Věnováno mojí mamince - Miladě Myškové.

DIVY KOSMICKÉ

  Potkala v zásvětí duše duši.
Vzájemně se objali a tleskali
jak jim to sluší.
Tady nahoře.
Bez hmotného těla...
Do pozemské školy většina
vrátit se chtěla.

Ty, které zůstalaly při světle hvězd
nechávají se už jenom vést.
Pozorují spolem divy kosmické až
všechno zdá se býti komické.
Zůstat navěky každému jest povoleno.
Dole však musí dokončit své lekce,
aby vše bylo završeno...
Tak tedy hola, hola...
Pozemská škola na tebe volá.
Potkáš opět ty, které poznáš.
Snad ze starých chyb se vymaníš.
Snad karmu svoji srovnáš...

Báseň: Rosťa Sheffield

SLUNCE

 

☀️ Slunce ✨

Až ráno vyjdu a rozhlédnu se nad krajinou, usměji se k Tobě
nehmouři oči a zvedni hlavu, ať na sebe můžeme pohlédnout
jsi nádherná duše, neboj se té oslnivé záře, jsem tu pro Tebe
vyměníme si pohledy plné energie a popřejeme si krásné ráno
a také krásný den, který se mnou začíná, vstávám s rozedněním

Když na Tebe se podívám, vidím kolem tebe také kus nebe i mraky
neboj se mraků a stínů, kdo žije v pravdě, ten jako Slunce také zazáří
otoč se ke mně čelem a všechny ty temné stíny padnou přímo za tebe
podívej se znovu až budu přímo nad tebou a zjistíš, že se rozplynuly
vidíš? Záleží na Tvém pohledu, to ty tvoříš obrazy, já jsem jen Slunce

Mohu být tvou inspirací i energií, jsem nedílnou součástí tebe samotného
když mě pozoruješ, je to tedy jako věnovat pozornost sobě samému
copak to nevíš? Já jsem totiž ty a ty jsi já, jsme ta stejná zářivá energie
můžeš pocítit mé teplé doteky, když hladím tvé tělo svými zlatými paprsky
snad brzy nastane čas, kdy Ti to již nebudu muset připomínat, kdy to pocítíš

Vycházím a zacházím s těmi nejkrásnějšími momenty, které lze zahlédnout
stále ti tak připomínám, jak krásná a hřejivá energie se v tvém srdci nachází
tak si to zapamatuj, to ty jsi to nádherné vycházející Slunce plné energie
ty rozdáváš paprsky kolem sebe, jsi světlem i teplem a projasňuješ celý svět
ty jsi tou podstatou a je tedy na čase si uvědomit, jak kouzelnou máš moc

Všechny stíny se při pohledu na Tebe rozpouští a projasňují vše kolem
protože kde je světlo tam nemůže být žádná tma, prozradím ti tajemství
i ta nejmenší svíčka projasní tu nejtemnější tmu, teď už to v sobě vnímáš
již je ti jasné, že býti Sluncem tedy obnáší rozdávat život všude kolem
kdo je Sluncem, je čistou láskou a radostí k životu, již to víš a také cítíš

Uvědomuješ si, že jsi toho všeho součástí, nepotřebuješ mě, ty jsi život
avšak kdyby se ti stýskalo, každé ráno zase vyjdu a budu ti to připomínat
nezapomeň na mě, protože já na Tebe nikdy nezapomenu, ať se děje cokoliv
vždy tě budu milovat a starat se o Tebe den co den, dokud mi to dovolíš
dokud to dovolíš sobě samému, dokud tvoje srdce bude zářit, budu zářit i já

Tvoje milované a milující Slunce, ty sobě samému..

PS: Promlouvá k nám každé ráno a je tam stále, ať už je zataženo nebo ne.. to že jej nevidíte neznamená, že tam není, ale lidé občas pro mraky nevidí, co nám Slunce vlastně říká. Pokusil jsem se to říct za něj i za Vás, tak jak to cítím.. 💖✨

