Nikdo nepřijde, aby tě zachránil.
Žádný princ na bílém koni ti nebude brát tvé problémy.
Musíš se sama zachránit.
Krok za krokem, den za dnem.
Ukliď dům.
Postarej se o své tělo.
Najdi něco, na čem se dá pracovat.
Něco, co tě udělá šťastnou.
Něco, co se chceš naučit.
Kup si knihy a čti je se srdcem.
Jdi na večeři.
Obleč se do šatů, díky kterým se budeš cítit hezky.
Jen tak, pro sebe.
Nepotřebuješ, aby ti někdo řekl, že jsi hezká.
Nauč se dělat hezké věci pro sebe.
Nauč se zachránit sama sebe....

Charlotte Eriksson

 

Mezi všemi stíny a deštěm, mraky a temnotou, nocemi a jejich trápením, jsou chvíle plné svitu slunce, kterých si musíme umět vážit. Tak jako smutek netrvá věčně, ani tyto okamžiky štěstí nemusejí být napořád. Proto věnujte štěstí ve svém srdci patřičné místo, když k vám přijde, tak jako ho věnujete svému smutku. Není na tom nic sobeckého. Zasloužíte si být šťastní. A okamžiky štěstí přicházejí stejně jako okamžiky smutku. Okamžiky plné slunce a světla přicházejí stejně jako okamžiky deště a tmy. Můžete se rozhodnout koupat se v záři slunce, stejně jako zmoknout v dešti.

Najwa Zebian

"Hleděli dva vězni oknem ven, 

jeden viděl hvězdy, druhý bláto jen."

Přátelé, je to na vaší svobodné vůli, zda se rozhodnete zaměřit svoji pozornost na "hvězdy", anebo na "bláto". Budu vám vyprávět jeden příběh.

Kdysi dávno, v dobách, kdy byla mezi lidmi ještě veliká chudoba, a děti neměly možnost mít své hračky, tak jako je mohou mít dnes, žila na samotě ve skromném domku sama s tatínkem jedna malá holčička. Jmenovala se Leontýnka. Leontýnka si moc přála dostat novou panenku. Tatínek o jejím tajném přání věděl a za ušetřené peníze objednal panenku u kupce, který mu jí měl zaslat v poštovním balíčku na adresu, kde s dcerkou bydlel.

Co se ale nestalo? Stalo se, že místo balíčku s panenkou byl Leontýnce doručený balíček s dětskými berlemi. Leontýnka byla velmi smutná a plakala, když viděla místo nové panenky dětské berle. Tatínek jí obejmul a řekl: "Neplač dcerko. Zrovna tak může teď plakat jiná holčička jako ty, že jí přišla panenka místo berliček, pomocí kterých by mohla chodit. Buď vděčná, že máš zdravé nohy. Můžeš chodit, skákat, běhat i s dětmi dovádět". Když Leontýnka uslyšela slova, kterými se jí tatínek snažil potěšit, tak přestala plakat, usmála se a s radostí se rozeběhla po louce.

A tak to v životě chodí přátelé. Záleží jen na vás, kam zaměříte svoji pozornost, jestli na "hvězdy - zdravé nohy místo chromých", nebo "bláto - berle místo panenky". Jsou to jenom naše úhly pohledu na životní zkušenosti, které nám pak tvoří "hezké" životy, nebo "ošklivé" životy.

S láskou vaše Serafina💓

JAKÉ JE TAJEMSTVÍ ŽIVOTA?

Jaké je TAJEMSTVÍ ŽIVOTA?
To je prosté.
Jít spát, když jsi unavený.
Najíst se, když máš hlad.
Když vidíš někoho blbnout a víš,
že ho zastaví jedině rána pěstí, tak ho praštit.
Taky umět obejmout.
Nebránit se pláči a často se smát.
Jestliže chcete cvičit, cvičte si.

Pokud vám přináší užitek strnulé sezení nebo zpívání manter,

tak jen do toho. Hlavně s tím neotravujte ostatní.

(z románu PLYŠOVÝ BUDDHA,
k dostání na michalcag@seznam.cz)

CESTA VEN ZE ŠÍLENÉHO SVĚTA

 

Studium duchovních nauk musí člověku přinést mír na duši, psychické a fyzické zdraví a vnitřní štěstí. Pokud tomu tak není, pak něco dělá špatně; většinou to, že jeho studium zůstane na teoretické úrovni a neprosákne do jeho praktického každodenního života.

My lidé jsme se dostali do fáze, kdy rozumíme tolika věcem, častokrát i do závratné hloubky, a přesto tomu nejzákladnějšímu a nejdůležitějšímu v životě absolutně nerozumíme, a to sami sobě. Kdo jsme? Čím jsme? - "Neřeš nesmysly a začni se soustředit na to, co je v životě důležité ..." Přesně! Celý život řešíme "věci v životě", a přitom úplně zapomínáme řešit život jako takový! A výsledkem toho je tahle šílená společnost. A buďme k sobě opravdu upřímní. Tahle společnost je šílená a k tomuhle závěru stačí zdravý selský rozum, který nás ještě mimochodem tato společnost nutí stále více potlačovat!

Jak ale utéct z tohoto světa, který nás drží v okovech? Mnozí si myslí, že utečou tím, když prodají svůj majetek a přestěhují se do kláštera, do Himalájí, do domečku v lese. Nebo věří tomu, že kdyby byli bohatí, přesídlí na exotický ostrov, koupí si tam dům, budou trávit zbytek svých dnů pitím drinků na pláži a mnout si ruce, jak na to vyzráli. Jenže útěk od něčeho ještě nikdy nevyřešil žádný problém. A navíc když utečete z města na venkov, z civilizace do exotiky, z ruchu do klidu, budete stále v tomtéž světě a dřív nebo později pocítíte jeho křik, jeho vliv, jeho dosah.

Kam tedy uprchnout? Co dělat, když člověk už nemůže ze života kolem sebe? Kam se obrátit, kde najít útěchu, klid a uzdravení? Je jenom jeden směr správné cesty, a to je cesta zpět k duchu!

Život je naprosto spravedlivý

 

Lidé se nejvíce dopouští té chyby, že jsou naštvaní na osud, který jim přichystal "těžký" život, a místo toho, aby za něj přijali zodpovědnost a začali dělat všechno pro to, aby si dobrými skutky a smysluplným životem tvořili lepší budoucnost, ve své bolesti slepě zraňují ostatní a žijí stylem, "když já ne, tak ani ty!" Tím se však jen noří hlouběji a hlouběji do bludného kruhu stále větší smůly a trápení, dokud se jednou neproberou a nezařadí zpátečku.

A přitom by se dalo vyhnout tolikerému zbytečnému utrpení, kdyby děti byly odmalička poučovány o zákonech karmy a jejich fungování. Cesta ven ze šíleného světa tedy vede údolím pochopení, že nic není náhoda, a co je ještě mnohem důležitější, že život je naprosto spravedlivý!

Hledání vnitřního klidu

Jak se můžeme divit, že jsme unavení, nemocní, nevyrovnaní a nešťastní? Kdy se staráme o svoji duši? kdy si dopřáváme zdravý klid a opravdový odpočinek?

Zastav se člověče, dokud je čas!

 

Není snadné najít vnitřní klid v tomto světě, ale je naivní čekat, že přijde sám, pokud nic nezměníme. Musíme se zastavit. To je krok číslo jedna. Zastavit se. A potom pomalu začít přemýšlet a měnit věci. Ale pozor! Spousta lidí přejde z jednoho extrému do druhého. Dají výpověď v práci, sbalí si kufry a odjedou někam "do klidu" s iluzí, že za jejich vnitřní nespokojenost a prázdnotu může moderní život, který když opustí, všechno se zázračně změní.......

Nemůžeme všichni uprchnout z měst a civilizace, protože by to nic nevyřešilo a nám stejně nepomohlo. Musíme se naučit najít vnitřní klid v sobě, a pak ho začít vyzařovat kolem sebe. Jenom tak dosáhneme toho, že se jednou i velká města promění v oázy klidu a míru, ve kterých bude moderní život veden moudře a duchovně, ruku v ruce s novými technologiemi, stavbami atd.

Pro tuto chvíli ale musíš začít u sebe. Smiř se s tím, jaký je svět kolem tebe. Přijmi ho takový, jaký je, i když se ti v mnohém nelíbí. Dokud s ním budeš bojovat, ničeho nedosáhneš, jenom se vyčerpáš. A až ho přijmeš, začni měnit sám sebe, svoje myšlenky, návyky, vzorce.

Udržování vnitřního klidu je práce na celý život. Přesto však platí, že čím silnější máme vůli a čím lépe ovládáme sami sebe a své myšlenky, tím snazší je pro nás udržet si vnitřní klid. Postupně se harmonie a mír v duši stanou naší přirozeností a bude je zapotřebí silou udržovat jen v případě opravdu velkých životních turbulencí. Není však možné dosáhnout tohoto cíle, jestliže pravidelně nemeditujeme a neposilujeme svou vůli.

