LÁSKA
Lásce nemůžete utéct - protože je všude.
Chcete-li prožít skutečnou lásku, musíte nejdřív milovat sebe sama, a to
znamená, že musíte otevřít každou část svého Já, musíte totálně
podlehnout. Teprve až přivítáme tyto vyděšené děti do otevřenosti a
přijmeme to, co je, začne uzdravování v každém aspektu našeho života.
Chcete-li se uzdravit, musíte být ochotní odhalit své skutečné pocity v
jejich úplnosti všepřijímajícímu světlu lásky. Láska přivítá všechno.
Láska není vybíravá ani náročná, miluje absolutně všechno.
Musíte projevit ochotu nabídnout se naprosto celí, takže všechny části vašeho Já se zcela odhalí, včetně takzvaných stínových částí, na něž nejste moc hrdí. Musíte projevit ochotu odhalit dokonce i ty části sebe sama, které jsou vyděšené, chamtivé, nedokonalé, nejisté, neschopné, vzteklé, vylekané, nuzné, žárlivé, zuřivé - milost vás chce celé ve vaší celistvosti, dobré, špatné i lhostejné. Prožít skutečnou lásku znamená nabídnout jí i ten poslední kousek vzdoru. V ochotě odhalit celé své Já lásce vás zaplaví milost, obklopí vás, zalije vás, pronikne do vás. Části, které držíme stranou od milosti, uschnou a odumřou: jakmile jsou odděleny od světla, nemůže jimi pronikat život. Láska vyžaduje absolutně všechno.
Chcete-li prožít skutečnou lásku, musíte projevit ochotu nechat si tisíckrát zlomit srdce; právě tehdy kdy se zcela poddáte té síle, budete bolest ze zlomeného srdce prožívat jako lásku. Pak to není osobní láska, ale všudypřítomné pole lásky, která proniká vším životem. Její náruč je nikdy nekončící, nekonečná a celistvá. A v této lásce spočíváte v naprosté celistvosti, v absolutním míru, v povznášející svobodě. Vy jste láska sama.
Když se srdce zlomí a doširoka otevře a vy se zcela poddáte, zjistíte, že láska otevírá bránu k sobě samé do ještě větší šíře a stále více se odhaluje. Přirozeností lásky je překonat všechny bariéry našeho odporu a otevřít nás do oceánu rozlehlejšího, než bychom si kdy dokázali představit. Zdá se, že čím hlouběji se láska otevírá do lásky, tím pravdivější a upřímnější musíme být k sobě i k životu. Láska od nás vyžaduje naprosté odhalení a ponechává nás jako oceán nekonečna.
Často děláme chybu, když věříme, že láska, kterou prožíváme, je určena jenom jednomu danému člověku. Srdcem mylně věříme, že tento člověk je zodpovědný za lásku, již pociťujeme, a namísto abychom zůstali doširoka otevření v rozlehlé náruči nekonečna, soustředíme své vědomí na toho jednoho člověka a nasměrujeme úzký proužek lásky na něj, přizpůsobujeme lásku a věříme, že objekt naší vášně je zodpovědný za vyvolání pocitů naší zamilovanosti, již v tom okamžiku prožíváme.
Děláme-li to, dochází k odtržení, vznikají představy a pociťujeme "potřebu", protože je-li někdo zodpovědný za naše pocity blaženosti, pak bez tohoto člověka se cítíme oloupení, ztracení a nekompletní. Narůstá potřeba a brzy pak omylem začneme lásku "potřebovat." Začínáme věřit, že je přirozené někoho potřebovat a že základní vlastností lásky je potřeba. Potřeba je odpuzující síla, která nemá s láskou nic společného.
Věřit, že vaše láska a štěstí závisejí na někom "zvenčí", je jako věřit, že vaše radost vychází z hradu z písku, který jste postavili na pláži. Hrad z písku je vyjádřením vaší radosti, ne její příčina. Vaše láska věnovaná určitému objektu je tak reálná, materiální a trvanlivá jako váš hrad z písku. Nikdo zvenčí nemůže vytvořit vaši lásku. Láska prostě je. A prožijete ji, jestliže jí otevřete celou svou bytost a odhalíte sebe sama kráse všeho života. Ostatní jsou, samozřejmě odrazem této lásky, protože ta proniká i jimi. Proto pociťujete lásku, díváte-li se na malé koťátko, nově narozené dítě nebo právě rozkvetlý krokus. Lásku, kterou prožíváte, nezpůsobují tyto věci, to vy jste ji poznali ve své otevřenosti a láska pak oblila celé vaše vědomí.
Nikdo vás nemůže učinit kompletními. Ani vám nemůže dát lásku, po níž toužíte. Protože lásku nejde dávat ani přijímat. Je to oceán, který musíte prožít. Je to nekonečná náruč, v níž můžete s někým radostně tančit, ale nikdo vám ji nemůže dát.
Žárlivost a láska spolu nemají nic společného. Musíme milovat svobodně, s otevřeným srdcem a otevřenou náručí. Musíme se k lásce chovat jako ke křehkému ptáčkovi, který si s potěšením sedne na dlaň. Nemůžeme zatít pěst, protože by ho mohla udusit příliš pevným sevřením. Láska vyžaduje důvěru. Musíme dovolit ptáčkovi vznášet se volně oblohou, a pokud nepřiletí zpátky, nikdy ti nepatřil. Vrátí-li se, pak je tvůj navždy tak dlouho, dokud budeš mít otevřenou dlaň.
