajímala jejich vlastní lehká bolest hlavy než zpráva o vaší nebo mojí smrti.

I když o nás bude lhát, zesměšňovat nás, podrážet, podvádět a vrážet nám nůž do zad jeden ze šesti našich nejbližších přátel, nenechme se zaplavit sebelítostí. Místo toho si připomeňme, že přesně to se přihodilo Ježíšovi. Proč bychom měli my čekat něco lepšího?

Nikdy si nedělejte starosti s tím, co řeknou lidi, dokud jste přesvědčeni, že děláte dobře. Dělejte to o čem jste přesvědčeni, že je správné, protože vás budou kritizovat tak jako tak. Budou vás proklínat, když to uděláte i když to neuděláte.

"Kdybych se měl snažit číst - o odpovědích nemluvě - všechny útoky namířené proti mně, mohl bych to tady celé zavřít a nedělat nic jiného. Dělám to nejlepší, co umím a znám, a chci to tak dělat až do konce. Jestliže mi dá konec za pravdu, nebude na tom, co proti mně říkají, záležet; jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil, nepomohlo by, ani kdyby deset andělů přísahalo, že mám pravdu." (Abraham Lincoln)

Když nás neoprávněně kritizují, zapamatujme si druhé pravidlo:

Dělejte to nejlepší, co umíte, a pak vytáhněte svůj starý deštník a nedovolte, aby vám déšť kritiky stékal za krk.

Hlouposti, které jsem natropil

Každý týden se ptám sám sebe: "Jakých chyb jsem se za tu dobu dopustil? Co jsem udělal dobře a jakým způsobem bych býval mohl svůj výkon zlepšit? Jak se z těchto zkušeností mohu poučit? Občas zjišťuji, že jsem po téhle týdenní inventuře dost nešťastný. Někdy mne překvapí moje vlastní chyby. Samozřejmě, s postupem let těch chyb ubývalo. Tenhle systém sebeanalýzy používaný rok za rokem pro mne udělal mnohem víc než co jiného, o co jsem se kdy pokoušel." (H. P. Howell)

Všichni máme sklon odmítat kritiku a hltat chválu bez ohledu na to, zda je jak kritika, tak chvála opodstatněná. Nejsme logicky, ale citově založená stvoření. Naše logika je jako kánoe z březové kůry vržená na hluboké, temné a rozbouřené moře citů.

Když uslyšíme, že o nás někdo špatně mluví, nesnažme se bránit. Takhle postupuje každý hlupák. Buďme originální - pokorní - a geniální! Vyveďme svého kritika z míry a získejme pro sebe uznání tím, že řekneme: "Kdyby můj kritik znal všechny moje ostatní chyby, kritizoval by mne mnohem tvrději než takhle."

Abyste si přestali dělat starosti s kritikou, řiďte se třetím pravidlem:

Zapisujte si všechny hlouposti, které jste natropili, a kritizujte sami sebe. Jelikož nemůžete očekávat, že budete dokonalí, dělejte to jako E. H. Little: požadujte objektivní, dobře míněnou, konstruktivní kritiku.

(Z knihy: Jak se zbavit starostí a začít žít - Dale Carnegie)