 

Buď pozitivní, ale rozumný

Duchovní člověk musí být pozitivní, ale nikdy se nesmí vzdát svého zdravého rozumu. Buď optimistou. Vždy věř tomu, že budoucnost bude lepší než minulost. Neznamená to však, že bychom se měli bát všeho negativního. Ta správná cesta spočívá v tom, že jsme pozitivní, kdykoliv je to možné a neodporuje to našim pocitům. Pokud ti je opravdu zle, přiznej to, klidně si zanadávej a řekni: "Je mi strašně zle!" Trik spočívá v tom, že tuhle větu nebudeš omílat stále dokola, ale hned jí doplníš tvrzením do budoucnosti: "To bude dobré. Za chvíli mi bude líp. Už to odchází. Za chvíli to přejde..."

Myšlenková sebekázeň je alfa a omega duchovního života. Chmurné a pesimistické myšlenky je zapotřebí vykázat z mysli, jakmile se ta objeví. A jestliže neumíš zastavit negativní myšlenky ve své hlavě, protože tě vůbec neposlouchají, pak se to prostě musíš naučit. Musíš začít pracovat na svojí vůli, dělat myšlenková cvičení a krok za krokem posilovat neviditelné (a přesto více než skutečné) svaly ve své mysli. Kde je vůle, tam je i cesta. Zde však jedno důležité varování:

Můžeš potlačit negativní myšlenky, ale nikdy nepotlačuj negativní emoce!

Myšlenky vyvolávají emoce, které už nejsou tak energeticky jemné, nýbrž jsou hrubší a blíží se hmotě. Emoce už mají přímý vliv na hmotu. Dokážou měnit chemii v lidském těle, mohou nás roztřást nebo uklidnit, přivodit nemoc nebo nás uzdravit. Na té nejhmotnější úrovni jsou pak slova a za nimi skutky. Ovšem myšlenka je základem všeho.

Emoce nesmíme dlouhodobě zadržovat nebo je brát na lehkou váhu. Emoce musíme zpracovat! jestliže se už myšlenky proměnily v emoce, vzduch ve vodu (obrazně řečeno), musíme jejich energii někam odvést nebo inteligentně rozpustit. Potlačené emoce vyvolávají celou řadu potíží, které vždy závisí na charakteru člověka a povaze samotných emocí. U někoho se časem dostaví fyzické obtíže a u jiných zase psychické.

Já si to představuji tak, že dokud emoce uznáváme a přijímáme (i když se nám to nelíbí), zůstávají na úrovni našeho vědomí a my o nich máme přehled. Jakmile je ale potlačíme a vystrnadíme, přesunou se na úroveň našeho podvědomí, kam většina z nás za bdělého stavu nemá vůbec přístup, a tudíž nad nimi ztratí zcela přehled i kontrolu. Emoce v podvědomí ovšem dál rostou a bují a nabývají někdy obřích rozměrů. A pak se jednou tato potlačená a shnilá energie někde projeví fyzicky. A jedním si můžeme být zcela jisti - příjemné to určitě nebude!

Je důležité nepotlačovat ani nepopírat své emoce, ale zároveň jim nedovolit se jimi nechat ovládnout. Pracovat se svými emocemi moudře a využívat jejich sílu ve svůj prospěch.

  

 

Sebeláska voní

Chceš-li nastoupit na cestu, která vede ven ze šíleného světa, musíš se začít mít rád. Spousta lidí si dodnes spojuje sebelásku s narcismem, ale tyto dvě věci jsou od sebe velmi vzdálené. Narcismus je nemoc  materialistických povrchních lidí, s láskou nemá nic společného. Sebeláska znamená mít se rád, chovat se k sobě jako ke svému nejlepšímu příteli, být k sobě hodný, chovat se k sobě s úctou.

Buď k sobě hodný a laskavý. Mluv na sebe v duchu i nahlas v druhé osobě. Představ si, že jsi malé, nevinné dítě, a zároveň moudrý, milující rodič. Ať se děje cokoliv, mluv na sebe. Když jsi obklopen lidmi, mluv na sebe v duchu, když jsi sám, mluv na sebe nahlas. Chval se za všechno, co se ti povedlo, motivuj se, říkej si, že se máš rád, oslovuj se svým jménem v takové formě, jaká je ti nejmilejší.

Představ si, že jsi obklopen světlem své vlastní lásky a toto světlo tě pomyslně hladí, prostupuje tvoji auru, vyvolává v tobě pocit jistoty a bezpečí. Když řešíš nějaké problémy, ujišťuj sám sebe, že je úspěšně zdoláš, dodávej si odvahu, sebejistotu, víru v sebe sama. Vrať se na chvíli do svého dětství a představ si, jak by vypadal tvůj ideální, dokonalý rodič, jak by se k tobě choval, co by ti říkal, jak by ses v jeho blízkosti cítil, a pak se začni tímto ideálním rodičem sám sobě stávat.

Dej si však pozor na to, abys svůj vztah k sobě nestavěl na tom, že jsi lepší než druzí. Ve vztahu k sobě samému neřeš ostatní. Úplně je vypusť. Duchovní cesta vede směrem do nitra, a tak nejdůležitější osoba mého duchovního života jsem JÁ. Člověk, který má rád sám sebe, je rád ve společnosti i o samotě. Je sám sobě nejlepším přítelem a partnerem, a proto mu nevadí, pokud zrovna žije "sám", tedy není v žádném partnerském svazku. Jeho uvědomělá a pěstěná láska k sobě samému vyživuje natolik jeho duši, že necítí žádný nedostatek, žádnou vnitřní prázdnotu. Ve svém vnitru se cítí celistvý, a tím neuvěřitelně imponuje ostatním, kteří se tak ještě necítí.

Drzost být sám sebou

Buď sám sebou. Pěstuj odvahu být sám sebou. Neboj se říkat NE a nesouhlasit s kýmkoliv, je-li to zapotřebí. Ve většině případů stačí nesouhlasit v duchu. Tvůj kamarád ti vypráví o tom, co se dozvěděl na nějakém kurzu, a začne ti dávat rady, co musíš dělat, jak musíš žít atd. Ty ale okamžitě víš, že s tím nesouhlasíš, nicméně cítíš, že je zbytečné mu jeho novou pravdu vyvracet, a tak si ho vyslechneš, ale v duchu si řekneš: "Ne, tahle pravda se mi nelíbí, takovou pravdu nechci." Není tedy nutné stát se notorickým odporovatelem a každému říkat, že s jeho pravdou nesouhlasíš. Většinu času není zapotřebí říkat vůbec nic, stačí si myslet. Jen v krajních případech, kdy tě někdo k něčemu tlačí, a ty víš, že nechceš, je nutné jasně a razantně vyjádřit svůj nesouhlas.

Člověk, který má dost drzosti na to, být sám sebou, se nemusí dívat na zprávy, číst noviny, mít "všeobecný přehled", vstřebávat ty mraky a mraky článků začínajících slovy "Vědci zjistili...". Takový člověk si dál rozšiřuje svoje obzory a svojí pravdu, ale po svém, nepotřebuje k tomu mainstreamová média, ani souhlas většiny. Ví, že musí velmi pečlivě filtrovat vše, co přijímá do své mysli, protože co se mu v mysli usadí, tomu začne věřit, a čemu začne věřit, to se mu začne dít.

Božský vesmír a vesmírný Bůh

Všichni hledáme totéž, i když nedokážeme pojmenovat, co TO je. Hledáme to v zábavě, jídle, pití,hrách, sexu, ve sportu, v umění... Hledáme to a nenacházíme, protože kdybychom to našli, byli bychom šťastní a naplnění, nejen na dvě minuty, půl hodiny nebo den, ale napořád. Celý život žijeme s vědomím, že je ještě zapotřebí dosáhnout toho nebo onoho, abychom konečně měli pocit, že teď máme všechno, co potřebujeme, abychom byli naplněni. Jenže když (a pokud vůbec) toho dosáhneme, zjistíme, že ten zvláštní vnitřní tlak, to prapodivné hluché místo v nás stále vibruje a vynucuje si naši pozornost. Rádi bychom ho umlčeli, a někdy se nám to i daří, ale jakmile znovu vystřízlivíme a mysl se utiší, jasně pociťujeme, že nám stále něco schází.

Můžeme získat všechno bohatství a slávu světa, veškerý úspěch, milujícího partnera, úžasnou rodinu, prostě život zalitý sluncem, radostí a zpěvem, a přesto v tichých a intimních momentech samoty ucítíme, že TO JEDNO stále nemáme a stále po něm toužíme, i když pořád nevíme, co TO je.

To, co hledáme, je Bůh. Celý život a po všechny životy hledáme Boha, aniž bychom si to uvědomovali. Hledáme ho všude možně, kde ho nikdy nenalezneme, a tím získáváme cenné zkušenosti a vhled do stále více oblastí, situací a problematik. Tak se postupně stáváme rozumnějšími a moudřejšími a oblastí, které jsme za všechny své životy ještě neprobádali, stále více ubývá. Až jednou, někdo dříve a někdo později, dojdeme k poznání, že jediné místo, kde jsme zatím nehledali, anebo hledali, ale ne dostatečně vytrvale, je naše vlastní nitro, hlubiny vlastní duše. A tak se konečně vydáme na tu správnou a jedinou cestu k Bohu: dovnitř sebe samých. Potom si také uvědomíme, že z bezedné nekonečnosti našeho nitra k nám vždy promlouval hlas, ať tiše či hlasitě, jenž nás vedl, dával nám cenné rady a v každé chvíli nám sděloval, co je správné a co ne.