(Z knihy: Svoboda - Brandon Bays)
Musíte projevit ochotu nabídnout se naprosto celí, takže všechny části vašeho Já se zcela odhalí, včetně takzvaných stínových částí, na něž nejste moc hrdí. Musíte projevit ochotu odhalit dokonce i ty části sebe sama, které jsou vyděšené, chamtivé, nedokonalé, nejisté, neschopné, vzteklé, vylekané, nuzné, žárlivé, zuřivé - milost vás chce celé ve vaší celistvosti, dobré, špatné i lhostejné. Prožít skutečnou lásku znamená nabídnout jí i ten poslední kousek vzdoru. V ochotě odhalit celé své Já lásce vás zaplaví milost, obklopí vás, zalije vás, pronikne do vás. Části, které držíme stranou od milosti, uschnou a odumřou: jakmile jsou odděleny od světla, nemůže jimi pronikat život. Láska vyžaduje absolutně všechno.
Chcete-li prožít skutečnou lásku, musíte projevit ochotu nechat si tisíckrát zlomit srdce; právě tehdy kdy se zcela poddáte té síle, budete bolest ze zlomeného srdce prožívat jako lásku. Pak to není osobní láska, ale všudypřítomné pole lásky, která proniká vším životem. Její náruč je nikdy nekončící, nekonečná a celistvá. A v této lásce spočíváte v naprosté celistvosti, v absolutním míru, v povznášející svobodě. Vy jste láska sama.
Když se srdce zlomí a doširoka otevře a vy se zcela poddáte, zjistíte, že láska otevírá bránu k sobě samé do ještě větší šíře a stále více se odhaluje. Přirozeností lásky je překonat všechny bariéry našeho odporu a otevřít nás do oceánu rozlehlejšího, než bychom si kdy dokázali představit. Zdá se, že čím hlouběji se láska otevírá do lásky, tím pravdivější a upřímnější musíme být k sobě i k životu. Láska od nás vyžaduje naprosté odhalení a ponechává nás jako oceán nekonečna.
Často děláme chybu, když věříme, že láska, kterou prožíváme, je určena jenom jednomu danému člověku. Srdcem mylně věříme, že tento člověk je zodpovědný za lásku, již pociťujeme, a namísto abychom zůstali doširoka otevření v rozlehlé náruči nekonečna, soustředíme své vědomí na toho jednoho člověka a nasměrujeme úzký proužek lásky na něj, přizpůsobujeme lásku a věříme, že objekt naší vášně je zodpovědný za vyvolání pocitů naší zamilovanosti, již v tom okamžiku prožíváme.
Děláme-li to, dochází k odtržení, vznikají představy a pociťujeme "potřebu", protože je-li někdo zodpovědný za naše pocity blaženosti, pak bez tohoto člověka se cítíme oloupení, ztracení a nekompletní. Narůstá potřeba a brzy pak omylem začneme lásku "potřebovat." Začínáme věřit, že je přirozené někoho potřebovat a že základní vlastností lásky je potřeba. Potřeba je odpuzující síla, která nemá s láskou nic společného.
Věřit, že vaše láska a štěstí závisejí na někom "zvenčí", je jako věřit, že vaše radost vychází z hradu z písku, který jste postavili na pláži. Hrad z písku je vyjádřením vaší radosti, ne její příčina. Vaše láska věnovaná určitému objektu je tak reálná, materiální a trvanlivá jako váš hrad z písku. Nikdo zvenčí nemůže vytvořit vaši lásku. Láska prostě je. A prožijete ji, jestliže jí otevřete celou svou bytost a odhalíte sebe sama kráse všeho života. Ostatní jsou, samozřejmě odrazem této lásky, protože ta proniká i jimi. Proto pociťujete lásku, díváte-li se na malé koťátko, nově narozené dítě nebo právě rozkvetlý krokus. Lásku, kterou prožíváte, nezpůsobují tyto věci, to vy jste ji poznali ve své otevřenosti a láska pak oblila celé vaše vědomí.
Nikdo vás nemůže učinit kompletními. Ani vám nemůže dát lásku, po níž toužíte. Protože lásku nejde dávat ani přijímat. Je to oceán, který musíte prožít. Je to nekonečná náruč, v níž můžete s někým radostně tančit, ale nikdo vám ji nemůže dát.
Žárlivost a láska spolu nemají nic společného. Musíme milovat svobodně, s otevřeným srdcem a otevřenou náručí. Musíme se k lásce chovat jako ke křehkému ptáčkovi, který si s potěšením sedne na dlaň. Nemůžeme zatít pěst, protože by ho mohla udusit příliš pevným sevřením. Láska vyžaduje důvěru. Musíme dovolit ptáčkovi vznášet se volně oblohou, a pokud nepřiletí zpátky, nikdy ti nepatřil. Vrátí-li se, pak je tvůj navždy tak dlouho, dokud budeš mít otevřenou dlaň.
"Milovat znamená nikdy zcela přesně nevědět,
zda tu ten druhý v příštím okamžiku ještě bude nebo ne.
Milovat znamená zcela podlehnout tomuto okamžiku."
Žádné komentáře:
Okomentovat