Zobrazují se příspěvky se štítkemPohledy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPohledy. Zobrazit všechny příspěvky

středa 4. října 2017

DVA ÚHLY POHLEDU NA OSVÍCENÍ



 Zarathustra promluvil k lidu těmito slovy:

"Hlásám vám nadčlověka. Člověk je něco, co má být překonáno. Co jste vykonali, aby byl překonán?........... Nadčlověk je smysl země. ......... Kdysi duše s pohrdáním pohlížela na tělo a tenkrát to pohrdání bylo nejvyšší: chtěla mít tělo hubené, strašlivé, vyhladovělé. Tak doufala, že upláchne bohu a zemi. Tato duše byla ještě hubená, strašlivá a vyhladovělá a ukrutnost byla její rozkoší! Ale teď vy ještě, bratři moji, mi řekněte: cože říká vaše tělo o vaší duši? Není vaše duše chudobou a špínou a bídným pohodlím? Věru člověk je špinavým proudem. Jen ten, kdo je mořem, smí si troufat, že pojme do sebe špinavý proud a sám se nepokálí. Hleďte, hlásám vám nadčlověka: to je moře, v němž vaše velké pohrdání může zaniknout. Co největšího můžete zakusit? Hodinu velkého pohrdání. Hodinu, v níž se vám i vaše blaho zoškliví a stejně váš rozum i vaše ctnost.

Hodinu, v níž řeknete: "Co záleží na mém štěstí! Chudoba je to a špína a bídné pohodlí. Ale mé štěstí by mělo ospravedlnit sám život!"
Hodinu, v níž řeknete: "Co záleží na mém rozumu! Lační po vědění jako lev po své potravě? Chudoba je to a špína a bídné pohodlí!"
Hodinu, v níž řeknete: "Co záleží na mé ctnosti? Ještě mě nerozběsnila. Jak jsem sytý svého dobra a svého zla! To vše je chudoba a špína a bídné pohodlí"! 
Hodinu, v níž řeknete: "Co záleží na mé spravedlnosti! Nevidím, že bych byl uhlem a žárem. Kdo je však spravedlivý, je uhel a žár!"
Hodinu, v níž řeknete: "Co záleží na mém soucitu! Není soucit křížem, na nějž je přibíjen ten, kdo miluje lidi? Můj soucit však není ukřižováním!"

Mluvili jste již takto? Křičeli jste již takto? Ach, kéž bych vás někdy slyšel takto křičet! Nikoli váš hřích - vaše uskrovnění křičí k nebesům, vaše lakota i v hříchu ještě, ta křičí k nebesům! Kde je blesk, aby vás ošlehl svým jazykem? Kde šílenství, jímž byste měli být očkováni? Hleďte, hlásám vám nadčlověka. To je blesk, to šílenství!

Člověk je provaz natažený mezi zvířetem a nadčlověkem - provaz nad propastí. Nebezpečný přechod, nebezpečná chůze, nebezpečný pohled zpátky, nebezpečné zachvění, nebezpečná zastávka. Co je velkého na člověku, je to, že je mostem a ne účelem. Co lze milovat na člověku je to, že je přechodem a zánikem."


(Z knihy:  Tak pravil Zarathustra - Friedrich Nietzsche)

 -------------------------------------------------

Z mého úhlu pohledu představuje Nietzscheho "nadčlověk" osvícenou (probuzenou) mysl. A co je osvícení (probuzení)?

Podle Brandon Bays z knihy Svoboda:

Osvícení, jež hledáte, vás obklopuje, zaplavuje.
Září jako vaše Já.
Jakmile padnou veškeré představy o něm,
zůstane jenom čisté, nezatemněné vědomí...
Samo osvícení. Jste to vy.

Nechte hru své mysli tančit na vašem povrchu. Protože myšlenky, stejně jako vlny, vyrůstají z oceánu bytí, nejsou samotným oceánem. Namísto toho mohou jako vlny svobodně přicházet a svobodně odcházet: hlubina oceánu zůstává zcela neporušená dramaty života, která jí procházejí. Vy jste ten oceán - nekonečný oceán osvícení.

"To co přichází, a to, co odchází, není opravdové. Zůstaňte věrní tomu, co vždy zůstává - realitě: věčné přítomnosti, která nepřichází a neodchází."