Kdo hledá, ten najde, neboť kde je vůle, tam je i cesta.

Dobrý člověk musí umět být "zlý"

Dobrý člověk musí být za všech okolností věrný sám sobě, silný a neoblomný a ochotný být i "zlý", bude-li to situace vyžadovat. Musí být připravený na to, že se svými skutky vždy někomu znelíbí, a nesmí o sobě pochybovat ve chvíli, kdy ho ti, kterým nevyhověl, začnou označovat za zlého a bezcitného. Dobro musí být pevné a neoblomné, jinak se změní ve slabost, a slabost nemá sílu konat opravdové dobro. Jestliže člověk koná v naprostém souladu se svým nejniternějším přesvědčením, pak ostatním vždy pomáhá, i když to zvenčí může vypadat přesně naopak. Skutečná dobrota není dělat to, co se zdá být dobré, ale to, čemu věřím,že je správné. 

Je lepší zůstat věrný sám sobě a znelíbit se celému světu, než se všem zavděčit, a zradit sebe sama. Navíc člověk, který všem vždy vyhoví, si nikdy nemůže vážit sám sebe, a ostatní si ho váží o to míň. Zatímco člověk, který je upřímný sám k sobě a ke druhým i za cenu toho, že někoho zraní a zklame, si bude vždy vážit sám sebe a postupně si získá lásku a respekt všech, i těch, které zklamal, neboť všichni instinktivně věříme těm, kteří si věří, máme rádi ty, kteří se mají rádi, a vážíme si těch, kteří si sami sebe váží.

Těžká období

Tak jako po podzimu přichází vždy zima, tak do našeho života opakovaně vstupují těžká období. Někdy přijdou postupně, nenápadně a ve vší tichosti, jindy jsou náhlá a hlučná. Během jejich trvání nás bolí celá duše, pláčeme, trpíme, smutníme nebo jen otupěle zíráme a monotónně přežíváme každý den. Zpočátku doufáme, že těžké období je jen jakýsi omyl, který se rychle vyřeší. Postupně ztrácíme naději a propadáme ještě většímu zoufalství, až nám konečně dojdou síly a my se vzdáme.

Ve chvíli, kdy veškerý náš odpor padl, protože mu došlo palivo, začneme si zvykat a adaptovat se na to, z čeho jsme zpočátku byli nepříčetní a nerudní. rezignovaně začínáme přijímat svůj úděl. V tom těžkém období jsme už tak dlouho, že ho vlastně přestáváme brát jako těžké, čím dál víc nám připadá jako normální. Sem tam se i usmějeme, občas nahlas zasmějeme a naše tělo i duše se pomalu, ale jistě znovu uvolňují z křeče, do které je vrhla změna, která nám byla tolik nepříjemná.

Čas plyne dál a my se postupně vracíme jakoby do svého středového klidu, vnější okolnosti se nám sice nelíbí, ale my čím dál víc docházíme k přesvědčení, že nám přestaly vnitřně vadit, už nás neiritují, jsou nám lhostejné. To, co zpočátku zdálky vypadalo jako ohromná hora, je teď malá hrouda, kterou s klidem dokážeme přejít či přeskočit a jít dál. Právě jsme přestáli těžké období!

"Člověk neví, jak moc je silný,

dokud se neocitne v situaci,

ve které být silný je jediné,

co mu zbývá."

Od přírody jsme líní a pohodlní. Když nás nic nepálí, necítíme potřebu cokoliv měnit. Jenže náš úkol tady na Zemi je se vyvíjet a růst. Jestliže tedy ona Inteligence, která udává takt celému vesmíru, vidí, že jsme začali stagnovat nebo se snad vydali špatnou cestou, přivane do našeho života takové situace a okolnosti, které nás donutí změnit směr, chování, a nakonec myšlení. A o tom ve své podstatě jsou všechna zátěžová období. Někdy drsně a silou, někdy možná jemněji, ale vždy nás nutí, abychom změnili svůj úhel pohledu, rozšířili svoje vědomí a povznesli se sami nad sebe - a dokud to odmítáme udělat nebo jenom prostě neděláme, trpíme.

Těžká období a náročné zkoušky se čas od času nevyhnou nikomu.Otázkou není, jak se jim vyhnout, ale jak se jim postavit. A pokud se k nim stavíme správně, nezničí nás, nýbrž nás posílí a posunou blíž k našemu velkému cíli - k Bohu.

Ber život zodpovědně, ale nikoliv vážně

Na každou věc existuje 360 úhlů pohledu. Pokud mi něco vadí nebo mě někdo vytáčí, vycházím ze špatného úhlu. Když však začnu otáčet svůj pohled a hledat, dřív nebo později naleznu úhel, ze kterého mi to či ono vadit přestane. Jedině tak najdu opravdový vnitřní klid v dané záležitosti.

Je ovšem jasné, že jakmile vnitřně vyřeším jednu věc, objeví se jiná, jejíž existenci jsem možná ani netušil. Takový je ale už život. Jedna zkouška za druhou. Je však dobré, že s každou další zvládnutou zkouškou jsme silnější a moudřejší, a tak je naše cesta stále lehčí a veselejší, i když ne vždy zcela jednoduchá.

Uč se nalézt a udržet si vnitřní rovnováhu. Vždycky budou přicházet údery, které tě z ní vyhodí, ale poctivým snažením dosáhneš toho, že doba, kterou budeš v rovnováze, bude čím dál delší, a návraty do ní čím dál rychlejší.

Všichni máme v životě nějaké povinnosti. Nebrat život vážně neznamená, že tyto povinnosti budeme zanedbávat, nýbrž že si při jejich plnění udržíme od nich zdravý odstup tak, aby nedosáhly na naši vnitřní rovnováhu a klid.

Brát něco vážně neznamená nutně dělat to dobře a dělat něco dobře neznamená nutně brát to vážně.

Neber život vážně a uvidíš, že ho budeš žít lépe.

Smiř se s tím, že i když budeš jednat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, vždy se objeví lidé, kteří tě z něčeho budou obviňovat a za něco kritizovat. Jejich slova se však o tebe musí rozbít jako skleněné kuličky o skálu. Dokud tě dokážou zlá slova druhých rozložit, bude pro tebe těžké udržet si vnitřní rovnováhu a víru v sebe sama. Chvála i kritika na tebe nesmí mít žádný vliv. Střelkou na tvém morálním kompasu je tvé svědomí, a ne hlasy zvenčí.

Snaž se být k ostatním vždy vlídný, shovívavý a trpělivý. Pokaždé, když máš chuť je vnitřně či otevřeně kritizovat (i kdyby právem), zamysli se nad tím, kolik věcí ty sám na sobě ještě musíš zlepšit, a pak zkus čas, který bys věnoval kritice, využít k zlepšování sebe sama. Mít rád všechny lidi, přijímat je takové, jací jsou, a nikdy je nehodnotit a nekritizovat, je jedna z nejtěžších věcí na duchovní cestě.

Jediným smyslem života je, abychom si uvědomili, že jsme duchovní božské bytosti, které vzešly od Boha a k němu se opět musí vrátit. Věnovat se duchovnu tedy není pouhý koníček, který provozujeme ve svém volném čase, zatímco někdo jiný chodí na ryby, jezdí na kole, maluje nebo lepí letadla. Duchovní rozvoj je to jediné, co nás jednou provždy vyvede z temnoty ignorance a věčného koloběhu radostí a smutků, smíchu a pláče, zrození a smrtí. Čím více se mu budeme věnovat, tím rychlejší a kratší bude naše cesta ke splynutí s Bohem.

Někdy se může zdát, že tato cesta je nudná a plná odříkání, ale to je pouhý začátek. To, co nás na ní ještě čeká, je tak vzrušující, fascinující a dechberoucí, že ty nejfantastičtější filmy s všemožnými efekty proti tomu blednou a stávají se černobílou kulisovou pohádkou ve studiu.

Máš na výběr. Buď se dál budeš nechávat hypnotizovat třpytivým pozlátkem tohoto světa, kde žádná radost netrvá věčně a kde štěstí, které ti nabízí, je velmi diskutabilní a zcela pomíjivé, anebo se rozhodneš, že už nechceš být tupým panákem v šíleném davu, a vykročíš směrem tam, kam se kdysi vydali všichni světci, mágové, mystikové, guruové a avatáři, aby konečně objevili to, co se ve vnějším světě nedá nikdy nalézt.

Cesta ze šíleného světa

vede dovnitř sebe sama,

ale končí mnohem, mnohem dál... 

Z knihy: Cesta ven ze šíleného světa - Jan Menděl

PĚT DOHOD

 

 

1. MIŘTE SLOVEM PŘESNĚ 

"Používejte slova přesně. Říkejte pouze to, co si myslíte. Neužívejte slova proti sobě samým, nepoužívejte je ani k pomluvám. Moc slov směřujte k pravdivosti a lásce."

