LÁSKA 

znamená

ZBAVIT SE STRACHU

 Existují pouze dvě emoce; jednou je Láska a druhou je strach. Láska je naší opravdovou skutečností. Strach je něco, co si vytvořila naše mysl, a proto je neskutečný. Naše vnímání je obrazem naší mysli. Pakliže je naše mysl naplněna Láskou a mírem, promítají se nám tyto pocity i do našeho vnímání a zážitků. Jestliže je naše mysl naplněna pochybnostmi, strachem a obavami z nemoci, tento stav se promítá do vnějšího světa a tím i do prožívání skutečnosti.

Lásku jako jedinou skutečnost, v níž se odráží zdraví a celistvost, můžeme ztotožnit s vnitřním mírem, a ozdravění můžeme chápat jako oproštění od strachu. Poznat Lásku tedy znamená zbavit se strachu. Často věříme, že strachy minulosti nám pomohou úspěšně předvídat strachy budoucnosti. V důsledku takového myšlení trávíme většinu svého času trápením nad minulostí i budoucností a vytváříme začarovaný kruh strachu, který ponechává jen málo prostoru pro Lásku a radost přítomnosti.

Kdykoliv se tě zmocní pokušení dívat se na svět ve strachu, opakuj si s odhodláním:

 "Nejsem robot, jsem svobodný. Jsem odhodlán dívat se na věci jinak."





Odpuštění je klíčem ke štěstí

Vytkneme-li si dosažení míru mysli jako jediný cíl, získáme nejmocnější motivaci, jakou můžeme mít. Pro získání vnitřního klidu musíme důsledně zachovávat jediný cíl - mír mysli. Stanovíme-li si mír mysli jako jediný cíl, stane se odpuštění jedinou naší povinností. Odpuštění je nástrojem nápravy našeho chybného vnímání a pomáhá nám zbavit se strachu. Jednoduše řečeno - odpustit znamená oprostit se.

Odpuštění napravuje zkreslené vnímání, které nás vzájemně dělí, a umožňuje nám zažít pocit vzájemné jednoty a propojení. Odpustit neznamená postavit se do nadřazené role nebo chovat se tolerantně k někomu, koho nemáme rádi. Odpustit znamená napravit svůj zkreslený dojem, že nám někdo ublížil. Vnitřního klidu dosáhneme, pokud se naučíme promíjet světu i všem jeho obyvatelům a dívat se na každého včetně sebe jako na bezúhonného.

Abychom žili klidně, a nikoliv ve sporech, musíme posunout své vnímání. Namísto toho, abychom viděli ostatní jako útočníky, uvědomíme si, že jednají ze strachu. Vždy dáváme najevo buď Lásku, nebo strach. Strach je ve skutečnosti voláním o pomoc, a proto také vyjadřuje potřebu Lásky. Mír mysli nevychází z potřeby měnit ostatní, ale ze skutečnosti, že je bereme, jací jsou.

Všechno, co dávám, dávám sobě

Dávat znamená dostávat - takový je zákon Lásky. Podle tohoto zákona dáváním získáváme, a co rozdáme, dostáváme současně zpět. Když rozdáváme Lásku bez jakýchkoliv podmínek a očekávání návratnosti, její prameny v nás ještě sílí. Rozdáváním Lásky v sobě tedy zvyšujeme její zásoby a všichni tím jen získávají.

Mír mysli se dostavuje ve chvíli, kdy se plně soustředíme na dávání a nemáme touhu brát ani potřebu měnit své okolí. Dávání vede k pocitu vnitřního klidu a radosti je nezávislé na čase. Dávat znamená šířit Lásku bez podmínek, očekávání a hranic.

Slova, která nám ubližují

Užíváním těchto slov v sobě udržujeme minulost obtěžkanou vinami a budoucnost plnou strachu. Pokud zjistíme, že některé z těch slov užíváme, berme to prostě jako chybu, která se dá napravit, a ne se trápit pocitem viny.

Zde jsou ona slova:

• To nejde
• Nemůžu
• Zkusím
• Omezení
• Kdyby
• Ale
• Avšak
• Těžké
• Musím
• Měl bych
• Pochybuji
• Všechna slova, která nás či ostatní zařazují do nějaké kategorie
• Všechna slova, která by mohla poměřovat či hodnotit nás či ostatní
• Všechna slova, která by mohla posuzovat či odsuzovat nás či ostatní

Ze světa, jak jej vnímám, mohu uniknout tak, že se oprostím od útočných myšlenek

Svět, který vidíme, můžeme změnit tím, že změníme své myšlení. Změnou myšlení vlastně měníme příčinu. Svět sám už se pak následně změní automaticky. Když vnímáme jinou osobu jako útočníka, snažíme se ukrýt před vědomím, že útok, který vnímáme jako přicházející zvenčí, ve skutečnosti vznikl v naší mysli. Když si to uvědomíme, zjistíme, že tyto myšlenky na útok nás vlastně zraňují. Můžeme je pak zaměnit myšlenkami na Lásku, abychom se dále nezraňovali.