Autor: Matouš Svoboda Ektara

Nenech se rozladit chválou ☯️

✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨
Nenech se rozhodit, když ti lidé nadávají.
Nenech se rozladit, když na tebe pějí ódy.
Proč ti má vadit, když za zády tě pomlouvají?
Proč se máš potřebu pyšnit, když tě vyzdvihují?
✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨
Chvála jež honosí naše já, může býti zákeřná.
Dává pocit výjimečnosti v kontextu být lepším.
Ponížení jež sráží naše já, může býti zákeřná.
Dává pocit podřadnosti v kontextu být horším.
✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨
Jsi jaký jsi, jsi takovým mužem, jakým se cítíš.
Jsi jaká jsi, jsi takovou ženou, jakou se cítíš.
Jak se cítíš? Jak se říká, nebo tím, kým chceš být?
Jaké jsou tvé pocity? Rozvíjí radost nebo smutek?
✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨
Neříkám nikomu, aby sám před sebou utek.
Říkám každému, aby se sám před sebou našel.
Přeji si pro každého, aby až za svou mysl zašel.
Přeji každému ta poznání, kdo si je rád dovolí.
✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨
Nezáleží na tom, co o tobě si lidé myslí.
Záleží jen na tobě, co si myslíš o sobě.
Možná časem nebude potřeba myslet.
Snad jen stačí konat, jak uvnitř sebe cítíš.
✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨
Nenech se rozladit vyřčenou chválou.
Nenech se rozhodit vyřčenou zlobou.
Podívej se však na ni, jak na starou známou.
Jež kolem tebe v různých chvílích prochází.
✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨
✨✨Aktivační báseň pro sladění svého já✨✨

Autor: Matouš Svoboda

STRANOU

Když jsem byl malý,
byl jsem často stranou.
Tenkrát jsem nechápal
odkud větry vanou...

Však podvědomě tušil,
že každá cesta má svůj cíl.
Přesto pro mnohé divný jsem byl.
Hledal jsem dlouho ty svoje talenty.
Na cestách skládal všemožné fragmenty.
Život nakonec jsem pochopil, však divný
prý jsem zůstal i dnes.
Jen toužím žít posvojem.
Překračovat mez...
Je mi to fuk, co si kdo říká.
Nechat se ovládat, toť je
špatná politika.
( 1554 )
Báseň: Rosťa Sheffield

JEDNOTA

Jen v přítomnosti blahé žití

co za Srdce nás krásně chytí

záříme tu se Zemí 

jsme "Světlo" mezi Hvězdami

Kráčíme cestou společně

s jistotou a bezpečně

a víme...

že jen Láska ke Světlu navrací

neboť jen Láska je vyšší vibrací

Jsme bytosti moudré

a vnitřně krásné

se zářivou Aurou

co nikdy neuhasne

S láskou 💞🌹 Pleja

Pleja - Světlo Krystal 

utvořeno 17.2. 2014

PLANETA ZEMĚ

  Ty matičko ty

jsi nejkrásnější v celém vesmíru

budeme tě hladit a žít jen v míru

pomůžeme ti do tvého přerodu

kde budeme žít v dobru.

Ty planeto má

Láskou Otce byla jsi stvořená

ty nikdy nebudeš přemožená

teď do Světla Lásky s námi plyneš

nikdy nezhyneš.

Já miluji tě krásko

já miluji tě krásko

milujeme tě krásko vesmírná.

Za všechno co nám dáváš

a jak se o nás staráš

lidé začínají se měnit

nebudou tě víc už plenit.

Já miluji tě krásko

já miluji tě krásko

milujeme tě krásko vesmírná.

Za stravu za bydlení

za dlouhé pokolení

jsme šťastni
 vezmeš nás výše

 hmota zůstane níže.

Ty jedině ty

snášíš veškeré lidské útlaky

na ochranu si spustíš zátopy

svou bolest takto musíš si zmírnit

není právo tě trýznit.

Gaio naše shan

tvým srdcem všechny lidi požehnám

ať uslyší tvé velké sténání

a otevřou se více teď tobě

v téhle zlomové době.

Já miluji tě krásko

já miluji tě krásko

milujeme tě krásko vesmírná.

Za všechno co nám dáváš

a jak se o nás staráš

lidé začínají se měnit

nebudou tě víc už plenit.

Já miluji tě krásko

já miluji tě krásko

milujeme tě krásko vesmírná.

Za stravu za bydlení

za tvé dlouhé pokolení

jsme šťastni, vezmeš nás výše

 hmota zůstane níže.

Autor: Václav Vodalev

Je to takové, jaké to je, řekla láska

Je to nesmysl

řekl rozum

Je to takové, jaké to je

řekla láska

Je to neštěstí

řekla vypočítavost

Je to jen bolest

řekl strach

Je to beznadějné

řekla soudnost

Je to takové, jaké to je

řekla láska

Je to směšné

řekla pýcha

Je to lehkomyslné

řekla opatrnost

Je to nemožné

řekla zkušenost

Je to takové, jaké to je

řekla láska

Erich Fried (1921 - 1988), Pád do slova

MILOST

Nejprve pláčeš.