Slova jsou vaším štětcem a váš život představuje plátno. Můžete namalovat vše, co namalovat chcete. To, co svým štětcem vyjádříte, ukazuje, jak vidíte sami sebe i celou realitu. To, co malujete, je váš život, a jak vypadá, bude záviset na tom, jak používáte slovo. Slovo představuje vaši tvořivou sílu a tuto sílu lze zaměřit více než jedním směrem. Jeden směr zasáhne přesný cíl, kde slovo tvoří krásný příběh - váš osobní ráj na zemi. Druhý směr představuje zneužití slova, kdy slovo ničí vše kolem vás a tvoří vaše osobní peklo.

Na samotném počátku stvořil Bůh slovo a to slovo je poslem. Jestliže tedy Bůh stvořil slovo k předávání poselství, a je-li slovo poslem, pak to je to, čím jste vy: poslem, andělem. Slovo existuje díky síle, kterou nazýváme život, záměr nebo Bůh. Tou silou je slovo. Slovo je záměrem, a proto se náš záměr projevuje skrze slovo bez ohledu na to, kterým jazykem hovoříme. Slovo je při tvorbě všech věcí tak důležité, protože posel začíná předávat poselství a z prázdnoty vyvstává veškeré tvoření.

Budete-li naslouchat záměru skrytému za symboly, pochopíte, co se vám snažím sdělit. Přesné zacílení slova je tak důležité, protože tím slovem jste vy, posel. To slovo se týká poselství, které předáváte nejen všem a všemu kolem vás, ale poselství, které předáváte sami sobě.

Používáte-li slovo, abyste tvořili příběh obsahující sebekritiku a sebeodmítání, pak používáte slovo sami proti sobě. To však znamená, že nemíříte přesně. Když míříte přesně, pak si nebudete říkat: "Jsem starý. Jsem ošklivý. Jsem tlustý. Nejsem dost silný. Nikdy to v životě nedokážu." Nebudete své poznání používat sami proti sobě, což znamená, že váš hlas poznání nebude používat slovo, aby vás posuzoval, obviňoval a trestal. Vaše mysl je tak mocná, že si uvědomuje příběh, který tvoříte. Jste-li sebekritičtí, tak vytváříte vnitřní konflikt, který není ničím jiným než zlým snem.

Miřte slovem přesně ve skutečnosti znamená, že nemáte nikdy používat sílu slova proti sobě samým. Zapamatujte si, že vy jste tvůrcem svého vlastního životního příběhu. Jen si představte ten příběh, který si pro sebe vytvoříte, budete-li slovem mířit přesně. Budete pro sebe slovo používat směrem zacíleným na pravdivost a lásku. Budete používat slovo k vyjádření skutečnosti v každé myšlence, v každém činu, v každém slově, které použijete k charakteristice sebe sama, k popisu svého vlastního životního příběhu. A co bude výsledkem? Mimořádně krásný život. Jinak řečeno, budete šťastní.

Jak vidíte, přesné používání slov sahá hlouběji, než by se mohlo na první pohled zdát. Slovo je ryzím kouzlem a až si první dohodu osvojíte, kouzla se ve vašem životě budou zkrátka dít.Vaše cíle a přání se snadno splní, neboť neexistuje žádný odpor, žádný strach, ale pouze láska. Pocítíte v sobě mír a ve všech směrech si vytvoříte svobodný a naplněný život. 

 

2. NEBERTE SI NIC OSOBNĚ

"Nemusíte se zabývat názory druhých lidí. To, co ostatní lidé říkají a dělají, není nic jiného, než projekce jejich vlastní reality, jejich vlastního snu. Pokud se osvobodíte od názorů a jednání ostatních lidí, nebudete již zbytečně trpět."

Když se narodíme, neexistují v naší mysli žádné symboly, máme však mozek a máme oči a náš mozek již zachycuje obrazy, které vyvstávají ze světla. Začínáme světlo vnímat, obeznamujeme se s ním a reakce našeho mozku na světlo se stává nekonečnou hrou obrazů v naší představivosti, v naší mysli. Sníme. Podle Toltéků je celý náš život snem, protože mozek je naprogramován tak, že čtyřiadvacet hodin denně sní.

Představivost má tak obrovskou moc, že nás na mnohá místa bere s sebou. Ve své představivosti vidíme věci, které druzí lidé nevidí. Slyšíme také věci, které druzí lidé neslyší, anebo možná neslyšíme, záleží na tom, jakou formou sníme. Představivost dává obrazům, které vidíme, pohyb, ale obrazy existují pouze v mysli, ve snu.

Představte si, že se díváte do zrcadla. V zrcadle je celý svět různých objektů, ale vy víte, že to, co vidíte, je pouhý odraz skutečnosti. Vypadá to, jakoby to bylo opravdové, jakoby to byla skutečnost, ale není to opravdové a není to ani skutečnost. Pokusíte-li se objektů v zrcadle dotknout, dotknete se jen povrchu zrcadla. To, co v zrcadle vidíte, je pouhý obraz reality, což znamená, že se jedná o virtuální realitu či sen. A je to stejný druh snu, který lidé sní, když je jejich mozek vzhůru. Proč? protože to, co v zrcadle vidíte, je kopií reality, kterou si tvoříte pomocí schopnosti svých očí a svého mozku. Je to obraz světa, který si budujete ve své mysli. Jde tedy o obraz toho, jak vaše vlastní mysl realitu vnímá.

Vše, co vnímáte, je odrazem toho, co je skutečné, právě tak jako odrazy v zrcadle, až na jeden důležitý rozdíl. Za zrcadlem nic není, ale za vašima očima je mozek, který se vše pokouší pochopit. Váš mozek vše, co vnímáte, interpretujete podle významu, který každému symbolu dáváte, podle struktury vašeho jazyka, podle poznání, které bylo do vaší mysli naprogramováno. Vše, co vnímáte, se filtruje skrze váš kompletní systém přesvědčení. A výsledkem interpretování vnímaných jevů prostřednictvím všeho, čemu věříte, je váš osobní sen. To je způsob, jakým si ve své mysli tvoříte celou virtuální realitu.

Mnoho mistrů již zmínilo, že každá mysl představuje jeden svět, a je to tak. Svět, o němž si myslíme, že jej vidíme okolo nás, se ve skutečnosti nachází uvnitř nás. Jsou to obrazy v naší představivosti. Je to sen. Neustále sníme. Na celém světě lidé říkají: "Život je sen." Otázkou ale je, jsme si toho vědomi?

Když si nejsme vědomi toho, že naše mysl stále sní, je snadné obviňovat všechny a všechno kolem nás všech těch zkreslených obrazů našeho osobního snu, ze všeho, co nás v životě nutí trpět. Když si uvědomíme, že žijeme ve snu, který si my umělci, tvoříme, učiníme tak obrovský krok v našem vlastním vývoji, protože nyní dokážeme za své tvoření převzít zodpovědnost. Vědomí, že naše mysl stále sní, nám poskytuje klíč ke změně našeho snu v případě, že nám nepřináší radost.

Neberte si nic osobně představuje krásný nástroj pro interakce s vaším vlastním druhem, člověka s člověkem. A to je důležitá vstupenka k osobní svobodě, neboť svůj život nemusíte řídit podle názorů druhých lidí. Toto vás skutečně osvobozuje! Můžete dělat, cokoliv chcete s vědomím, že cokoliv uděláte, se netýká nikoho jiného kromě vás. Jediný člověk, který musí mít zájem o váš příběh, jste vy. Takové vědomí mění vše. Zapamatujte si, že vědomí skutečnosti je prvním krokem k sebeovládání a to je to, co právě teď děláte. Připomíná se vám skutečnost.

Teď, když tento fakt chápete, teď když si uvědomujete, jak byste si mohli dál brát něco osobně? Jakmile pochopíte, že všichni lidé žijí ve svém vlastním světě, ve svém vlastním filmu, ve svém vlastním snu, pak druhá dohoda bude pro vás záležitostí čistě zdravého rozumu: Neberte si nic osobně.

3. NEVYTVÁŘEJTE SI ŽÁDNÉ DOMNĚNKY

"Buďte odvážní a vyjadřujte svá přání a ptejte se na to, na co chcete znát odpověď. Komunikujte s ostatními, abyste se vyhnuli nedorozumění, smutku a napětí. Jen s pomocí této jedné dohody můžete proměnit svůj život k lepšímu."

Jak se vyvíjíme a rosteme, učíme se tolika lžím, že se tím celá konstrukce našich lží stává velmi komplikovanou. A děláme si to ještě komplikovanější, protože myslíme a věříme tomu, co si myslíme. Vytváříme domněnku, že to, čemu věříme, je absolutní pravda a nikdy nás ani nenapadne, abychom vzali v úvahu, že naše pravda je relativní pravdou, virtuální pravdou. Obvykle se zdaleka ani neblíží jakémukoliv druhu pravdy, nicméně je jí nejblíže tak, jak se k ní můžeme dostat, aniž bychom si vše uvědomovali.

Vytvářením domněnek si jen říkáme o problémy, protože většina domněnek není pravdou, ale jsou fikcí. Jedna velká domněnka, kterou si vytváříme, je, že vše v naší virtuální realitě je pravdivé. Další velká domněnka, kterou si vytváříme, je, že vše ve virtuální realitě všech ostatních je pravdivé. Nu, teď už víte, že žádná z virtuálních realit pravdou není!

