VZNĚTLIVÝ CHLAPEC

aneb rozdíl mezi vytaženým a nikdy nezatlučeným hřebíkem

Žil jednou jeden malý chlapec, který měl velmi vznětlivou povahu. Otec mu dal do kapsy hřebíky a řekl mu, ať vždy, když se rozzlobí, zatluče hřebík do plotu vzadu za domem. První den chlapec zatloukl do plotu 37 hřebíků. Za několik týdnů se naučil kontrolovat svůj hněv. Zjistil, že je jednodušší ovládat zlost, než zatloukat hřebíky. Nakonec přisel den, kdy se chlapec ani jednou nerozhněval. Řekl to otci a ten mu navrhl, aby vždy jeden hřebík vytáhl, když se celý den ani jednou nerozhněvá.

Dny míjely a chlapec po čase mohl říci otci, že v plotě nezůstal ani jeden hřebík. Tehdy vzal otec chlapce za ruku a zavedl ho k plotu. Tam mu řekl: "Udělal jsi dobře, chlapče, ale podívej se na ty díry v plotě. Ten plot už nikdy nebude takový, jaký byl. Když řekneš něco ve zlosti, tak to zanechá právě takové jizvy, jako když zabodneš do člověka nůž a vytáhneš ho, nezáleží na tom, kolikrát řekneš lituji, rána stále zůstává. Rána způsobená slovem bolí stejně (a mnohdy mnohem víc) jako fyzicky úder.