Potom proklínáš.

Pak se modlíš.

A potom vypneš všechny své síly, co ti zbyly.

Chceš vůlí, která nebe dobývá -

však o tvrdou zeď nemožnosti

dokrvava rozbíjíš si lebku.

Pak ztratíš vědomí.

A když zase procitneš,

tu všechno znova začíná.

Nakonec v tupém omámení,

beze slov a bez myšlenek si říkáš:

"Všechno je zbytečné, všechno je marné."

Ze žaláře bídy, nemoci a hříchu,

z každodenní hrozné všednosti není, není úniku.

A tehdy - samo od sebe - otevře se nebe,

které neotevřela kletba, ani prosba.

Marně je dobývala síla a vůle a zoufalství a pokání.

Tehdy samo od sebe otevře se nebe

a hvězda malounká ti spěchá vstříc

a tak se přiblíží, líbezně se usmívajíc,

že si pomyslíš: do dlaně ti spadne.

Tehdy - sama od sebe - utichne bouře.

Tehdy - samo od sebe - všechno se ztiší.

Tehdy - sama od sebe - ožívá naděje.

Na každé zlaté větvi tvých snů

jen tak samo od sebe - dozrává nové ovoce.

A to samo od sebe - to je milost

(Neznámý autor)

POHLAZENÍ

Pohlaď mě dlaní

a zavoním ti létem,

pohlaď mě slovem

a budu ti celým světem.

Pohlaď mě očima

a já ti rozkvetu,

pohlaď mě květinou

a zabráním vlaštovkám v odletu.

Pohlaď mě vzpomínkou

a já pohnu zeměkoulí,

pohlaď mě dopisem

a už mě nic nezabolí.

Pohlaď mě myšlenkou

a zahřeješ mi duši,

pohlaď mě modlitbou

a dozvíš se to, co ostatní jen tuší.

Pohlaď mě písní

a ledovce v mém srdci začnou tát,

pohlaď mě úsměvem

a já donutím sfingu se pousmát.

Pohlaď mě svým horkým dechem

a já ti vyjdu vstříc,

pohlaď mě třeba jen jedním prstem

a nebudu chtít víc.

Pohlaď mě svou něhou

a v mém srdci zazní rolničky,

pohlaď mě svou laskavostí

a už nebudu mít smutek (ani maličký).

Pohlaď mě svou důvěrou

a stanu se ti útočištěm,

pohlaď mě svou jednou slzou

a budu ti letním deštěm.

Pohlaď mě svým srdcem

a v tom mém hned začne tát,

pohlaď mě svou přítomností

a už nebudu se bát

Že mě nechceš pohladit.

To nevadí.

Snad se jednou najde někdo,

kdo mě pohladí.

(Zdro: https://hesa.signaly.cz/0803/pohlazeni)

IM MEMORIAM

Buď sbohem.

Kéž tvá duše najde klid a odpuštění

tam kde Jsoucno není

v krajinách

kde je konec zapomnění.

Opona padá.

Skončila hra již jsi hrál

a ty letíš ke hvězdám.

Buď sbohem

jen si leť

svobodu Ducha

vezmi si zpět.

A já ... budu dál
svoji hru hrát
a ve svém srdci vzpomínat.

Tak buď sbohem
tak jen leť ...

Věnováno mému zesnulému prvnímu manželovi Josefovi. Zemřel v náruči ošetřovatelky dne 13. 8. 2017 v 17:57hod v Hospicu svaté Zdislavy po dlouhé a těžké nemoci.

Autor: Monika Serafina Adamcová 23. 8. 2017

Cesta duše vodami zapomnění ze sna

 jenž snem není

Ten, kdo chodí po nebi
mimo prostor a čas,
zastavil se na Zemi
ze sna vzbudit nás.

Dotykem andělské milosti
odkryl masky v nás,
opona se zvedla,
nastal herců čas.

V labyrintu klamu
zrcadlo zjevilo svou tvář,
spadla maska,
zrcadlo praská,
do svého nitra zve tě dál
a já lkaje tiše se kaje
do temnoty se ubírám.

V tichosti a prázdnotě
všeobjímající temnotě
ve svém srdci rozjímám
a sním o letu ke hvězdám.

Autor: Monika Serafina Adamcová 8. 9. 2013