Vytváření domněnek a to, že si je následně bereme osobně, je začátkam pekla na tomto světě. Domněnky nejsou nic jiného než lži, které říkáme sami sobě. Uvědomte si, že téměř vše, co sami sobě říkáte, je domněnka. Tím, že si nebudete vytvářet žádné domněnky, získáte imunitu v interakcích, které máte sami se sebou, s vaším hlasem poznání, či s tím, co nazýváme myšlením. Vytváření domněnek se týká čistě jen myšlení. Příliš myslíme a myšlení vede k domněnkám. Pokud přestaneme myslet a stále si něco vysvětlovat, ochrání nás to před vytvářením domněnek.

Existuje tolik věcí, které si mysl nedokáže vysvětlit, a tak si klademe všechny možné otázky. Neustále však něco předpokládáme, místo toho, abychom se ptali, když něco nevíme. Pokud se budeme jen ptát, nebudeme si muset vytvářet domněnky. Vždycky je lepší se zeptat a mít jasno. Pokud si nebudeme vytvářet žádné domněnky, můžeme naši pozornost zaměřit na pravdu, nikoliv na to, co si myslíme, že je pravda. Potom uvidíme život takový, jaký je, nikoliv takový, jaký jej vidět chceme. Když nebudeme věřit naším vlastním domněnkám, zjistíme, že síla našeho přesvědčení, kterou jsme do nich vložili, se k nám vrátí. Když všechnu tu energii, kterou jsme vložili do vytváření domněnek, získáme zpět, můžeme ji využít k tomu, abychom si vytvořili nový sen: náš osobní ráj. Nevytvářejte si žádné domněnky.

 

4. VŽDY DĚLEJTE VŠE, JAK NEJLÉPE DOVEDETE

"To nejlepší z vás závisí na tom, jak se cítíte. Za jakýchkoliv okolností dělejte vše, jak nejlépe dovedete, a to je vše. Nic víc a nic míň. Nebudete tak již soudit sebe sama a ani se zneužívat či litovat."

Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete je dohoda, kterou zvládne každý. To nejlepší z vás je ve skutečnosti jediná věc, kterou dokážete udělat. A to nejlepší z vás neznamená, že někdy to bude osmdesát procent a někdy jen dvacet procent. Vždy všemu dáváte sto procent - to je vaším záměrem - pouze to nejlepší z vás se vždy mění. Od jednoho okamžiku ke druhému, nikdy nejste stejní. Jste živí a neustále se měníte a to nejlepší z vás se také od jednoho ke druhému okamžiku mění.

To nejlepší z vás bude záviset na tom, zda se cítíte fyzicky unavení či silní. To nejlepší z vás bude záviset na tom, jak se cítíte po stránce emoční. To nejlepší z vás se časem změní, a zatímco si budete zvykat na praktikování čtyř dohod, to nejlepší z vás bude mít tendenci se zlepšovat.

Čtvrtá dohoda umožňuje, aby se první tři dohody proměnily v hluboce zakořeněné návyky. Opakování a praxe z vás udělají mistra. Nemyslete si však, že tyto dohody dokážete ovládnout ihned. Nemyslete si, že vždy budete mířit slovem přesně, anebo že si nikdy nebudete brát nic osobně, anebo že si nikdy nebudete vytvářet žádné domněnky. Své zvyky máte v mysli příliš silně a pevně zakořeněné. Zkrátka jen dělejte vše, jak nejlépe dovedete.

Tato dohoda vám pomáhá stát se uměleckými mistry. První tři dohody náleží do sféry virtuální reality. Čtvrtá dohoda se nachází ve sféře hmoty. Znamená jednat a praktikovat a praktikovat, dokud se nestanete mistrem snění. Tím, že znovu a znovu děláte vše, jak nejlépe dovedete, se nakonec stanete mistry v umění transformace. Mistrovství transformace je druhým mistrovstvím umělce, jež můžete jasně rozpoznat ve čtvrté dohodě. Když ze sebe vždy dáváte to nejlepší, pak jednáte, transformujete se, měníte sen svého života.

Cílem druhého mistrovství je čelit tomu, čemu věříte a transformovat to, čemu věříte. Mistrovství dosáhnete tím, že své dohody změníte a podle sebe přeprogramujete svou vlastní mysl. Výsledek, kterého chcete dosáhnout, je svoboda žít svůj vlastní život místo života podle systému přesvědčení. Když už ten zákoník ve vaší mysli není, pak už v ní není ani tyran, soudce, ani oběť.

Čtyři dohody vlastně tvoří souhrn mistrovství transformace a mistrovství transformace je procesem odnaučování se tomu, co jste se již naučili. Učíte se uzavíráním dohod a odnaučujete se rušením dohod. Pokaždé, když zrušíte nějakou dohodu, navrátí se k vám síla víry, kterou jste do ní vložili, protože svou energii již nemusíte vynakládat na to, abyste tu dohodu udržovali při životě.

Zapomínáním naučeného začínáte konfrontací s tím, čemu věříte. Jak se budete konfrontovat s tím, čemu věříte? K tomu máte k dispozici pouze jediný nástroj a tím nástrojem je pochybnost. Pochybnost je samozřejmě symbol, ale má obrovskou sílu. Síla vaší pochybnosti představuje výzvu pro každé poselství, které předáváte i přijímáte. Představuje výzvu pro každé přesvědčení ve vašem zákoníku. Postupně zpochybníte veškerá přesvědčení, která ovládají společnost, dokud nezrušíte prokletí všech těch lží a pověr, které váš svět řídí. Pátá dohoda vám poskytne sílu pochybnosti.

 

5. BUĎTE SKEPTIČTÍ, ALE NASLOUCHEJTE

"Nevěřte sami sobě, ani nikomu jinému. Pochybujte o všem, co slyšíte: Je to skutečně pravda? Naslouchejte záměru, který je ukryt za slovy. Jedině tak porozumíte skutečnému poselství."

Z knihy: Pátá Dohoda - Don Miguel Ruiz, Don Jose Ruiz

SYMBOLY A DOHODY

V Bibli existuje krásný příběh, který znázorňuje vztah mezi Bohem a lidmi. V tomto příběhu Adam s Bohem společně obcházejí svět a Bůh se Adama ptá, jak chce vše pojmenovat. Postupně přiděluje Adam jména všemu, co vidí: "Pojmenujme toto stromem. Tomuto dáme název pták. Tomuto budeme říkat květina ..." A Bůh s Adamem souhlasí. Příběh vypráví o vytváření symbolů, vytváření celého jazyka a působí na základě dohody.

Je to jako dvě strany jedné mince. Můžeme říci, že jedna strana představuje čiré vnímání, tedy to, co Adam vidí. Druhá strana představuje význam, který Adam všemu, co vidí, přiřazuje. Máme tu objekt vnímání, který je skutečný a máme tu svou interpretaci skutečnosti, což je pouhý úhel pohledu. Skutečnost je objektivní a nazýváme ji vědou. Naše interpretace skutečnosti je subjektivní a nazýváme ji uměním. Věda a umění jsou jako skutečnost a naše interpretace skutečnosti. Opravdová skutečnost je výtvorem života a jedná se o absolutní skutečnost, neboť je skutečná pro všechny. Naše interpretace skutečnosti je naším výtvorem a jedná se o relativní skutečnost, neboť je skutečná pouze na základě dohody.

Když si toto uvědomíme, můžeme začít chápat lidskou mysl. Všichni lidé jsou naprogramováni tak, aby vnímali skutečnost a k vnímání skutečnosti jazyk nepotřebujeme. K vyjádření skutečnosti však potřebujeme používat jazyk a toto vyjadřování je naším uměním. Nejedná se již o skutečnost, neboť slova jsou symboly a symboly mohou skutečnost pouze popisovat či "symbolizovat". Například, strom vidíme i tehdy, když neznáme symbol "strom". Bez symbolu vidíme pouze nějaký objekt. Ten objekt je opravdový, je to skutečnost a my ji vnímáme. Jakmile jej nazveme "strom", používáme umění vyjádřit úhel pohledu. Použitím více symbolů můžeme strom popsat - každý list, každou barvu. Můžeme říci, že je to velký strom, malý strom, krásný strom, ošklivý strom. Odráží to však skutečnost? Ne, ten strom je pořád stejný.

Naše interpretace stromu bude záviset na naší emoční vazbě vůči stromu a ta bude záviset na symbolech, které používáme k tomu, abychom si v naší mysli strom znovu vytvořili. Jak vidíte naše interpretace stromu nepředstavuje tak přesnou skutečnost. Naše interpretace je však odrazem skutečnosti, její reflexí, a tento odraz je tím, co nazýváme lidskou myslí. Lidská mysl není ničím jiným než virtuální realitou. Není opravdová. To, co je opravdové, je skutečnost. Skutečnost je opravdová pro všechny. Virtuální realita je však naším osobním výtvorem. Je to naše umění a realita je pro nás "opravdová" pouze jako pro jednotlivce.