Jediný rozdíl mezi člověkem, který je osvícený, a člověkem, který není osvícený, je víra: víra, že nejste osvícení, vám brání v prožitku nekonečné přítomnosti, jež je vždy tady. Jakmile si budete absolutně jistí, že osvícení je vždy tady, pak kamkoli se podíváte, tam bude: nemůžete se mu vyhnout. Osvícení není jednorázový prožitek nebo nějaké místo přistání, ale nekončící se otevření do nekonečna.

-------------------------------------------------

Pomíjivost lidského života z pohledu Nietzscheho je vyjádřena "hodinou velkého pohrdání" a člověk - špinavým proudem v moři. Pomíjivost z pohledu Brandon Bays - hrou myslí - myšlenek, které přicházejí a odcházejí - vlnou v oceánu.

Staňme se mořem.

Staňme se oceánem.

Přesáhněme sami sebe.


Autor: Monika Serafina Adamcová

neděle 24. září 2017

JEŠTĚ VÁS BAVÍ ZBYTEČNĚ UMÍRAT A BÝT BEZMOCNOU LOUTKOU SYSTÉMU? NEBAVÍ?

 Dobře Vám tak, každý strůjcem svého štěstí!


Zdá se vám název mého příspěvku poněkud sarkastický, nebo snad zlomyslný? Ne, je jen velmi bolestný. To se jen moje duše velmi zlobí a pláče.



Uvědomme si, že nejsme bezmocní. Přestaňme věřit této LŽI a řekněme konečně DOST! Vezměme si zpět svoji moc, a přestaňme ji dobrovolně dávat druhým lidem. Jak? Převezměme odpovědnost za naše životy do vlastních rukou!

Opět setkání se smrtí - se zbytečnou smrtí mého manžela na rakovinu, moji duši velmi rozzlobilo. Matka mého manžela také zemřela na rakovinu. Moje babička měla rakovinu. Můj strýc má rakovinu. Přátelé mají rakovinu, kolegové v práci mají rakovinu. Kam se podívám všude samá rakovina. Zdá se vám to normální v 21. století? Kolik bude muset ještě zemřít lidí, než se "hyena moci a bezpráví" nasytí? Dozvědět se, že ještě sto let po objevení přírodních léků na rakovinu a jiných vědeckých metod léčení rakoviny, lidé stále zbytečně umírají na tuto nemoc. A nejenom na ni, ale na mnoho jiných tzv. "civilizačních chorob". Bylo objeveno již mnoho a mnoho dalších, přírodních, nepatentovatelných léků nebo řešení na rakovinu, nebo jiné nemoci, které se před veřejností tají. Budeme čekat ještě dalších sto let, aby tento "hyenismus mocných" rozhodoval o našem životě a o našem zdraví? Nebo už konečně řekneme dost a probudíme se z letargie a nezájmu, přestaneme strkat hlavu do písku a začneme s tím něco dělat? TAK NA CO JEŠTĚ ČEKÁME?

K napsání tohoto příspěvku mě vyburcovalo přečtení 3 knížek od autora Tomáše Kašpara - Nespěchejte do rakve, Umíráme na objednávku? a Krutá hra o tvé zdraví. Uvedu zde krátkou citaci z knihy - Umíráme na objednávku?:

Každý člověk touží po smysluplném životě (pokud ne, tak tuto touhu sám pohřbil). Ke smysluplnému životu vede moudrost. Moudrost, ne chytrost. Chytrý může být každý zločinec. Žádný zločinec však nikdy neprožil smysluplný život. Moudří lidé prožijí smysluplný život vždy. Klíčem k takovému životu je najít své poslání - proč jsem na tomto světě, proč jsem zde. Moudrost říká, že klíčem k našemu životnímu poslání je hněv. To, co ve mě probouzí největší hněv. Proč? protože problém, který mě na této planetě nejvíc štve, to je problém, který tady na Zemi mám za úkol vyřešit. Je to klíč k tomu, co tady mám udělat. Co tady po sobě mám zanechat. Je to také klíč k rozhodnutí, jakou profesi si vybrat. Hněv jsme dostali proto, aby nám dal sílu a energii ten problém vyřešit. Jak to funguje?
  • Hněv na nespravedlnost vytváří právníky.
  • Hněv na nevzdělanost vytváří učitele.
  • Hněv na nemoc vytváří vědce a doktory.
Problém dnešního světa je v tom, že lidé nejdou dělat právníky proto, že mají hněv na nespravedlnost, ale aby se měli dobře. Díky tomu jim nejde o to pomáhat utiskovaným lidem, ale jde jim o to "sedřít je z kůže". Nejde se na ně spolehnout a nejde jim věřit, protože vždy budou na straně toho, kdo dá víc, ne toho, kdo má pravdu a je v právu. Stejně tak mnoho lékařů nejde dělat lékaře proto, že by měli hněv na nemoc, ale aby měli status a měli hodně peněz. Díky tomu jsou 2 postoje k nemocem - a každý má jiné důsledky:
  1. Nemoc je nepřítel - je třeba ji porazit.
  2. Nemoc je zdroj peněz - je nutné ji pěstovat.
Jenom ti, kdo mají hněv na nemoc, mají první postoj. Říkejme jim - doktoři. Těch, kdo mají druhý postoj - říkejme jim pracovně lékaři - však je, žel mnohem více.

Nejsilnější a nejnebezpečnější drogou na světě není LSD nebo Heroin. Nejsilnější a nejnebezpečnější drogou je moc. Touha po moci. Kdo propadne drogám, je ochoten dělat věci, které by jinak nikdy nedělal. Ženy za drogu prodají své tělo, muži svou duši a všichni svůj charakter, svoji osobnost a svoji svobodu. Touha po moci však jde mnohem dál. Kdo této touze propadne, je ochoten provést cokoli a obětovat kohokoli. Neexistuje zvěrstvo, které by takový člověk nebyl ochoten udělat. Touha po moci stojí za vším lidským utrpením. Je zodpovědná za téměř všechny války, za všechen útisk, za všechnu bídu. 

Otázka: 

"Copak mohu věřit někomu, kdo byl vyloučen z lékařského prostředí, komu byla odebrána licence?"


"Jestliže nenajdeš správnou odpověď,

zkus najít správnou otázku."

(Casanova)

Otázky:

Je možné věřit někomu, kdo má absolutní moc a není žádným způsobem kontrolovatelný? Je možné věřit někomu, kdo ovládá média a může dělat cenzuru toho, co se otiskne? Je možné věřit někomu, kdo odmítá prověřit své závěry, když se objeví nová fakta? Je možné věřit někomu, kdo odmítá diskuzi s oponenty? Je možné věřit někomu, kdo měří dvojím metrem? Je možné věřit někomu, komu jde o moc a vládu nad druhými? Je možné věřit někomu, kdo popírá zkušenosti lidí?

-------------------------------------------------

Jak převzít odpovědnost za vlastní životy a získat tím zpět svoji "moc"? Buďme pravdivý a poctivý nejenom k druhým lidem, ale především sami k sobě. Přestaňme se schovávat za naše masky a hrát si na pozéry. Začněme říkat pravdu. To, co si doopravdy myslíme. Začněme usilovat o poctivost, ne o politiku, tak jak o tom píši ve svém příspěvku Tři principy, jehož část zde pro svojí aktuálnost uvedu znovu.

Třetí princip usiluje o poctivost, ne o politiku


Často si uvědomujeme, že něco není správné nebo spravedlivé, ale cítíme se bezmocní, neschopní "vzepřít se systému" a jednat. Poctivost znamená klást to, co je správné, čestné a spravedlivé, před to, co je výhodné, co nám diktuje systém nebo co se od nás očekává. Stojí-li na prvním místě poctivost, máme dostatek odvahy, abychom se zastali sami sebe i druhých lidí a bojovali za pravdu. Poctivost znamená jednat správně, přímě a čestně. S poctivým člověkem skutečně dostáváte to, co vidíte, a on plní to, co slíbí, jeho jednání je spravedlivé, ohleduplné a čestné.

Ztratíme-li smysl pro individuální odpovědnost, podobáme se ovcím, které jdou slepě jedna za druhou, a to je kořen prostřednosti. Jedině tehdy, když myslíme a jednáme sami za sebe a následujeme to, co rozumem nebo vírou považujeme za správné, pozvedáme se z prostřednosti. Každý z nás má za úkol otevřeně se zastávat spravedlnosti a pravdy, dobra pro všechny.