Nejsem obětí světa, který vidím

Chceme-li důsledně dosáhnout vnitřního míru, musíme vnímat svět, v němž všichni jsou nevinní. Co se stane, když se rozhodneme považovat ostatní za nevinné? Jak se na ně můžeme podívat z jiného úhlu? Můžeme začít tím, že budeme nahlížet na všechno v minulosti jako nepodstatné, kromě Lásky, kterou jsme prožili. Můžeme se rozhodnout, zda se na svět budeme dívat oknem Lásky či oknem strachu. Znamená to, že si ze světa vybereme krásu a Lásku a dáme přednost vidění lidské síly před slabostí.

Dnes nebudu posuzovat nic, k čemu dojde

Hodnotit a být hodnocen je zvykem z minulosti, který vede při nejmenším k podmíněné lásce, při nejhorším ke strachu. Abychom poznali nepodmíněnou Lásku, musíme se zbavit hodnotitele v sobě. Místo hodnocení musíme uslyšet svůj silný vnitřní hlas, který oznamuje nám i ostatním: "Bezvýhradně miluji a beru tě, jaký jsi."

Nesoudit ostatní je další způsob, jak se zbavit strachu a prožít Lásku. Když se učíme nesoudit druhé - a bezvýhradně je přijímat, aniž bychom je chtěli měnit - můžeme se zároveň učit chápat sebe. Naše myšlení, výroky i reakce se nám vracejí jako bumerang. Pokud vypustíme své soudy ve formě kritiky, hněvu či jiných útočných myšlenek, vracejí se nám zpět. Když se zdržíme soudů a vysíláme pouze Lásku, vrací se nám také.

Příklad

Myslím, že většina z nás se dokáže vžít do role člověka, který jde na večeři do prvotřídní restaurace, kde zjistí, že obsluha je mizerná, servírka nevlídná, nešikovná a nepřátelsky naladěná. Dokážeme se také vžít do spravedlivého hněvu toho člověka, jeho oprávněného rozhořčení, nepřátelských myšlenek i toho, že nenechá servírce spropitné.

Vytknout si vnitřní mír za svůj jediný cíl znamená zbavit se víry, že nás k němu může přivést spravedlivý hněv či rozhořčení. Hněv a útočné myšlenky nám prostě mír mysli nepřinesou.

Zkusme si přehrát tu scénku ještě jednou. Tentokrát našeptám zákazníkovi do ucha, že servírce přede dvěma dny zemřel manžel a že doma má pět dětí, které jsou na ni bezvýhradně odkázány. Nyní může vycítit její strach a volání po Lásce. Může teď pochopit její sílu a oddanost a přehlédnout (prominout) její chování. Projeví se to v jeho láskyplném, chápajícím přístupu, který dá najevo mimořádným spropitným.

Vnější forma je stejná. V prvním případě jsme však události nahlíželi oknem strachu, zatímco v druhém oknem Lásky.

Minulost je za mnou a nemůže mě ovlivňovat

Když si myslíme, že nám v minulosti někdo ublížil, budujeme si zároveň obranu před možným budoucím ublížením. Minulý strach se promítá do budoucna a způsobuje splynutí těchto dvou časových rovin. Pociťujeme-li strach, nemůžeme milovat. Když se oprostíme od strachů minulosti a všem odpustíme, prožijeme Lásku a splynutí se všemi.

Pokud máme vidět svého životního partnera, šéfa nebo spolu pracovníky takové, jací jsou právě teď, nesmíme se na ně dívat přes jejich minulost. 

Jsem odpovědný za to, co vidím.

Své pocity si mohu volit a při této volbě se řídím cílem, jehož chci dosáhnout.

Za všechno, co se mi děje, si mohu sám. Všechno se mi vrací takovou formou, jíž jsem o to žádal.

Šiřte pouze lásku, neboť to je vaše podstata.

(Z knihy: Láska znamená zbavit se strachu -  MUDr. Gerald G. Jampolsky)