Všichni lidé jsou umělci, my všichni. Každý symbol, každé slovo je malým kouskem umění. Podle mého názoru, a díky našemu naprogramování, je naším nejlepším uměleckým dílem používání jazyka, kterým si uvnitř své mysli vytváříme celou virtuální realitu. Virtuální realita, kterou si tvoříme, může být ryzím odrazem skutečnosti, nebo může být naprosto zkreslená. Ať je tomu jakkoliv, jedná se o umění. Naše dílo může být naším osobním rájem, anebo se může stát naším osobním peklem. Na tom nezáleží, je to umění. To, co můžeme dělat s uvědomováním skutečného a virtuálního, je však nekonečné. Skutečnost vede k sebeovládání a ke snadnému životu. Zkreslování skutečnosti často vede ke zbytečnému konfliktu a lidskému utrpení. Rozhodující je naše vědomí.

Lidé se vědomí narodí. Rodíme se, abychom vnímali skutečnost, a přitom hromadíme vědomosti a učíme se to, co vnímáme, popírat. Naší praxí je neuvědomovat si a postupně se v tom stáváme mistry. Slovo je pouhé kouzlo a my se jej učíme používat proti sobě samým, proti tvorbě, proti své vlastní přirozenosti. Uvědomováním se nám otevírají oči a my můžeme vidět skutečnost. Když vidíme skutečnost, vidíme vše jen tak, jak to je, a ne jak si myslíme, že to je, ne jak si přejeme, aby to bylo. Uvědomění otevírá dveře k miliónům možností. Jsme uměleckým tvůrcem našeho vlastního života, můžeme si z všech těch možností vybírat.

Když pochopíme, čím lidská mysl je a co dělá, můžeme začít oddělovat skutečnost od virtuální reality, nebo čisté vnímání, které je skutečné, od symboliky, která je umělá. Sebeovládání znamená uvědomování si, a to začíná u uvědomování si sama sebe. Nejprve si musíme uvědomit, co je skutečné, a potom to, co je virtuální, což je to, o čem myslíme, že je skutečné. S takovým uvědoměním víme, že to, co je virtuální, dokážeme změnit tím, že změníme, co si myslíme. Co je skutečné, změnit nemůžeme, a na tom, co si myslíme, nezáleží. 

Z knihy: Pátá Dohoda - Don Miguel Ruiz, Don Jose Ruiz

JAK SE ZBAVIT STAROSTÍ A ZAČÍT ŽÍT

7. ČÁST

 Šest způsobů, jak zahnat únavu a starosti a jak udržet svou energii a odhodlání na výši

Jak si prodloužit život o jednu hodinu denně

Únava často vede ke starostem nebo alespoň způsobuje, že jste ke starostem náchylní. Tím, že zabráníme únavě, tedy můžeme zabránit i starostem.

První pravidlo pro zabránění únavě a starostem zní: Často odpočívejte. Odpočívejte ještě dříve, než se unavíte. Odpočinek je regenerace. V krátkém odpočinku je tolik regenerační schopnosti, že i pětiminutové zdřímnutí pomůže zabránit únavě!

Co vás unavuje a co s tím můžete udělat

"Většina únavy, kterou trpíme, má duševní původ; vyčerpání čistě tělesného původu je ve skutečnosti velmi vzácné." (J. A. Hadfield)

"Sto procent únavy zdravého člověka se sedavým zaměstnáním je způsobeno psychologickými faktory, čímž myslíme citové faktory." (dr. A. A. Brill)

Jaké citové faktory tedy unavují pracovníky v sedavém zaměstnání? Radost? Uspokojení? Ne! Ani náhodou! Nuda, odpor, pocit nedostatečného ocenění, pocit zbytečnosti, spěch, úzkost, starosti - to jsou emocionální faktory, které vyčerpávají duševní pracovníky, vystavují je nebezpečí nachlazení, snižují jejich výkon a způsobují jim pracovní neschopnost vzhledem k bolestem hlavy nervového původu. Ano, jsme unavení, protože naše city vytvářejí v těle nervové napětí.

Jaký je tedy prostředek proti této nervové únavě? Uvolněte se! Uvolněte se! Uvolněte se! Naučte se uvolňovat při práci! Napětí je zvyk. Uvolnění je zvyk. Zlozvyků se lze zbavit a vytvořit místo nich dobré návyky. Jak se máte uvolňovat? Máte začít duší nebo nervy? Ani jedním. Vždycky musíte nejprve uvolnit svaly! Uvolňujte se v okamžicích volna. Nechte tělo, ať je bezvládné jako stará ponožka. Pracujte, pokud je to možné, v pohodlné poloze. Nezapomínejte, že tělesné napětí vytváří bolest v zádech a nervovou únavu. Čtyřikrát nebo pětkrát denně se zkontrolujte a řekněte si: " Nepoužívám při práci svaly, které s ní vůbec nesouvisí?" Na konci dne se sami vyzkoušejte tím, že se zeptáte sami sebe: "Jak moc jsem unavený? Jestliže jsem unavený, není to tou duševní prací, kterou jsem udělal, ale způsobem, jakým jsem ji dělal."

Jak se vyhnout únavě a vypadat stále mladě

1. Veďte si poznámkový blok nebo sbírku výstřižků "podnětné" četby.
2. Nezabývejte se příliš dlouho nedostatky druhých.
3. Zajímejte se o lidi.
4. Než půjdete dnes večer spát, připravte si rozvrh toho, co budete zítra dělat.
5. Vyhýbejte se napětí a únavě. Uvolněte se! Odpočívejte! 

Nic nezpůsobí, že budete vypadat staře, tak rychle jako napětí a únava. Nic nedokáže tolik zatočit s vaší svěžestí a krásou!

Čtyři dobré pracovní návyky, které vám pomohou zabránit únavě a starostem

1. Odstraňte ze svého pracovního stolu všechny papíry, které nepotřebujete pro úkol, jímž se právě zabýváte.
2. Dělejte věci v pořadí podle jejich důležitosti.
3. Když stojíte před problémem, vyřešte ho okamžitě, pokud máte dostatek údajů potřebných k rozhodnutí. Neodkládejte rozhodnutí.
4. Naučte se organizovat, přidělovat práci a dohlížet na ni.

 Jak se zbavit nudy, která vyvolává únavu, starosti a nechuť

Je všeobecně známo, že vaše citové naladění má obvykle mnohem větší vliv na vznik únavy než tělesná námaha. Jen zřídka se unavíme, děláme-li něco zajímavého a vzrušujícího. Nuda je jediný skutečný důvod snižování výkonu. Naše únava bývá často způsobena ne prací, ale starostmi, úzkostí a nechutí. Šťastní lidé jsou ti, kteří musí dělat to, co je baví, protože mají více energie, více štěstí, méně starostí a méně únavy. Tam, kde leží váš zájem, leží i vaše energie.

Rozhodněte se, že budete dělat svou práci tak, jako kdyby vás doopravdy bavila - i když ji nesnášíte. Jednejte "jako bychom" byli šťastní - a tak dále. Jestliže děláte, "jako by" vás práce bavila, tohle drobné předstírání může způsobit, že se váš zájem stane skutečností. Také může zmírnit vaši únavu, vaše napětí a vaše starosti. Náš život je takový, jakým ho dělají naše myšlenky. Tím, že budete správně myslet, můžete zmenšit svoji nechuť ke každé práci.

Jak si přestat lámat hlavu s nespavostí

Třetinu života prospíme - a přitom nikdo neví, co spánek doopravdy je. Víme, že je to zvyk a stav odpočinku, v němž se příroda snaží zaštupovat rozpáraný rukáv své péče, avšak nemáme tušení, kolik hodin spánku každý jedinec potřebuje. Dokonce ani nevíme, jestli vůbec musíme spát! Lámat si hlavu s nespavostí vám uškodí mnohem víc než nespavost sama.

Prvotní nutností pro dobré vyspání je pocit bezpečí. Potřebujeme mít pocit, že se o nás až do rána postará nějaká síla větší než my. Jedním z nejlepších uspávacích prostředků je - modlitba. Svěřme se do rukou Boha - a pusťme to z hlavy. 

Pokud však nevěříte v Boha a musíte na všechno jít přes hmotu, naučte se uvolňovat pomocí tělesných prostředků. Nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je mluvit se svým tělem. Duše a nervy si nemohou odpočinout, dokud jsou svaly napjaté - pokud tedy chceme usnout, začínáme se svaly. V praxi to funguje - položit si pod kolena polštář, abychom uvolnili napětí v nohou, a ze stejného důvodu si zastrčit malé polštářky pod paže. Potom už stačí jen nařídit čelisti, očím, pažím a nohám, aby se uvolnily, a spánek přijde dříve, než se nadějeme.

Jeden z nejlepších léků na nespavost je fyzicky se unavit prací. Když se dostatečně unavíme, příroda nás donutí usnout i v chůzi. Příroda člověka donutí spát i proti jeho vůli. Příroda nám dovolí vydržet bez jídla i bez vody mnohem déle než beze spánku.

A tak, abyste si nedělali starosti s nespavostí, řiďte se  následujícími pravidly:

1. Když nemůžete spát, vstaňte a pracujte nebo si čtěte, dokud se vám nezačne chtít spát.
2. Pamatujte, že nedostatek spánku ještě nikdy nikoho nezabil. Dělat si starosti s nespavostí vám obvykle uškodí daleko víc než samotná nespavost.
3. Vyzkoušejte modlitby.
4. Uvolněte své tělo.
5. Cvičte. Unavte se tělesně natolik, že nebudete moci zůstat vzhůru.