"Konec našeho života přichází tehdy, když se nedokážeme postavit za to, na čem záleží."
(Martin Luther King)

"Vědět, co je správné, a neudělat to, je nejhorším projevem zbabělosti."
(Konfucius)

"Nesnažte se stát člověkem úspěšným, ale tím, který má nějakou hodnotu."
(Albert Einstein)

Zázraky se mohou dít a také se dějí - zvláště tehdy, když jsme připraveni postavit se za to, co je podle našeho přesvědčení dobré a pravdivé. Z odlišností a rozdílů se při troše odvahy a poctivosti může zrodit společný cíl a záměr.
(Z knihy: Síla Tří - Norman Drummond) 



PROBUĎTE SE!!!

"Je na čase, abychom konečně otevřeli oči. Naši otcové (dědové) cedili krev, aby porazili nacismus. A dokázali to. Co uděláme my? Zradíme jejich odkaz? Způsobíme, že umírali zbytečně? Nebo budeme bojovat? Postavíme se politické diktatuře EU a jejím nohsledům v naší vládě? Nebo dovolíme, aby Hitlerovy plány, že zbytek světa budou jen poddajní konzumenti a otroci, se stal skutečností?"

"V České republice právě teď (rok 2014) vláda potichu schválila novelu zákona o zdravotních službách. O čem to je? V principu stačí, abyste někomu dali radu, co mu může pomoci na jeho nemoc, a můžete dostat pokutu až milion Kč. Toto mohou nyní jenom lékaři. Nesmíte nikomu ani dát radu ohledně prevence chorob. Prý je to ochrana před šarlatány (lidé používající k léčení přírodní medicínu), aby nám neublížili. Na to by však stačil zákon, že kdo poškodí někomu zdraví, ponese následky. Ovšem to by se týkalo i lékařů - a to přece nejde. Lékaře potřebují k tomu, aby do nás nacpali co nejvíc pilulek. Lékař musí být proto nedotknutelný." (Z knihy - Umíráme na objednávku?)

Kdo nemáte strach a chcete se podívat pravdě do očí, tak si přečtěte tyto tři knihy od autora Tomáše Kašpara: Nespěchejte do rakve, Umíráme na objednávku? a Krutá hra o tvé zdraví. Je to literatura faktu, ale upozorňuji vás, že jen pro silné nátury. Kdo se bojíte, nemáte odvahu, nechcete znát pravdu, anebo si nejste jisti, že pravdu unesete, tak je raději nečtěte. Každý konáme, jak nejlépe dovedeme a všechno má svůj čas.

Trocha statistiky na závěr:

"Vize, že léčba rakoviny bude zlatý důl, se naplnily. V době, kdy začal tento boj, byl nemocný rakovinou 1 člověk z 20. Dnes je to 1 člověk ze 3. Jenomže se ukázalo, že je to víc, než zlatý důl. Ukázalo se, že je to cesta k ekonomickému ovládnutí světa. Otázka je, co s tím uděláme? Co s tím udělám já? Co s tím uděláš ty? Dokážeme spojit naše síly? Jednou všichni zemřeme. Podle čeho  bude posuzována hodnota vašeho života? Po vaší smrti nebude záležet na tom, co jste si koupili, ale na tom, co jste vybudovali. Nebude záležet na tom, co jste dostali, ale na tom, co jste dali. Nebude záležet na tom, co jste se naučili, ale co jste naučili druhé.

To na čem záleží, je každý čin poctivosti, odvahy, soucitu či obětování, který obohatí, posílí a povzbudí druhé k napodobování vašeho příkladu. To, na čem záleží, není váš status, ale váš charakter. Nezáleží na tom, kolik lidí znáte, ale kolik lidí bude mít pocit ztráty, až odejdete. To, co bude žít dál, jdou vzpomínky lidí, kteří vás milovali. Na čem záleží je, kým budete pamatováni, za co, a jak dlouho si vás budou pamatovat." (Z knihy - Umíráme na objednávku?)



Autor: Monika Serafina Adamcová

pondělí 11. září 2017


POHLEDY NA SMRT

  Co znamená smrt pro lidskou mysl?




Setkání se smrtí mě motivovalo k zamyšlení se nad mrtí z jiného úhlu pohledu. Inspirací mě byla kniha: O smrti a znovuzrození - Lama Ole Nydahl.
 
