DUŠE & MYSL

Přátelé

Jistě jste si všimli, že se na svém blogu snažím na vás působit pozitivními příspěvky a učit vás měnit úhly pohledu na život z těch „ošklivých, smutných či negativních“ na ty "pěkné a pocitově příjemné", a tím měnit svůj život k lepšímu. Používám k tomu různé povzbudivé citáty, krásné fotografie, nebo kladně motivující články. To ale neznamená, že bychom měli být vždy šťastní a veselí, a že je něco špatného na tom, když jsme zrovna smutní, rozzlobení, nebo jinak negativně naladění. Jde o to, abychom si tyto svoje pocity a emoce uvědomili, přijali je a nenechali se jimi ovládnout. Žijeme v dualitním světě, kde všechno má svojí kladnou i zápornou stránku, a také jak se v Bibli v knize Kazatele píše - i svůj čas: 

"Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:

Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat;

je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat;

je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat;

je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat,

čas objímat i čas objímání zanechat;

je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat;

je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit;

je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje".

 

Tak jako se střídá den a noc, střídají se i naše pocity a emoce. Smutek s radostí, láska s nenávistí, vděčnost s nevděčností. Všechno v nás je obsažené ve dvou polaritách. Přijetím těchto dvou polarit v nás se stáváme celistvými. Švýcarský lékař a psychoterapeut, zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung říká: „Raději budu celistvý, než dobrý“. Když se člověk stane ničím a nikým, ani dobrým, ani zlým, stává se vším.

„Člověk se nestane osvíceným jen proto, že si představuje obraz světla," říká Jung, „ale tím, že přiměje tmu k vědomí." Naše stíny existují proto, aby nás učily, aby nás vedly a poskytovaly nám požehnání našich celistvých osobností. Jsou to pro nás zdroje k odhalení a prozkoumání. Pocity, které potlačujeme, se pokoušejí do nás začlenit. Jsou škodlivé, jen když jsou potlačované: pak se vynoří při té nejméně vhodné příležitosti. Až uvítáte svůj stín, nebudete už muset žít ve strachu. Kouzlo změny života je v přijetí sebe sama - zcela. Milovat sám sebe se všemi svými vlastnostmi. Neodmítat žádnou. Žádná není lepší ani horší. Jsou takové, jaké jsou.

Když si toto uvědomíme, tak nám přestane záležet na tom, jaké pocity zrovna prožíváme. Bude nám to jedno. Budeme vědět, že je kdykoliv můžeme změnit, budeme-li chtít. Stát jakoby mimo ně a nenechat se jimi ovládnout. Zachovat si svůj vnitřní klid. Tyto pocity můžeme měnit změnou úhlu pohledu na skutečnost, která tento konkrétní pocit v nás vyvolává. Proto se tento blog jmenuje „O úhlech pohledu“ a zároveň je toto i jeho posláním.

Jako příklad k tomuto co říkám vám uvedu úryvek z knihy: O smrti a znovuzrození - Lama Ole Nydahl:

Velkého dosažitele Marpy (1012-1097), který přinesl do Tibetu linii Kagjü, se po smrti jeho syna Darmy Dodeho jeden žák zeptal: "Jak se cítíš?" Marpa odpověděl: "Mizerně." Muž byl na rozpacích. Zeptal se: "Mizerně?" Ale Marpa se zasmál. Řekl: "Ano, ale s jedním rozdílem, a tím rozdílem je, že ta mizérie je dobrovolná. Někdy, abych zjistil, jak chutná svět, vyjdu ven, ale zůstávám pánem situace. V každém okamžiku se mohu zase vrátit dovnitř. Je smysluplné pohybovat se v rámci protikladů. Zůstanete tak živí." Marpa pak ještě dodal:

"Někdy vejdu do zármutku, ale zármutek není nic, co by se mi dělo. Vidím ho a jsem jím nedotčen."

"Každý smutek vzniká jenom na základě připoutanosti."

Představte si sebe (vaši duši) jako rodiče a že máte dítě. Budeme mu říkat vnitřní dítě. Tím dítětem je vaše ego – osobnost, která bydlí ve vašem těle a vyjadřuje se prostřednictvím vaší mysli a myšlenek. Moje vnitřní dítě se jmenuje Monika. Vyvinula se během mého současného života. Její charakter a současnou podobu utvořila její rodina, společnost, prožité životní zkušenosti a celkově prostředí, ve kterém vyrostla.

Duše, jak ji vnímám já, je mojí věčnou podstatou v tomto mém těle, mostem mezi Duchem a tělem. Věčností - uprostřed smrtelnosti. Emoce otvírají bránu k duši - radost, smutek, bolest, zloba, pokora, vděčnost, dojetí, láska. Duše k nám mluví přes pocity těla. Každá duše má svůj záměr a cíl. Dobré pocity znamenají, že je duše spokojená a já konám v souladu s ní. Špatné pocity vyjadřují její nespokojenost a nesoulad s tělem. Upozorňují nás, že jednáme proti jejímu záměru a cíli. 

Mnohdy jsou naše životní zkušenosti nepříznivé a naše vnitřní dítě může být zraněné, může prožívat bolest, ublížení, nepřijetí, nedostatek lásky a jiné negativní emoce a pocity. Má také svoje potřeby. Tak jako naše fyzické děti, o které s láskou pečujeme. Mluvte se svým vnitřním dítětem a ptejte se ho, co potřebuje. Přijímejte ho takové, jaké právě je i s jeho chybami. Naslouchejte mu, netrestejte ho, když má špatnou náladu, je vzteklé, nebo má strach. Vlastní děti také netrestáte a neodmítáte, když mají nějaké potřeby. Například když je dítě ospalé, vzteká se a je plačtivé. Budete ho snad za to trestat? Ne. Naplníte jeho potřebu, utěšíte ho a dáte spát. 

Ráda hovořím se svým vnitřním dítětem. Jsou s mojí duší přátelé. Dobří spojenci na tomto světě. Když cítím, že prožívá smutek, zeptám se jí, zda ji mohu nějak potěšit? Někdy ano, někdy ne, tak ji nechám prožít si svůj smutek. Raduji se z její radosti. Když je nespokojená, hledám, co by ji uspokojilo.

Ale tak jako je rodič nadřazen svému dítěti, tak je duše nadřazená našemu vnitřnímu dítěti. V praxi to znamená, že se nenechám ovlivnit svými myšlenkami. Mám je pod kontrolou. Když vidím, že mi nepřinášejí nic dobrého, tak je odmítnu.

Naše vnitřní dítě je jako vlnka na moři a duše jako oceán. Každé moře se někdy rozbouří. Tím, že přijímáme životní situace takové, jaké jsou, přestáváme být vlnkou na moři, a stáváme se oceánem. Pak se v nás může rozlít hluboký vnitřní klid a mír, přestože jsme zrovna zmítáni bouří. Smiřujeme se s během života, s jeho projevy ve všech jeho podobách a odevzdáváme svoji duši Bohu. 

Tímto se staneme svobodnými a mistry našich životů.

S láskou

Monika Serafina Adamcová