(Z knihy: Jak se zbavit starostí a začít žít - Dale Carnegie)

JAK SE ZBAVIT STAROSTÍ A ZAČÍT ŽÍT

6. ČÁST

  Jak si přestat dělat starosti s kritikou

Pamatujte, že když vás zezadu kopají, znamená to, že jste vpředu

Když vás tedy kopou a spílají vám, pamatujte, že se to často děje jenom proto, že ten, kdo vás kope, tím získává na důležitosti. Často to znamená, že se vám něco daří a že si zasloužíte pozornost.

"Malí lidé se nesmírně radují z chyb a poklesků velikánů."

(Arthur Schopehauer)

Jestliže jste v pokušení dělat si starosti s nespravedlivou kritikou, řiďte se pravidlem č. 1:

Pamatujte, že nespravedlivá kritika je často zamaskovaná pochvala. Nezapomínejte, že když vás zezadu kopají, znamená to, že jste vpředu.

Dělejte to takhle - a kritika vám neublíží

Lidé nemyslí na vás ani na mne a nestarají se o to, co se o nás řekne. Myslí sami na sebe - před snídaní, po snídani, a tak dále až do deseti minut po půlnoci. Tisíckrát víc by je zajímala jejich vlastní lehká bolest hlavy než zpráva o vaší nebo mojí smrti.

I když o nás bude lhát, zesměšňovat nás, podrážet, podvádět a vrážet nám nůž do zad jeden ze šesti našich nejbližších přátel, nenechme se zaplavit sebelítostí. Místo toho si připomeňme, že přesně to se přihodilo Ježíšovi. Proč bychom měli my čekat něco lepšího?

Nikdy si nedělejte starosti s tím, co řeknou lidi, dokud jste přesvědčeni, že děláte dobře. Dělejte to o čem jste přesvědčeni, že je správné, protože vás budou kritizovat tak jako tak. Budou vás proklínat, když to uděláte i když to neuděláte.

"Kdybych se měl snažit číst - o odpovědích nemluvě - všechny útoky namířené proti mně, mohl bych to tady celé zavřít a nedělat nic jiného. Dělám to nejlepší, co umím a znám, a chci to tak dělat až do konce. Jestliže mi dá konec za pravdu, nebude na tom, co proti mně říkají, záležet; jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil, nepomohlo by, ani kdyby deset andělů přísahalo, že mám pravdu." (Abraham Lincoln)

Když nás neoprávněně kritizují, zapamatujme si druhé pravidlo:

Dělejte to nejlepší, co umíte, a pak vytáhněte svůj starý deštník a nedovolte, aby vám déšť kritiky stékal za krk.

Hlouposti, které jsem natropil

Každý týden se ptám sám sebe: "Jakých chyb jsem se za tu dobu dopustil? Co jsem udělal dobře a jakým způsobem bych býval mohl svůj výkon zlepšit? Jak se z těchto zkušeností mohu poučit? Občas zjišťuji, že jsem po téhle týdenní inventuře dost nešťastný. Někdy mne překvapí moje vlastní chyby. Samozřejmě, s postupem let těch chyb ubývalo. Tenhle systém sebeanalýzy používaný rok za rokem pro mne udělal mnohem víc než co jiného, o co jsem se kdy pokoušel." (H. P. Howell)

Všichni máme sklon odmítat kritiku a hltat chválu bez ohledu na to, zda je jak kritika, tak chvála opodstatněná. Nejsme logicky, ale citově založená stvoření. Naše logika je jako kánoe z březové kůry vržená na hluboké, temné a rozbouřené moře citů.

Když uslyšíme, že o nás někdo špatně mluví, nesnažme se bránit. Takhle postupuje každý hlupák. Buďme originální - pokorní - a geniální! Vyveďme svého kritika z míry a získejme pro sebe uznání tím, že řekneme: "Kdyby můj kritik znal všechny moje ostatní chyby, kritizoval by mne mnohem tvrději než takhle."

Abyste si přestali dělat starosti s kritikou, řiďte se třetím pravidlem:

Zapisujte si všechny hlouposti, které jste natropili, a kritizujte sami sebe. Jelikož nemůžete očekávat, že budete dokonalí, dělejte to jako E. H. Little: požadujte objektivní, dobře míněnou, konstruktivní kritiku.

(Z knihy: Jak se zbavit starostí a začít žít - Dale Carnegie)

JAK SE ZBAVIT STAROSTÍ A ZAČÍT ŽÍT

5. ČÁST

  Dokonalý způsob, jak přemoci starosti

Jak moji rodiče bojovali se starostmi

 "Samozřejmě nejjistější způsob,
jak vyléčit starosti,
je náboženská víra."
(William James)

To, že nechápu tajemství modlitby a náboženství, mi nijak nebrání v tom, abych si užíval bohatšího a šťastnějšího života, který víra přináší. Víra mi dává duchovní hodnoty. Nakonec si uvědomuji moudrost slov George Santayany: "Člověk není stvořen k tomu, aby život chápal, ale aby jej žil". Náboženství mi přináší víru, naději a odvahu. Zahání napětí, úzkost, strach a starosti. Dodává mému životu účel a směr. Nesmírně zvyšuje můj pocit štěstí. Přináší mi stálé zdraví. Pomáhá mi vytvořit pro sebe "oázu klidu uprostřed vířícího písku života".

"Trocha filozofie přivádí lidskou mysl k ateizmu,
kdežto hlubší seznámení s filozofií obrací lidskou mysl k víře."
(Francis Bacon)

 "Víra je jedna ze sil, které umožňují člověku žít,

a její úplná absence vede ke zhroucení."

(William James)

Nejnovější ze všech věd - psychiatrie - učí totéž co Ježíš. Proč? Protože psychiatři si uvědomují, že modlitba a silná náboženská víra zahání starosti, úzkosti, napětí a strach, které zapříčiňují více než polovinu našich nemocí. Vědí to, co jeden z jejich vedoucích představitelů, dr. A. A. Brill, formuloval takto: "Nikdo, kdo doopravdy věří, neonemocní neurózou."

Křesťanská víra je podnětná a zdraví prospěšná činnost. To, co činí člověka křesťanem, není ani to, že rozumově přijímá určité myšlenky nebo se řídí určitými pravidly, ale to, že vlastní určitého Ducha a účastní se na určitém Životě.

Když je toho na nás moc a když se blížíme na pokraj svých sil, mnoho z nás se v zoufalství obrací k Bohu - "V zákopech nejsou žádní ateisti." jenže proč čekat až na chvíle zoufalství? Proč své síly neobnovovat každý den?

Modlitba je nejmocnější forma energie, jakou může člověk vytvořit. Je to síla stejně reálná jako zemská přitažlivost. Modlitba je stejně jako rádium, zdrojem zářivé energie, která vytváří samu sebe... Modlitbou se lidské bytosti snaží zvýšit svou konečnou energii tím, že se obracejí přímo k Nekonečnému zdroji vší energie. Když se modlíme, napojujeme se na nevyčerpatelnou motivační sílu, která hýbe vesmírem. Modlíme se, aby nám byla část této síly přidělena k uspokojení našich potřeb. Už jenom touto prosbou se naše lidské nedostatky zahladí a vstáváme posíleni a napraveni... Kdykoli se k Bohu obracíme s vřelou modlitbou, měníme k lepšímu svoji duši i tělo.

Pouhý osamělý člověk může být poražen, ale živý člověk s Boží silou v sobě je neporazitelný.

Modlitba splňuje tři naprosto základní psychologické potřeby společné všem lidem, ať už věří v Boha, nebo ne:

1. Modlitba nám pomůže přesně formulovat to, co nás trápí. Modlitba je svým způsobem totéž jako napsat si problémy na kus papíru.
2. Modlitba v nás vzbuzuje pocit, že se o své břímě máme s kým podělit, že nejsme sami. Jen málo z nás má tolik síly, aby dokázali nést i ta nejtěžší břemena a nejstrašnější starosti úplně sami.
3. Modlitba využívá aktivní princip činnosti. Je to první krok k tomu, něco udělat.

"I ty nejhorší chvíle, které prožíváme, trvají jenom krátce - a pak přichází budoucnost..."

(Z knihy: Jak se zbavit starostí a začít žít - Dale Carnegie)

JAK SE ZBAVIT STAROSTÍ A ZAČÍT ŽÍT

4. ČÁST 

Sedm způsobů, jak si vytvořit duševní postoj,
který vám přinese klid a štěstí

Devět slov, která mohou změnit váš život

"Náš život je takový,

jakým ho učiní naše myšlenky."