Co znamená smrt pro lidskou mysl? Ukončení životních funkcí těla a jeho neschopnost dalšího života. Neúmyslná smrt může nastat z různých důvodů - například z důvodu nemoci, smrtelného úrazu (nehody) nebo stáří. Sebevraždou si přivodíme smrt úmyslně. V případě vraždy, neúmyslného zabití nebo eutanázie, přivodíme smrt někomu jinému.

O eutanázii se většinou začíná uvažovat, když to lékaři vzdají a není žádná naděje na uzdravení, respektive u pacienta již začal nezvratný proces umírání. Tím, že lékař vyvolá předčasnou smrt, zrychlí, respektive usnadní umírání. Jestliže někdo poskytuje eutanázii, měl by počítat s tím, že vše bolestné, čemu se nyní umírající vyhnul, na něj čeká opět v jeho následujícím životě. Také vědomé usmrcení sama sebe, především když jsou dostupné léky tišící bolest a když nejednáme v úplné panice, vytváří podobné návyky pro budoucí životy.

Co přesně znamená zabití, bývá v různých zákonodárstvích na světě stanoveno a také posuzováno velmi rozdílně. Na příkladu se Sokratem je zřejmé, jak rozhodující je přitom pohled: Sokrates (468-399 př. n. l., byl zhruba současníkem Buddhy) seděl jednoho dne na zídce na kraji tržiště, když kolem něho proběhl muž, za kterým se hnala tlupa rozhněvaných mužů mávajících klacky. Křičeli na Sokrata: "Zadrž ho, je to vrah!" - "Aha, tak on je řezník." - "Ne," odpovídali spěšně někteří, "zabil člověka!" - Sokrates na to klidně: "Ach tak, je to voják: - Celá smečka pronásledovatelů, již tehdy opravdoví Řekové, se mezitím zaraženě zastavila a odpověděla: "Ne, ne, zabil úmyslně člověka!" - "Ano, chápu," usmál se Sokrates, "potom to musí být kat." Když pak vstal a odcházel, zmizel prchající muž mezitím již v uličkách a pronásledovatelé zůstali sami se svým zmatkem.

I v buddhismu lze zabíjení, které samozřejmě obecně vytváří mnoho utrpení, hodnotit v širších souvislostech. V jednom ze svých 500 životů před osvícením zabil sám budoucí historický Buddha muže, který se chystal zabít 500 dalších lidí. Z jedné strany to udělal, aby jej ochránil před dalšími negativními činy, a tedy velmi těžkou karmou, na druhou stranu, aby zachránil mnoho dalších životů. Z pohledu emocionální ekonomiky to bylo správné a přineslo to užitek všem, kromě jeho samého.

SMUTEK A MYSL

Každý smutek vzniká jenom na základě připoutanosti.

Velkého dosažitele Marpy (1012-1097), který přinesl do Tibetu linii Kagjü, se po smrti jeho syna Darmy Dodeho jeden žák zeptal: "Jak se cítíš?" Marpa odpověděl: "Mizerně." Muž byl na rozpacích. Zeptal se: "Mizerně?" Ale Marpa se zasmál. Řekl: "Ano, ale s jedním rozdílem, a tím rozdílem je, že ta mizérie je dobrovolná. Někdy, abych zjistil, jak chutná svět, vyjdu ven, ale zůstávám pánem situace. V každém okamžiku se mohu zase vrátit dovnitř. Je smysluplné pohybovat se v rámci protikladů. Zůstanete tak živí." Marpa pak ještě dodal:

"Někdy vejdu do zármutku, ale zármutek není nic, co by se mi dělo.
Vidím ho a jsem jím nedotčen."

(Z knihy: O smrti a znovuzrození - Lama Ole Nydahl)

Smrt je pro mě přirozeným jevem pomíjivosti života, který neustále vzniká a zaniká. Všechno má svůj začátek a konec. Všechno v našem životě je dočasné, prchavé a nestálé. Pouze naše věčná podstata - naše duše je nesmrtelná. A proto mě spojení smrtelnosti s nesmrtelností přivádí v němý úžas a vzbuzuje ve mě hlubokou úctu a pokoru před Bohem a jeho Stvořením.



Autor: Monika Serafina Adamcová