(Marcus Aurelius)

Naše myšlenky nás činí takovými, jací jsme. Náš duševní postoj je onou neznámou, která určuje náš osud. Emerson říkal: "Člověk je tím, nač myslí celý den." Klid naší duše a radost ze života nezávisí na tom, kde jsme, co máme nebo kdo jsme, ale jedině na našem duševním postoji. Naše utrpení nepůsobí vnější okolnosti, ale to, co si o těch okolnostech myslíme. Nic vám nemůže přinést klid kromě vás samotných. Člověk může stoupat, dobývat a dosahovat cíle jen tím, že pozvedne své myšlenky. Pokud je pozvednout odmítne, nezbývá mu než zůstat slabý, skleslý a nešťastný. Ten, kdo ovládne svého ducha, je silnější než ten, kdo ovládne město.

"Duše je místem sama o sobě a dovede nám nebe změnit na peklo a peklo na nebe."
(slepý Milton)

"Většina toho, co nazýváme Zlem... může být často změněna na posilující a povzbuzující Dobro pouze tím, že vnitřní postoj trpitele se změní z utrpení na chuť bojovat."
(William James) 

Jestliže si chceme vytvořit duševní postoj, který nám přinese klid a štěstí, první pravidlo zní:

Myslete a jednejte tak, jako byste už měli dobrou náladu, a budete ji mít!

Vysoká cena za vyrovnání účtů

"Pec pro své nepřátele nerozpaluj tak, aby ses nepopálil sám."
(William Shakespeare)

Možná nejsme takoví světci, abychom milovali své nepřátele, ale chceme-li si zachovat vlastní zdraví a štěstí, zkusme jim alespoň odpustit a zapomenout na ně. Tím, že nenávidíme své nepřátele, dáváme jim nad sebou moc: ovládají náš spánek, naše chutě, náš krevní tlak, naše zdraví, naše štěstí. Naši nepřátelé by jistě tančili samou radostí, kdyby se dověděli, jaké nám působí starosti, jak nás drásají, jak nám oplácejí rovné rovným! Naše nenávist jim přitom nijak neškodí - naopak, mění naše vlastní dny a noci v pekelný tanec. Staré přísloví učí, že jenom blázen se neumí rozzlobit, ale jenom moudrý muž se nikdy nerozzlobí. Nikdo nás nemůže donutit klesnout tak hluboko, abychom ho nenáviděli. Nikdo nás nemůže ranit ani ponížit - pokud mu to nedovolíme.

Nikoho by neměli vynášet do nebe za to, co udělal, ani zavrhovat za to, co udělal nebo neudělal, protože "všichni jsme děti okolností, podmínek, prostředí, výchovy, získaných návyků a dědičnosti, které formují lidi takové, jací jsou a jací vždycky budou."

Abyste si vytvořili duševní postoj, který vám přinese klid a štěstí, pamatujte, že druhé pravidlo zní:

Nesnažte se nikdy vyrovnat účty se svými nepřáteli, protože pokud to uděláme, ublížíme vždy více sami sobě než jim. Dělejme to jako generál Eisenhower: nikdy neztrácejme ani minutu přemýšlením o lidech, které nemáme rádi.

Když to budete dělat takhle, nebude vás nikdy mrzet nevděk

"Vděčnost je ovoce, které se dlouho pěstuje.

Mezi hrubými lidmi je nenajdete."

(Dr. Samuel Johnson)

Neočekávejme vděčnost. Když se nám jí pak někdy náhodou dostane, bude to pro nás příjemné překvapení. Když nám však bude odepřena, nezraní nás to. Je přirozené, že lidé zapomínají na vděčnost; jestliže tedy vděčnost očekáváme, čeká nás hodně zklamání.

"Ideální člověk čerpá svou radost z prokazování laskavostí druhým."

(Aristoteles)

Chceme-li dojít štěstí, přestaňme myslet na vděčnost nebo nevděk a dávejme jen pro radost z dávání. Abychom se vyhnuli zášti a starostem způsobených nevděkem, připomeňme si třetí pravidlo:

• Místo abychom se trápili kvůli nevděku, očekávejme jej. Pamatujme, že Ježíš uzdravil za jediný den deset malomocných - a jenom jeden z nich mu poděkoval. Proč bychom měli čekat více vděku než Ježíš? 
• Pamatujme, že jediný způsob, jak dojít ke štěstí, je neočekávat vděčnost, ale dávat jen pro radost z dávání. 
• Pamatujme, že vděčnost je "vyšlechtěný" povahový rys; chceme-li tedy, aby naše děti byly vděčné, musíme je vděčnosti naučit.

Prodali byste to, co máte, za milion?

"Hleděli dva vězni z cely oknem ven:

jeden viděl hvězdy, druhý bláto jen."

Asi tak devadesát procent věcí v našem životě je dobrých a přibližně deset procent špatných. K tomu, abychom byli šťastní, stačí, abychom se soustředili na těch dobrých devadesát procent a oněch špatných deset procent přehlíželi. Jestli se chceme trápit starostmi, být mrzutí a uhnat si žaludeční vředy, stačí se soustředit na těch špatných deset procent a přehlížet oněch devadesát procent, která jsou báječná. Mysleme na všechno, za co můžeme být vděční, a děkujme Bohu za všechna dobrodiní a laskavosti.

"Jen málokdy myslíme na to, co máme, ale vždycky na to, co nám chybí."
(Arthur Schopenhauer)

"Zvyk vidět na každé události její lepší stránku, má větší cenu než tisíc liber ročně."
(Dr. Samuel Johnson)

Představte si, že děkujete Bohu, protože můžete mýt nádobí a pozorovat duhové odlesky v mydlinkách a vrabce mezi padajícími vločkami sněhu! Měli bychom se stydět. Celé roky každý den prožíváme v pohádkově krásné zemi, ale jsme příliš slepí na to, abychom to viděli, příliš sytí, abychom se z toho radovali.

Chceme-li se zbavit starostí a začít žít, řiďme se čtvrtým pravidlem: 

Naučme se vidět, že život má více kladů než záporů!

Najděte sami sebe a buďte sami sebou: pamatujte, že nikdo na světě se vám nevyrovná

Ať se děje co se děje, vždycky buďte sami sebou! Nikdo není tak nešťastný jako ten, kdo chce být někým nebo něčím jiným než tím, čím je svým tělem a duší. V tomto světě představujete něco nového. Buďte rádi. Využijte co nejlépe to, co vám příroda poskytla. Konečně - všechno umění je vlastně autobiografické. Můžete zazpívat jen to, co jste. Můžete namalovat jen to, co jste. Musíte být takoví, jakými vás učinily vaše zkušenosti, prostředí a dědičnost.

Abyste si vytvořili duševní postoj, který vám přinese klid a zbaví vás starostí, dbejte na páté pravidlo:

Nenapodobujme druhé. Najděme sami sebe a buďme sami sebou.

Když vám házejí pod nohy klacky, zatopte jimi

"Nejdůležitější věcí v životě není vydělávat na svých ziscích. To dokáže každý hlupák. Opravdu důležité je vydělat na svých ztrátách. To už vyžaduje inteligenci a v tom také spočívá rozdíl mezi rozumným člověkem a hlupákem." (William Bolith)

Dejme tomu, že nás něco tak odradilo, že máme pocit, že už nikdy nedokážeme zatopit klacky, které nám naházeli pod nohy; v takovém případě existují dva důvody, proč se o to stejně pokusit - dva důvody, proč nemáme ztrácet, ale můžeme získat vše.

První důvod: Možná se to povede.

Druhý důvod: A i když se to nepovede, už jenom pouhý pokus změnit svůj zápor v klad způsobí, že budeme hledět dopředu a nebudeme se ohlížet; nahradí negativní myšlenky pozitivními; uvolní tvořivou energii a donutí nás, abychom se něčím zaměstnali a neměli ani čas, ani chuť oplakávat to, co je pryč a co už se nevrátí.

A tak, abychom si vytvořili duševní postoj, který nám přinese klid a štěstí, řiďme se šestým pravidlem:

Když nám házejí pod nohy klacky, zatopme jimi.

Jak se během čtrnácti dnů vyléčit z deprese 

"Když se budete řídit touhle radou, vyléčíte se během čtrnácti dní. Každý den zkuste zapřemýšlet o tom, jak někomu udělat radost." (Alfred Adler) 

Dobrý skutek, pravil prorok Mohamed, je takový skutek, který vyloudí na tváři jiného člověka radostný úsměv. Snaha potěšit jiné nám zabrání dělat si starosti sami se sebou, tedy zbaví nás přesně toho, co vytváří starosti, strach a melancholii. Tím, že dáváme, přijímáme. Tím, že budete myslet na druhé, si nejen přestanete dělat starosti sami se sebou, ale získáte spoustu přátel a užijete si hodně zábavy.

Pokud chceme, aby byly věci lepší i pro druhé, pospěšme si. Času nemáme nazbyt. Po této cestě půjdu jenom jednou. A proto, mohu-li prokázat někomu nějaké dobrodiní nebo laskavost, musím ji prokázat nyní. Nesmím ji odkládat ani opomíjet, protože tudy už nikdy nepůjdu.

Chcete-li se  tedy zbavit starostí a vypěstovat v sobě klid a štěstí, řiďte se sedmým pravidlem:

Zapomeňte na sebe tak, že se začnete zajímat o druhé. Každý den učiňte dobrý skutek, který vyloudí na tváři druhého člověka radostný úsměv.

(Z knihy: Jak se zbavit starostí a začít žít - Dale Carnegie)